Čeká nás nový zákon o účetnictví

doc. Ing. Hana Březinová CSc.

Vydáno: 27. 01. 2020 22 minut čtení

Přesto, že počet novel zákona o účetnictví za 28 let své účinnosti teprve atakuje čtyřicítku, je v legislativním plánu vlády vytvořit nový zákon o účetnictví . Pod vánoční stromeček 2019 nadělilo Ministerstvo financí modrou stužkou svázaný balíček obsahující návrh věcného záměru zákona o účetnictví včetně Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA) a Zprávy o hodnocení korupčních rizik (CIA).

Čeká nás nový zákon o účetnictví

doc. Ing.

Hana

Březinová,

CSc.

Úkolem odborné veřejnosti je vyjádřit k předloženým dokumentům Ministerstva financí názor, postřehy, polemiku a požadavky, co by mohla právní úprava řešit. Domnívám se, že tento

vědní obor

, u něhož je snaha ho spoutat do paragrafů, je nezbytné posoudit nejprve z mnoha hledisek. Položme si základní otázky:

Co je účetnictví?

Proč je účetnictví?

Pro koho je účetnictví?

Jaké má být účetnictví?

Jak má být účetnictví regulováno?

Kdo má být tvůrcem jednotlivých stupňů regulace?

Jaký má být vztah mezi účetnictvím a daněmi?

Čí účetní závěrku auditovat?

1. Co je účetnictví

Účetnictví je nauka o sběru, zaznamenávání, třídění, vyhodnocování, přenosu, zpracovávání a zveřejňování informací za účelem jejich využití pro rozhodování, řízení, analýzy současného a prognózy budoucího vývoje.

1.1 Účetnictví jako vědní obor

Účetnictví je bezesporu

vědní obor

. Je dlouhodobě součástí vědy v obecném smyslu, je charakterizováno specifickým předmětem i metodou bádání. O účetnictví jako o vědním oboru lze konstatovat, že jde o vyvíjející se systém vědních poznatků o určité oblasti skutečnosti. O vědeckém bádání v účetnictví se lze přesvědčit pohledem do záznamů o výzkumných a vědeckých pracích (Březinová, 2019, s. 1).

Vyjdeme-li z obecné definice vědního oboru, za samostatný vědní obor lze disciplínu považovat v případě, že splňuje alespoň následující podmínky:

–

má specifický objekt zkoumání (cílem pozornosti účetnictví je majetek, závazky, včetně dluhů a jako jejich reziduum vlastní kapitál; náklady, výnosy a jako jejich reziduum výsledek hospodaření),

–

stojí na určitých

principech

zásadách

, které umožňují vytvořit systémově propracovanou konstrukci a řád informací daných subjektů, jejich skloubení, transformaci, přenos, uspořádání, ověřování, vyhodnocení a zveřejňování (vymezení účetní jednotky, vymezení konsolidačního celku, věrné a poctivé zobrazení, zásada neomezené doby trvání účetní jednotky, zásada periodicity, stálost účetních metod, zásada opatrnosti, zásada konzistence mezi účetními obdobími, věcná – materiální zásada, přednost obsahu před formou, akruální princip, zákaz

kompenzace

, zásada vymezení okamžiku realizace, opatrnost, neutralita),

–

má vyvinuté specifické metody a techniky své práce (mezi základní účetní metody patří oceňování, odpisování, ale také opravné položky, časové rozlišování, dohadné položky, rezervy či odložená daň; mezi techniky lze zařadit způsoby účtování, vykazování a zveřejňování),

–

má vytvořenou vlastní terminologii a přesně vymezené pojmy (terminologie, která je naukou o termínech, tj. o odborných názvech, a o způsobu jejich vytváření a sestavování do systémů, je naprosto nezbytná pro účetnictví, neboť musí být jednoznačně stanoveny odborné názvy označující konkrétní informace a jejich seskupení; bez kvalitně vymezených pojmů, které se účetnictví snaží stále precizněji definovat, by mohla být

interpretace

skutečností, které jsou objektem zkoumání této vědecké disciplíny, nepřesná),

–

používá jazyk, který je vlastní zkoumané vědě (jedná se o odborné názvosloví, které je jak oficiální – vymezené právními normami, např. stavby, zásoby, finanční majetek, nebo dané zvykem či tradicí, např. Má dáti, Dal, předvaha, faktura, ale také neoficiální – jedná se o odborný slang, např. nedaňové náklady),

