Lhůta pro vrácení daně za rok 2019 brzy vyprší

Pamětníci si ještě vzpomínají na vyplňování žádosti o vrácení na formuláři státu, u něhož byla vratka nárokována. Novelizací směrnice 2008/9/ES s účinností od října 2010 nahradila papírové formuláře žádost vyplněná na webovém portále zřízeném daňovou správou příslušného státu EU. Žadatel tak má k dispozici prostředí v jeho domovském jazyce, což žádosti o vrácení daně velmi zpřístupnilo. Nicméně právě elektronická komunikace bývá paradoxně jednou z komplikací tohoto systému. Žadatel totiž jako povinnou náležitost podání uvádí svoji elektronickou adresu. Ta je pak hlavním komunikačním prostředkem mezi ním a daňovou správou státu, ve kterém o vrácení daně žádá. Vzhledem k riziku, že mohla být e-mailová adresa zadána chybně nebo e-mail od daňové správy mohl spadnout do spamu nebo nebýt doručen vůbec, je dobré sledovat Informace o podaných žádostech. Setkat se zde můžeme s následujícími stavy:

Po odeslání žádosti obdrží žadatel nebo jeho zástupce potvrzení o podání s vygenerovaným podacím číslem. To neznamená, že žádost již doputovala do daného státu, ale že je pod tímto číslem evidována, prozatím v rámci českého portálu. Tam se kontroluje např. zda je žadatel osobou povinnou k dani nebo zda uskutečňuje plnění s plným nebo kráceným nárokem na odpočet a podle toho se vyhodnotí, zda je žádost správně zadaná bez koeficientu nebo s koeficientem.

Po tomto posouzení putuje žádost elektronicky do státu, který má daň vracet. Pokud požaduje členský stát něco doplnit, vysvětlit či prokázat, může si o to ve lhůtě čtyř měsíců od obdržení žádosti požádat opět elektronickými prostředky. Lhůta, kterou žadatel na doplnění či vysvětlení dostane, je jeden měsíc. Správce daně, který si doplňující údaje vyžádal, pak má lhůtu dva měsíce od obdržení požadovaných údajů.

Pokud členský stát neobdrží ve lhůtě jednoho měsíce doplňující informace, které požadoval, vydá zpravidla rozhodnutí, že daň z plnění, které chtěl nějakým způsobem doplnit, nevrátí. Jak již bylo zmíněno, komunikace se správcem daně jiného státu probíhá přes e-mail. Požadavek na doplnění zároveň není zjistitelný z portálu, na kterém žadatel svoji žádost podával. Tam se objeví až přijaté rozhodnutí, které může být zcela nebo částečně zamítavé s ohledem na nedodané doplnění. Proto je potřeba elektronický portál, v ČR daňový portál, v čase, kdy je nějaká žádost podána, ale není ještě vyřízena, pravidelně sledovat, protože díky rozsudku Soudního dvora C-133/18 Sea Chefs je možné v rámci odvolání vůči rozhodnutí daňové správy ve státě vracení doplnit dříve požadované informace, protože se mohlo stát, že tuzemskému žadateli e-mail s požadavky na doplnění vůbec nedorazil nebo spadnul do spamů a měsíční lhůta uplynula, aniž by o nějakém požadavku ze strany daňové správy cizího státu žadatel v ČR věděl.

Podle rozsudku Sea Chefs není měsíční lhůta na doplnění prekluzivní lhůtou, z čehož vyplývá, že nedodržení této lhůty neznamená ztrátu možnosti odstranit nedostatky předložením doplňujících údajů v rámci odvolacího řízení, popř. u vnitrostátního soudu.

Je otázkou, zda je možné v rámci odvolání doplnit i povinné náležitosti žádosti, které původně podaná žádost neobsahuje. V článku 15 směrnice se uvádí, že žádost o vrácení daně se považuje za podanou pouze v případě, že žadatel uvedl všechny údaje požadované podle článků 8, 9 a 11. Těmito údaji je plné jméno a úplná adresa žadatele, e-mailová adresa, popis podnikatelské činnosti, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata, období, na které se žádost vztahuje, DIČ, údaje o bankovním účtu a prohlášení žadatele, že neuskutečnil plnění, které by vedlo k registraci v zemi, v níž je žádáno vrácení odpočtu. Dále pak žadatel musí prostřednictvím přednastavených kódů vybrat, co je předmětem konkrétního daňového dokladu, z něhož je vratka požadována.

