Daňové doklady jsou relevantním tématem pro každého plátce DPH, protože jde o prvotní dokument, který finanční úřad vyžaduje při prověřování správnosti stanovení daně. Plátce DPH musí tedy předložit bezvadný daňový doklad s tím, že finanční úřad může požadovat další důkazní prostředky pro prokázání faktického uskutečnění daného plnění a jeho využití pro podnikání. V poslední době s nástupem elektronizace prošlo i téma daňových dokladů z pohledu DPH novelizací, která spočívala zejména v možnosti vystavování a archivaci daňových dokladů. Tento článek upozorňuje příklady na vybraná úskalí a situace, které mohou ve své každodenní praxi plátci DPH řešit.
Daňové doklady z pohledu DPH v příkladech
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Obecná pravidla pro daňové doklady z pohledu DPH
Problematika daňových dokladů z pohledu DPH je komplexně upravena v § 26 až 35a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). S účinností od 1. 1. 2013 byla do ZDPH implementována pravidla z evropské směrnice Rady č. 2010/45/EU, která primárně cílila na usnadnění elektronizace související s daňovými doklady. Problematiky daňových dokladů se dotkla i novela účinná od 1. 4. 2019, která zavedla nové pravidlo pro vynaložení dostatečného úsilí pro doručení daňového dokladu.
Generální finanční ředitelství (GFŘ) pak příslušná pravidla dále rozpracovalo v informaci čj. 10148/13/7001-21000-506729 s názvem „Informace GFŘ k pravidlům fakturace ve vztahu k implementaci Směrnice EU/45/2010 do zákona o DPH“.1)
Praktické situace ohledně daňových dokladů z pohledu DPH
Daňový subjekt se může v praxi setkat s různými problémy a nejasnostmi týkajícími se daňových dokladů. Níže se nachází vybrané problematické okruhy a praktické příklady k vybraným oblastem.
Vystavování daňových dokladů v elektronické podobě
Podle § 26 odst. 2 a 3 ZDPH platí, že daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu, přičemž daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Navíc je ale stanoveno omezení pro použití elektronického daňového dokladu, protože s použitím elektronického daňového dokladu musí příjemce plnění souhlasit. Forma souhlasu s elektronickým daňovým dokladem přitom není zákonem stanovena a tento souhlas závisí na dohodě obchodních partnerů. V praxi může jít o písemnou dohodu, o souhlas vyjádřený formou emailu, ale i mlčky (například že příjemce plnění daňový doklad přijme, zaúčtuje, uhradí). Dále platí, že plátce DPH může vystavit daňový doklad elektronicky, ale stejně jako u listinné formy musí být zaručena od okamžiku vystavení daňového dokladu až po dobu 10 let archivace věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a čitelnost.
Příklad 1
Vystavení daňového dokladu elektronicky
Česká společnost (měsíční plátce DPH) se zabývá nákupem a prodejem stavebního materiálu. Zákazníci jsou zejména osoby povinné k dani. Společnost by ráda přešla na vystavování daňových dokladů ve formátu PDF, které by následně zasílala e-mailem svým zákazníkům. Právní oddělení připravilo dodatek k písemným smlouvám, které byly uzavírány se zákazníky, který obsahuje souhlas zákazníka s vystavením a zasláním daňového dokladu z e-mailu společnosti, který je určen pro fakturaci na předem dohodnutý e-mail zákazníka. Je tento způsob vystavování a zasílání daňových dokladů možný?
Vystavování daňových dokladů ve formátu PDF je z pohledu ZDPH přípustné. Pokud společnost obdrží od zákazníků souhlas s vystavením, zasíláním a zpřístupněním daňového dokladu elektronicky, tak může společnost na tento způsob fakturace přejít. V praxi dokonce není potřeba písemná dohoda, ale souhlas lze udělit i konkludentně (tj. mlčky například zaúčtováním či zaplacením příslušného daňového dokladu). Písemná forma je však v praxi lépe prokazatelná a plátce DPH se tak vyhne případným problémům s rozporováním elektronického daňového dokladu jeho zákazníkem. V praxi lze doporučit zasílání písemnosti z předem dohodnutých e-mailových adres a opatření dokumentu určitým prvkem ochrany (např. přiložení zaručeného elektronického podpisu) proto, aby byla zajištěna věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu dostatečně vhodným a průkazným kontrolním mechanismem.
