Změny repo sazby v roce 2020 v daňových souvislostech

Dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba) patří k základním nástrojům měnové politiky České národní banky (dále jen „ČBN“). Jde o jednu ze tří úrokových sazeb, které ČNB vyhlašuje. Další je sazba diskontní (tj. sazba úroku, za který si komerční banky ukládají u ČNB své volné peníze nad rámec repo operací) a sazba lombardní (tj. sazba úroku, za který si komerční banky půjčují peníze od ČNB). Repo sazba je využívána při tzv. repo operacích, tedy finančních operacích na volném trhu, jejichž prostřednictvím ČNB reguluje množství peněz v oběhu. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne tzv. reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. ČNB provádí tyto repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, že vyhlášená dvoutýdenní repo sazba slouží jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány.

Základní doba trvání repo operací je stanovena na 14 dní, a proto je dvoutýdenní repo sazba z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová (v závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru jsou ale občas prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než 14 dní).

K 1. 1. 2020 (tj. na počátku prvního pololetí 2020) platila repo sazba ve výši 2,00 %,

Změny výše repo sazby mají dopad mimo jiné i na výši úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného ustanovení může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné požadavky, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení podle uvedeného ustanovení stanoví vláda nařízením, přičemž takto stanovená výše úroku z prodlení se považuje za ujednanou, pokud si strany neujednají výši úroku z prodlení jinak.

Od roku 2014 platí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích se zapracovanými změnami dle návrhu nařízení vlády č. 434/2017 Sb. a ve znění nařízení vlády č. 184/2019 Sb., že .

Znamená to, že v případě prodlení, ke kterému dojde ve druhém pololetí 2020, odpovídá výše úroku z prodlení podle občanského zákoníku ročně výši 8,25 % z dlužné částky, zatímco v případě prodlení, ke kterému došlo v prvním pololetí 2020, odpovídala výše úroku z prodlení podle občanského zákoníku ročně výši 10,00 % z dlužné částky.

Poznámka S účinností od 24. 4. 2020 platí podle zvláštního ustanovení o prodlení v § 29 v části první zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, že pokud dlužník prokáže, že mu omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii znemožnilo nebo podstatně ztížilo včasné splnění peněžitého dluhu, lze po dlužníkovi po dobu jeho trvání požadovat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Tyto účinky pominou nejpozději 30. 6. 2020.

Podle přechodného ustanovení v § 31 uvedeného zákona se ustanovení § 29 tohoto zákona použije na prodlení, které nastalo ode dne 12. 3. 2020. Nepoužije se však na závazky ze smluv uzavřených po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) jsou přijaté úroky z prodlení u věřitele, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, . U věřitele, který je poplatníkem daně z příjmů právnických osob, jsou úroky z prodlení rovněž zdanitelným příjmem – podle bodu 4.6.2. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 se nároky na přijaté úroky od peněžních ústavů a jiných dlužníků a obdobná plnění účtují ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny 66 – Finanční výnosy (pro vyjádření výnosových úroků).

Podle § 23 odst. 3 písm. b) bodu 1. zákona o daních z příjmů se u věřitele, který vede účetnictví, snižuje výsledek hospodaření o rozdíl, o který úroky z prodlení zaúčtované ve prospěch výnosů převyšují přijaté částky v tomto zdaňovacím období.

Podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 6. zákona o daních z příjmů se u věřitele, který vede účetnictví, zvyšuje výsledek hospodaření o přijaté úhrady úroků z prodlení, pokud byly podle § 23 odst. 3 písm. b) bodu 1. zákona o daních z příjmů položkou snižující výsledek hospodaření v předchozích zdaňovacích obdobích.

Podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů jsou u dlužníka úroky z prodlení daňovým výdajem (nákladem), jen pokud byly zaplaceny.

Změny výše repo sazby v roce 2020 mají dopad také na výši úroků uplatňovaných při správě daní podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a to na výši:

Podle dosavadního znění § 155 odst. 5 daňového řádu platí, že .

V § 155 daňového řádu je upraven postup správce daně při nakládání s vratitelným přeplatkem. Správce daně je povinen vrátit daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč je správce daně povinen vrátit daňovému subjektu jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti. Pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, poukáže jej správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti daňového subjektu, v opačném případě žádosti vyhoví, pouze pokud vratitelný přeplatek této částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti. Daňový subjekt, který je u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci.

Úrok z vratitelného přeplatku daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč.

