Daň z přidané hodnoty u vývozu zboží

Český plátce DPH dostal zakázku na dodávku zařízení na úpravu vody v Afganistánu. Zařízení si český plátce objednal u jiného českého plátce s tím, že tento první prodávající dodá zařízení přímo do Afganistánu. Jelikož vývozcem byl český plátce a kupujícím taktéž, musel český prodávající vystavit fakturu na českého kupujícího s českou DPH, protože nebyla splněna podmínka pro osvobození vývozu.

Český plátce DPH dostal zakázku na dodání stroje do USA. Stroj si nechal vyrobit v Německu, odkud byl stroj do USA odeslán. V českém daňovém přiznání uvede plátce toto dodání na ř. 26.

Společnost ze Saúdské Arábie si u českého plátce objednala zařízení na úpravu pitné vody. Protože se jedná o zařízení s náročnou instalací, byl český plátce smluvně zavázaný dodat do Saúdské Arábie zařízení včetně instalace. Byť je v souladu s § 7 odst. 3 českého zákona o DPH místo plnění v tomto případě tam, kde je zboží smontováno, tedy v Saúdské Arábii, vykáže se v českém daňovém přiznání na ř. 22.

Zákazník ze Švýcarska si v ČR objednal pozlacené kovové součástky. Český plátce odeslal součástky k pozlacení nejdříve z ČR do Rakouska a poté je z Rakouska vyvezl do Švýcarska. V duchu judikátu Fonderie C-446/13 se za místo dodání s přepravou považuje místo, kde se zboží nachází v době, kdy se začíná uskutečňovat přeprava dokončených výrobků, tedy výrobků, jež mají podobu, kterou si zákazník objednal. V daném případě by český plátce měl nejdříve vykázat přemístění kovových součástek do Rakouska na ř. 20 českého daňového přiznání, zřejmě se zaregistrovat v Rakousku z titulu pořízení zboží (to je potřeba ověřit dle daňových předpisů Rakouska) a pak v Rakousku propustit zboží do režimu vývoz do Švýcarska. Domnívám se, že v tomto případě je přemístění zboží na místě, protože § 13 odst. 7 písm. e) zákona o DPH uvádí, že za přemístění se nepovažuje přeprava zboží do jiného členského státu pro účely vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do celního režimu vývozu. Předpokládám, že je komplikované propustit do režimu vývozu v ČR zboží, které se cestou bude ještě měnit (kovové součástky na pozlacené kovové součástky). Nicméně pokud by bylo možné propustit do režimu vývoz v ČR zboží, jež bude v jiném státě EU cestou ještě upraveno, pak by se nejednalo v souladu s § 13 odst. 7 písm. e) zákona o DPH o přemístění zboží a dodání by bylo vykázáno na ř. 22 českého daňového přiznání (za splnění obecných podmínek pro osvobození vývozu).

Osoba registrovaná k dani v Německu si objedná u české společnosti přepravní kontejner s tím, že jej česká společnost odešle přímo do Švýcarska. V tomto případě se nejedná o třístranný obchod, byť je zboží dodáno mezi subjekty ze třech států a zboží je odesláno přímo ze státu prvního prodávajícího do státu konečného kupujícího. Podobnost s transakcemi v rámci EU je pouze v tom, že i u řetězového obchodu spojeného s vývozem lze osvobodit pouze jedno dodání, a to takové, k němuž je přiřaditelná přeprava. Pokud zajišťuje přepravu v našem případě český plátce, lze osvobodit za splnění ostatních podmínek dodání mezi českým plátcem a osobou registrovanou k dani v Německu, které český plátce vykáže jako vývoz do Švýcarska. Pro německého kupujícího to znamená, že se po dovozu do Švýcarska musí řídit tamními daňovými předpisy.

Když vyjdeme ze stejného zadání jako v předchozím příkladu, tedy že se bude jednat o dodání mezi českým plátcem, německou osobou registrovanou k dani a zákazníkem ve Švýcarsku, tak v případě, že si pro zboží přijede do ČR zákazník ze Švýcarska, je přeprava přiřaditelná k dodání mezi německým prodávajícím a švýcarským kupujícím. Pro českého plátce to znamená, že dodání německému zákazníkovi nemůže osvobodit od DPH a musí je zatížit českou daní. Protože vývoz zboží z ČR není dle českého zákona o DPH důvodem k povinné registraci, nebude se německý zákazník v ČR registrovat k DPH a o daň na vstupu od českého plátce si požádá přes žádost o vrácení daně podanou v Německu. Stejný daňový režim by měl obchod, v němž by přepravu zajišťovala osoba registrovaná k dani v Německu, která zde vystupuje jako prostřední článek řetězového obchodu, kdyby přeprava následovala až po dodání zboží mezi českým plátcem a německým obchodníkem, protože pak by byla přiřaditelná k dodání mezi německým obchodníkem a zákazníkem ve Švýcarsku. Předcházející prodej bez přepravy na území ČR mezi českým plátcem a německým obchodníkem by podléhal české DPH.

Český plátce nakoupí zboží ve Švýcarsku a odsud si je nechá odeslat svému zákazníkovi do Francie. Analogicky s předchozím příkladem bude záležet na tom, k jakému dodání v rámci řetězce švýcarský výrobce, český obchodník a francouzský zákazník bude přiřaditelná přeprava. Každopádně v českém daňovém přiznání se objeví jen prodej francouzskému zákazníkovi, a to na ř. 26 daňového přiznání. Kdyby bylo švýcarským výrobcem dodáno zboží českému obchodníkovi formou vývozu do Francie, tak by český obchodník musel ve Francii deklarovat dovoz ze Švýcarska. Protože předmětem českého zákona o DPH je jen dovoz do tuzemska, tak tento dovoz by se v českém daňovém přiznání neobjevil.

Český vývozce si najal českou spediční firmu, plátce DPH, aby mu zajistila celní formality v německém přístavu, odkud je zboží českého vývozce odesíláno zákazníkovi do USA. Česká spediční firma si na službu vyřízení celních formalit najala přímo v Hamburku německou spedici, registrovanou k dani v Německu. Tato spedice vystavila na českou spedici fakturu bez daně, protože místo zdanění je dle sídla příjemce služby, tedy v ČR, a česká spedice uvedla službu od německé spedice v českém daňovém přiznání na ř. 5 s nárokovaným odpočtem na ř. 43 a fakturu uvedla do kontrolního hlášení, protože službu od německé spedice nemohla osvobodit dle § 69 zákona o DPH jako službu přímo vázanou na vývoz. Při následné fakturaci českému vývozci již česká spediční firma splnila požadavky § 69 zákona o DPH a službu fakturovala českému vývozci osvobozeně bez DPH.