Doba archivace daňových dokladů z pohledu DPH
Daňové doklady se musí podle § 35 odst. 2 ZDPH uchovávat po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Daňové doklady je možné uchovávat i v zahraničí, pokud je pro správce daně zajištěn bezodkladný přístup k těmto daňovým dokladům. Navíc je stanoveno, že pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, tak je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v České republice. Daňové doklady je při archivaci také možné převést z listinné podoby do elektronické či naopak, přičemž ale musí být zajištěna věrohodnost původu a neporušenost obsahu i jeho čitelnost po celou dobu archivace.
Příklad 2
Skartace dokumentů
Daňový subjekt přijímá většinu daňových dokladů v písemné formě, kdy daňové doklady chodí poštou. Každý daňový doklad je naskenován a uložen v účetním systému, kde je následně zaúčtován a schvalován. Papírové daňové doklady společnost archivuje v externím archivu. Některé daňové doklady dokonce časem vyblednou a nejsou vůbec čitelné. Společnost dále zvažuje celý archiv zrušit a dokumenty skartovat. Je skartace papírových dokladů možná z hlediska ZDPH?
Generální finanční ředitelství k této oblasti v dokumentu „Nejčastější dotazy k pravidlům fakturace“2) uvádí, že
„při převodu daňového dokladu z listinné podoby do elektronické podoby je nezbytné zajistit věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Pokud je tedy z pohledu ZDPH zajištěna při převodu věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu i jeho čitelnost, lze původní daňový doklad v listinné podobě skartovat. V daném ohledu by však měl každý uchovatel zhodnotit míru rizika, kterou s sebou skartování originálního daňového dokladu vystaveného v listinné podobě přináší, a to zejména z důvodu případných budoucích soukromoprávních řízení apod.“
. Skartace daňových dokladů je tedy možná, ale může s sebou nést určitá rizika. V praxi je tedy při skartaci vhodné zajistit spolehlivou elektronickou archivaci například s využitím násobného uložení na různých technických nosičích.Pravidla pro daňové doklady závisí na místě plnění dané transakce
Ustanovení § 27 odst. 1 ZDPH stanovuje, že vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu EU, ve kterém je stanoveno místo plnění. Pokud je však stanoveno místo plnění v jiném členském státě EU, než ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu (pokud je plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny) a současně se jedná o situaci, kdy je daň povinen přiznat příjemce plnění a tento příjemce nebyl zmocněn k vystavení daňového dokladu, tak se vystavování daňových dokladů řídí pravidly členského státu EU, ve kterém je sídlo nebo provozovna poskytovatele plnění. Výjimka platí i v situaci, kdy je místo plnění stanoveno ve třetí zemi, protože pak se vystavovaní daňových dokladů řídí pravidly členského státu EU, ve kterém je sídlo nebo provozovna poskytovatele plnění.
Příklad 3
Fakturace na zahraniční DIČ
Česká společnost se v rámci svého podnikání zabývá výrobou designových lustrů a svítidel. Křišťálový lustr v hodnotě 800 000 Kč byl vyroben v České republice a bude fakturován rakouské osobě registrované k dani, která poskytla české společnosti platné rakouské daňové identifikační číslo (dále jen „DIČ“). České DIČ přitom rakouská společnost nemá. Rakouská společnost však nepožaduje přepravu křišťálového lustru do Rakouska, protože lustr bude dále v České republice prodán a instalován v nově budovaném hotelu v Praze. Podle jakých pravidel bude daňový doklad vystaven?
Český plátce DPH nemůže aplikovat osvobození od DPH v souladu s § 64 ZDPH, protože lustr neopustí území České republiky. Půjde tak o standardní dodání zboží v tuzemsku, které má místo plnění v tuzemsku. Daňový doklad tak bude vystaven v souladu s českým zákonem o DPH a půjde o běžný daňový doklad podle § 29 ZDPH. Určitou zvláštností je uvedení tohoto daňového dokladu v rámci kontrolního hlášení, protože přestože jde o daňový doklad nad 10 000 Kč včetně DPH, tak bude doklad deklarován v kumulativním oddíle A.5. kontrolního hlášení, protože jde o dodání zboží na jiné než české DIČ. Zákazník si navíc pravděpodobně neuplatní nárok na odpočet DPH v běžném přiznání k DPH (pokud se zde nezaregistruje k DPH), ale přes proces vracení DPH osobám registrovaným k dani v jiném členském státě EU.
