Mgr. Ing. Alena Wágner Dugová

Začátek roku 2023 představuje pro řadu daňových subjektů významné rozšíření datových schránek zřízených ze zákona. Podnikající fyzické osoby (například živnostníci, ale i další osoby samostatně výdělečně činné jako lékaři, architekti), ale i nepodnikající právnické osoby (například spolky, sdružení, nadace, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků bytových jednotek) tak budou mít automaticky zřízenou datovou schránku a tuto datovou schránku nebude možné znepřístupnit. Datová schránka je užitečný nástroj v oblasti digitalizace, ale její zřízení také znamená řadu důsledků a povinností v oblasti správy daní, které musí daňový subjekt znát. Zejména se jedná o skutečnost, že správce daně bude doručovat veškeré písemnosti do datové schránky a daňová přiznání bude nezbytné podávat elektronicky. Tento příspěvek upozorňuje na důležitá pravidla pro datové schránky v rámci správy daní a problematika je také vysvětlena na několika praktických příkladech.

Problematika skutečného sídla si u každého plátce DPH zaslouží pozornost, protože se jedná o povinný registrační údaj, jehož neoznámení může způsobit závažné problémy a může vést až k prohlášení za nespolehlivého plátce. Tento článek upozorňuje na povinnost oznamovat skutečné sídlo a obsahuje také správní judikát k této problematice.

V současné době se stále více skloňuje problematika finančních potíží, do kterých se fyzické i právnické osoby mohou dostat z různých důvodů. Finanční úřady však ze zákona naplňují svůj cíl, což je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, takže se kromě zjišťování a stanovování daně zaměřují také na úhradu příslušných daňových povinností. Pokud pak daňový subjekt neuhradí daň včas, může správce daně přistoupit k vymáhání daně, což s sebou může nést další dodatečné problémy pro daňový subjekt. Pokud daňový subjekt nemá dostatek prostředků pro úhradu daňové povinnosti, je namístě zkusit požádat alespoň o splátkový kalendář. Tento příspěvek upozorňuje na důležité aspekty vymáhání daní a dané oblasti jsou také vysvětleny na praktických příkladech.

Správce daně je stejně jako daňový subjekt v rámci daňového řízení vázán lhůtami, které je povinen správce daně dodržovat. V praxi může být však matoucí, že některé lhůty nejsou stanoveny přímo zákonem, ale jsou upraveny v rámci pokynu Ministerstva financí ČR. Také se může stát, že správce daně lhůtu nedodrží, kdy pak může být potřeba, aby se daňový subjekt domáhal nápravy formou prostředků obrany, které mu zákon nabízí.

Daňový subjekt je v rámci daňového řízení pokutován v případě, že poruší určité povinnosti. Řada pokut, jako například úrok z prodlení, pokuta za opožděné tvrzení daně a penále, přitom vzniká přímo ze zákona a nezávisí na rozhodnutí správce daně, protože sankce je stanovena automaticky v důsledku porušení určité povinnosti. Penále je sankcí, která je stanovena v případě, že dojde k doměření daně ve vyšší výši, než byla daň stanovena oproti poslední známé dani, což je typicky při doměření daně po daňové kontrole. Penále lze případně částečně promíjet, za předpokladu, že daňový subjekt naplní dané podmínky pro promíjení. Článek popisuje situace, kdy se ukládá penále, a řeší také možnosti promíjení této sankce, přičemž k daným zásadním pravidlům jsou v článku uvedeny praktické příklady.

Vybrané subjekty mají zákonnou povinnost zveřejňovat příslušné dokumenty včetně účetních výkazů ve sbírce listin obchodního rejstříku, která je k dispozici online na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky. Pokud není tato povinnost splněna, může být uložena pokuta, případně mohou nastoupit i jiné nepříjemné konsekvence. Jako jeden z kroků ohledně snížení administrativy byla od roku 2022 zavedena pro některé subjekty možnost zveřejnit účetní výkazy skrze finanční úřad prostřednictvím podání daňového přiznání k dani z příjmů. Článek se zaměřuje na novou možnost, jak splnit povinnost zveřejnění účetních výkazů do sbírky listin skrze daňové přiznání k dani z příjmů.

Daňový subjekt musí plnit řádně a včas své povinnosti ve vztahu ke správci daně. Ohlášení změny v registračním údaji je pak jedna z povinností, na kterou by neměl daňový subjekt zapomínat. V případě nesplnění této povinnosti může správce daně udělit i možnou pokutu. Cílem tohoto článku je informovat čtenáře o povinnosti oznamovat změny registračních údajů. Tato problematika je také vysvětlena na praktických příkladech.

