V rámci podnikání fyzických osob velmi často dochází k tomu, že kromě samotného podnikatele jsou do tohoto podnikání zapojováni i ostatní členové rodiny, tato situace se označuje jako rodinné podnikání. V následujícím příspěvku bychom se zaměřili na případy spolupracujících osob, problematiku rodinného závodu a krátce se také zmínili o zaměstnávání rodinných příslušníků a fakturaci mezi rodinnými příslušníky.
Podnikání s účastí rodinných příslušníků
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
Spolupracující osoba
Jednou z často využívaných možností rodinného podnikání je institut spolupracující osoby. Úprava je obsažena v § 13 ZDP (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Tato úprava umožňuje rozdělit příjmy a související daňové výdaje na další osoby, které se na dosahování těchto příjmů podílí a tedy s podnikatelem spolupracují při výkonu jeho činnosti. Je potřeba zdůraznit, že ZDP konkrétní podobu spolupráce nijak nevymezuje. Je tedy na poplatníkovi, jak případně spolupráci prokáže, ale je zřejmé, že možností je celá řada a v zásadě se jedná spíše o podmínku formální.
Institut spolupracující osoby je možné využít pouze k rozdělení příjmů a výdajů ze samostatné činnosti, tedy příjmů a výdajů podle § 7 ZDP. Tato možnost se týká všech příjmů podle § 7 ZDP s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti, tedy s výjimkou příjmu podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP.
Kdo může být považován za spolupracující osobu, vymezuje § 13 odst. 1 ZDP. Jedná se o:
–
spolupracujícího manžela, a t