Technické zhodnocení cizího majetku v podnikatelském prostředí

Vydáno: 26 minut čtení

Problematika technického zhodnocení majetku, které není ve vlastnictví toho, kdo technické zhodnocení provedl (nejčastěji nájemce), se vyskytuje v podnikatelském prostředí velmi často. Otázky s tím spojené řeší nájemci i pronajímatelé, podnájemci či jiní uživatelé cizího majetku, přičemž společným rysem obou stran je častý výskyt chyb, přehlédnutí a nepochopení, což je zdrojem daňových doměrků na obou stranách. Tento článek má přispět nejen ke shrnutí této problematiky, ale také osvětlit nové možnosti, které se v této oblasti otvírají přijetím daňového balíčku změn (zákon č. 170/2017 Sb. ). Zaměříme se především na dopady z hlediska daně z příjmů.

Technické zhodnocení cizího majetku v podnikatelském prostředí
Ing.
Ivana
Pilařová
 
1. Pojem technické zhodnocení
Samotný pojem „technické zhodnocení“ je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Především musíme přijmout skutečnost, že je tento pojem definován jinak pro účely daně z příjmů, pro účely účetnictví a zcela odlišně pak pro účely DPH. Odlišnosti chápání obsahu téhož pojmu různými disciplínami si zlehka zopakujeme s tím, že s touto skutečností nelze dělat nic jiného, než ji akceptovat.
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), rozlišuje definici technického zhodnocení hmotného majetku (§ 33 ZDP) a technické zhodnocení nehmotného majetku (§ 32a ZDP). I přesto, že se jedná o stálá ustanovení zákona, připomeňme si zejména hodnotové limity pro hmotný i nehmotný majetek:
stanoví limit pro věcně definované zásahy do hmotného majetku pro jednotlivý majetek
v úhrnu ve zdaňovacím období částkou 40 000 Kč.
Technickým zhodnocením
mohou
být i „podlimitní“ výdaje na technické zhodnocení nepřesahující 40 000 Kč, pokud se tak poplatník rozhodne a neuplatní tyto výdaje jako daňově účinné podle § 24 odst. 2 písm. zb) ZDP.
stanoví mírně odlišně věcné vymezení technického zhodnocení nehmotného majetku a zásadně odlišně hodnotové vymezení technického zhodnocení, a to ve vztahu
k jednomu dokončenému zásahu na majetku,
nikoliv kumulativně za zdaňovací období.
„Technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu nehmotného majetku; přitom za technické zhodnocení se považují výdaje na ukončené rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti nehmotného majetku anebo zásahy, které mají za následek změnu účelu nehmotného majetku,
pokud po ukončení u jednotlivého nehmotného majetku
převýší částku 40 000 Kč.“
Z hlediska věcné podstaty technického zhodnocení je důležité zohlednit při posuzování také Pokyn GFŘ D-22 v části „k příloze č. 2“. Pokyn uvádí, že nedílnou součástí stavebních děl je i technické vybavení stavebních děl (následuje demonstrativní výčet těchto případů). Z toho plyne, že uvedené případy, pokud se nejedná o výměnu stávajícího zařízení, odpovídají pojmu technické zhodnocení.
 
1. 2 Účetní pohled
Účetnictví s účinností od 1. 1. 2014 definuje obsah pojmu „technické zhodnocení“ bez vazby na definici ZDP. Došlo k oddělení definice technického zhodnocení majetku
pro účely účetnictví
od definice ZDP, přičemž do konce roku 2013 byl tento pohled shodný a účetnictví přebíralo definici v