BSC - metoda vyvážených ukazatelů - I. Část

V realitě je nutné vidět, že celkovou situaci ekonomického subjektu ukazuje účetní výkaz rozvaha čili bilance, a také „výsledovka“ čili výkaz zisků a ztrát. Peníze mohou být tedy v průběhu transformace přeměněny na několik desítek aktiv, stejně jako závazky do formy pasiv. Subjekt nemusí mít peníze, svůj majetek má v jiných aktivech. Z toho důvodu je také významnější pro posuzování tvorby a přeměny peněz účetní výkaz cash flow čili výkaz o peněžních tocích.

Pokud budeme zobrazovat nějakou ekonomickou realitu, můžeme tak činit pomocí 2 základních způsobů:

V obou případech však často potřebujeme alespoň minimálně číselné jevy. Skutečnost či průběh lze stručně popsat, stejně tak lze často různá verbální hodnocení doplnit aspoň pár čísly. Při verbálním způsobu popisu či hodnocení daného jevu existuje velká pravděpodobnost, respektive i nebezpečí velmi subjektivního pohledu, subjektivní , jakožto i cíleného ovlivňování (mimikou, tónem hlasu, intonací apod.). Proto dáváme přednost spíše druhému vyjádření, tj. číselnými ukazateli, kde je toto nebezpečí menší, i když ani tady nemůžeme zcela vyloučit vliv rozdílné subjektivní . Nicméně tato možnost je u číselných ukazatelů nepochybně nižší než při použití ukazatelů verbálních. Proto primárně používáme ukazatele kvantitativní a ukazatele kvalitativní pak jako doplňující. Pokud je to však možné, snažíme se i u výrazně a jasně kvalitativních jevů vyjádřit realitu i pomocí číselných ukazatelů.

Každý ukazatel je však vždy jen zprostředkovaným obrazem reality, popřípadě žádoucího stavu. Nemusí tudíž vždy (i když ve většině případů ano) odrážet objektivní realitu, nemusí úplně přesně vždy kvantifikovat daný jev, a to se týká i ukazatelů kvantitativních.

Z toho vyplývá postavení ekonomických ukazatelů při zobrazení ekonomického jevu či procesu, které můžeme vyjádřit takto:

Výskyt ekonomického jevu či procesu musíme tedy při analýze nejprve zjistit, objevit či předpokládat, pak ho musíme všeobecně závazným a všeobecně akceptovaným pojmem definovat, označit a posléze ho transformovat do podoby opět závazného, všeobecně akceptovaného ekonomického ukazatele. Tento proces může mít různá úskalí, vidíme také, že čas od času dochází ke změně odborné terminologie (například základní prostředky – investiční majetek – dlouhodobý majetek) nebo i ke změně obsahové či finanční náplně. Vzhledem k výskytu stále nových a nových ekonomických jevů, je proces tvorby či inovace kvantitativního či kvalitativního vyjádření neukončen.

Při analýze firmy můžeme tedy pracovat s určitým aparátem ukazatelů vyjadřujících víceméně objektivně (v některých případech však zcela subjektivně) jevy a procesy, ke kterým ve firmě či jejích organizačních jednotkách došlo, dochází, eventuálně dojde. Pojem „aparát ukazatelů“ znamená, že máme k dispozici desítky různých ekonomických ukazatelů pro zobrazení ekonomických jevů a procesů. Rozsáhlý aparát tudíž musíme nějak uspořádat a členit. V zásadě je můžeme členit takto:

kde PDV je procento dividendové výplaty vypočítané jako poměr dividendy a zisku na akcii¹⁾.

Jak vyplývá i z předchozích příkladů, můžeme členit ekonomické ukazatele i podle jiného hlediska, a to jako:

Jak již bylo řečeno, při analýze ekonomických jevů a procesů si nemůžeme vystačit pouze s jedním ukazatelem, neboť ani stavová veličina zisku, ani zisk v horizontální řadě za několik období, není sám o sobě dostačujícím ukazatelem výkonnosti či úspěšnosti firmy, a to i přesto, že v mnoha odborných publikacích či právních normách je zisk považován a definován jako účel podnikání (např. v živnostenském zákoně). Firma může mít různé strategické cíle a může také s ohledem na jejich dosažení, tvorbu zisku pro daný rok zcela úmyslně vyloučit. To samozřejmě nejde činit v dlouhodobém časovém horizontu, neboť ztráta ubírá majetkovou podstatu firmy a časem by mohlo dojít k tak výraznému poklesu aktiv, že by firma mohla směřovat k úpadku. Nicméně v určitém roce může firma dávat přednost jiným cílům, jako například získání většího či nového segmentu trhu, uskutečnění nákladné, avšak zásadní modernizace technického a technologického vybavení (viz náš příklad 1) apod.

