Doručování od finančního úřadu

Pravidlům doručování je věnováno hned třináct ustanovení, konkrétně § 39–51 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Některá speciální pravidla jsou však navíc zakotvena i ve speciálních hmotně-právních daňových zákonech, které pak mají před daňovým řádem přednost.

Finanční úřad doručuje písemnosti v zákonem stanovené posloupnosti, a to v tomto pořadí:

Pokud si daňový subjekt zvolí zástupce (tedy udělí někomu plnou moc a uplatní ji u správce daně), tak platí pravidlo, že finanční úřad doručuje písemnosti pouze tomuto zástupci v rozsahu jeho uděleného zmocnění. Pouze v případě, že má daná osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, něco vykonat osobně, tak se doručuje oběma (tedy jak dané osobě, tak i jejímu zástupci). Při tomto souběžném doručování se pak za den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty považuje den, který nastane později.

Pokud je doručováno prostřednictvím zásilky, tak lze písemnost doručit v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli, kde bude adresát zastižen. Podle daňového řádu platí, že fyzické osobě se doručuje na adresu jejího místa pobytu, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, nebo na adresu jejího bydliště v cizině. Pro doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností fyzické osoby, se obdobně použije ustanovení o doručování právnickým osobám. Pokud není fyzická osoba jako podnikatel zapsána ve veřejném rejstříku, doručuje se jí na adresu jejího místa pobytu. Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla. Zahraniční právnické osobě se doručuje na adresu sídla pobočky nebo jiné organizační složky jejího obchodního závodu zřízené v České republice, pokud se písemnost týká činnosti této pobočky nebo jiné organizační složky.

Pokud fyzická osoba požádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu. Požádá-li právnická osoba správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu, pokud je právnická osoba na této adrese skutečně umístěna.

Pro právnické osoby ještě podle daňového řádu platí, že pokud je adresátem právnická osoba, tak má osoba oprávněná jednat jménem této právnické osoby právo písemnost převzít a dále, že písemnost, která není určena do vlastních rukou, se může doručit kterémukoliv zaměstnanci právnické osoby nebo jiné vhodné fyzické osobě, jež se v místě doručení nebo jeho blízkém okolí zdržuje, pokud souhlasí s tím, že odevzdá písemnost adresátovi.

Daňový subjekt by si měl být vědom v praxi nepříjemného pravidla ohledně doručování, a to je doručení. Podle daňového řádu totiž platí, že když si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedne, tak se považuje taková písemnost posledním dnem desetidenní lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Obdobné pravidlo platí pro datové schránky, kde také platí doručení. Písemnost se pro správce daně považuje za doručenou, což může daňovému subjektu způsobit vážné komplikace, protože dnem doručení se rozbíhají příslušné lhůty. Právě doručení písemnosti je klíčové z hlediska počítání lhůt pro případnou reakci daňového subjektu. Zmeškání takové lhůty může znamenat vážné problémy pro daňový subjekt pro adekvátní reakci. Proto je nezbytné v praxi monitorovat veškeré písemnosti doručované správcem daně a včas a adekvátně na ně reagovat. Počítání lhůty přitom může být v praxi složité, protože platí odlišná pravidla pro lhůty stanovené na dny, týdny a měsíce. Také je důležité si uvědomit, zda je daná lhůta stanovená pracovními či kalendářními dny. Pokud chce daňový subjekt využít práva prodloužení lhůty, tak si musí nejdříve ověřit, zda je možné u dané lhůty prodloužení vůbec možné (obecně platí, že zákonné lhůty prodloužit nelze, pokud to speciálně zákon neumožňuje).

Určitou záchrannou brzdou při doručování je vyslovení neúčinnosti doručení, o jeho prohlášení může požádat příjemce písemnosti, který si ze závažného a předem nepředvídatelného důvodu nemohl uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Daňový řád stanovuje, že žádost je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se adresát s doručovanou písemností skutečně seznámil, nejpozději však do 6 měsíců od doručení. Pokud správce daně shledá žádost důvodnou, tak vysloví neúčinnost doručení a písemnost se pak považuje za doručenou dnem oznámení rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti doručení. Další možností je požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav, což znamená, že správce daně může povolit ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. Takováádost musí být podána do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty. Navrácení lhůty v předešlý stav nelze povolit, pokud od posledního dne zmeškané lhůty uplynul více než 1 rok, nebo pokud jde o lhůtu pro stanovení daně, pro placení daně, nebo pro podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.

Daňový řád také upravuje zvláštní způsoby doručení, a to veřejnou vyhláškou a doručování formou hromadného předpisného seznamu. Veřejnou vyhláškou se písemnost doručuje například osobě neznámého pobytu nebo sídla, pokud této osobě není ustanoven zástupce, nebo osobě, která není známa, nebo v řízení, ve kterém se doručuje velkému nebo neurčitému počtu adresátů. Hromadným předpisným seznamem pak správce daně stanovuje daň v zákonem vymezených případech.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 03/2020.