Nové informace GFŘ, judikáty Soudního dvora a Koordinační výbory

Vydáno: 22 minut čtení

V režimu skladu bude GFŘ považovat za ztráty zboží malého rozsahu ztráty nižší 5 %. To je jeden ze závěrů vyplývajících z dlouho očekávané informace k novele účinné od 1. 9. Další výkladové jistoty vnesly do DPH rozsudky Soudního dvora, detailněji popsané ve druhé části textu. Pozornost je potřeba věnovat zejména nároku na odpočet u dovozu zboží, jehož vlastníkem se nestává dovozce. Především pro investory je pak zajímavý rozsudek týkající se výstavby obecní komunikace, bez níž by nemohla být provozována ekonomická činnost investora.

Nové informace GFŘ, judikáty Soudního dvora a Koordinační výbory
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic s.r.o.
Informace k novele zákona o DPH s účinností od 1. 9. 2020
Novela účinná od 1. 9. 2020 zavedla do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, především změny vyvolané změnami směrnice Rady EU 2006/112/ES obsažené ve směrnici 2018/1910, které měly být účinné v celé EU od 1. 9. 2020. Informace Generálního finančního ředitelství (dále jen „Informace“) zveřejněná 19. 10. 2020 proto potvrzuje, že v období od 1. 1. 2020 do účinnosti novely zákona o DPH, tedy do 1. 9. 2020, mohly daňové subjekty postupovat podle přímého účinku směrnice, tedy dobrovolně se řídit novelizovanými ustanoveními před jejich implementací do českého zákona o DPH.
V mezidobí, kdy česká novela nebyla ještě účinná, ale bylo možné postupovat dle směrnice, vydala Evropská komise ke změnám obsáhlé vysvětlivky. Informace k nim sděluje, že nejsou právně závazné ani vyčerpávající, nicméně na ně dává odkaz, takže vzhledem k jejich obsáhlosti, která je několikanásobně větší než dvanáctistránková Informace lze snad doufat, že závěry z vysvětlivek plynoucí bude daňová správa respektovat. Takto přímo to však Informace neuvádí.
Vysvětlení jednotlivých změn, které přinesla novela účinná od 1. 9. 2020, již bylo v tomto časopise detailně rozebráno, proto jsou zde uváděny jen některé výkladové informace z dílny GFŘ, které nelze vyčíst přímo ze zákona.
 
Přiřazení přepravy dodání zboží v řetězci v rámci Evropské unie
Kromě popisu nového pravidla pro přiřazení přepravy v řetězci Informace uvádí, jakými důkazními prostředky by měl prostředník disponovat, aby prokázal, že přepravu zajišťoval sám nebo zmocněnou třetí osobou. Informace v této souvislosti uvádí jako důkazní prostředky přepravní smlouvu, silniční nákladový list CMR a další. Silniční nákladový list CMR jako důkazní prostředek pro určení přepravce je podle mého názoru trochu zvláštní, protože součástí listu je odesílatel, tedy ten, u něhož si zboží přepravce vyzvedne. Klidně to může být první osoba v řetězci, ke které pošle zboží vyzvednout druhá osoba v řetězci, která přepravu skutečně zajišťuje a na listu CMR nebude nijak figurovat. Nákladový list CMR proto spíše prokazuje, odkud a kam bylo zboží vezeno a že v koncovém místě přepravy zboží někdo převzal. Samotným důkazem o osobě zajišťující přepravu je tedy spíše přepravní smlouva nebo faktura od přepravce.
 
