Zaměstnavatelé a vzniklá škoda ve zdravotním pojištění

Pojistné je za příslušný kalendářní měsíc splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce, kdy již platba musí být připsána na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny, případně zaplacena v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny. Odvedení pojistného opožděně, v nižší částce, než jak je uloženo zákonem, anebo neodvedení pojistného vůbec zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále. Na rozdíl od možnosti uložit pokutu za porušení některé ze zákonných povinností jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat (tedy vyměřovat a v případě nezaplacení vymáhat) evidované částky dlužného pojistného a penále. Výjimkou jsou v tomto směru pouze aktuální dlužné pojistné maximálně 50 Kč a penále nepřevyšující v kalendářním roce 100 Kč.

Někdy se zaměstnavatelé (avšak od určité hranice dluhu zcela bezdůvodně a neprávem) domnívají, že pokud neodvedou pojistné na zdravotní pojištění sražené svým zaměstnancům, mohou být postihováni pouze příslušnou zdravotní pojišťovnou, tedy tou zdravotní pojišťovnou, které měli za zaměstnance odvést pojistné. Zkrátka vycházejí z názoru, že zdravotní pojišťovna evidovanou pohledávku na pojistném standardním způsobem předepíše či vyměří, a v případě jejího nezaplacení lze – ještě před započetím procesu vymáhání – jednáním mezi zaměstnavatelem a zdravotní pojišťovnou dohodnout, jak bude dluh zaměstnavatelem vyrovnán, třeba formou splátkového kalendáře.

Dá se říci, že s tímto názorem nelze polemizovat tehdy, pokud celková částka dluhu na pojistném (tedy 13,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance, resp. zaměstnanců) v úhrnu nepřevýší 300 000 Kč, jak bude dále rozebráno. Vždy je však podmínkou, že se zaměstnavatel k řešení svého dluhu na pojistném postaví „konstruktivně“, tedy je ochoten tento svůj závazek uhradit.

Povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti však nevzniká na základě nějakého smluvního závazku mezi dotčenými subjekty, ale jde o povinnost stanovenou přímo zákonem.

Pachatelem trestného činu neodvedení těchto povinných plateb (viz předcházející odstavec) je plátce daně, uvedeného pojistného nebo uvedeného příspěvku, který nesplní svou zákonnou povinnost odvést tyto platby, resp. jejich části za jiného. Je jím tedy výhradně zaměstnavatel (resp. jeho statutární orgán nebo odpovědný pracovník, který má platby realizovat) jako plátce té části daně, pojistného nebo příspěvku, jejichž uhrazení zákon ukládá poplatníkovi – zaměstnanci.

Naproti tomu zaměstnavatel není trestně odpovědný, pokud jako dlužník daně, pojistného nebo příspěvku, který neodvede tyto platby v části, kterou je povinen odvádět sám za sebe. Z uvedeného lze dovodit, že trestní odpovědnost dopadá na zaměstnavatele, resp. jeho statutární orgán nebo odpovědného pracovníka jen za neodvedení jedné třetiny pojistného na zdravotní pojištění ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), a nikoli za neodvedení dvou třetin, kterou toto ustanovení ukládá uhradit přímo jemu.

Podmínkou pro trestnost jednání spočívajícího v neodvedení daně, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je zjištění, že zaměstnavatel disponoval potřebnými finančními prostředky. Jinými slovy řečeno, příslušné částky svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Tato skutečnost však musí být v trestním řízení prokázána.

Jednou z důležitých úředních povinností zdravotních pojišťoven je na základě údajů v informačních systémech (anebo také spoluprací s jinými orgány) průběžně prověřovat, zda zaměstnavatelé řádně odvádějí pojistné za své zaměstnance. Případný rozpor je snadno patrný porovnáním předpisu pojistného dle Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele (je-li řádně podán) a příslušnou platbou, programová řešení takový nesoulad snadno odhalí.

Za účelem zjištění správnosti postupu plátců pojistného provádějí zdravotní pojišťovny kontroly především u zaměstnavatelů, jako rozhodujících plátců pojistného, a to především buď:

Tato alternativní kontrola však v žádném případě nemůže nahradit kontrolu na základě předložených dokladů, navíc tuto formu nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance.

Kontroly provádějí zdravotní pojišťovny především z těchto důvodů:

Jestliže zaměstnavatel kontrolou zjištěný dluh dobrovolně neuhradí, zahájí zdravotní pojišťovna v dané záležitosti správní řízení a vystaví platební výměr nebo využije institutu výkazu nedoplatků. Neuhrazené pravomocné a vykonatelné pohledávky se pak prostřednictvím příslušných tzv. exekučních titulů stávají předmětem vymáhání.

Pokud zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní zákoník“) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně 100 000 Kč.

Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li uvedeným činem značnou škodu, což je částka alespoň 1 000 000 Kč.

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, zapříčiní-li takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž je míněna částka nejméně 10 000 000 Kč.

V dané souvislosti je předmětem řešení sražená a neodvedená jedna třetina pojistného, kterou zaměstnavatel v rámci hromadné platby hradí za zaměstnance. Orgány činné v trestním řízení tak začínají věnovat pozornost těm zaměstnavatelům, jejichž celková dlužná částka činí na pojistném alespoň 300 000 Kč, u zaměstnanců alespoň 100 000 Kč. Zdravotní pojišťovna však musí tyto orgány svým podáním (podnětem) na vzniklou skutečnost upozornit.

Pokud však zaměstnavatel (například ve splátkách) řádně uhrazuje svůj dluh na pojistném, zdravotní pojišťovna samozřejmě nemá důvod postoupit takový případ k řešení orgánům činným v trestním řízení. Jinak také řečeno, řádné uhrazování dluhu ve smyslu dohody o splátkách je dle právní úpravy zdravotního pojištění zcela relevantním postupem. Plátce si však vždy musí být vědom skutečnosti, že dluh na pojistném (byť postupnými splátkami průběžně snižovaný), zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož sazba činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

Občas jsou zaměstnanci na pochybách, jak se lékaři zachovají v situaci, bude-li zaměstnanec potřebovat poskytnout zdravotní péči (hrazené služby), i když zaměstnavatel zaměstnanci sražené pojistné zdravotní pojišťovně neodvádí. Tímto bych chtěl zaměstnance takového nesvědomitého zaměstnavatele uklidnit. V právní úpravě zdravotního pojištění není zakotvena návaznost či vzájemná podmíněnost (provázanost) mezi neodvedením zaměstnanci sraženého pojistného a poskytnutím hrazených služeb, takže pacient bude za všech okolností řádně ošetřen, na svých oprávněných nárocích nebude z takového důvodu nijak zkrácen. Zaměstnanci však mohou svoji zdravotní pojišťovnu informovat, mají-li podezření či dokonce jistotu, že jejich zaměstnavatel jim sražené pojistné neodvádí. Pak je již na kontrolní činnosti dané zdravotní pojišťovny, aby prověřila, zda se upozornění zaměstnance zakládá na pravdě, a případně přijala adekvátní opatření.

Totéž platí u osob bez zdanitelných příjmů a u podnikatelské sféry, kdy poskytovatelé (lékaři či příslušná zařízení) nezkoumají, zda mají tito plátci řádně uhrazeny svoje závazky u zdravotní pojišťovny.

Kromě zaměstnavatelů coby hromadných plátců hradí pojistné ještě tzv. samoplátci, tedy osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP). OSVČ hradí pojistné formou záloh, je-li to ze zákona jejich povinností, a případného doplatku pojistného po podaném Přehledu. OBZP pak platí pojistné za každý kalendářní měsíc evidence v této kategorii u zdravotní pojišťovny, kdy měsíční platba pojistného je zákonem stanovena ve výši 13,5 % z minimální mzdy, tedy v roce 2021 v částce 2 052 Kč.

Problematika možného trestního stíhání se OSVČ a OBZP netýká. Nad podnikateli však visí ještě jedna velká hrozba. Zdravotní pojišťovna sice sama o sobě nemůže zrušit podnikateli živnostenské oprávnění, ale může k tomu podle § 40 odst. 11 zákona č. 48/1997 Sb. dát podnět. K tomuto kroku se přistupuje až jako k poslednímu, pokud dotyčná OSVČ neplní svoje povinnosti ohledně placení pojistného. Živnostenský úřad jí pak může, na základě podnětu zdravotní pojišťovny, zrušit ve správním řízení živnostenské oprávnění z důvodu neplnění závazků podnikatele platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

OBZP představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. Těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Pro názornost uvedu příklad, kdy pojištěnec nebude v průběhu roku 2021 registrován u zdravotní pojišťovny jako OBZP. Tento pojištěnec ukončil podnikání dne 9. 3. Do zaměstnání nastoupil 14. 4., zaměstnání ukončil 31. 5. a od 19. 6. do 21. 7. byl veden jako příjemce dávek nemocenského pojištění, které mu byly vypláceny z důvodu onemocnění v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru. Poté pracoval na dohodu o provedení práce od 17. 8. do 15. 9., v obou měsících (v srpnu a v září) převýšil jeho příjem 10 000 Kč. Dne 6. 10. se na zbytek roku přihlásil na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. Tento pojištěnec tedy nebyl v roce 2021 nepřetržitě po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce v situaci, kdy by nebyl zaměstnán nebo nepodnikal anebo by za něj nebyl plátcem pojistného stát.

Pravidelné placení pojistného je základem bezproblémového vztahu zaměstnavatele se zdravotní pojišťovnou. Pokud zaměstnavatel není z finančního hlediska schopen řádně dostát své zákonné povinnosti, doporučuji nečekat na opatření zdravotní pojišťovny, která určitě na sebe nenechají dlouho čekat, ale aktivně navrhnout řešení své svízelné situace. Situaci je možné řešit například tak, že s vědomím zdravotní pojišťovny bude některá platba (platby) pojistného realizována se zpožděním, byť tento postup zapříčiní vznik penále. Takový konstruktivní postoj každá zdravotní pojišťovna ocení a určitě k němu přihlédne při případně podané žádosti o prominutí penále.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 7-8/2021.