Jednou z otázek, kterou si plátce DPH při poskytování plnění často pokládá, je, kdy má správně uplatněnou DPH z tuzemských plnění odvést. V případě, že by totiž byla odvedena DPH později, než zákon ukládá, hrozí plátci, že bude povinen uhradit správci daně časový úrok z prodlení za pozdní úhradu DPH. Tento článek se zabývá časovým okamžikem, kdy je plátce povinen DPH odvádět z tuzemských plnění a obsahuje také praktické příklady.

Adekvátní a včasná reakce na písemnost doručenou od finančního úřadu je v daňovém řízení naprosto zásadní, protože kromě osobních jednání probíhá naprostá většina různých nejen kontrolních postupů korespondenční formou. Daňový subjekt by tedy měl pečlivě monitorovat, jaké písemnosti mu správce daně zasílá. Doručením písemnosti se totiž rozbíhá lhůta na případnou reakci. Tento článek připomíná základní pravidla pro doručování a několika praktickými příklady upozorňuje na vybraná úskalí týkající se doručování od finančního úřadu.

Běžný plátce DPH se zřejmě v praxi nesetká s osvobozením ve zvláštních případech, ale je vhodné tato pravidla alespoň pasivně znát a v případě relevantnosti si nastudovat konkrétní úpravu pro aplikaci osvobození od DPH ve zvláštních případech. Ale jak se říká „nikdy neříkej nikdy“, tak toto přísloví se může hodit právě pro oblast osvobození ve zvláštních případech, protože i běžný plátce DPH může dodávat své zboží či poskytovat služby kupříkladu některému subjektu EU či letecké společnosti, kde může být pak aplikace osvobození relevantní. Pro některé plátce DPH (například pro letecké společnosti) je ustanovení zákona o DPH pro osvobození ve zvláštních případech naprosto klíčové, protože ovlivňuje režim DPH jejich nakupovaných vstupů. Tento článek vymezuje plnění, u kterých se aplikuje osvobození ve zvláštních případech a upozorňuje na tuto problematiku několika praktickými příklady.

Zdaňovací období pro účely DPH je důležité z hlediska frekvence podávání daňového přiznání a dalších výkazů pro účely DPH. Nesprávně určené zdaňovací období by pak vedlo k pokutám za pozdní podání daňového tvrzení a za pozdní úhradu daňové povinnosti, případně i k dalším negativním důsledkům. Tento článek obsahuje příslušná pravidla pro zdaňovací období, která jsou blíže vysvětlena na praktických příkladech.

Daňové doklady jsou relevantním tématem pro každého plátce DPH, protože jde o prvotní dokument, který finanční úřad vyžaduje při prověřování správnosti stanovení daně. Plátce DPH musí tedy předložit bezvadný daňový doklad s tím, že finanční úřad může požadovat další důkazní prostředky pro prokázání faktického uskutečnění daného plnění a jeho využití pro podnikání. V poslední době s nástupem elektronizace prošlo i téma daňových dokladů z pohledu DPH novelizací, která spočívala zejména v možnosti vystavování a archivaci daňových dokladů. Tento článek upozorňuje příklady na vybraná úskalí a situace, které mohou ve své každodenní praxi plátci DPH řešit.

Daňový subjekt je povinen v zákonem stanoveném termínu uhradit svoji daňovou povinnost. Pokud úhradu neučiní včas, tak je správce daně oprávněn příslušnou daň vymáhat, k čemuž je vybaven různými donucovacími nástroji. Navíc je při pozdní úhradě daňovému subjektu stanoven úrok z prodlení, který se může vyšplhat do vysokých částek. Tento článek obsahuje několik praktických situací, které se týkají právě problematiky placení daně, které by měl každý daňový subjekt znát, aby se vyvaroval možným negativním důsledkům.

Institut nespolehlivého plátce daně z přidané hodnoty byl zaveden do DPH legislativy s účinností od 1. 1. 2013 jakožto jeden z nástrojů boje proti daňovým podvodům na DPH. Za existence této úpravy je několik tisíc plátců DPH prohlášeno za nespolehlivé. Tento registr by měl být hlídán ostatními plátci DPH, protože jinak se vystavují riziku ručení za neodvedenou DPH, což prakticky znamená úhradu DPH za jiný subjekt.

V daňovém řízení stíhá v první fázi důkazní břemeno daňový subjekt, který je povinen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pro prokázání skutečností se často v praxi realizuje svědecká výpověď příslušných osob. K zajištění osobní účasti na jednání často právě za účelem svědecké výpovědi může být příslušná osoba přímo správcem daně předvolána, a pokud se na jednání nedostaví, tak může být dokonce i předvedena. Tento článek se zabývá svědeckou výpovědí a jednotlivými způsoby, jak může být vyžadována správcem daně přítomnost různých osob na jednáních a shrnuje procesní pravidla jak pro pozvané osoby, tak pro správce daně. Po přečtení článku by příslušná osoba měla mít představu, co může od svědecké výpovědi před správcem daně čekat.

Lhůta, respektive její zmeškání, může představovat pro daňový subjekt noční můru vzhledem k potenciálním problémům, které může takové promeškání způsobit. Zmeškání určité lhůty totiž bývá obvykle spojeno s negativními důsledky pro daňový subjekt, který pouze ve výjimečných případech může dosáhnout nápravy. Na druhou stranu jsou i lhůty, které jsou závazné pro správce daně, jenž je povinen je respektovat ve vztahu k daňovému řízení. Tento článek obsahuje několik praktických situací, které se týkají právě problematiky lhůt, které by měl každý daňový subjekt znát, aby se vyvaroval možným negativním následkům. Problematika je vysvětlena na příkladech s odkazem na příslušnou legislativu.

Sazba daně z přidané hodnoty se v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) významně liší a Česká republika patří spíše mezi země s vyšší sazbou DPH. Původní myšlenky harmonizovaného DPH v rámci EU počítala se stejnými sazbami, ale k takto ráznému sjednocení prozatím nedošlo. Pro každého plátce DPH je zásadní otázka, jaké sazbě DPH podléhá jeho poskytované plnění. Stejnou otázku ohledně sazby DPH by si měl pokládat i plátce DPH, který uplatňuje nárok na odpočet DPH, protože nárok na odpočet DPH lze uplatnit pouze v zákonné výši. Pokud je v praxi nesprávně uplatněna sazba DPH a správce daně doměří DPH na výstupu, případně zamítne nárok na odpočet DPH, tak spolu s doměrkem DPH uplatní správce daně navíc příslušné sankce, které mohou být poměrně významné. Tento článek obsahuje základní přehled o pravidlech uplatňování sazby DPH a také praktické příklady, které se věnují vybraným otázkám ohledně sazby, a měl by poskytnout řešení vybraných problematických případů v otázce sazeb.

Tento článek se zabývá obecnými pravidly, ale i specifiky pro služby v oblasti přepravy, která jsou obsažena v současném zákoně č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), hned v několika ustanoveních. Článek je především zaměřen na praktické případy k problematice uplatnění DPH u přepravních služeb s odkazem na příslušné zákonné ustanovení či další legislativní zdroje.

Častou chybou v oblasti DPH bývá, že daňový subjekt neodvede DPH již v okamžiku přijetí zálohy před tím, než dodá odběrateli zboží nebo poskytne službu, anebo naopak vykazuje plnění již v okamžiku zálohové platby u plnění, které se při zálohových platbách nevykazuje. Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), totiž obsahuje pravidla pro různé situace, kdy záloha hraje roli a kdy není relevantní. Tento článek popisuje vybraná pravidla pro zálohové platby, které současný ZDPH obsahuje a k problematice jsou uvedeny i konkrétní příklady. Po přečtení článku by plátci DPH měli znát specifika v oblasti zdaňování záloh DPH.

Český plátce daně z přidané hodnoty (DPH) může mít kromě české registrace k DPH v rámci Evropské unie (EU) dalších 27 registrací pro účely DPH v jiných členských státech EU. Podle podmínek EU totiž není vždy nezbytné si v jiném členském státě EU zakládat pro výkon podnikání samostatnou entitu, ale lze podnikat v jiném členském státě EU jakožto zahraniční společnost. Analogicky tedy na území České republiky (ČR) mohou působit společnosti založené v jiném členském státě EU. Registrace k DPH však může daňovému subjektu vzniknout z různých důvodů (nejen kvůli založení společnosti v daném státě) a v takovém případě je tento daňový subjekt povinen dodržovat pravidla legislativy daného členského státu EU. V případě, že je jeden daňový subjekt registrován k DPH (nebo mu povinnost registrace k DPH právě vzniká) ve více členských státech EU a přemisťuje svůj obchodní majetek mezi určitými členskými státy EU, tak z hlediska DPH provádí přemístění vlastního majetku, což je za splnění zákonných podmínek plnění osvobozené od DPH s nárokem na odpočet DPH a v dané zemi určení se obvykle samovyměřuje DPH a případně uplatňuje nárok na odpočet DPH. Přemístění vlastního majetku se tedy vykazuje v příslušných přiznáních DPH. Tento článek se zabývá vybranými pravidly pro přemístění vlastního majetku v rámci EU a obsahuje také praktické příklady.