–

je charakterizována určitou svou filozofií (filozofie vědy zkoumá vědu jako specifickou sféru lidské činnosti i jako vyvíjející se systém poznatků – tento proces určitě ve vědním oboru účetnictví dlouhodobě, minimálně po staletí, probíhá),

–

má vztah k jiným vědeckým disciplínám definovaným přesnými relacemi, matematickými vyjádřeními, empirickými a jinými pojmy nebo funkcemi (souvztažnost např. s ekonomií, právem a statistikou),

–

má vlastní studijní obor vytvořený a rozvíjený na univerzitách a ve vědeckých ústavech (v současnosti lze napočítat v České republice 7 vysokých škol, kde se samostatně učí obor účetnictví, 23 vysokých škol má ale tuto vědeckou disciplínu zahrnutou například pod financemi nebo obdobným oborem).

1.2 Účetnictví jako informační systém

Rozhodně není cílem této statě obracet historické artefakty a dokládat stáří účetních záznamů v podobě jednoduchých záznamů na různé nosiče, od dřevěných tyčí počínaje, přes kamenné tabulky, plátěné nebo pergamenové svitky, přes knihy ručně psané i vázané, později kopíráky proložené, až po účetní zápisy nekonečné papírové sestavy po stranách charakteristicky perforované a samozřejmě účetní záznamy listinné v líbivé grafice, účetní záznamy v technické podobě, kdy nám obrazovky prozradí při běžném pohledu obsah, až po technickou podobu, kdy šifry nečitelné a nesrozumitelné se promění v účetní informace.

Ale v úvodu jsme si položili otázku PROČ je účetnictví. Smyslem je udělat si pořádek v majetku, který vlastníme, mít přehled, kdo nám dluží a komu dlužíme my. Otázkou je, kdo jsme, na jakém stupni vývoje společnosti se nacházíme, v jakém politickém systému se pohybujeme, jak to vypadá z kooperací (mezi subjekty, teritorii), čím se zabýváme, zda k té činnosti používáme vlastní, resp. vlastním umem získané prostředky, anebo veřejné, získané z daní, ale také darů, dotací apod., zda pracujeme sami, anebo máme spolupracovníky, zaměstnance, poddodavatele a dodavatele. Abychom toto dokázali finančně zaznamenat a vykázat, a to v 21. století, vědní obor účetnictví nám nabízí tento časem precizovaný informační systém.

Účetnictví je informační systém velmi bohatý na různé informace. Zásadní je, CO je předmětem účetnictví. Podle toho půjde u obchodních korporací podnikajících ve výrobě a obchodu o informační databáze zachycující probíhající zásobovací, výrobní, obchodní, odbytové, řídící a další procesy. Jiná situace bude u obchodních korporací, které se věnují finančnímu sektoru, ať již jde o banky, komerční pojišťovny, burzy, obchodníky s cennými papíry nebo penzijní fondy. Informační systém (účetnictví) u účetních jednotek napojených na toky peněžních prostředků ze státního rozpočtu nebo rozpočtů územních samosprávných celků bude určitě vypadat jinak než v případě podnikatelské sféry. Také nezisková oblast potřebuje pro vyhodnocení procesů v ní probíhajících jiný, případně korigovaný, informační systém.

Procesy v účetních jednotkách, rozpadlé na hospodářské, resp. účetní operace, jsou zachyceny účetními záznamy, které jsou časově a věcně (systematicky) uspořádány. Výstupem jsou jak podrobné, elementární informace (účetní knihy), tak informace agregované na určité požadované úrovni (účetní výkazy).

