Vybrané praktické případy, kdy nelze uplatnit nárok na odpočet DPH

Vydáno: 33 minut čtení

Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) je základním stavebním prvkem DPH, který zaručuje fungování principu neutrality DPH. Jde o základní zákonem stanovené právo (nikoliv povinnost) příjemce plnění si odečíst DPH zaplacenou za nakoupené zboží či služby za předpokladu splnění zákonných podmínek. Tento článek se zaměřuje na vybrané praktické případy, u kterých platí určité omezení pro uplatnění nároku na odpočet DPH, a pravidla vysvětluje na praktických příkladech.

Vybrané praktické případy, kdy nelze uplatnit nárok na odpočet DPH
Mgr. Ing.
Alena
Dugová
Při uplatnění nároku na odpočet DPH by měl plátce DPH pečlivě zvažovat, zda naplňuje podmínky stanovené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), či podmínky vyplývající ze soudní judikatury. V praxi se totiž nelze spoléhat na samotný daňový doklad, který je plátci DPH dodavatelem zboží či poskytovatelem služeb vystaven a doručen. Pro nárok na odpočet DPH totiž platí různá specifika a omezení stanovená zákonem o DPH. Navíc musí také příjemce plnění obezřetně zvažovat, zda je režim DPH či uplatněná sazba DPH uvedená na daňovém dokladu v souladu se zákonem o DPH, a dále musí být schopen unést důkazní břemeno pro prokázání nároku na odpočet DPH. Plátce DPH se také může dostat v praxi do svízelné situace, kdy mu zákon o DPH ani současná
judikatura
Nejvyššího správního soudu či Soudního dvora Evropské unie (EU) neposkytuje jasnou odpověď na otázku, zda je možné si u daného plnění nárok na odpočet DPH uplatnit.
Vstupy týkající se reprezentace – § 72 odst. 4 zákona o DPH
Zákon o DPH obsahuje obecně známé omezení, které stanoví, že není možné si uplatnit nárok na odpočet DPH u vstupů souvisejících s reprezentací. Nárok na odpočet DPH nevzniká u vstupů použitých pro reprezentaci, kterou zákon o DPH vymezuje podle definice zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Výdaje na reprezentaci jsou vymezeny zejména jako výdaje na pohoštění, občerstvení a dary s jednou výjimkou. Za dary se přitom podle ZDP nepovažují reklamní nebo propagační předměty, které jsou opatřeny jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez DPH nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně. Takovéto drobné dary jsou z hlediska daně z příjmů daňově uznatelným nákladem. Zákon o DPH však obsahuje výjimku pro uplatnění odpočtu DPH u darů, která pak přebíjí
restriktivní
vymezení ZDP. Výjimku podle zákona o DPH představuje poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč bez DPH, přičemž zákon o DPH neobsahuje nutnost označení dárku jménem či ochrannou známkou či názvem propagovaného zboží a neobsahuje ani restrikci na druh alkoholu tak, jak to obsahuje ZDP.
Příklad 1
Výdaje na reprezentaci
Obchodní zástupce dodavatele (plátce DPH) pozval svého obchodního partnera na předvánoční neformální večeři, v rámci které spolu diskutovali o nových výrobcích společnosti připravovaných na další rok. Obchodní zástupce uhradil účet za večeři ve výši 1 500 Kč (včetně snížené sazby DPH) a vyžádal si