V článku si ukážeme daňové řešení v případě přerušení nebo ukončení nájmu a při změně způsobu uplatnění daňových výdajů v rámci nájmu. Budeme se při tom zabývat nájmem nemovitého majetku poplatníka daně z příjmů fyzických osob, jehož příjmy jsou zdaňovány dle § 9 ZDP (majetek nezařazený do obchodního majetku), přičemž se nebudeme zabývat situací, kdy pronajímatel (vlastník) dobrovolně vede účetnictví v souvislosti s nájmem.
Daňové řešení přerušení a ukončení nájmu a při změně způsobu uplatnění daňových výdajů
Ing.
Ivan
Macháček
Právní vymezení nájmu v ObčZ
Nájem bytu a nájem domu – řešen v § 2235 až 2301 ObčZ
Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně. K nájmu družstevního bytu se vztahuje ustanovení § 741 až 747 zákona o obchodních korporacích.
Nájem prostoru sloužícího podnikání – řešen v § 2302 až 2315 ObčZ
Jedná se o nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen.
Podnikatelský pronájem věcí movitých – je předmětem § 2316 až 2320 ObčZ
Nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
Nájem dopravního prostředku – je řešen v § 2321 až 2325 ObčZ
Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
Řešení ubytování – je obsahem § 2326 až 2331 ObčZ
Smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodné ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.
Daňové řešení přerušení nájmu
Poplatník daně z příjmů fyzických osob může přerušit nájem krátkodobě či dlouhodobě.
Z hlediska daňového je rozhodující, zda přerušení nájmu je obnoveno či neobnoveno do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byl nájem přerušen.
Pokud pronajímatel znovu zahájí přerušený nájem do termínu pro podání daňového přiznání, bude postupovat z hlediska sestavení daňového přiznání, jako by k přerušení nájmu nedošlo. Pokud však pronajímatel přerušený nájem nezahájí opět do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byl nájem přerušen, bude poplatník postupovat stejným způsobem jako při ukončení nájmu. Stanoví to znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP. Povinností fyzické osoby je příslušně upravit rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně dle § 9 ZDP, za zdaňovací období nebo jeho část předcházející dni přerušení nájmu.
Pronajímatel vede záznamy o příjmech a výdajích dle § 9 odst. 6 ZDP
Při přerušení nájmu a nezahájení této činnosti do termínu pro podání daňového přiznání upraví poplatník dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni přerušení nájmu, o:
-
položky zvyšující základ daně
–
hodnota pohledávek,
které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek za dlužníkem dle § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a s výjimkou zaplacených záloh, –
cena nespotřebovaných zásob
v pořizovací ceně zjištěná z inventární knihy zásob,–
zůstatky vytvořených rezerv na opravy hmotného majetku
, které je nutno v plné výši zahrnout do základu daně;-
položky snižující základ daně
–
hodnota dluhů,
které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých záloh.Příklad 1
Pronajímatel najímá dvě garáže a příjmy zdaňuje dle § 9 ZDP. V říjnu 2021 dočasně přeruší nájem obou garáží z důvodu odjezdu na roční stáž do zahraničí, kam ho vysílá jeho zaměstnavatel. Se stávajícími nájemníky garáží se dohodl na přerušení nájemní smlouvy, přičemž po návratu opět pokračuje v nájmu garáží původním nájemcům. Ke dni přerušení nájmu mu nájemci dluží na nájemném částku 3 500 Kč a na inventární kartě rezerv má pronajímatel zůstatek rezervy na opravu elektroinstalace ve výši 10 200 Kč.
Poplatník musí při podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2021 zvýšit dílčí základ daně z nájmu z titulu přerušení nájmu a jeho nezahájení do termínu pro podání daňového přiznání následovně o položky:
–
výše pohledávek 3 500 Kč,
–
výše zůstatku rezerv 10 200 Kč.
Celkové zvýšení dílčího základu daně v daňovém přiznání za rok 2021 činí 13 700 Kč.
Pokud poplatník obdrží neuhrazené nájemné následně v roce 2022, nebude již tento příjem zdaňovat s odvoláním na znění § 23 odst. 4 písm. d) ZDP.