Příklad 4
Daňový doklad od osoby registrované k dani na služby vztahující se k nemovité věci
Osoba registrovaná k dani v Německu, která nemá sídlo ani provozovnu v České republice, poskytuje služby vztahující se k nemovitým věcem. Od této německé společnosti si objedná služby vztahující se k nemovité věci v Ostravě český plátce DPH. Podle jakých pravidel bude vystaven daňový doklad za toto plnění?
Místo plnění se u služeb vztahujících se k nemovité věci nachází v České republice, tedy v jiném členském státě EU, než ve kterém má osoba poskytující tuto službu sídlo, a u tohoto plnění je příjemce plnění povinen přiznat DPH. Daňový doklad, který bude vystavovat německá osoba registrovaná k dani, proto bude vystaven podle legislativy platné v Německu.
Daňový doklad se nemusí vystavovat na všechna poskytovaná plnění
V § 28 odst. 1 ZDPH je stanoveno, u kterých plnění je plátce DPH povinen vystavit daňový doklad. Z toho vyplývá, že u zbylých transakcí nemá plátce DPH povinnost daňový doklad z hlediska DPH vystavovat. Plátce DPH je povinen vystavit daňový doklad v případě:
–
dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně,
–
zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,
–
dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
–
přijetí úplaty, pokud před vymezeným uskutečněním plnění vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.
Plátce DPH tedy není povinen vystavit daňový doklad například u osvobozených plnění bez nároku na odpočet DPH či pro fyzickou osobu nepovinnou k dani (v tomto ohledu může být
relevantní
ověřit pravidla elektronické evidence tržeb).Příklad 5
Vzdělávací kurzy a daňový doklad
Plátce DPH se zabývá nákupem a prodejem sklářského zboží. Tento plátce DPH vyslal své zaměstnance na jazykové školení. Školení stálo pro 10 zaměstnanců 35 000 Kč. Školící agentura ve smlouvě uvedla, že splňuje podmínky § 57 odst. 1 písm. f) ZDPH, protože jde o jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, tedy že jde o osvobozené plnění podle § 57 ZDPH jako služby výchovné a vzdělávací. Účetní společnost se však dožaduje zaslání daňového dokladu. Je vzdělávací agentura povinna doklad vystavit?
Pokud jazyková škola splňuje podmínky uvedené v § 57 odst. 1 písm. f) ZDPH, tak jde skutečně o osvobozené plnění bez nároku na odpočet DPH, a proto není plátce DPH povinen vystavit daňový doklad na služby osvobozené od DPH bez nároku na odpočet DPH. Jazyková škola tak nemá povinnost vystavit daňový doklad pro účely DPH pro tyto kurzy osvobozené od DPH.
Plátce DPH musí včas vystavit daňový doklad a stejně tak i vynaložit dostatečné úsilí k jeho doručení
Podle § 28 odst. 5 ZDPH musí být daňový doklad vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění. U některých vymezených plnění (například dodání zboží do jiného členského státu EU, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně) je však 15denní lhůta počítána až od konce kalendářního měsíce.
Novela ZDPH účinná od 1. 4. 2019 navíc zavedla pravidlo, že plátce je povinen ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění. Důvodová zpráva k zákonu č. 80/2019 Sb. uvádí, že
„důvodem změny je tak rozšíření povinnosti plátce nejen daňový doklad vystavit, ale i ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu vynaložit úsilí k tomu, aby se daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění. Pod pojmem ‚vynaložení úsilí k tomu, aby se daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění‘ je nutno chápat stav, kdy plátce učiní veškeré úkony, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby nejpozději v poslední den lhůty pro vystavení daňového dokladu nastalo jeho skutečné odeslání (příkladně předání k doručení poskytovateli poštovních služeb, odeslání skrze datovou schránku či jiným způsobem ujednaným mezi poskytovatelem plnění a příjemcem plnění) tak, aby se dostal do dispozice příjemce plnění. Aby předmětná povinnost byla naplněna ve lhůtě pro vystavení dokladu, není tak zároveň nutné (v řadě případů z objektivních příčin ani možné), aby ve stejné lhůtě byl také daňový doklad doručen příjemci plnění (tj. daňový doklad se do dispozice příjemce plnění může dostat i po uplynutí lhůty dle § 28 odst. 8 ZDPH)“
.Příklad 6
Nezaslaný daňový doklad
Plátce DPH vystavil dne 5. 6. 2019 daňový doklad pro jiného českého plátce DPH v hodnotě 100 000 Kč základ daně a 21 000 Kč DPH za poradenské služby. Daňový doklad byl vystaven za služby poskytnuté v květnu 2019. Daňový doklad však nebyl zákazníkovi zaslán. Hrozí plátci DPH určitý postih?