Účetnictví poskytuje informace:

–

za účetní jednotku

(tj. právnickou nebo fyzickou osobu, která má povinnost, nebo se dobrovolně rozhodla vést účetnictví),

–

za účetní období

(tj. většinou za dvanáct po sobě jdoucích měsíců, buď počínaje lednem – kalendářní rok, nebo jiným měsícem – hospodářský rok; informace se zjišťují jako stavové k určitému okamžiku, nebo se zachytí jejich tok za určitý interval),

–

o stavu a pohybu majetku a závazků včetně dluhů, o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření

(majetek je v různých formách, strukturách, podobách, postavení a pohledech, proto se sledují i náklady, výnosy a výsledek hospodaření); pokud se jedná o

peněžní toky

finanční pozici

účetní jednotky, jedná se o odvozené informace z informací o stavu a pohybu majetku a závazků včetně dluhů.

Určení uživatele informací z účetnictví závisí na analytice, resp. agregaci účetních informací do účetních závěrek. Jakmile chceme doplnit, co dané informace zobrazují, musíme si nejprve položit otázku, PRO KOHO je tento informační systém určen. Oddělme si vnitřní a vnější prostředí a věnujme se převážně vztahu směrem

k externím uživatelům.

Zásadní je také stanovit, o jakou

kategorii

účetní jednotky se jedná (Směrnice EU 2013/34, s.182/28) v případě

podnikatelských subjektů

(směrnice výslovně

vylučuje neziskové podniky

ze své působnosti), dále o jaký

druh účetní jednotky

se jedná, ve

vztahu k předmětu její činnosti a napojení na peněžní toky

Informace z účetnictví jsou potřebné

u obchodních korporací

(výrobních, obchodních a finančních podniků) pro

využívání, správu, ochranu, zhodnocování a zcizování majetku;

rozhodování, zda:

–

chtějí třetí osoby do takové účetní jednotky investovat – zapůjčit jí peněžní prostředky, stát se jejím vlastníkem,

–

lze s takovou účetní jednotkou spolupracovat, obchodovat a pracovat v ní;

řízení:

–

této účetní jednotky,

–

skupiny účetních jednotek, například konsolidačního celku (majetkově, smluvně nebo personálně propojeného) odvětví;

kontrolu:

–

této účetní jednotky,

–

skupiny účetních jednotek majetkově, smluvně, personálně nebo vzájemnou spoluprací propojených;

prokázání daní, zápůjček, úvěrů, příspěvků, čerpání a zúčtování dotací;

rozhodčí, správní nebo soudní jednání včetně insolventního.

Potřebují je tedy především

–

vlastníci,

–

věřitelé (banky aj. finanční instituce, dodavatelé, zaměstnanci),

–

stát (finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny),

–

propojené osoby (majetkově, smluvně, personálně),

–

statutární orgán a vrcholový management,

–

soudy.

V případě

subjektů veřejného zájmu

je jistě na místě ještě počítat s tím, že informace jsou potřebné dále pro

občany, jejich seskupení

do spolků, zájmových sdružení, včetně odborů, politických stran či církví, územní samosprávné celky a další právnické osoby.

Informace u

neziskových subjektů

, které budou zastoupeny zejména spolky, zájmovými sdruženími, nadacemi, nadačními fondy a ústavy, společenstvími vlastníků jednotek, veřejnými vysokými školami, politickými stranami, budou produkovat účetní informace (na různém stupni

agregace

) pro

využívání, správu, ochranu, zhodnocování a zcizování majetku;

rozhodování, zda:

–

chtějí třetí osoby do takové účetní jednotky investovat – zapůjčit jí peněžní prostředky, nebo jí je nenávratně poskytnout,

–

poskytnout

dotace

–

lze s takovou účetní jednotkou spolupracovat, kooperovat a pracovat v ní,

–

poskytovat jí příspěvky a dary;

řízení:

–

této účetní jednotky,

kontrolu:

–

této účetní jednotky,

prokázání daní, zápůjček, úvěrů, příspěvků, čerpání a zúčtování dotací;

rozhodčí, správní nebo soudní jednání včetně insolventního;

posouzení, zda byly směrovány prostředky do oblastí, které byly součástí předvolebních kampaní, slibů politiků a programových prohlášení.

