Informace Generálního finančního ředitelství k novele zákona o DPH účinné od 1. 7. 2017

Vydáno: 21 minut čtení

První prázdninový den vstoupila v účinnost novela č. 170/2017 Sb. zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH ”), která měla dle vládního návrhu platit již od 1. 1. 2017. Byť se nejedná o nikterak převratnou změnu zákona, obsahuje několik ustanovení, k jejichž aplikaci vydalo Generální finanční ředitelství (GFŘ) Informace GFŘ k uplatňování zákona o DPH ve znění účinném od 1. 7. 2017 ve vybraných oblastech.

Informace Generálního finančního ředitelství k novele zákona o DPH účinné od 1. 7. 2017
Ing.
Petr
Vondraš
Moore Stephens, s. r. o.
Informace k § 20a zákona o DPH – zdaňování přijatých plateb
V reakci na judikaturu Evropského soudního dvora již nevzniká povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Zákon o DPH v § 20a odst. 3 uvádí minimální údaje, které musí být známy, aby bylo plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Jedná se o určení zboží, které má být dodáno, nebo služby, jež má být poskytnuta. Dále musí být známa sazba budoucího zdanitelného plnění a jeho místo.
Generální finanční ředitelství v
Informaci GFŘ k aplikaci ustanovení § 20a zákona o DPH
(dále jen „Informace k § 20a zákona o DPH”) uvádí 13 příkladů, z nichž v osmi povinnost přiznat daň z přijaté platby vzniká a ve zbylých pěti nikoliv. Po schválení změn ve zdaňování přijatých plateb byla největší diskuse nad tím, jak konkrétní musí být určení zboží nebo služby, protože další dvě kritéria – sazba a místo zdanění – jsou poměrně jednoduše posouditelná. První příklad v Informaci k § 20a zákona o DPH byl poměrně dost konkrétní, jednalo se o poukaz na odběr pánské košile a k příkladu byla poznámka, že by mohl být předmět vymezen i obecněji, a to na nákup pánského oděvu. Již ve druhém příkladě jde Informace k § 20a zákona o DPH k ještě obecnějšímu vymezení určení zboží na poukaze. Držitel je oprávněn získat za poukaz jakékoliv zboží, které je na prodejně, a zároveň i kosmetické služby. Protože veškerý sortiment obchodu s kosmetikou včetně poskytovaných služeb podléhá základní sazbě DPH, tak stejně jako v prvním příkladu vzniká obchodu povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty za poukaz. Taktéž v dalším příkladu prodává cukrárna poukaz na nákup veškeré nabídky cukrárny a opět podle Informace k § 20a zákona o DPH vznikne cukrárně povinnost přiznat daň již k okamžiku prodeje poukazu.
Naopak povinnost přiznat daň z přijaté platby nevzniká v případě záloh na energie při nájmu nemovitých věcí, není-li specifikován podíl úplaty na jednotlivé druhy energie. Důvodem je, že plyn, elektřina a voda podléhají různým sazbám daně. Pokud by ale byla sjednaná měsíční záloha na energie například ve výši 10 000 Kč s tím, že 9 000 Kč je záloha na energie ve stejné sazbě (plyn, elektřina) a 1 000 Kč je záloha na vodu, která je v první snížené sazbě daně, pak by i v tomto případě byla povinnost daň z přijaté platby ve výši 10 000 Kč odvést, a to z částky 9 000 Kč v základní sazbě a z 1 000 Kč v první snížené sazbě. V Informaci k § 20a je podílové vymezení zálohy vztahující se k budoucím zdanitelným plněním v různých sazbách v příkladu č. 7, kdy je sjednaná záloha na palivové dřevo podléhající první snížené sazbě daně a dřevěné trámy, jejichž prodej je v základní sazbě. V uvedeném příkladu byla v kupní smlouvě sjednaná cena za jednotlivé komodity a dále záloha ve výši 50 % z celkové prodejní ceny bez DPH, což znamená, že 50 % zálohové platby předem se vztahuje na palivové dřevo a 50 % na dřevěné trámy. Podle názoru GFŘ je tím zdanitelné plnění známo dostatečně určitě a plátci proto vzniká povinnost přiznat DPH z přijaté zálohové platby z poloviny ve výši 21 % a z druhé poloviny ve výši 15 %.