Jelikož nesplnil poskytovatel plnění podmínku vynaložení veškerého rozumného úsilí pro doručení daňového dokladu ve lhůtě, tak může být plátce DPH pokutován podle daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.). Zároveň si nebude zákazník oprávněn nárokovat odpočet DPH, a to až do doby doručení daňového dokladu (na což má obecně 3 roky).
Zasílání daňových dokladů datovou schránkou
Řadu problémů s dokazováním odeslání či přijetí daňového dokladu mohou v praxi vyřešit datové schránky. Z datové schránky je totiž možné zasílat poštovní datové zprávy i mezi soukromými subjekty. Tato datová zpráva je pak elektronická obdoba doporučeného dopisu, přičemž cena za zprávu je nižší než běžný doporučený dopis. Podmínkou však je, že příjemce plnění má zapnutou funkci doručování poštovních zpráv, což je na jeho rozhodnutí, zda si funkci aktivuje či nikoliv.
Příklad 7
Daňový doklad zaslaný do datové schránky
Plátce DPH vystavil dne 5. 6. 2019 daňový doklad pro jiného českého plátce DPH v hodnotě 100 000 Kč základ daně a 21 000 Kč DPH za prodej zboží. Daňový doklad byl zaslán 5. 6. 2019 přes datovou schránku zákazníkovi, který má aktivovánu funkci přijímání poštovních zpráv. Dne 2. 7. 2019 byla uznána reklamace na špatnou kvalitu zboží, a proto byl vystaven opravný daňový doklad na snížení základu daně a DPH. Opravný daňový doklad byl zaslán do datové schránky 4. 7. 2019. Správce daně požaduje prokázat, že byl opravný daňový doklad doručen. Bude zaslání přes datovou schránku dostačující?
Podle § 45 odst. 5 ZDPH je plátce DPH povinen vystavit opravný daňový doklad a vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně. Jelikož byl opravný daňový doklad doručen do datové schránky, tak má dodavatel možnost prokázat řádné odeslání i doručení dokumentu, jelikož v datové schránce je dodejka daného dokumentu k dispozici. Toto doručení opravného daňového dokladu by mělo být akceptováno správcem daně.
Daňové doklady je možno vystavit a přijímat v cizím jazyce
Pravidlo pro překlady cizojazyčných dokumentů je upraveno v § 76 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje, že písemnosti vyhotovené v jiném, než českém jazyce musí být předloženy v originálním znění, a současně v překladu do jazyka českého, přičemž ale správce daně může prohlásit, že překlad nevyžaduje nebo naopak, že požaduje úředně ověřený překlad. Pro daňové doklady navíc obsahuje ZDPH speciální ustanovení v § 35 odst. 5 ZDPH, podle kterého platí, že uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.
Příklad 8
Daňové doklady v cizím jazyce
Plátce DPH se zabývá nákupem a prodejem speciálních chemických přípravků. Většina dodavatelů jsou nadnárodní společnosti, a proto jsou daňové doklady, u kterých je uplatňován nárok na odpočet DPH na vstupu, vystavovány v cizím jazyce. Řádově jde o tisíc nákupů měsíčně. Správce daně zahájil daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden až červen 2018 a v rámci této kontroly požaduje překlady všech daňových dokladů a dalších důkazních prostředků do češtiny. Je povinen tyto překlady daňový subjekt zajistit?
Podle legislativy je povinen plátce DPH zajistit překlad daňového dokladu do češtiny. V praxi je však vhodné se se správcem daně domluvit, zda není dostačující z hlediska zásady hospodárnosti například přeložit jeden vzorový daňový doklad (pokud ostatní doklady obsahují obdobné údaje), případně překládat jen některé části. Řada uváděných údajů totiž nemusí být pro daňové účely vůbec podstatná.