Informace potřebují tedy především

–

zřizovatelé,

–

věřitelé (banky aj. finanční instituce, dodavatelé a zaměstnanci),

–

stát (poskytovatelé dotací, nenávratných výpomocí, finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny),

–

propojené osoby (majetkově, smluvně, personálně),

–

statutární orgán a vrcholový management,

–

soudy,

–

občané.

Informace u

vybraných účetních jednotek

, které budou zastoupeny zejména organizačními složkami státu, územními samosprávnými celky (jimi zřizovanými příspěvkovými organizacemi), budou produkovat účetní informace (na různém stupni

agregace

) pro

využívání, správu, ochranu, zhodnocování a zcizování majetku;

rozhodování, zda:

–

poskytnout transfery a

dotace

–

chtějí třetí osoby do takové účetní jednotky investovat – zapůjčit jí peněžní prostředky, nebo jí nenávratně poskytnout,

–

lze s takovou účetní jednotkou spolupracovat, kooperovat a pracovat v ní;

řízení:

–

této účetní jednotky,

–

skupiny účetních jednotek majetkově, smluvně, personálně nebo vzájemnou spoluprací propojených;

kontrolu:

–

této účetní jednotky,

–

skupiny účetních jednotek majetkově, smluvně, personálně nebo vzájemnou spoluprací propojených;

prokázání poskytnutých prostředků ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků nebo jiných zřizovatelů, prostředků z přerozdělení, vybíraných daní, zápůjček, úvěrů, příspěvků, čerpání a zúčtování dotací;

rozhodčí, správní nebo soudní jednání včetně insolventního;

posouzení, zda byly směrovány prostředky do oblastí, které byly součástí předvolebních kampaní, slibů politiků a programových prohlášení.

Informace potřebují tedy především

–

zřizovatelé,

–

věřitelé (banky aj. finanční instituce, dodavatelé, zaměstnanci),

–

stát (státní pokladna, zřizovatel, finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny),

–

propojené osoby (majetkově, smluvně, personálně),

–

statutární orgán a vrcholový management,

–

soudy,

–

občané.

1.3 Kvalitativní stránky účetnictví

Aby mohli uživatelé účetních informací dělat rozhodnutí na jejich základě, mohli hodnotit dosavadní vývoj, splnění cílů, efektivní využití vložených prostředků, spravedlivé přerozdělení vybraných daní a solidaritu ve zdravotním a sociálním zabezpečení, musí být informace, které z účetnictví vyplývají,

–

významné

(důležité, podstatné a

relevantní

), jejich neuvedení může ovlivnit úsudek nebo rozhodování uživatele,

–

spolehlivé

(hodnověrné) – cílem výstupů z účetnictví je podávat věrný a poctivý obraz o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví; podmínkou je tedy úplnost a včasnost informací,

–

srovnatelné

, tj. aby nedocházelo ke změnám používaných metod, není-li k tomu podstatný důvod, aby byla srovnatelná délka účetního období, za nějž se informace vykazují, aby byl srovnatelný obsah dané informace,

–

srozumitelné

, tj. aby byly vhodně použité účetní metody, nástroje umožňující zobrazit ekonomickou realitu v účetnictví a aby byly jednoznačné vazby mezi dílčími účetními záznamy.

2. Regulace účetnictví

Ekonomická globalizace, která představuje široký mezinárodní pohyb zboží, kapitálu, služeb, technologie a informací samozřejmě musí být systematicky vtělena do účetnictví. Existují vynikající odborné publikace, které charakterizují základní přístupy ke klasifikaci účetních systémů, s nimiž se lze ve světě setkat, vysvětlují základní přístupy k regulaci účetnictví na národní úrovni, vymezují všeobecné uznávané účetní zásady v USA, a v Evropské unii (např. Kovanicová, 2003, s. 2–33).