Každopádně se při posuzování a hodnocení ekonomické situace firmy musí jednat o určitý (čili jak se říká v marketingu určitou „ošatku“) několika ekonomických ukazatelů, pro něž musí platit tato zásadní :

Jistě bychom mohli nalézt a jmenovat další požadavky na skladbu a počet ukazatelů, které jsou nezbytné pro posuzování a hodnocení ekonomických jevů a procesů. Podstatné je, že se vždy musí jednat o určitý soubor – komplex, soustavu několika ukazatelů, neboť procesy a jevy, které mají odrážet, jsou ve firmách a jejich organizačních jednotkách dost složité a závislé na mnoha externích a interních faktorech. Každou firmu můžeme zobrazit jako hospodářský systém, který má všechny znaky obecného popisu systému, tedy navzájem spjaté soustavy prvků a vazeb mezi nimi atd. Také její odraz ve formě výběru určitých ukazatelů by měl být rovněž systémem, soustavou, komplexem adekvátních ekonomických ukazatelů. Každý posuzovatel si tak vytváří svůj vlastní soubor, svou ošatku ukazatelů. To se zvláště týká externích posuzovatelů, zejména finančních analytiků či auditorů.

Ukazatelé obsažené v této soustavě mohou být uspořádány dvojím způsobem: horizontálně nebo vertikálně.

Je zřejmé, že může dojít k rozdílnému hodnocení jednotlivých útvarů firmy, a je proto nutné mít ukazatele vyšší funkcionální hladiny, které by vyjádřily výkonnost vyššího celku, potažmo celé firmy.

Z důvodu uvedeného v příkladu 5 se proto používají i ukazatele druhého typu, tedy:

Tento přístup se prakticky projevuje v tvorbě ukazatelů nad sebou, kdy vyšší, souhrnný ukazatel do určité míry vyjadřuje daný souhrnný ekonomický jev a je jakožto syntetický ukazatel složen z několika ukazatelů analytických. Tento princip je aplikován především v účetnictví, kde ovšem platí, že vztah dílčích ukazatelů ve vztahu k ukazateli syntetickému musí být logický, daný účetním postupem a musí být především matematicky vyjádřitelný (jedná se například o součet, rozdíl atd.). Pokud vyjádříme vazby analytických ukazatelů k ukazateli syntetickému graficky, dostaneme pyramidu či strom. Proto se taková soustava vzájemně propojených ukazatelů nazývá pyramidová soustava a je použitelná jak pro potřeby práce s individuálními, tak i poměrovými ukazateli.

Nejznámější dosud užívanou pyramidovou soustavou je tzv. „Du Pont soustava“, která je často využívána právě pro hodnocení výkonnosti firmy. Při konstrukci „Du Pont“ je pevně dán vrcholový ukazatel a pyramida analytických ukazatelů vytváří jeho stavební základnu. Takto můžeme konstruovat pyramidy pro různé účely, různé syntetické ukazatele, a to i pro různé funkcionální úrovně.

Konstrukci vzorce „Du Pont“ ukazuje následující obrázek:

Jiným příkladem konstrukce soustavy vzájemně propojených ukazatelů ústících do souhrnného vyjádření je například ukazatel, který se v praxi, a to i v našich podmínkách často používá, tzv. Z-scóre, respektive Altmanův model bankrotu.

Ten se vyjadřuje jen matematickou formulací, kdy vzorec byl prof. Altmanem vytvořen pouze na základě empirického měření určitého vzorku firem v USA. Ukázalo se však, že má obecnou platnost, neboť skutečně vyjadřuje výkonnost firmy především ve finanční oblasti a s určitou, poměrně vysokou pravděpodobností dokáže předpovědět i možný bankrot. Altmanův model je formulován takto:

Z = 1,2 × a + 1,4 × b + 3,3 × c + 0,6 × d + 1,0 × e

Legenda:

Pokud vyjde Z nad 2,99, je firma finančně v pořádku, pokud vyjde pod 1,81, je firma ve finančních problémech, pokud se budou údaje v časovém horizontu dále zhoršovat, může firma skončit bankrotem.