Pronajímatel uplatňuje paušální výdaje dle § 9 odst. 4 ZDP
Pokud pronajímatel uplatňuje k příjmům z nájmu paušální výdaje ve výši 30 % dle § 9 odst. 4 ZDP, pak při přerušení nájmu a jeho nezahájení do termínu pro podání daňového přiznání fyzická osoba
upraví dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni přerušení nájmu,
o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP.
Daňové řešení ukončení nájmu
Při ukončení nájmu zdaňovaného dle § 9 ZDP je nutno postupovat dle § 23 odst. 8 ZDP a příslušně upravit rozdíl mezi příjmy a výdaji,
z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období nebo jeho část předcházející dni ukončení nájmu.Pronajímatel vede záznamy o příjmech a výdajích dle § 9 odst. 6 ZDP
Při ukončení nájmu fyzická osoba postupuje dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP a upraví rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období (část zdaňovacího období) předcházející dni ukončení nájmu, o:
-
položky zvyšující základ daně
–
hodnota pohledávek,
které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek za dlužníkem dle § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a s výjimkou zaplacených záloh, –
cena nespotřebovaných zásob
v pořizovací ceně zjištěná z inventární knihy zásob,–
zůstatky vytvořených rezerv na opravy hmotného majetku
, které je nutno v plné výši zahrnout do základu daně;-
položky snižující základ daně
–
hodnota dluhů,
které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých záloh.Pokud fyzická osoba obdrží úhradu pohledávek, o které zvýšila základ daně při ukončení nájmu, plně nebo částečně v následujících zdaňovacích obdobích, bude postupovat dle § 23 odst. 4 písm. d) ZDP. Zde se říká, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle zákona. Hodnota následně uhrazených pohledávek již neovlivní zdanitelný příjem fyzické osoby ve zdaňovacím období, kdy jsou pohledávky uhrazeny.
Příklad 2
Fyzická osoba najímá bytové jednotky ve vlastním činžovním domě. Příjmy z nájmu zdaňuje dle § 9 ZDP, uplatňuje výdaje ve skutečné výši. Kromě příjmů z nájmu má starobní důchod, který je osvobozen od daně. V říjnu 2021 dům prodá jednomu z nájemníků. Ke dni ukončení nájmu má pronajímatel pohledávku za dvěma nájemníky ve výši 21 500 Kč (dlužné nájemné) a současně má na inventární kartě vytvořenou rezervu na opravu střechy a fasády domu ve výši 65 000 Kč.
Poplatník zvýší v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 základ daně z příjmů dle § 9 ZDP o položky:
–
výše neuhrazených pohledávek 21 500 Kč,
–
vytvořená rezerva na opravu 65 000 Kč.
Celkové zvýšení základu daně činí 86 500 Kč. V daňovém přiznání může do daňových výdajů uplatnit polovinu roční výše odpisu domu. Pokud poplatník obdrží dlužné nájemné následně v roce 2022, nebude již tento příjem zdaňovat s odvoláním na znění § 23 odst. 4 písm. d) ZDP.
Příklad 3
Občan najímá byt a garáž. Příjmy z obou nájmů zdaňuje dle § 9 ZDP a uplatňuje skutečné výdaje. V roce 2021 ukončí nájem bytu, ale pokračuje dále v nájmu garáže. Nájemce pronajímateli dluží při ukončení nájmu bytu nájemné za 2 měsíce ve výši 28 000 Kč, které do konce roku 2021 nezaplatí, a dohodne se s pronajímatelem, že je bude hradit splátkami v roce 2022 a 2023.
V daném případě pronajímatel nebude zvyšovat v souvislosti s ukončením nájmu bytu základ daně z příjmů za rok 2021 o pohledávku za nájemcem. Důvodem je skutečnost, že nedošlo k ukončení celkového nájmu (nadále je najímána garáž). Uhrazené dlužné nájemné nájemcem v letech 2022 a 2023 bude předmětem zdanění jako příjmy dle § 9 ZDP v těchto zdaňovacích obdobích.