Rozsáhlé systémy regulace účetnictví na mezinárodní úrovni vznikly z důvodů možného obchodování na světových kapitálových trzích, spolupráce s mezinárodními bankami, kompatibility účetních informací v rámci mezinárodních holdingů a koncernů i běžném mezinárodním obchodování, stěhování obchodních korporací za dostupnou pracovní silou do jiných zemí, za nerostným bohatstvím nebo za spotřebiteli.

V rámci výrobních, obchodních a finančních podniků a jejich seskupení je tedy zřejmé, že světové účetnictví musí být založeno na základních zásadách a principech, musí mít shodný objekt zkoumání, používat k němu obdobné metody a techniky, shodnout se na terminologii, kdy budou jednoznačně vymezeny pojmy a odborné názvosloví bude mít shodnou vypovídací schopnost a interpretaci. Samozřejmostí bude, že podstatou světového účetnictví bude podvojné účetnictví.

Když si prolistujeme jednotlivé hierarchické úrovně US GAAP (Březinová, 2019, s. 33-48; Kovanicová, 2003, s. 11–17; Mládek, 1998; Žárová, 2006, s. 5–10), seznámíme se s všeobecnými účetními zásadami, fundamentálními postuláty, účetními zásadami a principy.

Směrnice Evropské unie 2013/34/EU o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků ve svých úvodních preambulích zdůrazňuje některá pravidla, zásady a principy a dále obecná ustanovení a obecné zásady publikuje v kapitole 2 (Březinová, 2019, 48–53).

Mezinárodní účetní standardy (IAS/IFRS) uvozuje Koncepční rámec pro sestavování a předkládání účetní závěrky, jehož úkolem je stanovit cíl účetní závěrky, vymezit kvalitativní charakteristiky, které vyjadřují přínos informací účetní závěrky a uvést obsah, způsob rozpoznávání a oceňování základních prvků které tvoří obsah účetní závěrky, dále vymezují podrobněji oceňovací základny (Březinová, 2019 s. 53; IFRS, 2006, 37–53, Jílek, Svobodová, 2012, s. 75–77).

Také mezinárodní účetní standardy pro veřejný sektor (IPSAS) mají ve své úvodní části Koncepční rámec, kde lze najít v kapitole 3 kvalitativní charakteristiky a jejich vymezení. Koncepční rámec také vymezuje základní prvky účetnictví a jejich oceňování, resp. oceňovací základny (IPSAS str. 47–134).

2.1 Vymezení postulátů, principů a zásad

Zásadní otázkou je, kdo má být tvůrcem jednotlivých stupňů regulace podvojného účetnictví. Jak bylo uvedeno v kapitole 1. 1. účetnictví lze považovat za vědní obor. V takovém případě je vhodné se zamyslet, jak koncipovat jednotlivé stupně regulace účetnictví v České republice, v jakém rozsahu a do jaké podrobnosti. Jak mají vypadat jednotlivé stupně právních norem.

V současnosti platný a účinný zákon č. 563/1991 Sb. v § 1 uvádí: Tento zákon

zapracovává

příslušný předpis Evropské unie (Směrnice 2013/34/EU), zároveň navazuje na

přímo použitelný

předpis Evropské unie (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1606/2002 ze dne 19. července 2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008 a upravuje rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost, rozsah a způsob zveřejňování informací z účetnictví a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu. Otázkou je, zda vymezovat, resp. popisovat jednotlivé postuláty, principy a zásady. Zda nestačí použít tyto nadnárodní normy jako první stupeň regulace účetnictví v České republice. Ovšem vzniká tady významný problém, a to je, jak si poradit s účetnictvím veřejného sektoru, Evropská komise nenařizuje členským státům používání IPSAS.

2.2 Zákon o účetnictví

Věcný záměr zákona o účetnictví by měl využít kvalitu, kterou měl dosavadní zákon. Neměl by se zaplevelit zbytečnými podrobnostmi, které lze ponechat na úroveň standardů nebo vnitřních směrnic účetních jednotek. Avšak již ze zákona by měl být zcela zřejmý vztah k daňovým předpisům, zejména k dani z příjmů právnických osob a dani z přidané hodnoty. Je nezbytné rozhodnout vazbu mezi účetním výsledkem hospodaření a daňovým základem, a to v případě aplikace IFRS, českých účetních pravidel velkých a středních obchodních korporací, malých a mikro obchodních korporací a neziskových organizací a vybraných účetních jednotek.

