Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska. Pokud se občan České republiky rozhodne vycestovat do některého z těchto států, jsou průvodním jevem tohoto pohybu i určité povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Obdobně při návratu do České republiky je rovněž nutno splnit určité povinnosti ve vztahu k českým institucím sociálního zabezpečení.
Zdravotní pojištění – osoby z tzv. třetích zemí a působnost koordinačních nařízení Evropské unie
Ing.
Antonín
Daněk
Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy:
1.
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a
2.
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004
obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. 5. 2012.
S účinností od 1. 4. 2012 se tato nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska, od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku, a v roce 2020 (po brexitu) každopádně ve vztahu ke Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. (Pro všechny tyto země, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení EU, budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“).
Osoby z tzv. třetích zemí
Leckdo se může domnívat, že uvedená koordinační nařízení EU se vztahují pouze a jen na osoby ze států Evropské unie a dalších čtyř výše uvedených států, v roce 2020 ještě podle nich postupují osoby a instituce Velké Británie a Severního Irska. Tento postoj však nemá racionálního opodstatnění, protože při splnění určitých podmínek se vztahují nařízení EU i na osoby ze „třetích zemí“.
Jelikož nelze upírat práva státních příslušníků „třetích zemí“, kteří oprávněně pobývají na území členského státu, byl přijat soubor opatření, jehož záměrem bylo a je lépe začlenit do systémů sociálního zabezpečení státní příslušníky těchto „třetích zemí“, tedy osoby, které oprávněně pobývají na území členského státu, a to udělením souboru jednotných práv, jež by se co nejvíce podobala těm, která požívají občané EU.
Nadnárodní první normou, upravující působnost koordinačních nařízení EU i na osoby ze „třetích zemí“, je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. 11. 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují (resp. nevztahovala) pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
Působnost nařízení Evropské unie a související podmínky
Nařízení EU č. 883/2004 a č. 987/2009 se tak za stanovených podmínek vztahují na státní příslušníky „třetích zemí“, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé po nich, pokud oprávněně pobývají na území členského státu a jsou v situaci, která se ve všech ohledech neomezuje na jediný členský stát.
Uplatňování nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 na státní příslušníky „třetích zemí“, na které se tato nařízení nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti, je nesmí opravňovat k tomu, aby vstoupili na území členského státu, zdržovali se na něm či na něm pobývali, nebo k přístupu na jeho trh práce. Aplikací nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by proto nemělo být dotčeno právo členských států odmítnout udělit, odejmout nebo odmítnout obnovit povolení ke vstupu či povolení zdržovat se, pobývat či pracovat na území dotčeného členského státu v souladu s právem EU.
Nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by měla být na základě tohoto nařízení použitelná, pouze pokud dotčená osoba již oprávněně pobývá na území členského státu. Oprávněný pobyt na území členského státu by tedy měl být primární podmínkou pro uplatňování uvedených nařízení.
Aktivita ve více členských státech
Nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by se neměla uplatňovat na situaci týkající se ve všech ohledech jediného členského státu. Z této dikce tak v podstatě plyne, že základní podmínkou pro uplatnění koordinačních pravidel EU na osoby ze „třetích zemí“ je skutečnost, že situace dotyčné osoby nesmí být omezena pouze na území jednoho členského státu.
V následujícím textu se seznámíme s postupy osob, zaměstnavatelů a institucí, kdy bude v České republice vykonávat výdělečnou činnost Ukrajinec, osoba bez trvalého pobytu na území České republiky. (Ukrajinci představují nejpočetnější skupinu osob ze „třetích zemí“, činných v České republice).
Zaměstnání pouze u zaměstnavatele v České republice
Účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se stávají Ukrajinci pracující na základě dokumentů opravňujících k pobytu a zaměstnání v ČR (například zaměstnanecká karta nebo modrá karta) jako zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění. Takovým zaměstnancem může být ve zdravotním pojištění třeba i Ukrajinec jako člen statutárního orgánu českého zaměstnavatele.
Protože se tato osoba stává z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, má v podstatě stejná práva a povinnosti jako čeští občané v tom smyslu, že si kupříkladu může zvolit zdravotní pojišťovnu, u které chce být pojištěna, a má v ČR po dobu trvání zaměstnání nárok na plnou péči. Zaměstnaného Ukrajince přihlásí český zaměstnavatel poprvé na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „C“, kdy v políčku číslo pojištěnce uvede pohlaví a datum narození. Na základě těchto údajů je poté zdravotní pojišťovnou vygenerováno (přiděleno) zaměstnanci číslo pojištěnce a vystaven průkaz pojištěnce zelené barvy.
Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:
–
nejsou se zaměstnaným Ukrajincem pojištěni jeho nezaopatření rodinní příslušníci
–
ukončením zaměstnání končí i účast této osoby v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (osoby z členských států mohou být po skončení zaměstnání nadále pojištěny, např. při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání české podpory v nezaměstnanosti).
Ukrajinec a výkon samostatné výdělečné činnosti v ČR
Na rozdíl od osoby z členských států, která je v ČR jako OSVČ účastna všech systémů sociálního zabezpečení, se u nás podnikající Ukrajinec nestává účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění. Případné výdaje na lékařskou péči (hrazené služby) jsou řešeny sjednáním komerčního zdravotního pojištění. Situace této osoby by se změnila získáním trvalého pobytu na území České republiky.
Navazující zaměstnání v rámci členských států
Na Ukrajince, zaměstnance českého zaměstnavatele, by se pohlíželo podle koordinačních nařízení Evropské unie například tehdy, kdyby byla osoba poprvé zaměstnána v některém jiném členském státě, například na Slovensku, a poté pak návazně v České republice. V tomto případě by již situace dotyčné osoby nebyla omezena na území jednoho členského státu. Pak by se český zaměstnavatel mohl reálně setkat se situací, kdy je některému ukrajinskému zaměstnanci „standardně“ vystaven zdravotní pojišťovnou zelený průkaz pojištěnce (viz výše) a jinému pak modrý průkaz. To znamená, že modrý průkaz, určený za této situace i pro ukrajinského zaměstnance, by byl ve stejném provedení jako pro občana České republiky s trvalým pobytem na území ČR anebo pro zaměstnance českého zaměstnavatele z členského státu.
Vyslání zaměstnance
Jiným případem, kdy se bude na Ukrajince pohlížet jako na osobu podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie, je uplatnění institutu vyslání.
Český zaměstnavatel se rozhodne vyslat ukrajinského zaměstnance do Německa. Aktem vyslání se bude na tuto osobu vztahovat postup podle článku č. 12 (1) nařízení EU č. 883/2004 proto, že ani v tomto případě není situace Ukrajince omezena na jeden členský stát.
Závěrem
Postup podle koordinačních pravidel Evropské unie se nebude vztahovat na tzv. sezónní práce, tedy v situaci, kdy občané Ukrajiny každý rok přijíždějí do České republiky pracovat například v zemědělství, stavebnictví, služeb apod. Po dobu zaměstnání u českého zaměstnavatele jsou zdravotně pojištěni v České republice, i s tou nezanedbatelnou výhodou, že mohou po celou dobu trvání zaměstnání čerpat v českém zdravotnictví plnou péči.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 07-08/2020.