Přemístění zboží v režimu skladu (tzv. call-off stock)
Přínosem Informace k této změně je sdělení, co bude daňová správa považovat za ztráty zboží malého rozsahu. Podle Informace to jsou:
„ztráty nižší 5 % z hlediska hodnoty nebo množství celkového stavu zásob ke dni (po dopravení zboží na místo skladování), kdy bylo zboží skutečně odstraněno nebo zničeno, nebo nelze-li tento den určit, ke dni zjištění zničení nebo ztráty zboží.“
Nutnou hmotněprávní podmínkou při dodání zboží s použitím přemístění v režimu skladu je uvedení DIČ kupujícího v souhrnném hlášení. V českém formuláři uvádí prodávající v případě přemístění zboží v režimu skladu podle § 18 odst. 1 zákona o DPH do souhrnného hlášení DIČ předpokládaného kupujícího v oddíle C s kódem záznamu 1. V případě nahrazení původního kupujícího u části nebo u veškerého zboží podle § 18 odst. 5 zákona o DPH se uvádí do souhrnného hlášení DIČ nového kupujícího, DIČ původního kupujícího a kód záznamu 3.
Příklad 1
Český plátce uzavřel ujednání se zákazníkem registrovaným v Německu pod číslem DE811258258, že mu odešle do konsignačního skladu v Německu 10 palet zboží s označením AB12578. Poté, co bylo toto zboží dopraveno do skladu v Německu, stalo se pro výrobu německého pořizovatele DE81125258 nepotřebné, a proto od ujednání s českým plátcem odstoupil. Tomu se podařilo najít v horizontu měsíce nového kupujícího, který následně zboží s označením AB12578 ze skladu dle své výrobní potřeby začal odebírat. Český plátce z důvodu změny odběratele v Německu musel vykázat v souhrnném hlášení v oddíle C změnu pod kódem 3 a uvést znovu DIČ původního zamýšleného odběratele a DIČ nového zákazníka. Změnu uvedl v řádném souhrnném hlášení za období, kdy ke změně odběratele došlo.
U úplného nebo částečného vrácení zboží zpět prodávajícímu uvádí prodávající v souhrnném hlášení DIČ předpokládaného kupujícího (sloupec 3 formuláře), od kterého se zboží vrací, a kód záznamu 2.
 
Osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu
Aby mohl plátce osvobodit dodání do jiného členského státu, musí kromě již dříve známých podmínek, znát nejpozději k okamžiku, ke kterému vznikla povinnost přiznat toto dodání, DIČ příjemce svého zákazníka. Pokud tomu tak není, musí mu vystavit fakturu s českou daní s tím, že poté, co se DIČ dozví, opraví v souladu s § 43 daňový doklad.
Příklad 2
Český plátce dodal 29. 10. zákazníkovi do Německa zboží v hodnotě 50 tis. EUR. V okamžiku dodání nebyl kupující registrovaný k dani v Německu, ale pořízením tohoto zboží bude následně zpětně registrovaný k datu pořízení. Český plátce fakturoval zboží již 30. 10. Protože v souladu s § 22 odst. 1 zákona o DPH (českého) vznikla vystavením daňového dokladu prodávajícímu povinnost přiznat dodání, musel tento doklad vystavit s českou DPH, protože v okamžiku vzniku povinnosti přiznat dodání mu nebylo sděleno DIČ kupujícího. Na začátku listopadu bylo německému zákazníkovi přiděleno DIČ se zpětnou účinností od 29. 10. Českému plátci sdělil německý kupující své DIČ 5. 11., a proto mu český plátce vystavil obratem opravný daňový doklad, kde zdanitelné plnění změnil na osvobozené. Tento doklad obdržel kupující ještě týž den, tedy 5. 11. Protože oprava výše daně dle § 43 je možná jen za období, ve kterém byla daň nesprávně uplatněna, což byl říjen, uvede český plátce řádný i opravný doklad do daňového přiznání za říjen.
 
Důkazní prostředky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu
Velkou diskusi způsobily důkazní prostředky uvedené v článku 45a nařízení Rady související s prokázáním, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu. Informace k tomu sděluje, že:
„nová možnost se vztahuje zejména na případy, kdy pořizovatel uskutečňuje přepravu nebo odeslání zboží, a nemá vliv na dosavadní možnosti prokazování přepravy nebo odeslání zboží. Nová možnost byla zavedena zejména pro případy, kdy přepravu zboží uskutečňuje pořizovatel prostřednictvím třetí osoby (nikoliv vlastními dopravními prostředky). Plátce (prodávající) nemá kontrolu nad přepravou zboží, avšak musí přepravu zboží pro účely osvobození od daně prokázat. Nevztahuje se na případy, pokud pořizovatel uskutečňuje přepravu nebo odeslání zboží svými vlastními dopravními prostředky a ani pokud přepravu uskutečňuje plátce (prodávající).“
Informace tedy potvrdila, že pokud plátce není schopen zajistit kombinaci důkazů uváděných v článku 45a nařízení, nemůže podle tohoto článku využít předpokladu o tom, že zboží bylo přepraveno či odesláno do jiného členského státu. Avšak plátce stále může prokázat přepravu zboží jinými důkazními prostředky. Nařízení dalo tedy plátcům jen jistotu, že pokud mají důkazní prostředky uvedené v článku 45a a správce daně jejich věrohodnost nevyvrátí, mají splněnu podmínku prokázání, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu. Nicméně pokud uvedené důkazní prostředky nemají, mohou i nadále pro prokázání přepravy využít těch prostředků, kterými úspěšně prokazovali přepravu do jiných členských států před zářijovou novelou DPH.
„Zavedením čl. 45a nařízení od 1. 1. 2020, resp. jeho implementace v § 64 odst. 5 novely zákona o DPH, nemá vliv na dosavadní možnosti prokazování přepravy nebo odeslání zboží. Nová možnost přináší plátci pro vybrané případy vyšší míru právní jistoty u prokazování přepravy zboží pro účely osvobození od daně, pokud bude disponovat vybranou kombinací důkazů,“
uvádí Informace.
 