Zákon o účetnictví by měl charakterizovat cíl, obsah a způsob oceňování jednotlivých položek výkazů účetní závěrky (obecně stanovením oceňovací základny), odpovědnost za její sestavování, dále schvalování, ověřování a zveřejňování. Z účetních zásad je potřeba rozhodnout, zda se má účetní jednotka podřizovat neutralitě účetních informací, anebo dát přednost zásadě opatrnosti. Do zákona o účetnictví patří stanovení základních účetních metod, jako je oceňování, řešení akruálního principu formou časového rozlišování, dohadných účtů, rezerv, opravných účtů, odpisů a odložené daně. Do zákona o účetnictví patří povinnost inventarizace.

Zákon o účetnictví musí řešit otázku

konsolidace

, povinných zpráv účetních jednotek.

Samozřejmostí je zakotvit v zákoně povinné účetní záznamy (účty, účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, účetní závěrka), jejich formu, přenos a úschovu.

2.3 Prováděcí vyhlášky

Prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví by měly řešit

–

vymezit základní pojmy včetně aktiv jako střešního pojmu a jednotlivých jejich druhů; závazků jako střešního pojmu a jednotlivých jejich druhů; odlišit dluhy; vymezit vlastní

kapitál

a jednotlivé jeho položky; dále náklady, výnosy, výdaje a příjmy;

–

stanovit obsah jednotlivých účetních výkazů a základní pravidla související s jejich sestavováním,

–

podrobněji vymezit účetní metody a jejich aplikaci,

–

stanovit účtové osnovy.

Vyhlášky by měly být pro

–

podnikatele (s výjimkou finančních institucí – IFRS a dalších subjektů dle IFRS),

–

vybrané účetní jednotky,

–

neziskové organizace, s tím, že Ministerstvo financí předpokládá spojení vyhlášky pro podnikatele s vyhláškou pro neziskové organizace; tento názor neakceptuje rozdílný předmět činnosti účetních jednotek, nakládání s majetkem, účel získávání peněžních prostředků a jejich vynakládání v neziskovém sektoru, rozdílnost tvorby fondů a jiné aspekty,

–

zdravotní pojišťovny,

–

jednoduché účetnictví (Ministerstvo financí označuje tento systém za „hotovostní“ účetnictví, což se nejeví jako optimální; pokud se zdůrazňuje sledování peněžních prostředků, spíše by se hodilo označení „peněžní“ účetnictví, neboť tok peněz může být hotovostní a bezhotovostní; vhodné by bylo také jednoduché účetnictví v zákoně o účetnictví řešit včetně fyzických osob podnikatelů),

–

inventarizaci majetku a závazků,

–

konsolidaci účetních závěrek obchodních korporací,

–

konsolidaci účetnictví státu,

–

schvalování účetních závěrek VÚJ,

–

řešení technické stránky účetních záznamů včetně účetních závěrek.

2.4 České účetní standardy

Ministerstvo financí navrhuje řešit postupy účtování prostřednictvím Českých účetních standardů. ČÚS však nejsou považovány ve smyslu zákona o Sbírce zákonů za právní normu. Z toho plyne problém pro jejich závazné používání zejména pro vybrané účetní jednotky. Subjekty napojené na financování z veřejných zdrojů vstupující do účetnictví státu, resp. do konsolidovaných celostátních účetních výkazů, musí mít závazně stanovené alespoň zásadní postupy účtování, aby byly informace srovnatelné. Proto ČÚS pro VÚJ, případně zdravotní pojišťovny a neziskové organizace by mělo stanovit Ministerstvo financí. Přitom lze akceptovat jejich závaznost.

