Vybraná pravidla pro daňové lhůty v příkladech

Vydáno: 42 minut čtení

Lhůta, respektive její zmeškání, může představovat pro daňový subjekt noční můru vzhledem k potenciálním problémům, které může takové promeškání způsobit. Zmeškání určité lhůty totiž bývá obvykle spojeno s negativními důsledky pro daňový subjekt, který pouze ve výjimečných případech může dosáhnout nápravy. Na druhou stranu jsou i lhůty, které jsou závazné pro správce daně, jenž je povinen je respektovat ve vztahu k daňovému řízení. Tento článek obsahuje několik praktických situací, které se týkají právě problematiky lhůt, které by měl každý daňový subjekt znát, aby se vyvaroval možným negativním následkům. Problematika je vysvětlena na příkladech s odkazem na příslušnou legislativu.

Vybraná pravidla pro daňové lhůty v příkladech
Mgr. Ing.
Alena
Dugová
 
Obecná pravidla pro lhůty v oblasti daní
Základní úprava pro postup správce daně a pro práva a povinnosti daňových subjektů, které jim vznikají při správě daní, je obsažena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), který je účinný již od roku 2011. Před tím byl daňový proces upraven zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který však řadu oblastí včetně některých pravidel pro lhůty upravoval odlišně. Legislativní úprava pro lhůty je však často obsažena také v jednotlivých hmotněprávních předpisech [například zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“)], které mají aplikační přednost jakožto speciální zákony před daňovým řádem. Dalším příkladem je i zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), který obsahuje speciální pravidla pro některé lhůty, a to například pro lhůtu pro stanovení daně ve vymezených situacích.
Daňový subjekt by měl vždy příslušné lhůty dodržovat, aby se domohl svých práv a splnil své zákonné povinnosti, protože zmeškání lhůty může představovat řadu nepříjemností a uložení různých mnohdy přísných pokut. Proto je důležité znát pravidla pro lhůty, která se navíc mohou odlišovat od jiných právních předpisů, kde mohou platit jiná pravidla.
 
Praktické situace v oblasti daňových lhůt
Daňový subjekt se může v praxi potýkat s různými nejasnostmi ohledně lhůt, a to z pohledu termínu pro provedení určitého podání anebo z pohledu lhůty stanovené pro správce daně. Níže se nachází vybrané problematické okruhy a praktické příklady k daným oblastem.
 
Vybrané lhůty pro správce daně nejsou stanoveny zákonem, ale některé jsou stanoveny v pokynu
Daňový řád pro správce daně často nestanovuje příslušnou lhůtu pro vyřízení určitého podání či procesu. Některé lhůty jsou stanoveny alespoň Pokynem č. MF-5, o stanovení lhůt při správě daní čj. MF-21968/2015/39 (dále jen „pokyn ke lhůtám“). Například pokyn ke lhůtám stanovuje šestiměsíční lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání či lhůtu 30 dnů pro vydání rozhodnutí o navrácení lhůty v předešlý stav. Ve složitých a odůvodněných případech může být lhůta navíc prodloužena.
Příklad 1
Vydání závazného posouzení
Daňový subjekt požádal správce daně o závazné posouzení podle § 132 DŘ. Daňový subjekt podal žádost dne 6. 12. 2018 a uhradil správní poplatek ve výši 10 000 Kč vylepením kolkové známky přímo na žádost. Po 30 dnech nepřišlo žádné rozhodnutí a daňový subjekt se snaží dohledat v daňovém řádu, kolik dní má správce daně na příslušné rozhodnutí. Lhůtu však v zákoně nenajde. Do kdy musí toto rozhodnutí být vydáno?
Podle pokynu ke lhůtám by měl správce daně vydat rozhodnutí o závazném posouzení podle § 132 odst. 1 DŘ do tří měsíců od podání žádosti. Daňový subjekt by měl tedy vyčkat na příslušné rozhodnutí.
 
Lhůta pro vrácení přeplatku správcem daně a pro vyplacení nadměrného odpočtu DPH činí 30 dní
Správci daně je stanovena daňovým řádem lhůta na vrácení standardního vratitelného přeplatku po podání žádosti o vrácení přeplatku a stanovena je i lhůta pro vrácení nadměrného odpočtu na DPH. Podle § 155 odst. 3 DŘ platí, že pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, tak přeplatek poukáže správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti. Za den poukázání se považuje den odepsání přeplatku z účtu správce daně. Pokud by v době podání žádosti neexistoval vratitelný přeplatek, tak se doba pro vrácení může významně prodloužit. Shodná třicetidenní lhůta je stanovena také v § 105 zákona o DPH pro vrácení nadměrného odpočtu na DPH, a to od vyměření nadměrného odpočtu na DPH, pokud je vratitelný přeplatek vyšší než 100 Kč, přičemž n