Podle bodu 6 přechodných ustanovení se nový § 20a zákona o DPH nepoužije u zdanitelných plnění, která nastanou po účinnosti novely, ale ke kterým se váží zálohy zdaněné dle „starých pravidel” (platných do 30. 6. 2017). Zároveň platí, že například poukaz, který byl zdaněn dle „starých pravidel” si nese režim zdanění i po novele.
Příklad 1
Prodejce nakoupil v březnu předplacené dobíjecí kupony do telefonů od mobilního operátora. Přestože při nákupu nebylo zřejmé, k jakým plněním budou kupony použity, dle tehdy platného výkladu zákona o DPH odvedl operátor z prodeje kuponů DPH a prodejce si nárokoval odpočet. Pokud prodejce všechny v březnu nakoupené kupony do konce června neprodal, tak i v červenci při jejich prodeji bude muset odvést DPH. Mobilní operátor již za služby placené prostřednictvím těchto březnových kuponů žádné DPH odvádět nebude.
Informace k § 77 a 78e zákona o DPH – vyrovnání a úprava odpočtu
Podle nového § 77 odst. 2 písm. c) zákona o DPH podléhá vyrovnání odpočet, pokud v tříleté lhůtě dle § 73 odst. 3 zákona o DPH dojde u majetku, vyjma dlohodobého, ke zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, a při pořízení byl u tohoto majetku uplatněn plný nebo částečný odpočet. Zničený, ztracený nebo odcizený dlouhodobý majetek podléhá úpravě odpočtu podle nového § 78e zákona o DPH. V obou případech se změna nárokovaného odpočtu provede za zdaňovací období, v němž se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.
Vyrovnání odpočtu podléhá nadále jen obchodní majetek před jeho použitím. Podle
Informace GFŘ k uplatňování zákona o DPH při vyrovnání odpočtu daně dle § 77 odst. 2 písm. c) a úpravě odpočtu dle § 78e zákona o DPH
(dále jen „Informace k § 77 a 78e zákona o DPH”), se však tímto myslí nejen materiál, který se nachází ve skladu, ale i materiál obsažený v polotovaru nebo hotovém výrobku, který ještě nebyl užitý k ekonomické činnosti, což mohou být například odcizené výrobky.
Za zničení se považuje taková změna fyzického stavu věci, kterou nelze odstranit opravou, a věc pak již nemůže být použita ke svému původnímu účelu. Ztráta je situace, kdy osoba ztratí nejčastěji nezávisle na své vůli možnost s věcí disponovat, jako by byla jejím vlastníkem. Odcizení je čin, při kterém se nějaká osoba zmocní cizí věci, aby s ní nakládala jako vlastník. Pokud plátce přetvoří obchodní majetek na odpadovou surovinu, která je následně dodána jiné osobě, tak se vyrovnání ani úprava odpočtu neprovádí.
Řádné doložení zničení, ztráty nebo odcizení majetku lze podle Informace k § 77 a 78e prokázat zejména posudkem pojišťovny, nebo soudního znalce či jinými důkazními prostředky. Těmi jsou v případě:
povodně – potvrzení povodňové komise, že určité místo bylo zasaženo povodní,
požáru – zpráva státního požárního dozoru, resp. vyšetřovatele požáru,
vichřice – informace o vichřici od Českého hydrometeorologického ústavu,
likvidace ve vlastní režii – likvidační protokol,
likvidace třetí/jinou osobou – potvrzení o likvidaci,
zničení majetku třetí osobou – usnesení o odložení věci, zahájení nebo zastavení trestního stíhání.
Skutečnost, že došlo ke ztrátě obchodního majetku, vyplyne zpravidla při inventarizaci. U manka do normy přirozeného úbytku není podle Informace k § 77 a 78e zákona o DPH nutné provést ani vyrovnání ani úpravu odpočtu. Norma přirozeného úbytku musí být ale doložena interními předpisy či vnitropodnikovými směrnicemi.
Manko nad normu přirozeného úbytku nepodléhá vyrovnání nebo úpravě odpočtu, pokud:
plátce předepíše zaměstnanci k úhradě škodu na majetku v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
dojde k uhrazení škody pojišťovnou v plné nebo částečné výši (z důvodu spoluúčasti),
nedojde k uhrazení škody pojišťovnou, ale jen z důvodu administrativního pochybení plátce,
plátce neprokáže jiným věrohodným způsobem, že došlo ke ztrátě.
Odcizení obchodního majetku je podle Informace k § 77 a 78e zákona o DPH nezbytné doložit usnesením o odložení věci vydané Policií České republiky nebo usnesením o zahájení trestního stíhání nebo usnesením o zastavení trestního stíhání.
Pokud plátce účelově zničí, ztratí nebo si nechá odcizit majetek a tato skutečnost mu bude prokázána, pak je povinen provést vyrovnání nebo úpravu odpočtu daně. Informace k § 77 a 78e zákona o DPH uvádí, že:
„Jednou z indicií účelového jednání, na základě níž bude správce daně posuzovat, že plátce není s to řádně doložit zničení, ztrátu nebo odcizení majetku, je skutečnost, že plátce po osobě, která způsobila či zapříčinila zničení, ztrátu nebo odcizení obchodního majetku, nevymáhá škodu na jeho majetku.”
Dalším vodítkem pro rozhodnutí daňové správy bude u škody nahlášené pojišťovně odůvodnění rozhodnutí pojišťovny, proč nebude škoda uhrazena.
Při stanovení výše vyrovnání nebo úpravy odpočtu se primárně vychází z částky původně uplatněného odpočtu. Pokud jej není možné zjistit – například bylo ukradeno 100 kusů náhradních dílů z celkového počtu 1 500 kusů, které byly naskladněny ve dvou posledních nákupech realizovaných vždy v objemu 1 000 kusů, ale v různých cenách – pak bude muset plátce pro vyrovnání nebo úpravu odpočtu aplikovat výpočtovou metodu FIFO (First In, First Out) nebo vážený aritmetický průměr, a to tu z nich, kterou využívá v účetnictví.
Vyrovnání ani úprava odpočtu se neuvádí do kontrolního hlášení. V daňovém přiznání patří vyrovnání odpočtu na ř. 45, úprava odpočtu na ř. 60, a to buď za zdaňovací období, kdy došlo k nedoloženému zjištění zničení, ztráty nebo odcizení majetku, nebo ve zdaňovacím období, kdy se plátce o zničení/ztrátě majetku dozvědět měl a mohl, nejpozději ke dni provedení invetarizace, resp. povinnosti provést inventarizaci. Pokud plátce při inventarizaci zjistí, že u téhož majetku má v jednom skladu manko a ve druhém přebytek, provede vyrovnání nebo úpravu odpočtu jen v rozsahu manka nekrytého přebytkem, a to ke dni vyhodnocení invetarizace, pokud je provedeno bez zbytečného odkladu.
Příklad 2
V průběhu prosince provádí plátce inventarizaci v několika svých skladech. Bez zbytečného odkladu v rámci vyhodnocení v lednu zjistí, že ve skladu A má z důvodu řádného neevidování přemístění majetku mezi sklady na stejném majetku vyšší manko, než je přebytek tohoto majetku ve skladu B. Jedná se o nedoložené manko, a proto v daňovém přiznání za leden musí plátce provést vyrovnání/úpravu odpočtu.
Pokud plátce neprovede vyrovnání nebo úpravu odpočtu, byť se jedná o nedoloženou ztrátu, vyrovná nebo upraví odpočet správce daně v rámci daňového řízení. Není-li možné den/období zničení, ztráty nebo odcizení majetku zjistit, provede plátce vyrovnání nebo úpravu odpočtu ve druhém měsíci po rozvahovém dni, jelikož v tomto měsíci se měl plátce nejpozději dozvědět, že došlo ke ztrátě, zničení nebo odcizení majetku.
Dojde-li po vyrovnání nebo úpravě odpočtu k nalezení obchodního majetku, je plátce oprávněn v dodatečném daňovém přiznání k DPH opravit výši vyrovnání nebo úpravy odpočtu.
 
Informace k režimu přenesení daňové povinnosti
Tuzemský režim přenesení daňové povinnosti byl od července roku 2017 rozšířen o pět plnění [
Informace GFŘ k režimu přenesení daňové povinnosti u vybraných plnění s účinnosti od 1. 7. 2017
(dále jen „Informace k režimu přenesení daňové povinnosti”)]:
1.
Poskytnutí zprostředkovatelské služby podle § 92 odst. 5 zákona o DPH
Dodání investičního zlata, které je definováno v § 92 odst. 1 zákona o DPH, je stejně jako zprostředkování tohoto dodání osvobozeno od daně bez nároku na odpočet. Pokud se plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční, rozhodne, že při dodání investičního zlata v tuzemsku jinému plátci uplatní daň, pak může být daň uplatněna i u zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání investičního zlata. Od 1. 7. 2017 podléhá tato zdanitelná zprostředkovatelská služba mezi dvěma tuzemskými plátci režimu přenesení daňové povinnosti.
2.
Dodání nemovité věci prodávané dlužníkem v řízení o nuceném prodeji (§ 92d odst. 2 zákona o DPH)
Při dodání nemovité věci prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu v řízení o nuceném prodeji plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. Tomuto prodeji tedy musí předcházet rozhodnutí soudu nebo jiný procesní úkon soudu. Jedná se například o prodej nemovitých věcí pro účely provedení výkonu rozhodnutí, které ukládalo zaplacení peněžité částky a ze strany povinného k němu dobrovolně nedošlo, a dále o prodej nemovité věci v rámci
exekuce
prováděné soudním exekutorem nebo o prodej v rámci insolvenčního řízení.
Orgán veřejné moci (například soudní exekutor) nebo dražebník (osoba organizující dražbu, která má k tomu příšlušné oprávnění) vystavuje daňový doklad namísto plátce, jehož majetek je prodáván. Tímto dokladem je dle § 32a zákona o DPH Potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu a plátci slouží například jako doklad k vykázání dané transakce v kontrolním hlášení.
3.
Poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce (§ 92e odst. 3 zákona o DPH)
Při poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. Tento typ zprostředkování zaměstnání mohou poskytovat pouze agentury práce, jejichž seznam je na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/zpr_prace. Nicméně podle Informace k režimu přenesení daňové povinnosti má pro účely aplikace režimu přenesení daňové povinnosti tento seznam jen informativní charakter. Důvodem je skutečnost, že podle Informace k režimu přenesení daňové povinnosti podléhá režimu přenesení daňové povinnosti i poskytnutí pracovní síly pro stavební nebo montážní práce osobami, které sice nesplňují všechny podmínky agenturního zaměstnávání, ale charakter jejich služeb fakticky naplňuje znaky agenturního zaměstnání.
Další podmínkou k použití režimu přenesení daňové povinnosti je, že se musí jednat o stavební nebo montážní práce, tedy práce, které samotné jsou předmětem přenesení zdanění dle § 92e odst. 1 zákona o DPH. Pokud budou například pracovníci poskytnuti na vícero prací, přičemž ty podléhající přenesení daňové povinnosti (práce spadající do klasifikace produkce CZ-CPA 41-43) budou tvořit jen část prací, bude poskytnutí pracovníků na všechny práce podléhat režimu přenesení daňové povinnosti.
Do základu daně pro přenesení daňové povinnosti mohou být, je-li tak smluvně ujednáno, zahrnuty i vedlejší výdaje agentur, což je například ubytování, stravování či doprava pracovní síly.
Režim přenesení daňové povinnosti se netýká dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli, protože toto přidělení není předmětem daně – není zde úplata za poskytnutou službu, pouze úhrada nákladů, které musí poskytnout zaměstnavatel svému zaměstnanci, kterého dočasně přidělil jinému zaměstnavateli.
4.
Dodání zboží poskytovaného jako záruka při realizaci záruky [§ 92ea písm. a) zákona o DPH]
Tento režim se zavádí z důvodu omezené schopnosti dlužníka/dodavatele uhradit své závazky. Jednou z podmínek je, že musí existovat přímá vazba mezi dodaným zbožím a obdrženou úplatou. Ta je naplněna, dojde-li k prodeji zboží věřitelem třetí osobě v důsledku neplnění závazků dlužníka. Zpeněžením zboží si věřitel uhrazuje pohledávku vůči dlužníkovi.
Příklad 3
Plátce A si koupil od plátce B stroj na splátky. Oba plátci spolu uzavřeli dohodu, podle níž bude mít věřitel do okamžiku splacení poslední splátky stroj v zástavě. Po zaplacení osmé z dvaceti čtyř splátek se plátce A dostal do finančních problémů a nebyl schopen dále stroj splácet. Plátce B tedy stroj vlastněný plátcem A, ale v zástavě u plátce B, prodal plátci C. Prodej mezi plátcem B a C proběhne v běžném režimu, tedy v případě prodeje v tuzemsku s českou daní 21 %. Věřitel B při prodeji plátci C sice jedná svým jménem, ale na účet dlužníka A, neboť si může z prodeje ponechat pouze výši, která mu dle zákona nebo ujednání náleží. Prodeji mezi plátci B a C musí ovšem předcházet převod práva nakládat se zbožím jako vlastník od plátce A na plátce B. K tomu dojde buď přímým prodejem, nebo z titulu propadlé zástavy či nepodmíněným převodem práva (u zajišťovacího převodu práva). A právě převod mezi plátci A a B podléhá nově režimu přenesení daňové povinnosti. Základem daně při převodu mezi plátci A a B je částka, za níž plátce B prodá zástavu plátci C ve výši umořeného dluhu, popřípadě součet hodnoty umořeného dluhu a částky, která dluh přesahuje, a po zpeněžení zástavy ji plátce B převede plátci A.
Pokud by předmětem dodání bylo zboží, které samo o sobě podléhá při prodeji režimu přenesení daňové povinnosti, je nutno dle Informace k režimu přenesení daňové povinnosti upřednostnit specifickou úpravu zdanění dodání zboží poskytovaného jako záruku při realizaci záruky a v kontrolním hlášení úvést kód 6.
5.
Dodání zboží po postoupení výhrad vlastnictví nabyvateli a výkon tohoto práva nabyvatelem [§ 92ea písm. b) zákona o DPH]
Aplikaci tohoto režimu musí předcházet dodání zboží s výhradou vlastnictví, kdy si prodávající vyhradí k věci vlastnické právo a kupující se tak stane právním vlastníkem věci až úplným zaplacením kupní ceny. I přes tuto výhradu vlastnictví dochází z pohledu DPH ke zdanitelnému plnění dnem dodání zboží, od kterého kupující může se zbožím nakládat jako vlastník. V případě dodání zboží s výhradou se ještě nejedná o dodání v režimu přenesení daňové povinnosti.
Dalším krokem, který předchází budoucímu plnění v rámci režimu přenesení daňové povinnosti je, že prodávající postoupí svoji pohledávku na zaplacení kupní ceny nabyvateli (například bance či jinému „financovateli”) spolu s výhradou vlastnictví jako zajišťovacího instrumentu. V souladu s § 14 odst. 5 písm. c) zákona o DPH není tato transakce předmětem daně.
V případě, že kupující přestane splácet nabyvateli pohledávky cenu zboží, uplatní nabyvatel výhradu vlastnictví, resp. právo na vydání zboží. Tímto vydáním dojde k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník z kupujícího na nabyvatele a tato transakce podléhá režimu přenesení daňové povinnosti. Základem daně je celková hodnota zboží podle smlouvy nebo tržní hodnota zboží, pokud by původní cena již neodpovídala tržní hodnotě.