Pokud se jedná o ČÚS pro podnikatele, které by obsahovaly postupy účtování v jednotlivých oblastech, případech, skupinách majetku, aplikaci účetních metod, měly by více dbát o aplikaci zásady přednosti obsahu před formou a o respektování věrného a poctivého obrazu. Jako vhodné se proto jeví doporučit jejich používání, nikoliv vyžadovat jejich povinnou aplikaci. Jako vhodného tvůrce ČÚS pro podnikatele lze navrhnout Národní účetní radu.

3. Vztah mezi účetnictvím a daněmi

Pokud by zákon o daních z příjmů svojí realitou odpovídal svému dlouholetému názvu, pak by stačilo v něm uvést

–

osvobozené příjmy,

–

všechny ostatní příjmy by podléhaly dani z příjmů,

–

případné slevy ze základu daně z příjmů, tj. z příjmů (např. zohlednit investiční aktivitu daňového subjektu, dary aj.),

–

sazbu daně z příjmů,

–

slevy z daně z příjmů právnických osob.

V takovémto případě by nevznikaly problémy mezi zdaňováním subjektů účtujícím podle IFRS, v případě účetnictví podle českých pravidel by bylo jedno, zda se jedná o mikro, malou, střední nebo velkou obchodní korporaci. V případě neziskových organizací a příspěvkových organizací by bylo možné stanovit určité zvýhodnění proti podnikatelům a stanovit podmínku využít peněžní prostředky na daný účel.

4. Audit účetní závěrky

Česká

legislativa

nemá příliš možností se odchýlit od směrnice 2013/34/EU. Pokud se jedná o ostatní subjekty, mimo obchodní

korporace

, považuji za vhodné auditu podrobit vybrané účetní jednotky. Je to sice konfliktní s kompetencemi zejména NKÚ, avšak zejména v případech velkých příspěvkových organizací, které mají kromě hlavní činnosti i činnost ekonomickou, je to namístě. Statutární

auditor

, resp. auditorská společnost registrovaná u Komory auditorů České republiky je schopna se pohybovat jak v nepodnikatelském, tak podnikatelském prostředí a vzhledem k propracovaným Mezinárodním auditorským standardům je tak schopna vhodně vyhodnocovat rizika, stanovovat si vzorky pro ověřování, a také porovnávat a vyhodnocovat situaci ve vztahu k obdobným subjektům.

5. Závěr

Účetnictví je v zásadě racionální vědní obor, který staví na průkaznosti, správnosti, srozumitelnosti, materialitě a významnosti informací, které do systému vstupují a vycházejí z něj jako balíček logicky zpracovaných a uspořádaných informací na vhodné úrovni podrobnosti.

Právní předpisy, které mají upravovat jednotlivé účetní závěrky, případně konsolidované účetní závěrku, postupy, jak je vyhotovit a publikovat, by měly být stejně racionální, jako je samo účetnictví, nesnažit se popisovat každý možný účetní případ, neboť ekonomické procesy jsou živé, stále se vyvíjejí a budou-li stanoveny základní zásady a pravidla, účetním se s takovým zákonem a prováděcími předpisy bude určitě lépe pracovat.

Literatura

BŘEZINOVÁ, Hana, 2019.

Rozumíme účetní závěrce podnikatelů.

3. vyd. Praha: Wolters Kluwer. 213 s. ISBN: 978-80-7598-488-3

JÍLEK, Josef, Jitka SVOBODOVÁ, 2012.

Účetnictví podle mezinárodních standardů účetního výkaznictví.

Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4255-7

KOVANICOVÁ, Dana a kol., 2003.

Finanční účetnictví. Světový koncept.

Praha: Polygon. 524 s. ISBN 80-7273-090-8

MLÁDEK, Robert, 1998.

Světové účetnictví.

680 s. ISBN 80-7201-109-X

ZÁROVÁ, Marcela, 2006.

Regulace evropského účetnictví.

Praha: Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-245-1046-4

Úřední věstník Evropské unie, Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, celexové číslo 32013L0034

International Accounting Standards Board. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS). 2005. ISBN1-904230-79-2

International Public Sector Accounting Standards Board. Příručka mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor. 2016, 2 svazky. ISBN 978-80-270-2991-4

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 01/2020.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv