Sankce při neprokázání skutečností při daňové kontrole na daň z přidané hodnoty

Vydáno: 28 minut čtení

V praxi se plátci DPH může stát, že mu správce daně doměří DPH nikoliv kvůli uplatnění nesprávného režimu či nesprávné sazby DPH, ale kvůli tomu, že neprokáže určité skutečnosti příslušnými důkazními prostředky v rámci daňové kontroly či jiného kontrolního postupu. Situace začíná tak, že plátce DPH uplatní nárok na odpočet DPH, případně aplikuje režim osvobození od DPH, a při daňové kontrole či jiném kontrolním postupu je vyzván k předložení důkazních prostředků k prokázání nároku na odpočet DPH či k aplikaci osvobození. Dané důkazní prostředky, tak jak je požaduje, respektive očekává, správce daně, však plátce DPH nemá k dispozici a získat je s časovým odstupem je téměř nemožné. Vhodné důkazní prostředky by měl plátce DPH shromažďovat a archivovat v průběhu obchodních případů, protože jinak hrozí riziko, že zpětně pak nebude schopen si tyto důkazní prostředky opatřit například od obchodních partnerů a prokázat určité skutečnosti. Pokud plátce DPH neprokáže určité skutečnosti, tak mu bude doměřena daň včetně souvisejících sankcí, které však mohou být s odstupem času ve významných hodnotách. Následující článek se zabývá právě sankcemi, které hrozí plátci DPH při neprokázání určitých skutečností, a upozorňuje praktickými příklady na problematické situace, kterým mohou plátci DPH čelit.

Sankce při neprokázání skutečností při daňové kontrole na daň z přidané hodnoty
Mgr. Ing.
Alena
Dugová
 
Prokazování skutečností v oblasti DPH
Správce daně vyžaduje v současné době mnohem detailnější důkazní prostředky, aby plátce DPH prokázal skutečnosti, které tvrdí v přiznání k DPH a dalších podáních. Daňový subjekt obecně totiž nese důkazní břemeno v daňovém řízení a je povinen prokázat tvrzené skutečnosti. Toto pravidlo vyplývá ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), který stanoví v § 92 odst. 3 daňového řádu, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. V určité fázi přechází sice důkazní břemeno na správce daně, ale nejprve je to daňový subjekt, kdo je povinen dané důkazní prostředky předložit. V oblasti DPH jde nejčastěji o prokázání uplatněného nároku na odpočet DPH (například prokázání, že plnění skutečně proběhlo a bylo skutečně použito pro plnění s nárokem na odpočet DPH, že bylo přijato od vystavovatele daňového dokladu, nebo že plátce DPH provedl dostatečná kontrolní opatření za účelem zamezení účasti na podvodu na DPH), a dále o prokázání podmínek pro uplatnění osvobození od DPH (například prokázání přepravy zboží do jiného členského státu Evropské unie – EU). Neunesení důkazního břemene v podstatě znamená, že správce daně neuzná nárok na odpočet DPH či osvobození od DPH a doměří DPH včetně souvisejících sankcí. Sankce jsou stanoveny s ohledem na to, v rámci jakého kontrolního postupu byla daň stanovena v odlišné výši, než tvrdil daňový subjekt, a případně podle časového odstupu od původní splatnosti daně.
Plátci DPH často spoléhají na to, že nárok na odpočet DPH či osvobození od DPH obhájí při případné daňové kontrole předložením daňového dokladu se všemi předepsanými náležitostmi. V praxi by ale spoléháním se na daňový doklad plátce DPH krutě při případné daňové kontrole pohořel, protože pouhý daňový doklad není dostatečným důkazním prostředkem. Tento závěr potvrzuje i Nejvyšší správní soud například v rozsudku čj. 9 Afs 59/2012-36:
„Prokazování nároku na odpočet DPH je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad s faktickým stavem. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet DPH, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. Důkaz daňovým dokladem je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, jak je plátcem deklarováno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu.“
Plátce DPH by měl shromažďovat a archivova