Prokázání vývozu zboží
V reakci na
judikát
Soudního dvora C-275/18 a vypuštění povinnosti propuštění zboží do režimu vývozu, aby mohl být vývoz osvobozen, je možné kromě rozhodnutí celního úřadu prokázat v souladu s § 66 odst. 4 písm. b) výstup zboží pro osvobození vývozu i jinými důkazními prostředky. Těmi podle Informace jsou příkladně:
a)
kopie dodacího listu podepsaného nebo ověřeného příjemcem mimo celní území Evropské unie;
b)
doklad o zaplacení přepravní služby prokazující pohyb zboží;
c)
dodací list podepsaný či ověřený přepravcem zboží;
d)
doklad podepsaný nebo ověřený hospodářským subjektem, jenž zboží vyvezl z celního území Evropské unie;
e)
doklad zpracovaný celním orgánem členského státu nebo třetí země v souladu s pravidly a postupy použitelnými v daném státě nebo zemi;
f)
záznam hospodářských subjektů o zboží dodaném na lodě, letadla nebo zařízení na moři;
g)
potvrzení o doručení získané z aplikace přepravce.
 
Informace k rozhodnutí o prominutí daně a příslušenství daně
V souvislosti s nouzovým stavem promíjí ministryně financí plátcům DPH úrok z prodlení za zdaňovací období září, říjen a listopad 2020 a 3. čtvrtletí 2020, pokud dojde k úhradě daně za tato období nejpozději dne 31. 12. 2020. Daňový subjekt ale musí správci daně oznámit, že nadpoloviční část jeho příjmů pocházela v období od 1. 6. do 30. 9. 2020 z jedné nebo více činností, které byly zakázány nebo omezeny usnesením vlády. Bezsankční posun splatnosti DPH za uvedená období tedy neplatí automaticky pro všechny plátce DPH a i ti zákazem nebo omezením postiženi musí odsun platby správci daně oznámit.
V období od 1. 10. do 31. 12. 2020 je plátcům hromadně prominuta daň z přidané hodnoty za bezúplatné dodání vyjmenovaného zboží a bezúplatné dodání zboží nebo bezúplatné poskytnutí služby pro vybrané subjekty, a to za obdobných podmínek, dle jakých toto prominutí platilo na jaře letošního roku. V případě, že plátce dodá bezúplatně zboží a bude se na něj vztahovat prominutí, bude mu u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet zachován. Jedná se zejména o testovací soupravy COVID-19, diagnostické testovací nástroje a přístroje COVID-19, textilní obličejové masky a roušky, plynové masky, ochranné brýle, plastové obličejové štíty, rukavice, jednorázové síťky na vlasy, ochranné oděvy, teploměry, počítačové tomografické skenery (CT), extrakorporální membránové oxygenace (ECMO), lékařské ventilátory, ostatní přístroje pro kyslíkovou terapii včetně kyslíkových stanů, elektrická nebo elektronická zařízení pro sledování onemocnění, vatu, gázu, obinadla, bavlněné náplasti a podobné výrobky, injekční stříkačky, kovové trubkové jehly a sešívací jehly, jehly, katétry, kanyly, intubační soupravy a papírová prostěradla.
 
