Legislativní novinky k 30. 11. 2019

V minulém čísle časopisu jsme představili obsah daňového balíčku, který je v současnosti jako sněmovní tisk č. 509 schvalován parlamentem. Jak jsme uvedli, nabytí jeho účinnosti je plánováno od 1. 1. 2020, nicméně není stále zřejmé, zda tomu tak ve skutečnosti opravdu bude. K datu psaní tohoto příspěvku je daňový balíček v Senátu a čeká na projednání. Projednávání tisku bylo zařazeno na pořad 13. schůze, jež začíná 4. 12. 2019.

V říjnovém čísle jsme se zabývali významnou novelou zákona o dani z přidané hodnoty (zákon č. 235/2004 Sb.), která do tuzemského zákona transponuje evropskou směrnici Rady (EU) 2018/1910. Tato směrnice je označovaná jako tzv. Quick Fixes („rychlé záplaty“) a jejím deklarovaným cílem mělo být zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty v obchodě mezi členskými státy. Přestože směrnice vstupuje v účinnost 1. 1. 2020 a všechny členské státy EU ji měly implementovat do své lokální legislativy, v České republice k tomu tak zcela určitě nedojde. K datu psaní tohoto příspěvku se novela zákona stále nachází v Poslanecké sněmovně, přičemž teprve na konci listopadu proběhlo první čtení.

Vedle určitých výkladových nejasností, které vyplývají ze směrnice, se tak k tomu problému přidávají i další problémy související s chybějící tuzemskou úpravou, což dle našeho názoru povede k existenci rozdílných přístupů mezi českými subjekty a jejich zahraničními partnery. Samozřejmě je možné dovolávat se účinků směrnice, nicméně české subjekty tak budou činit pouze v případech, pokud nebudou novými pravidly poškozeny.

Za účelem vyjasnění sporných situací a okomentování připravované úpravy publikovala Evropská komise rozsáhlé vysvětlivky, resp. jejich návrh, který je k dispozici na webu komise. Dokument obsahuje vysvětlení postupu v případech, kdy např. dojde ke ztrátě či zničení zboží, které je umístěno do konsignačního skladu, nebo ke změně zákazníka. Dále jsou zde komentovány řetězové dodávky zboží, pokud přepravu zajišťuje prostřední osoba. Mimo to se zabývají i prokazováním podmínek pro osvobození zboží v případech, kdy je zboží přepraveno vlastními zaměstnanci či prodávající nebude schopen získat od kupujícího potřebné potvrzení o přepravě zboží do jiného členského státu, jak jej požaduje novelizované .

Zároveň je také potřeba upozornit, že bez ohledu na přijetí novely zákona o DPH budou muset počínaje 1. 1. 2020 i české daňové subjekty potupovat při do jiného členského státu podle nových pravidel, neboť novela výše uvedeného nařízení Rady EU vstupuje v tento den v účinnost. Jen pro úplnost uvádíme, že uvedené nařízení, které je přímo aplikovatelné/vymahatelné bez potřeby změny lokální legislativy, specifikuje požadavky na důkazní prostředky prokazující přepravu zboží do jiného členského státu.

Obsahem uvedeného sněmovního tisku nejsou výhradně „rychlé záplaty“, ale i novelizace jiných daňových předpisů. V této souvislosti bychom chtěli upozornit na velmi významnou změnu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní (zákon č. 164/2013 Sb.). Novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní transponuje směrnici Rady (EU) 2018/822 („směrnice DAC 6“). Cílem této úpravy je získání informací daňovými správami o schématech potenciálně agresivního daňového plánování a zabránění jejich implementace, což by vedlo k daňovým únikům.

Počínaje 1. 7. 2020 se tak budou finanční správě stanoveným postupem oznamovat tzv. přeshraniční uspořádání, tj. transakce nebo schémata, jež naplňují definované znaky potenciálního rizika vyhýbání se daňovým povinnostem, resp. hlavním nebo jedním z hlavních přínosů uspořádání je získání daňové výhody. Aby uspořádání podléhala oznamovací povinnosti, musí se týkat více členských států Evropské unie nebo členského státu Evropské unie a třetích zemí.

Oznamovací povinnost budou mít buď přímo daňové subjekty (tzv. uživatelé), či osoby, které daná uspořádání nastavují (tzv. zprostředkovatelé). V této souvislosti je potřeba upozornit, že zprostředkovatelem nemusí být pouze daňový poradce nebo advokát, ale může to být i účetní. Také je potřeba vzít v potaz, že dle navrhované novely zákona bude platit rozdílný postup při plnění oznamovací povinnosti z pohledu jednotlivých zprostředkovatelů. Pokud je zprostředkovatel vázán povinností mlčenlivosti podle zvláštního zákona (např. daňový poradce, advokát či ), bude povinen informovat daňový subjekt, že podléhá povinnosti podat oznámení, a sám oznámení nepodá. Oproti tomu zprostředkovatel, který není vázán mlčenlivostí ze zákona (např. účetní), bude povinen sám oznámení provést. Za nesplnění oznamovací povinnosti může finanční úřad uložit povinné osobě pokutu až 500 000 Kč.

Plénum Ústavního soudu se zabývalo návrhem skupiny senátorů na zrušení ustanovení § 72 odst. 1 a 2 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.). Návrh skupiny senátorů cílil na skutečnost, že rozsah povinně sdělovaných údajů správci daně není v současné době v obecné rovině stanoven příslušným daňovým zákonem, a dále že náležitosti daňových tiskopisů by měly být vydávány formou podzákonného právního předpisu (vyhláškou).

I v návaznosti na předchozí rozhodnutí, jež se týkalo kontrolního hlášení, Ústavní soud ve svém Nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/17 ze dne 12. 11. 2019 návrhu senátorů částečně vyhověl a ustanovení § 72 odst. 1 daňového řádu k 31. 12. 2020 zrušil. Z nálezu pak vyplývá:

Nález Ústavního soudu automaticky neznamená, že daňové subjekty přestanou podávat počínaje 1. 1. 2021 (mimo jiné) daňová tvrzení na předepsaných formulářích, resp. je přestanou podávat vůbec. Je však nyní na straně zákonodárce, aby závadný stav v průběhu příštího roku uvedl do souladu s tímto nálezem.

Dne 26. 11. 2019 byla ve Sbírce zákonů publikována vyhláška č. 310/2019 Sb., která upravuje sazby zahraničního stravného pro rok 2020. Pro rok 2020 se např. zvyšuje sazba stravného pro Itálii, a to ze 45 EUR na 50 EUR. Pro okolní státy jako např. Německo, Rakousko zůstává i v příštím roce stravné ve výši 45 EUR, pro Polsko ve výši 40 EUR a pro Slovensko ve výši 35 EUR.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.