Čeká nás nový zákon o účetnictví

Vydáno: 22 minut čtení

Přesto, že počet novel zákona o účetnictví za 28 let své účinnosti teprve atakuje čtyřicítku, je v legislativním plánu vlády vytvořit nový zákon o účetnictví . Pod vánoční stromeček 2019 nadělilo Ministerstvo financí modrou stužkou svázaný balíček obsahující návrh věcného záměru zákona o účetnictví včetně Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA) a Zprávy o hodnocení korupčních rizik (CIA).

Čeká nás nový zákon o účetnictví
doc. Ing.
Hana
Březinová,
CSc.
Úkolem odborné veřejnosti je vyjádřit k předloženým dokumentům Ministerstva financí názor, postřehy, polemiku a požadavky, co by mohla právní úprava řešit. Domnívám se, že tento
vědní obor
, u něhož je snaha ho spoutat do paragrafů, je nezbytné posoudit nejprve z mnoha hledisek. Položme si základní otázky:
1.
Co je účetnictví?
2.
Proč je účetnictví?
3.
Pro koho je účetnictví?
4.
Jaké má být účetnictví?
5.
Jak má být účetnictví regulováno?
6.
Kdo má být tvůrcem jednotlivých stupňů regulace?
7.
Jaký má být vztah mezi účetnictvím a daněmi?
8.
Čí účetní závěrku auditovat?
 
1. Co je účetnictví
Účetnictví je nauka o sběru, zaznamenávání, třídění, vyhodnocování, přenosu, zpracovávání a zveřejňování informací za účelem jejich využití pro rozhodování, řízení, analýzy současného a prognózy budoucího vývoje.
 
1.1 Účetnictví jako vědní obor
Účetnictví je bezesporu
vědní obor
. Je dlouhodobě součástí vědy v obecném smyslu, je charakterizováno specifickým předmětem i metodou bádání. O účetnictví jako o vědním oboru lze konstatovat, že jde o vyvíjející se systém vědních poznatků o určité oblasti skutečnosti. O vědeckém bádání v účetnictví se lze přesvědčit pohledem do záznamů o výzkumných a vědeckých pracích (Březinová, 2019, s. 1).
Vyjdeme-li z obecné definice vědního oboru, za samostatný vědní obor lze disciplínu považovat v případě, že splňuje alespoň následující podmínky:
má specifický objekt zkoumání (cílem pozornosti účetnictví je majetek, závazky, včetně dluhů a jako jejich reziduum vlastní kapitál; náklady, výnosy a jako jejich reziduum výsledek hospodaření),
stojí na určitých
principech
a
zásadách
, které umožňují vytvořit systémově propracovanou konstrukci a řád informací daných subjektů, jejich skloubení, transformaci, přenos, uspořádání, ověřování, vyhodnocení a zveřejňování (vymezení účetní jednotky, vymezení konsolidačního celku, věrné a poctivé zobrazení, zásada neomezené doby trvání účetní jednotky, zásada periodicity, stálost účetních metod, zásada opatrnosti, zásada konzistence mezi účetními obdobími, věcná – materiální zásada, přednost obsahu před formou, akruální princip, zákaz
kompenzace
, zásada vymezení okamžiku realizace, opatrnost, neutralita),
má vyvinuté specifické metody a techniky své práce (mezi základní účetní metody patří oceňování, odpisování, ale také opravné položky, časové rozlišování, dohadné položky, rezervy či odložená daň; mezi techniky lze zařadit způsoby účtování, vykazování a zveřejňování),