Podmínky pro osvobození od cla a DPH při dovozu zboží ze třetí země v souvislosti s pandemií způsobené SARS-CoV-2
Na žádost Ministerstva financí byla i Česká republika zařazena mezi státy EU, které jsou považovány za státy postižené katastrofou způsobenou pandemií SARS-CoV-2, což v praxi znamená, že v období od 30. 1. 2020 do 30. 4. 2021 mohou při dovozu státní subjekty a charitativní nebo dobročinné organizace uplatnit osvobození od cla a DPH, a to i zpětně u zboží, které bude nebo bylo rozděleno zdarma obětem pandemie, resp. potřebným osobám v souvislosti s pandemií.
Osvobodit lze i tzv. individuální dovozy, pokud se jedná o zásilky zboží neobchodní povahy mezi dvěma soukromými osobami do hodnoty 45 EUR nebo zásilky zboží nepatrné hodnoty do 22 EUR mezi jakýmikoliv osobami/subjekty.
Detailně jsou podmínky pro osvobození rozepsány v dokumentu, který byl pod stejným názvem, jaký nese tato část (Podmínky pro osvobození…), zveřejněn 30. 10. na webu financnisprava.cz.
 
Prodej nemovitosti včetně stávajících nájmů jako pozbytí obchodního závodu – Koordinační výbor 567/09.09.20
Předmětem příspěvku uzavřeného v září letošního roku byla následující situace. Prodávající se rozhodl k prodeji nemovitosti, kterou dlouhodobě vlastní. Prostory v předmětné nemovitosti prodávající pronajímá několika nájemcům na základě nájemních smluv. Prodávající předmětnou nemovitost prodává kupujícímu, který plánuje v pronájmu nemovitosti pokračovat, a proto je předmětem obchodní transakce i převod nájemních smluv na kupujícího. Nájemní smlouvy nejsou z důvodu prodeje nemovitosti vypovídány. Po uskutečnění převodu vlastnických práv k dané nemovitosti nebude kupující s nájemci uzavírat nové nájemní smlouvy ani měnit podmínky v těchto smlouvách. Stávající smlouvy budou pokračovat, pouze kupující nahradí prodávajícího na pozici pronajímatele.
Předkladatelé navrhovali závěr, že prodej nemovitosti včetně souvisejících nájemních smluv bude považován za pozbytí obchodního závodu ve smyslu, a nebude tedy předmětem DPH. Generální finanční ředitelství s tímto závěrem vyjádřilo nesouhlas, protože se podle něj jedná o závěr velmi obecný. Podle GFŘ může závěr předkladatelů platit pouze za předpokladu, že ze všech okolností případu bude zřetelně vyplývat, že převáděné nemovité věci včetně nájemních smluv tvoří samostatný podnik nebo jeho část, který je schopný provozování samostatné ekonomické činnosti. Například u developera netvoří nemovité věci samostatnou část jeho podniku, ale spíše se jedná o zásoby určené k prodeji. Pouhý převod zásob není pozbytím obchodního závodu, a je proto předmětem daně.
 