Výhodou syntetických ukazatelů je možnost jejich využití pro srovnávání, a to jak v rámci firmy, tak především i pro srovnávání zejména firem stejného oboru.

Hodnotíme-li ekonomické ukazatele, je často nutné je srovnávat s nějakou základnou, popřípadě je srovnávat navzájem či s identickými ukazateli jiné firmy nebo celého oborového prostředí. Pro srovnávání můžeme využít těchto možností:

Tento princip je použit například přímo v účetních výkazech, kde zobrazujeme stav určitého ukazatele k danému datu a současně uvádíme stav téhož ukazatele ke stejnému datu minulého roku.

Pro hlubší analýzu je však nutné pracovat s mnohem rozsáhlejším časovým horizontem, neboť výkyvy v krátkém časovém období nemusí vyjadřovat .

Tímto způsobem můžeme například porovnávat výši materiálových nákladů v poměru k nákladům mzdovým, v rámci mzdových nákladů pak lze porovnávat jednotlivé složky mzdy, výši základní mzdy s pohyblivou složkou apod.

Jedná se o standardní, běžně používané postupy vesměs aplikované ve verzi plán–skutečnost, předpoklad–skutečnost, limit–skutečnost atd. Tohoto principu se používá ještě v podrobnějším členění, kdy jednotlivé ukazatele doplníme ještě o časovou dimenzi a dostáváme klasické tabulky například typu:

Ukazatel: Tržby v měsíci dubnu 2020 ve firmě AB (v tisících Kč)

Kč	12 867	15 452	11 662	17 405	18 352	13 896	…
Den	1	2	3	4	5	6	…

Jednotlivé ukazatele pak můžeme porovnávat k předem zvolené bázi (například k prvnímu, střednímu nebo poslednímu datu), dostáváme tak , nebo za sebou (opět vzestupně, sestupně či ke středu) a dostáváme tak

Tato metoda je označována jako. To ovšem vyžaduje srovnatelnost firem mezi sebou navzájem. Významné odchylky mohou signalizovat pozitivní nebo negativní stav, například s oborovým průměrem.

Benchmarking je však možné využít i uvnitř firmy. Hovoříme pak o vnitřním benchmarkingu, kdy můžeme sledovat a porovnávat organizační jednotky uvnitř hodnocené firmy, tedy například mezi dceřinými organizacemi, závody či prodejními jednotkami vůči nejlepší z nich. I tady však narážíme na problém srovnatelnosti, neboť i naše vnitřní jednotky nemusí mít srovnatelné podmínky, prostředí, organizační velikost, dislokaci apod.

²⁾

Při aplikaci vnějšího benchmarkingu však narážíme v podmínkách ČR na řadu problémů, které je nutné předem definovat a poté . Je totiž nutné, aby:

Základním problémem je ovšem zjištění potřebných údajů, neboť je jasné, že konkurence ve svém vlastním zájmu nebude některé důležité ukazatele poskytovat, leccos může tajit, může i neoficiálně pouštět dezinformace. S tím je nutné počítat a zohlednit při postupu výpočtů. Nicméně je zřejmé, že srovnávání se se špičkovými firmami platí všeobecně jako cesta k zásadní orientaci v konkurenčním boji tržního hospodářství. Ostatně to platí zcela obecně v jakékoliv lidské činnosti.

Používání poměrových ukazatelů pro měření výkonnosti firem patří dnes ke standardním nástrojům hodnocení jak interními pracovníky firem, tak i externími posuzovateli při provádění finančních auditů či k bankovním rozborům.

Měření výkonnosti a úspěšnosti firmy je standardní, tradiční činností, neboť každý podnikatel ve svém vlastním zájmu sleduje výkonnost všech prvků, činností, útvarů, procesů atd., včetně firmy jako celku. Měřit se dá spoustou ukazatelů, otázkou však je, který z těchto ukazatelů skutečně optimálně, objektivně, reálně a efektivně výkonnost a úspěšnost měří. Druhou otázkou je, jakou má tento ukazatel, respektive soustava ukazatelů vypovídací hodnotu. Člověk i těsně před smrtí může mít optimální tep či tlak i teplotu. Je zřejmé, že k měření výkonnosti a úspěšnosti potřebujeme určitou entitu ukazatelů, soustav ukazatelů určitého počtu, neboť ani malý vzorek nemusí mít objektivní schopnost vytvoření odpovídající představy o stavu a procesech uvnitř zkoumaného subjektu.