 
Upozornění na podvody v oblasti poskytování pracovní síly
V situaci nedostatku pracovní síly na trhu se mnohé firmy uchylují ke spolupráci s pracovní agenturou, která jim dodá potřebný počet práceschopných lidí. V praxi je momentálně tento předmět plnění pod drobnohledem daňové správy, která v polovině července roku 2017 vydala
Upozornění na podvody v oblasti daně z přidané hodnoty – poskytování pracovní síly
(dále jen „Upozornění”). Je to další krok, jak si přes příjemce plnění vypomoci v boji s nepoctivými poskytovali služeb. Tímto Upozorněním si totiž daňová správa připravuje „munici” pro následné útoky v podobě aplikace § 109 odst. 1 zákona o DPH, tedy ručení příjemce plnění za neodvedenou daň.
V Upozornění je vyjmenováno celkem 15 nestandardních skutečností, které podle Upozornění musí vést příjemce služby k vyšší opatrnosti, byť samy o sobě nejsou většinou nezákonné. Jedná se například o to, že:
Poskytovatel je veden/řízen osobami z Ukrajiny, Bulharska či Rumunska.
Předmětem podnikání zapsaným v obchodním rejstříku jsou jen „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů”.
Adresa sídla pracovní agentury je v tzv. office house.
Poskytovatel nemá funkční webové stránky nebo tyto stránky neinformují o předmětných ekonomických aktivitách.
Vzhledem k tomu, že režim přenesení daňové povinnosti lze aplikovat jen u pronájmu pracovní síly pro stavební nebo montážní práce a ostatní musí být uskutečněny v běžném režimu, může se příjemce služby u těchto plnění od ručení nebo zadržování odpočtu v důsledku šetření správce daně ochránit zajištěním daně dle § 109a zákona o DPH. V situaci, kdy je v praxi „boj” i o pracovníky od agentur, je ale praktické využívání zajištění daně značně omezené.
 
Informace k nespolehlivé osobě
Nespolehlivá osoba je zcela novým termínem v zákoně o DPH a v zásadě doplňuje institut nespolehlivého plátce. Ze zákona je logickým pokračovatelem nespolehlivého plátce od okamžiku, kdy je nespolehlivému plátci zrušena registrace. Ošidnějším je vznik nespolehlivé osoby rozhodnutím správce daně na základě závažného porušení povinností neplátce vůči správci daně.
Informace GFŘ k aplikaci institutu nespolehlivé osoby a související problematiky podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „Informace k nespolehlivé osobě”), rozděluje výčet závažných porušení do tří skupin – osoby povinné k dani, fyzické osoby – nepovinné k dani a právnické osoby – nepovinné k dani. Přitom při naplnění kteréhokoliv z (v Informaci k nespolehlivé osobě) uváděných pěti či šesti bodů v rámci každé skupiny se jedná o důvod, který má za následek označení viníka za nespolehlivou osobu. Šanci, že správce daně takto nerozhodne, mají mít dle Informace k nespolehlivé osobě jen osoby, které se dopustily neúmyslného pochybení, nestihly svá pochybení včas napravit, ale jinak plní své povinnosti řádně.
Mezi závažná porušení patří například kumulativní nedoplatek na DPH ve výši minimálně 50 000 Kč po dobu nejméně tří kalendářních měsíců. Dále nepravdivé nebo neúplné infomace k registraci k DPH, které nejsou objasněny či odstraněny ani ve lhůtě stanovené správcem daně k nápravě. Stejně tak informace ohledně skutečného sídla.
 
Doplnění Informace k ručení
S účinností od 1. 7. 2017 je ručení za nezaplacenou daň rozšířeno i o případy, kdy k úhradě za zdanitelné plnění dojde prostřednictvím virtuálních měn. Může jít o tzv. Bitcoin, Litecoin, CzechCrownCoin aj. Podle
Dodatku č. 1 K Informaci GFŘ – k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 7. 2017,
vznikne ručení, ať již šlo o úhradu virtuální měnou za celé zdanitelné plnění anebo jen o částečnou úhradu virtuální měnou.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.