Příjem z úroku z vratitelného přeplatku není u daňového subjektu předmětem daně z příjmů.

Podle dosavadního znění § 157 odst. 2 daňového řádu platí, že .

Podle § 156 daňového řádu může správce daně na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky v těchto případech:

V rozhodnutí, kterým správce daně povolí posečkání, se stanoví doba posečkání a posečkání může být vázáno i na další podmínky. Posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně. Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta pro placení daně. Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení.

O předpisu úroku z posečkané částky za dobu posečkání vydá správce daně platební výměr bezodkladně po skončení posečkání. Úrok z posečkané částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč.

Podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů výslovně platí, že úroky z posečkané částky nelze pro daňové účely uznat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Podle dosavadního znění § 252 odst. 2 daňového řádu platí, že .

Daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně. U nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy úrok z prodlení nevzniká.

Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik.

Úrok z prodlení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč.

Podle § 104 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, platí, že pokud plátce nebo identifikovaná osoba uvedla skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu. Tento úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru.

Podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů nelze úroky z prodlení podle daňového řádu pro daňové účely uznat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Podle dosavadního znění § 254 odst. 1 daňového řádu platí, že .

K tomu, aby byla naplněna podmínka, podle níž daňovému subjektu náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně, nestačí jakékoliv zrušení nebo změna rozhodnutí správce daně, ale musí k němu dojít v souvislosti s nezákonností původního rozhodnutí, která je způsobena pochybením na straně správce daně. V případě změny původního rozhodnutí o stanovení daně náleží daňovému subjektu úrok z neoprávněného jednání správce daně pouze z rozdílu, o který bylo původní rozhodnutí změněno. Vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání, vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání. Ve stejné lhůtě správce daně předepíše přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu.

V případě, že byla proti daňovému subjektu vedena neoprávněná daňová , náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu ve dvojnásobné výši. Nárok na tento úrok ale nevzniká, pokud byla daňová provedena neoprávněně z toho důvodu, že bylo vyhověno žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu nebo žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 daňového řádu (v těchto případech se daňovému subjektu vrací pouze částka, která byla vymáhána bez právního titulu).

Úrok z neoprávněného jednání správce daně přiznaný podle § 254 odst. 1 daňového řádu se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

Podle § 4 odst. 1 písm. z) zákona o daních z příjmů jsou příjmy fyzických osob z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně osvobozeny od daně. Obdobně jsou podle § 19 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů osvobozeny od daně i příjmy právnických osob z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně.

Podle dosavadního znění § 254a odst. 1 daňového řádu platí, že .

Podle dosavadního znění § 254a odst. 3 daňového řádu platí, že (do 30. 6. 2017 platilo, že úrok z daňového odpočtu odpovídal ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí).

Úrok z daňového odpočtu představuje pro daňový subjekt určitou kompenzaci za to, že správce daně dosud neukončil prověřování správnosti výše uplatňovaného nároku daňového subjektu na odpočet daně, přičemž již uplynula určitá doba od podání řádného nebo dodatečného daňového přiznání. Do 30. 6. 2017 byla tato doba stanovena v délce 5 měsíců, od 1. 7. 2017 je tato doba stanovena v délce 4 měsíců. Běh této doby se podle § 254a odst. 2 daňového řádu staví a úrok z daňového odpočtu nevzniká ode dne vydání

V praxi se úrok z odpočtu daně uplatňuje zejména v případech, kdy je správcem daně nepřiměřeně dlouhou dobu zadržováno vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v důsledku dlouho trvajícího postupu k odstranění pochybností.

Také pro úrok z daňového odpočtu platí, že se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

Příjem z úroku z daňového odpočtu není u daňového subjektu předmětem daně z příjmů.

V § 146 daňového řádu, který pro účely tohoto zákona upravuje způsoby zaokrouhlování, je v odst. 4 výslovně stanoveno, že .

Od 1. 1. 2021 nabyde účinnosti novela daňového řádu obsažená v části první zákona č. 283/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle které bude od uvedeného data výše úroků uplatňovaných při správě daní stanovena zcela novým způsobem v části čtvrté daňového řádu upravující nově následky porušení povinností při správě daní. V hlavě III uvedené části jsou s účinností od 1. 1. 2021 nově upraveny úroky hrazené daňovým subjektem (§ 252 a 253) a úroky hrazené správcem daně (§ 253a–254a), přičemž výše úroků je stanovena následovně:

Podle bodů 11 a 12 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 283/2020 Sb. se

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 09/2020.