Podle článku 10 směrnice má žadatel přiložit ke každému řádku žádosti, kde je základ daně na faktuře nejméně 1 000 EUR, kopii daňového dokladu. U paliv je hranice pro doložení dokladu formou přílohy stanovena ve výši 250 EUR základu daně. Přestože se jedná o požadavek podle jiného článku než 8, 9 a 11, setkal se autor s případem, kdy německá daňová správa odmítla vrátit odpočet z dokladu, který přesahoval hranici 1 000 EUR a nebyl přiložený k žádosti. Zároveň zamítla i jeho pozdější doložení s tím, že lhůta pro nárokování odpočtu přes vrácení daně končí 30. 9. následujícího roku. Pokud do této doby nebyl doklad prostřednictvím žádosti předložen, nemůže z něj být DPH vrácena. Bylo by zajímavé, jak by v této věci rozhodl Soudní dvůr a zda by dal německé daňové správě za pravdu.

Jak vyplývá i z uvedeného přístupu německé daňové správy k žádosti, kde nebyla přiložena faktura se základem daně nad 1 000 EUR, termín 30. 9. následujícího roku, který je posledním dnem pro podání žádosti, je nepřekročitelný. I s ohledem na opomenutí v podobě nepřiložení skenu faktury, je výhodné nenechávat podání žádosti na poslední chvíli. V případě žádosti podané s dostatečným předstihem, by při jejím projednávání před 30. 9. bylo možné žádost opravit a v termínu do 30. 9. ještě fakturu doložit.

Požádat o vrácení daně lze již za kalendářní čtvrtletí, pokud je požadovaná vratka vyšší než 400 EUR. V září 2020 je tedy možné žádat nejen za celý rok 2019, ale i za první a druhé čtvrtletí roku 2020.

Jak již bylo zmíněno, žádost musí obsahovat kódy, jejichž prostřednictvím je popsáno, z jakého pořízeného zboží nebo z jaké přijaté služby je vrácení daně požadováno. Ve směrnici jsou tyto kódy uváděny v rozsahu 1–10, kdy např. kód 1 znamená, že žádáme o vrácení daně z paliva a kód 2 z nájmu dopravního prostředku. Podle druhého odstavce článku 9 směrnice mohou členské státy požadovat i zadání subkódů, které detailněji člení daný kód. Např. základní kód č. 1 „palivo“, se dále dle přílohy nařízení Komise ES č. 1174/2009 člení na palivo pro dopravní prostředky s hmotností nad 3 500 kg, které nejsou dopravními prostředky pro platící cestující (subkód 1.1.) a to se dále člení na benzin (1.1.1), naftu (1.1.2), LPG (1.1.3), zemní plyny (1.1.4) a biopalivo (1.1.5). Kromě subkódu 1.1 má palivo ještě dalších třináct subkódů, takže členění pomocí těchto kódů může být velmi detailní.

Podle přehledu, který zveřejnila česká daňová správa, vyžadují uvedení subkódů v žádosti o vrácení všechny státy EU kromě Kypru, České republiky, Německa a Lucemburska.

Pokud se žádá o vrácení daně za období kratší, než je kalendářní rok, nesmí být podle směrnice nárokovaná částka nižší než 400 EUR nebo ekvivalent v národní měně. U žádostí za kalendářní rok je limit 50 EUR nebo opět tato výše přepočtená do národní měny. Podle posledního znění přehledové tabulky na stránkách české daňové správy, jsou limitní částky ve státech, kde se neplatí eurem, následující:

První částka v národní měně se vždy týká žádosti za období jednoho kalendářního roku, druhá částka je za období kratší, než je kalendářní rok.

Většina států umožňuje kromě komunikace v jazyce daného státu použití i druhého jazyka. Například na výzvu k doplnění z Německa lze podle přehledu požadavků z webu české daňové správy odpovídat i anglicky. Další sousedé České republiky, Polsko a Slovensko, připouštějí pro komunikaci jen své jazyky, Rakousko pak umožňuje v angličtině pouze vysvětlit, co je v žádosti obsaženo pod kódem 10, který je označený jako „jiné“.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 09/2020.