Pronajímatel uplatňuje paušální výdaje dle § 9 odst. 4 ZDP
Při ukončení nájmu fyzická osoba postupuje dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP a upraví rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni ukončení nájmu, o
hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem
, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP.Příklad 4
Občan najímá nemovitou věc nezahrnutou v obchodním majetku. Má příjmy ze závislé činnosti. Příjmy z nájmu zdaňuje dle § 9 ZDP, uplatňuje paušální výdaje ve výši 30 % z dosažených příjmů. V listopadu 2021 dojde smluvně k ukončení nájmu a občan se rozhodne již dále nemovitou věc nenajímat. Ke dni ukončení nájmu mu dluží nájemce nájemné ve výši 28 500 Kč a současně pronajímatel dluží dodavateli za provedenou opravu elektroinstalace v najímané nemovité věci ve výši 25 900 Kč.
Poplatník zvýší v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 dílčí základ daně z nájmu o výši neuhrazených pohledávek (nájemného) 28 500 Kč. O výši neuhrazeného dluhu nemůže poplatník snížit dílčí základ daně za rok 2021, protože v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje související s příjmem z nájmu. Pokud občan obdrží dlužné nájemné následně v roce 2022, nebude již tento příjem občan zdaňovat s odvoláním na znění § 23 odst. 4 písm. d) ZDP.
Daňové řešení při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje
K uplatnění paušálních výdajů se rozhodne poplatník u příjmů z nájmu zdaňovaných dle § 9 ZDP především
v případě, že jeho skutečné výdaje jsou nižší, než by byly výdaje uplatněné procentem z příjmů.
K nevýhodám uplatnění paušálních výdajů však patří:
–
nemožnost uplatnění daňových odpisů hmotného majetku
a nemožnost přerušení daňových odpisů hmotného majetku. Po dobu uplatňování paušálních výdajů probíhá i nadále daňové odpisování hmotného majetku a tyto odpisy jsou vedeny pouze evidenčně a při případném ukončení uplatnění paušálních výdajů a přechodu na skutečné výdaje je nutno pokračovat v odpisování a neuplatněné odpisy za období, kdy poplatník uplatňoval paušální výdaje, již nelze uplatnit;–
nemožnost uplatnění paušálních výdajů na dopravu
podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, protože v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka.Poplatník při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje nesmí zapomenout dle znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP na úpravu základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo.
Při úpravě základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovanému období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, bude postupovat poplatník přecházející ze skutečných výdajů na uplatnění paušálních výdajů k příjmům z nájmu následovně:
–
zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a zaplacených záloh, o zůstatky vytvořených rezerv dle zákona č. 593/1992 Sb., o cenu nespotřebovaných zásob,
–
snížení základu daně o hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých záloh.
Pokud se poplatník rozhodne před podáním daňového přiznání
za zdaňovací období roku 2021, že bude namísto prokazatelných výdajů uplatňovat v roce 2022 k příjmům z nájmu paušální výdaje, pak promítne úpravu základu daně za zdaňovací období roku 2021 podle znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP přímo v daňovém přiznání za rok 2021.Pokud se poplatník rozhodne až po uplynutí zákonného termínu pro podání daňového přiznání
za zdaňovací období roku 2021, že bude namísto prokazatelných výdajů uplatňovat v roce 2022 paušální výdaje, pak promítne úpravu základu daně za zdaňovací období roku 2021 ve smyslu znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP v dodatečném daňovém přiznání za rok 2021. V tomto případě se ve smyslu znění § 23 odst. 8 ZDP na
poplatníka hledí, jako by nebyl v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.
Pokud dodrží poplatník výše uvedený postup podání dodatečného daňového přiznání a zaplacení daně, nevznikne mu z tohoto důvodu žádná sankce ze strany správce daně.Příklad 5
Občan vlastní dům s bytovými jednotkami, které najímá. Příjmy z nájmu zdaňuje dle § 9 ZDP. V letech 2019 a 2020 prováděl vlastník na domě a v bytech postupně dílčí opravy, a proto uplatňoval k příjmům z nájmu skutečné výdaje. K 31. 12. 2020 činilo nezaplacené nájemné od několika nájemníků za rok 2020 částku 62 500 Kč. V druhé polovině roku 2021 se poplatník rozhodne, že je pro něho výhodnější počínaje zdaňovacím obdobím 2021 uplatňovat k dosaženým příjmům z nájmu paušální výdaje 30 % z příjmů, protože skutečné výdaje i s odpisy domu jsou výrazně nižší, než činí paušální výdaje.
Při přechodu ze skutečných výdajů k příjmům z nájmu zdaňovaných dle § 9 ZDP na paušální výdaje se na poplatníka vztahuje úprava základu daně za předcházející zdaňovací období ve smyslu § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP. Protože se poplatník rozhodl o přechodu na paušální výdaje v roce 2021 až po termínu podání daňového přiznání za rok 2020, musí podat dodatečné daňové přiznání za rok 2020 a v něm zvýšit základ daně z příjmů dle § 9 ZDP o neuhrazené pohledávky za nájemci ve výši 62 500 Kč. Ve zdaňovacím období roku 2021 již nebude uhrazené pohledávky z roku 2020 zahrnovat do zdanitelných příjmů, to znamená, že paušální výdaje za rok 2021 ve výši 30 % z příjmů se stanoví z příjmů z nájmu dosažených za rok 2021 po odečtu příjmů z uhrazeného nájemného za rok 2020.
Daňové řešení při přechodu z paušálních výdajů na skutečné výdaje
Pro poplatníka, který dosud uplatňuje paušální výdaje k příjmům z nájmu, může být v určitých situacích výhodnější uplatnit výdaje ve skutečné (prokazatelné) výši. Bude tomu v případech, kdy v příslušném zdaňovacím období dosáhne poplatník vyšších skutečných výdajů, než může uplatnit ve formě paušálních výdajů. Půjde např. o případy:
–
pronajímatel uplatňující paušální výdaje zakoupí v daném zdaňovacím období několik druhů majetku nesplňujících zařazení jako hmotný majetek (počítač, tiskárnu, kopírovací přístroj pro evidenci nájemníků, nájemného, příjmů a výdajů souvisejících s nájmem), které může při uplatnění výdajů v prokazatelné výši zahrnout do daňově uznatelných výdajů,
–
pronajímatel hodlá tvořit rezervu na opravu najímané nemovité věci,
–
příjmy z nájmu za zdaňovací období převyšují výši 2 milionů Kč a skutečné výdaje k těmto příjmům dle § 9 ZDP jsou vyšší než jejich maximálně přípustná absolutní výše při uplatnění paušálních výdajů (jsou vyšší než 600 000 Kč).
Při přechodu z paušálních výdajů na skutečné výdaje
opět platí povinnost úpravy rozdílu příjmů a výdajů dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP. Při změně způsobu uplatnění výdajů, a to z uplatňování výdajů procentem z příjmů na prokazování výdajů ve skutečné výši je nutno základ daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období
, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, upravit o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem
[s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP]. V případě dluhů je nutno postupovat podle § 25 odst. 1 písm. zd) ZDP. Daňově uznatelnými nejsou výdaje spojené s úhradou dluhu (s výjimkou dluhu vzniklého z důvodu pořízení hmotného majetku) vzniklého ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňoval paušální výdaje. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud dluh vzniklý ve zdaňovacím období, kdy poplatník uplatňuje paušální výdaje, uhradí poplatník až ve zdaňovacím období, kdy přejde z paušálních výdajů na uplatnění skutečných výdajů, nemůže úhradu tohoto dluhu uvést jako daňový výdaj.
Odpisy najaté nemovité věci při změně způsobu uplatnění výdajů
Ze znění § 26 odst. 8 ZDP vyplývá, že
pokud poplatník (vlastník nebo nájemce) uplatní výdaje paušální částkou, nelze za toto zdaňovací období uplatnit odpisy v prokázané výši ani o tuto dobu prodloužit odpisování pro daňové účely.
Po dobu uplatňování výdajů paušální částkou vede poplatník (vlastník nebo nájemce) odpisy pouze evidenčně.Příklad 6
Poplatník vlastní od roku 2009 nemovitost, kterou od června 2016 začal pronajímat. Přitom ve zdaňovacím období 2016 až 2018 uplatňoval k příjmům z nájmu zdaňovaným dle § 9 ZDP výdaje ve skutečné výši, v roku 2019 přešel na uplatnění paušálních výdajů k příjmům z nájmu a od roku 2022 uplatňuje znovu skutečné výdaje.
Poplatník zahájil nájem nemovitosti v době delší než 5 let od pořízení nemovitosti, proto vstupní cenou pro daňové odpisování nemovitého majetku je dle § 29 odst. 1 písm. a) a d) ZDP reprodukční pořizovací cena (cena stanovená znalcem k datu zahájení nájmu, tedy k 1. 6. 2016). V letech 2016 až 2018 poplatník uplatňoval do daňových výdajů odpisy rovnoměrným nebo zrychleným způsobem vypočtené z této vstupní ceny. Protože v letech 2019 až 2021 poplatník uplatňoval k příjmům z nájmu paušální výdaje, jsou v těchto paušálních výdajích zahrnuty veškeré výdaje, tedy i odpisy. Ve smyslu § 26 odst. 8 ZDP vedl poplatník odpisy na evidenční kartě hmotného majetku pouze evidenčně. To znamená, že v roce 2019 až 2021 se postupně snižovala vstupní cena (u rovnoměrného způsobu odpisování) a zůstatková cena (u zrychleného způsobu odpisování) nemovitosti, aniž by tyto odpisy byly poplatníkem uplatněny.
Od roku 2022, kdy poplatník přechází na uplatnění skutečných výdajů, bude daňovým výdajem i odpis nemovité věci. Poplatník bude pokračovat v odpisování nemovité věci, v daném případě půjde o 7. rok odpisování. O dobu, kdy byly odpisy vedeny pouze evidenčně, nelze dobu odpisování majetku prodloužit.
Příklad 7
Poplatník zakoupil v roce 2015 nemovitost, kterou od 1. 1. 2016 začal pronajímat a příjmy zdaňovat dle § 9 ZDP. Od počátku nájmu uplatňuje paušální výdaje k příjmům z nájmu. Od roku 2021 se však rozhodne přejít na uplatnění skutečných výdajů k příjmům z nájmu.
V návaznosti na znění § 29 odst. 1 písm. a) ZDP se vstupní cena pro odpisování nemovitého majetku stanoví k datu zahájení nájmu. Protože mezi pořízením nemovitosti a zahájením nájmu neuplynulo pět let, je vstupní cenou pro odpisování pořizovací cena nemovitého majetku. Poplatník však od začátku nájmu uplatňuje paušální výdaje, proto dle znění § 9 odst. 5 ZDP nemůže uplatnit do daňových výdajů odpisy nemovitosti, resp. nemůže zahájit odpisování nemovitosti. Jakmile přejde poplatník v roce 2021 z paušálních výdajů na skutečné výdaje, bude rok 2021 prvním rokem daňového odpisování nemovitosti, a to ze vstupní ceny stanovené k datu zahájení nájmu, tedy ke dni 1. 1. 2016.
Příklad 8
Občan si pořídil rodinný dům, který realizoval dodavatel v letech 2008 až 2011. Nastěhoval se do něho s rodinou v roce 2012 po jeho kolaudaci. Od ledna 2020 nevyužité prostory domku pronajal nájemci. Příjmy z nájmu zdaňuje dle § 9 ZDP a uplatňuje k nim paušální výdaje. V roce 2022 bude provádět opravy na domku včetně oprav v najatých prostorách, takže přejde na uplatnění skutečných výdajů k příjmům z nájmu.
V návaznosti na znění § 29 odst. 1 písm. a) ZDP se vstupní cena pro odpisování nemovitého majetku stanoví k datu zahájení nájmu. Mezi pořízením nemovitosti a zahájením nájmu uplynulo více než pět let, proto je vstupní cenou pro odpisování reprodukční pořizovací cena k datu zahájení nájmu, tedy k 1. 1. 2020. Protože však poplatník uplatňoval zpočátku paušální výdaje, nemohl uplatnit daňové odpisy k příjmům z nájmu ani vést tyto odpisy evidenčně. Počínaje rokem 2022 může poplatník uplatnit daňové odpisy pro první rok odpisování ze vstupní ceny stanovené k datu zahájení nájmu, tedy k 1. 1. 2020. Přitom uplatní krácené roční odpisy v poměru výměry najatých prostor k celkové výměře rodinného domku.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 10/2021.