Lékařům obvykle nestačí sledovat pouze pár parametrů pro rozpoznání blížící se, hrozící či již propuknuté nemoci pro stanovení správné diagnózy a následně pak terapie. Ani analytikům či manažerům nestačí pro zkoumání zdraví firmy diagnostikovat pouze úzce vymezený okruh několika málo ukazatelů. Na druhé straně je nevhodné mít soustavu mnoha desítek ukazatelů, neboť se můžeme dostat do situace, kdy jsou mnohé ukazatele protichůdné a vyvodit z nich správné závěry je obtížné, navíc při velkém počtu ukazatelů člověk ztrácí pozornost i přehled. Povšimněme si však určité analogie. Lékaři při hodnocení zdraví člověka žádají nejprve anamnézu, požadují uvést i dětské nemoci u dospělého člověka, žádají vedení i rodinné anamnézy (tedy jakési historické ), analyzují současné hodnoty, avšak, a to je rozhodující, dokážou mnohdy velmi přesně určit budoucí vývoj.

Jak jsme již konstatovali, stanovení vhodné soustavy dobrých a vhodných ukazatelů je však problém. Jsou určité, standardně používané ukazatele, jejichž použití je všeobecně rozšířené, nicméně

Při srovnávání dvou firem v našem příkladu 1 jsme uvedli, že existují firmy, které stabilně a každoročně produkují možná malý, ale stálý zisk, na druhé straně firmy, které velmi investují, možná na úkor dividend, startují tak možnosti a podmínky k vytváření mnohem většího zisku v budoucnosti.

Právě budoucnost je to, co by mělo zajímat každého majitele firmy, akcionáře a manažera. Měli bychom tedy hodnotit firmu nejen z hlediska minulosti, ale zejména i to, jak vytvářejí podmínky pro výkonnost a úspěšnost firmy v budoucnosti. Měli bychom tedy mít jakousi „ošatku“, soubor takových ukazatelů, které poskytují informace nejen z hlediska minulosti, ale i z hlediska budoucnosti. Tak jako lékaři, kteří zjišťují minulost, současnost pacienta a jeho nemoci, ale rovněž možný průběh a vývoj v budoucnosti. Takovouto pomůckou pro řízení se stala právě , kterou podrobněji analyzujeme v druhé části našeho příspěvku v dalším čísle tohoto odborného časopisu.

Shrneme-li dosavadní poznatky, je zřejmé, že charakteristickým znakem mnoha soustav měření výkonnosti a úspěšnosti firem, jsou tyto skutečnosti:

Našli bychom další nedostatky různých měřicích či hodnoticích systémů. Většina lidí eviduje tyto nedostatky měření zejména na výplatní listině, kdy porovnává variabilní složky mzdy s ostatními členy kolektivu a ptá se pak, proč má kolega větší prémie a odměny apod.

Za nejdůležitější nedostatek měřicích soustav je nutné považovat zejména první bod, kdy z dané soustavy ukazatelů nelze dostatečně dobře hodnotit vývoj firmy k naplnění firemních cílů. A právě tento faktor způsobuje majitelům a manažerům firem mnohé problémy.

přinesla mnohé nové pohledy na postavení firmy v tržním prostředí a přinesla nové poznatky a doporučení právě v oblasti hodnocení výkonnosti a úspěšnosti firem v konkurenčním prostředí. BSC vychází z tradičních, klasických ukazatelů hodnocení výkonnosti, ale rozšiřuje je právě o pohled na plnění cílů strategického směřování firmy, tedy na .

Právě tento aspekt je důležitý a charakteristický pro tuto metodu, stejně jako určitý nový způsob pohledu na definici a charakteristiky interních procesů firem, než jak jsme byli zvyklí při klasickém systémovém přístupu k členění firemní struktury a při posuzování její efektivnosti. Jestliže před mnohými firmami dnes stojí úkol nutné restrukturalizace či reakce na zhoršené tržní prostředí, bylo by dobré přistupovat k ní právě pod měřítky a hledisky metody BSC. Její podrobnější analýzu přineseme v druhé části našeho příspěvku.

BSC - metoda vyvážených ukazatelů - I. Část

BSC - metoda vyvážených ukazatelů - II. Část

BSC - metoda vyvážených ukazatelů - III. Část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 10/2020.