Nárok na odpočet při dovozu zboží, jehož se dovozce nestává vlastníkem
Soudní dvůr Evropské Unie (dále ESD) posuzoval před měsícem nárok na odpočet slovenské společnosti Weindel. Té bylo propuštěno do volného oběhu zboží, které bylo ve vlastnictví zahraniční osoby. Společnost Weindel měla za úkol zboží pouze přebalit, za tuto službu fakturovala vlastníkovi zboží odměnu. Finanční úřad na Slovensku neuznal odpočet u dovozu se zdůvodněním, že Weindel nepoužil dovážené zboží ke své ekonomické činnosti. Weindel se bránil, že bez dovozu zboží by jej nemohl přebalovat, tedy poskytovat zdanitelná plnění, a proto mezi dováženým zbožím a zdanitelnými výstupy viděl příčinnou souvislost.
Podle ESD nárok na odpočet předpokládá, že náklady na plnění na vstupu se podstatnou částí podílí na hodnotě plnění na výstupu. To neplatí, pokud jsou náklady na vstupu součástí všeobecných nákladů poskytovatele plnění. V posuzovaném případě chybí podle soudu souvislost mezi platbou DPH z dovozu a cenou poskytnuté služby. Náklady na zboží na vstupu nejsou zahrnuty do ceny služby. Soudní dvůr upřesnil, že osoby, které dovážejí zboží bez toho, aby byli jeho vlastníky, nemohou uplatnit právo na odpočet DPH kromě případů, kdy mohou prokázat, že náklady na dovoz jsou zahrnuté v ceně konkrétních plnění na výstupu, a nebo v ceně zboží a nebo služeb dodaných a nebo poskytnutých zdanitelnou osobou v rámci její ekonomické činnosti.
Tento rozsudek tedy v zásadě popřel závěry Koordinačního výboru z roku 2007, kde Ministerstvo financí souhlasilo s předkladatelem, že nárok na odpočet zůstane plátci zdaňujícímu dovoz zboží zachován i přesto, že není a nestane se vlastníkem zboží, protože dovoz materiálu byl chápán jako přijaté plnění použité pro účely zdanitelných plnění poskytovaných plátcem v podobě poskytovaných služeb (práce na movité věci). Názor ESD, která jako hlavní měřítko pro uznání nároku na odpočet bere, zda hodnota dováženého materiálu je zahrnuta ve službě, kterou osoba zdaňující dovoz poskytuje jako své plnění, činí závěry Koordinačního výboru z roku 2007 pro budoucnost nepoužitelné.
V duchu tohoto rozsudku je tedy nutné korigovat i příklad, který byl zveřejněn v tomto časopise č. 10/2020 v článku pod titulkem Dovoz zboží – odpočet není automatický.
Příklad 3
Plátce DPH, První zpracovatelská, s. r. o., dostal zakázku od švýcarské firmy na zpracování kožešin, které dle pokynů švýcarského zadavatele odešle První zpracovatelská, s. r. o., zákazníkům v EU. Předtím než dojde k dodání hotových výrobků z ČR zákazníkům, a tedy registraci švýcarské firmy k DPH v ČR, byl materiál na opracování dovezen ze Švýcarska do ČR a propuštěn První zpracovatelské, s. r. o., do volného oběhu. Ta jako plátce přiznala daň z dovozu, ale protože se nestala vlastníkem materiálu a ani jeho hodnota neměla vliv na cenu zpracování kožešin, které fakturovala jako své plnění, nemohla si První zpracovatelská, s. r. o., nárokovat odpočet z dovezeného materiálu.
 
Rozsah uplatnění odpočtu u výstavby komunikace patřící obci
Rozsudek C-528/19 je dalším z těch, které se zabývají nárokem na odpočet u tzv. vyvolané investice. V tomto případě šlo o výstavbu komunikace, bez níž by německá společnost nemohla odvážet vápenec, a tudíž ani provozovat lom. Obec uzavřela se společností dohodu, podle které měla být výstavba obecní veřejné komunikace uhrazena touto společností, což se i stalo. Následně došlo ke sporu s daňovou správou, zda je německá společnost oprávněna odpočítat DPH na vstupu z této investice a pokud ano, zda má být odvedena daň na výstupu, protože obci bylo bezplatně dodáno dílo v podobě veřejné obecní komunikace.
V návaznosti na rozsudek C-132/16 Iberdrola soud zopakoval, že k nároku na odpočet je nezbytné, aby konkrétní plnění na vstupu spoluurčovalo cenu plnění zdanitelných na výstupu. Toto platí i v případě režijních nákladů, které mají přímou souvislost s celkovou hospodářskou činností osoby povinné k dani. Proto pro nárok na odpočet z výstavby obecní komunikace je určující, zda existuje přímá vazba mezi výstavbou komunikace a zdanitelnými plněními na výstupu nebo obecně s hospodářskou činností daňového subjektu. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že bez výstavby dotčené komunikace přizpůsobené pro provoz těžkých vozidel, by nebylo možné právně ani prakticky lom provozovat. Skutečnost, že se po komunikaci může bezplatně pohybovat veřejnost, je irelevantní, protože komunikace nebyla stavěna pro potřeby obce nebo veřejné dopravy, ale s cílem přizpůsobit komunikaci pro provoz vozidel lomu.
Rozsah nároku na odpočet by měl odpovídat tomu, zda rozsah investice byl zcela, nebo jen částečně nezbytný pro provoz lomu. Pokud by se práce spočívající ve výstavbě komunikace omezily jen na to, co bylo pro provoz lomu nezbytné, měl by být přiznán plný nárok na odpočet. Naproti tomu, pokud uvedené práce překročily rámec toho, co bylo pro provoz lomu nezbytné, může být nárok na odpočet přiznán jen v rozsahu, který odpovídá části nezbytné pro provoz lomu.
Ve druhé otázce řešil soud, zda může povolení k provozu lomu představovat protiplnění za výstavbu komunikace, čímž by sice vznikl německé společnosti nárok na odpočet z výstavby komunikace, ale zároveň i povinnost odvést DPH z jejího převodu obci. S odvoláním na jiný rozsudek zde soud konstatuje, že rozhodnutí o povolení provozu lomu je jednostranný akt orgánu veřejné moci a nemůže v zásadě založit právní vztah obsahující protiplnění. Výstavbu obecní komunikace nelze považovat za protiplnění k udělení povolení k provozu.
Výstavbu komunikace, která byla v tomto případě bezplatně předána obci, nelze považovat za použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností a jeho poskytnutí bez úplaty, při současně nárokovaném odpočtu, tedy zatěžovat daní na výstupu.
Stěžejní u těchto investic je posouzení, do jaké míry jsou nezbytné pro výstupy s nárokem na odpočet a do jaké míry s ním nesouvisejí. Pokud si například obec vymíní, že daňový subjekt může upravit obecní komunikaci tak, aby ji mohl využívat pro těžká vozidla nezbytná pro jeho podnikání tím, že na svoje náklady vybuduje druhý pruh, kterým by ostatní auta mohla rychle kolem těchto pomaleji jedoucích projíždět, tak odpočet DPH z nákladů na tento „rychlý pruh“ by se rozsudkem C-528/16 již asi obhájit nedal.
 
