Dlouhodobý nehmotný majetek

Vydáno: 19 minut čtení

V praxi účetních jednotek se poměrně často vyskytují problémy se správným účetním postupem ohledně kategorie nehmotného majetku. Jedná se, zejména z právního hlediska, o poměrně složitou kategorii, a proto je pro správný postup nutné znát širší právní a ekonomické souvislosti. Jednoduchá úprava není ani v oblasti daňové.

Dlouhodobý nehmotný majetek
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
Nejdříve začněme obecným úvodem. Jak vyplývá z § 496 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Takovými typickými právy jsou zejména pohledávky, ale kromě těchto práv mohou být nehmotnými věcmi v obecné rovině i další věci bez hmotné podstaty, jako je třeba soubor dovedností, znalostí nebo i zkušeností, výrobní postupy, a také předměty duševního vlastnictví, které tvoří významnou součást této majetkové kategorie.
Dlouhodobý nehmotný majetek je z účetního hlediska pro podnikatelské účetní jednotky vymezen v kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“). Z této úpravy vyplývá, že dlouhodobým nehmotným majetkem (dále jen „DNM“) se rozumí zejména:
nehmotné výsledky výzkumu a vývoje,
software,
ocenitelná práva,
goodwill
,
a to ve všech případech
s dobou použitelnosti delší než jeden rok,
a od výše ocenění určené účetní jednotkou, s výjimkou goodwillu, a při splnění povinností stanovených zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku. V těchto případech je tedy kromě doby použitelnosti stanovena hranice ocenění, od které je možné tento majetek za DNM považovat, ovšem tuto hranici ocenění si stanoví sama účetní jednotka, a t