Daňový doklad je nutnou podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet DPH u plnění s českou DPH
Podle § 73 ZDPH je plátce povinen pro uplatnění nároku na odpočet daně splnit různé podmínky. Základní podmínkou pro uplatnění odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, je, že musí mít příjemce plnění příslušný daňový doklad. Daňovým dokladem
de facto
plátce DPH deklaruje předmět plnění, ale plátce DPH by měl mít na paměti, že musí být schopen prokázat sérií různých dalších důkazních prostředků, že k dodání zboží nebo poskytnutí služby skutečně došlo a tedy, že bylo plnění použito pro ekonomickou činnost pro plnění zakládající nárok na odpočet DPH.Závěr, že daňový doklad jako takový samotný nestačí k prokázání nároku na odpočet DPH, potvrzuje i konstantní
judikatura
Ústavního soudu (například ÚS 1841/07) i Nejvyšší správní soud (například 9 Afs 59/2012-36), podle kterých „prokazování nároku na odpočet daně je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad s faktickým stavem. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. Důkaz daňovým dokladem je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, jak je plátcem deklarováno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu“.
Další rozsudek Nejvyššího správního soudu (například 9 Afs 130/2013-35), konstatuje, že “existence daňového dokladu totiž sama o sobě zpravidla neprokazuje, že se zdanitelné plnění, které je jeho předmětem, opravdu uskutečnilo. Daňový doklad, který jen simuluje uskutečnění zdanitelného plnění, není relevantním důkazem a jeho předložení může vést k formulaci požadavku správce daně směřujícího k dokázání hmotněprávního úkonu, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění. Proto nemůže být jen samotné doložení po formální stránce bezvadného daňového dokladu dostatečným podkladem pro uznání nároku na odpočet daně, vždy musí být v prvé řadě fakticky podložen existujícím zdanitelným plněním”
.Pro úplnost lze dodat, že daňový doklad není nutnou podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu EU, kdy byl povinen daň přiznat, protože nárok na odpočet lze prokázat i jiným způsobem (tedy například lokální reverse charge).
Příklad 9
Prokazování služeb
Plátce DPH (výrobce šamponů a jiné kosmetiky) nakoupil od marketingové agentury služby v hodnotě 200 000 Kč plus 42 000 Kč DPH, které spočívaly v tom, že hostesky rozdávaly vzorky šamponu. Marketingová agentura vystavila daňový doklad se všemi náležitostmi a daňový doklad doručila zákazníkovi dne 10. 10. 2018. Plátce DPH si uplatnil nárok na odpočet DPH ve zdaňovacím období říjen 2018. Správce daně zahájil na zdaňovací období říjen 2018 daňovou kontrolu a požaduje na marketingové služby faktické prokázání marketingové kampaně. Daňový subjekt však nemá žádné důkazní prostředky a předložil správci daně jen daňový doklad. Bude nárok na odpočet DPH uznán?
Pokud plátce DPH nepředloží žádné důkazní prostředky jako je například fotodokumentace, kamerový záznam, smlouva, tak není schopen prokázat faktickou realizaci marketingových služeb. V tomto případě mu správce daně nárok na odpočet DPH zamítne a doměří DPH včetně souvisejících sankcí. Nicméně, plátce DPH by mohl zkusit navrhnout svědecké výpovědi osob, které měly realizaci marketingové kampaně na starosti.
DIČ není nezbytnou náležitostí daňového dokladu
V § 29 ZDPH jsou stanoveny náležitosti řádného daňového dokladu (obvykle označovaného jako faktura), který musí obsahovat tyto údaje:
–
označení osoby, která uskutečňuje plnění – tedy obchodní firma nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo,
–
DIČ osoby, která uskutečňuje plnění,
–
označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
–
DIČ osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
–
evidenční číslo daňového dokladu,
–
rozsah a předmět plnění,
–
den vystavení daňového dokladu,
–
den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu,
–
jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,
–
základ daně,
–
sazbu daně,
–
výši daně; tato daň se uvádí v české měně.
Podle § 73 odst. 5 ZDPH však platí, že pokud neobsahuje daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, tak lze nárok na odpočet DPH prokázat jiným způsobem. Daňový doklad tak povinně nemusí obsahovat například DIČ, jelikož pokud je příjemce plnění dostatečně označen (například názvem, sídlem a identifikačním číslem podnikatele), tak je možné DIČ doložit například výpisem z registru plátců DPH či z databáze VIES. DIČ bylo povinnou a nezbytnou náležitostí daňového dokladu v období od 1. 4. do 31. 12. 2011, kdy platilo, že pokud nebylo na daňovém dokladu DIČ, tak nebylo možné nárok na odpočet DPH uplatnit. Na druhou stranu u plnění nad 10 000 Kč včetně DPH, kdy není možné vystavit zjednodušený daňový doklad, může absence DIČ představovat v praxi komplikace s kontrolním hlášením, protože pokud vystavovatel daňového dokladu neuvede na daňovém dokladu DIČ, tak ani pravděpodobně nebude správně plnění vykázáno s příslušnými detaily ve správném oddíle kontrolního hlášení. Plátce DPH, který si pak uplatní nárok na odpočet DPH a uvede plnění v sekci B.2. kontrolního hlášení, pak pravděpodobně obdrží výzvu, protože jeho nárok na odpočet DPH nebude spárován s plněním na výstupu u jeho dodavatele.
Příklad 10
Chybějící DIČ na daňovém dokladu
Plátce DPH (osoba samostatně výdělečná činná) zakoupil přes e-shop počítač v hodnotě 20 000 Kč základ daně a 4 200 Kč DPH. Podnikatel obdržel e-mailem řádný daňový doklad (vystavená faktura č. 201956789). Podnikatel však nevyplnil na webové stránce při objednávce políčko DIČ, a proto na faktuře tento údaj chyběl. Podnikatel si z faktury uplatnil nárok na odpočet DPH a fakturu uvedl v sekci B.2. kontrolního hlášení. K tomuto kontrolnímu hlášení mu však přišla výzva. Jak má reagovat?
Plátce DPH si nevyplněním políčka DIČ zkomplikoval uplatnění nároku na odpočet DPH, protože jeho dodavatel vykázal plnění v kumulativní sekci A.5. jako prodej osobě nepovinné k dani. Daňový subjekt sice má daňový doklad, který nemá všechny náležitosti daňového dokladu, ale může prokázat náležitost DIČ jiným způsobem (například rozhodnutím o registraci k DPH). Podnikatel tedy odpoví správci daně, že jeho kontrolní hlášení je v pořádku a případně může zaslat daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet DPH. Podnikatel také může zvážit, že kontaktuje dodavatele, aby daňový doklad opravil (a případně si opravil své kontrolní hlášení). V další fázi totiž pravděpodobně správce daně kontaktuje dodavatele, který plnění nevykázal správně v kontrolním hlášení, a bude po něm požadovat opravu. Poskytovatel plnění je totiž povinen vykázat dodání nad 10 000 Kč včetně DPH pro osoby povinné k dani v rámci kontrolního hlášení v sekci A.4., kde se uvádí daňové doklady nad stanovený limit v detailu jednotlivého daňového dokladu. V případě, že ale zákazník nesdělí své DIČ, tak poskytovatel plnění vykáže daňový doklad v kontrolním hlášení v kumulativní sekci A.5., kde se vykazují pouze souhrnné hodnoty podle jednotlivých sazeb DPH.
Daňový doklad má někdy obsahovat speciální odkazy
Daňový doklad musí obsahovat v případě vybraných plnění navíc vymezené údaje, které v principu odkazují na vysvětlení, proč je uplatněn určitý režim DPH. ZDPH vymezuje tyto speciální náležitosti daňového dokladu:
–
odkaz na příslušné ustanovení ZDPH nebo ustanovení předpisu EU nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, pokud je plnění osvobozeno od daně,
–
„vystaveno zákazníkem“, pokud je osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu,
–
„daň odvede zákazník“, pokud je osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno,
–
„zvláštní režim – cestovní služba“ – při poskytnutí cestovní služby.
Příklad 11
Služby vázané na vývoz zboží
Česká společnost, plátce DPH, se zabývá přepravou zboží, která je přímo spojena s vývozem a dovozem zboží, kde uplatňuje osvobození od DPH. Jakou speciální náležitost má společnost uvádět na daňovém dokladu za tyto služby?
Protože jde o osvobozené plnění, tak by měl daňový doklad obsahovat odkaz na ZDPH či předpis EU. Například může být uveden odkaz na článek 146 bod 1 písmene e) EU směrnici o DPH 2006/112/ES (dále jen „EU směrnice“) s textací
„Členské státy osvobodí od daně plnění poskytnutí služby včetně přepravy a vedlejších plnění, s výjimkou poskytnutí služby osvobozené od daně podle článků 132 a 135, je-li tato služba přímo vázána na vývoz nebo dovoz zboží, na nějž se vztahují článek 61 a čl. 157 odst. 1 písm. a)“
anebo odkaz na ZDPH s textací „Osvobozeno podle § 69 ZDPH – při vývozu zboží je osvobozeno od daně poskytnutí služby přímo vázané na vývoz zboží“
.Zmocnění příjemce plnění k vystavení daňového dokladu
Podle § 28 odst. 7 ZDPH může osoba povinná k dani k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 26 odst. 4 ZDPH však za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.
Příklad 12
Využití self-billingu
Dodavatel a odběratel se písemně dohodli, že odběratel bude zmocněn k vystavování daňových dokladů (tzv. self-billing či samofakturace). Dodavatel však vykazoval plnění nad 10 000 Kč včetně DPH v sekci A.4. kontrolního hlášení pod vlastní interní řadou daňových dokladů a jeho odběratel tyto doklady v sekci B.2. kontrolního hlášení pod jinou interní řadou daňových dokladů. Jak odběrateli, tak dodavateli byly doručeny výzvy ke kontrolním hlášením. Jak tuto situaci mohou plátci DPH vyřešit?
Při využití self-billingu je nezbytné, aby v kontrolním hlášení uváděli jak odběratel vystavující daňový doklad, tak dodavatel shodné údaje. V kontrolním hlášení by tedy mělo být oběma uvedené shodné evidenční číslo daňového dokladu, jinak pravděpodobně u správce daně nedojde ke spárování plnění. Plátci DPH tak musí však reagovat na výzvy a kontrolní hlášení jeden z nich opravit, případně vysvětlit vzniklý rozdíl správci daně. V praxi je vhodné při nastavení self-billingu vyřešit, aby v rámci kontrolního hlášení byly uváděny správné údaje, což jsou v tomto případě údaje na vystaveném daňovém dokladu.
Vystavování zjednodušeného daňového dokladu
Daňový doklad může být vystaven jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč včetně DPH. Zjednodušený daňový doklad však nelze vystavit u osvobozeného dodání zboží do jiného členského státu EU, u zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, u uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo při prodeji zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. Zjednodušený daňový doklad pak nemusí obsahovat označení příjemce plnění, ani jeho DIČ, ani jednotkovou cenu bez daně a slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, ani základ daně a výši daně (s tím, že pokud zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, tak musí obsahovat částku celkem). V praxi půjde například o běžné nákupy v kamenných obchodech do 10 000 včetně DPH a jízdenky za přepravu či různé vstupenky na veletrhy apod.
Příklad 13
Zjednodušený daňový doklad pro nákupy nad 10 000 Kč
Plátce DPH, fyzická osoba, podnikatel podniká v oboru ekonomického poradenství. Plátce jel do kamenné prodejny zakoupit nové vybavení do kanceláře (skříň, pracovní stůl a židle, komoda na knihy). Celková cena nákupu, který hradil kartou z podnikatelského účtu u pokladny v obchodě, činila 18 400 Kč včetně DPH. Podnikatel si převzal papírovou účtenku z pokladny, na které nebylo označení příjemce plnění. Může si plátce uplatnit nárok na odpočet DPH?
Plátce DPH v tomto případě vlastně nemá k dispozici daňový doklad, protože zjednodušený daňový doklad, který nemusí obsahovat označení příjemce plnění, lze vystavit pouze u plnění do 10 000 Kč včetně DPH. Plátce DPH tedy není oprávněn si uplatnit nárok na odpočet DPH, protože nemá daňový doklad. Podnikatel může zkusit požádat prodejce, aby vystavil na nákup řádný daňový doklad se všemi náležitostmi, protože poskytl plnění převyšující limit 10 000 Kč včetně DPH.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.