Nárok na opravu základu daně u nepřihlášené pohledávky
Rozsudek Soudního dvora C-146/19 SCT (dále jen „SCT“) je určitou šancí ke snížení odvedené daně pro ty, kteří svoji pohledávku řádně nepřihlásili. Článek 90 směrnice 2006/112/ES uvádí, že pokud je cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je-li snížena po uskutečnění plnění, základ daně se přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy. Podle § 42 odst. 2 zákona o DPH nelze provést opravu základu daně v případě reorganizace u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného reorganizačního plánu. Stejně tak jednotlivé odstavce § 46 uvádějí, že věřitel je oprávněn provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, kterou věřitel přihlásil dle [§ 46 odst. 1 písm. c)] nebo která je věřitelem vymáhána v exekučním řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) a b)].
Judikát
SCT vykládá první odstavec článku 90 v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit podmínky pro snížení základu daně, aby eliminovaly riziko, že nezaplacení dlužné faktury může být jen dočasné.
„Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že situace, která se vyznačuje konečným snížením závazku dlužníka vůči jeho věřitelům, nelze kvalifikovat jako ‚nezaplacení‘ ve smyslu čl. 90 odst. 2 směrnice o DPH… V takovém případě musí členský stát umožnit snížení základu DPH, pokud osoba povinná k dani může prokázat, že pohledávka, kterou má vůči svému dlužníkovi, je s konečnou platností nevymahatelná…“
, uvádí se v rozsudku Soudního dvora. Členský stát může tedy pouze stanovit formality, které umožňují doložit, že věřitel s konečnou platností neobdrží protiplnění nebo jeho část. Legitimním požadavkem ze strany daňové správy je podle soudu i navázání snížení základu daně na přihlášení pohledávky, protože pokud tak věřitel neučiní, ztrácí možnost domoci se, byť částečného, uspokojení své pohledávky, čímž by při plném snížení základu daně došlo k daňové újmě členského státu. Tomuto je potřeba rozumět tak, že o zaplacenou část pohledávky nelze základ daně snížit. Tím, že by věřitel nepřiznal pohledávku a zároveň si snížil základ daně o celou její hodnotu, zbavil by státní rozpočet možnosti vybrat daň z jakékoliv zaplacené části této pohledávky. Proto je požadavek na přihlášení pohledávky legitimní.
Nicméně v případě, kdy věřitel prokáže, že i kdyby pohledávku přihlásil, nebyla by vymožena, přestává být podmínka přihlášení pohledávky ve vztahu ke snížení základu daně legitimní, protože překračuje meze striktně nezbytné k dosažení cíle spočívajícího ve vyloučení nebezpečí ztráty daňových příjmů. Proto soud rozhodl, že podmínka přihlášení pohledávky pro snížení základu daně tam, kde by věřitel pohledávku nevymohl, ani kdyby byla přihlášena, jde nad rámec článku 90 směrnice a plátci, kteří pohledávku nepřihlásili a prokážou, že by nebyla vymožena, ani kdyby byla přihlášena, se mohou na základě tohoto rozsudku domáhat snížení základu daně u takovéto nepřihlášené pohledávky.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 12/2020.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty