Z hlediska právní úpravy platné ve zdravotním pojištění zaujímá kalendářní měsíc zásadní roli, neboť se jak z hlediska evidence pojištěnce i jeho výdělečné činnosti, tak v souvislosti s placením pojistného dotýká všech skupin plátců, kterými jsou: zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci), osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů.
Kalendářní měsíc ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Samostatnou a velmi početnou skupinu pak představují osoby, za které je plátcem pojistného stát. Kompletní výčet všech těchto osob naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“).
Kalendářní měsíc
U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a následujících zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2021 se jedná o částku 15 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 052 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima.
Kalendářní den
Zaměstnavatelé odvádějí pojistné za své zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce, nejkratší poměrnou částí tohoto období je kalendářní den. Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován u zdravotní pojišťovny v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden kalendářní den jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba, za kterou platí pojistné stát, má svůj pojistný vztah vyřešený po celý tento kalendářní měsíc a za zbývající dny nemusí nic doplácet a ani zdravotní pojišťovně oznamovat. Jestliže naopak tuto podmínku nesplní, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů (viz závěrečný bod). Z toho vyplývá, že má ve zdravotním pojištění svoji důležitost z hlediska placení pojistného a souvisejícího řešení pojistného vztahu i jen jeden kalendářní den.
Zaměstnavatelé a placení pojistného za zaměstnance
Rozhodným obdobím pro placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance je právě kalendářní měsíc. Pojistné se odvádí z vyměřovacího základu, do kterého jsou zahrnuta veškerá plnění, podléhající platbě pojistného za podmínek stanovených zejména v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. Při placení pojistného musí zaměstnavatelé u zaměstnance respektovat především tyto skutečnosti:
–
Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.
–
Z povinnosti placení pojistného jsou vyňaty náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
–
Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění.
–
Minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) musí být dodržen i tehdy, je-li zaměstnanci poskytnuto neplacené volno nebo když má vykázánu neomluvenou absenci.
–
Pojistné musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc – to neplatí pro osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., u kterých je vyměřovacím základem dosažený příjem.
–
Pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz příklad č. 2) nejčastěji v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce, v případě přiznání nebo ztráty nároku na zařazení do státní kategorie v průběhu měsíce apod. ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Tak se postupuje zpravidla při zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
–
Odpočet od dosaženého příjmu lze uplatnit pouze u zaměstnavatele a zaměstnance, splňujících podmínky uvedené v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. – jedná se o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců a odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu (od ledna 2021 se jedná o částku odpočtu 13 088 Kč měsíčně, od ledna 2022 pak 14 570 Kč měsíčně).
–
Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují i plnění zúčtovaná po skončení zaměstnání. Jedinou výjimkou je plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Poživatelem důchodu přitom musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.
Zaměstnání po část kalendářního měsíce
Není pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.
Příklad 1
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 12. 8. 2021 a v rámci zkušební doby zaměstnavatel ukončil pracovněprávní vztah bez udání důvodu ke dni 31. 8. 2021. Za odpracované dny byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda ve výši 16 520 Kč.
Zaměstnavatel odvede pojistné ve výši 13,5 % z hrubé mzdy 16 520 Kč, tedy v částce 2 231 Kč. Vzhledem k tomu, že zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance je vyšší než minimální mzda, nemusí se zaměstnavatel na rozdíl od následujícího příkladu zabývat problematikou výpočtu poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Příklad 2
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy také dne 12. 8. a pracuje dál. Za měsíc srpen činil jeho hrubý příjem 8 000 Kč.
Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl v rozhodném období kalendářního měsíce částky minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda zúčtovaná mzda za 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci srpnu dosahuje poměrné části tohoto minima, které musí být při odvodu pojistného dodrženo. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu vypočítáme podle vzorce:
PČ min VZ = (20 / 31) x 15 200 = 9 806,45 Kč.
Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance je za měsíc srpen nižší než vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu. V takovém případě je postup zaměstnavatele následující:
Z hrubé mzdy 8 000 Kč vypočte 13,5 %, což činí 1 080 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 360 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 720 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné z rozdílu mezi poměrnou částí minima a dosaženým příjmem 1 806,45 Kč (9 806,45 – 8 000) hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec, to znamená, že k částce 360 Kč se připočte ještě úhrada doplatku 244 Kč. V případě, že by byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele. Podotýkám, že v dalších měsících již obecně musí být dodržena povinnost odvodu pojistného nejméně z částky 15 200 Kč.
To znamená, že z celkové částky pojistného 1 324 Kč (9 806,45 x 0,135) je zaměstnanci sraženo 604 Kč (360 + 244), zaměstnavatel hradí 720 Kč.
Zaměstnání malého rozsahu se ve zdravotním pojištění neřeší
Pro vznik zaměstnání (a tedy i pro plnění povinností zaměstnavatelem za zaměstnance) rozhoduje ve zdravotním pojištění výhradně výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce. Například u dohody o pracovní činnosti je tedy pojištěnec považován z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance tehdy, jestliže jeho příjem činí v daném měsíci roku 2021 alespoň 3 500 Kč bez ohledu na skutečnost, zda pracoval po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V měsících, ve kterých není této částky hrubého příjmu dosaženo, musí být zaměstnanec odhlášen, a pokud není osobou, za kterou platí pojistné stát, anebo pokud nepodniká jako OSVČ, musí si v tomto měsíci řešit svůj pojistný vztah sám. Obdobný postup platí i pro zaměstnání na základě dohody o provedení práce v návaznosti na rozhodnou částku 10 000 Kč. Naopak u zaměstnání na základě pracovní smlouvy se pojistné odvádí i z příjmu nižšího než 3 500 Kč, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ.
Osoby bez zdanitelných příjmů
Pojištěnci jako osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců. Pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. Těchto osob se bez rostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy, jak je dále uvedeno.
Za OBZP se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:
–
nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění),
–
není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani
–
není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.
Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny, buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, případně je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.
Z toho plyne, že pojištěnec může být zařazen u zdravotní pojišťovny v kategorii osoba bez zdanitelných příjmů po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V návaznosti na zvýšení minimální mzdy k datu 1. 1. 2021 na částku 15 200 Kč činí od ledna 2021 měsíční platba pojistného u OBZP částku 2 052 Kč. I z titulu této platby má pojištěnec (OBZP) vyřešené své zdravotní pojištění a rovněž má nárok na poskytnutí hrazených služeb podle zákona č. 48/1997 Sb. stejně jako zaměstnanci nebo OSVČ, kteří mohou platit na pojistném měsíčně částky třeba několikanásobně vyšší.