Vzdělávání zaměstnanců je nedílnou součástí pracovněprávních vztahů a vytváření pracovních a sociálních podmínek ze strany zaměstnavatele. Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit daňové souvislosti této oblasti, a to jak ze strany zaměstnanců, tak ze strany zaměstnavatelů. Současně se stručně zmíníme i o daňové úpravě vzdělávání u podnikatelů.
Vzdělávání zaměstnanců a podnikatelů z pohledu daně z příjmů
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
Problematika odborného rozvoje zaměstnanců, jehož součástí je také oblast vzdělávání zaměstnanců, je upravena v § 227 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména
a)
zaškolení a zaučení,
b)
odbornou praxi absolventů škol,
c)
prohlubování kvalifikace,
d)
zvyšování kvalifikace.
Zaškolení a zaučení se týká nových zaměstnanců. Zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, je zaměstnavatel povinen zaškolit nebo zaučit. Zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Dále je povinen zaměstnavatel zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné.
Protože se toto zaškolení či zaučení považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, tato skutečnost předurčuje další daňové posouzení. Z pohledu zaměstnance se bude jednat o zdanitelný příjem v podobě mzdy či platu, na straně zaměstnance potom o běžný daňový náklad v podobě mzdových nákladů.
Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalif