Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). S účinností od 1. 1. 2022 se zvýšila minimální mzda na 16 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2022 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2022 při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč (13,5 % z 16 200 Kč).
Zdravotní pojištění a minimální mzda v roce 2022
Ing.
Antonín
Daněk
Po datu 1. 1. 2015 se sice již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance z důvodu poskytnutého neplaceného volna a vykázané neomluvené absence, nicméně minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, musejí být u zaměstnance (a zaměstnavatele) dodrženy i v takových případech – jedinou, obecně platnou, výjimku představují osoby nebo situace, vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
V právních podmínkách platných ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2022:
–
je v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. formulován vyměřovací základ zaměstnance, kdy se do vyměřovacího základu zahrnou příjmy, které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů, pokud by podléhaly zdanění v České republice;
–
je v navazujícím § 3 odst. 2 taxativně stanoven výčet plnění, ze kterých se zdravotní pojištění neplatí, od 1. 1. 2015 se pojistné již odvádí z odměn vyplácených podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích;
–
se pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, použijí v § 3 výše uvedené odstavce 1 a 2 obdobně;
–
je povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zakotvena v § 3 odst. 4 ve spojení s odstavcem 6. To znamená, že od 1. 1. 2022 je minimálním vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda (v hodnotě 16 200 Kč) za podmínky, že:
–
zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
–
musí být zaměstnavatelem u zaměstnance dodržena, přičemž
–
není ve hře žádná okolnost, která by toto minimum snižovala na poměrnou část podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.,
–
zaměstnanec nepatří mezi výjimky uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Minimální vyměřovací základ
Proberme si nyní v právních podmínkách platných od 1. 1. 2022 některé ze situací, ve kterých hraje u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) roli minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část.
Příklad 1
Souběžné příjmy u jednoho zaměstnavatele
Zaměstnanec, na kterého se vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem 13 000 Kč. Současně má u téhož zaměstnavatele uzavřenu ještě dohodu o pracovní činnosti, kde příjem činí 3 500 Kč.
Podléhají oba příjmy odvodu pojistného?
Při řešení odvodu pojistného zaměstnavatelem vycházíme primárně ze skutečnosti, že:
–
pro účely placení pojistného se každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně;
–
se sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, což je v dané situaci příjem jak z pracovního poměru, tak z dohody o pracovní činnosti.
Zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu 16 500 Kč, čímž je zajištěn postup podle zákona (minimální vyměřovací základ je dodržen).
Příklad 2
Pokles příjmu na dohodu o pracovní činnosti pod rozhodnou částku
Zaměstnanec má uzavřeny u jednoho zaměstnavatele dva pracovněprávní vztahy. V měsíci březnu došlo u zaměstnance k situaci, že příjem u dohody o pracovní činnosti poklesl na částku 3 400 Kč, u pracovní smlouvy činil i v tomto měsíci příjem 13 000 Kč.
Jakým způsobem musí zaměstnavatel na vzniklou situaci reagovat?
Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesne pod 3 500 Kč, pak se pro zaměstnavatele vždy zcela zásadním způsobem mění situace, neboť částka nižší než 3 500 Kč nezakládá povinnost placení pojistného. Jelikož tak jediným příjmem podléhajícím povinnosti placení pojistného zůstává částka 13 000 Kč, musí zaměstnavatel provést v měsíci březnu dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu platného od 1. 1. 2022 následovně:
Ve vazbě na hodnotu minimálního vyměřovacího základu zaměstnance 16 200 Kč odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 200 Kč:
(16 200 – 13 000) x 0,135 = 432 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 16 200 = 2 187 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(13 000 x 0,135) / 3 = 585 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 585 + 432 = 1 017 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 187 – 1 017 = 1 170 Kč
I když se při tomto souběhu příjmů neodvádí pojistné z dohody o pracovní činnosti, neprovádí zaměstnavatel u zdravotní pojišťovny žádné oznámení (neodhlašuje zaměstnance), protože zaměstnanec je trvale přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy.
Kdyby se však jednalo o dohodu o pracovní činnosti jako jediný pracovněprávní vztah, byl by zaměstnanec na měsíc březen odhlášen, bez ohledu na to, jestli pro něj platí minimální vyměřovací základ či nikoli.
Příklad 3
Příjmy u dvou zaměstnavatelů nedosahující minima
Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů formou zkráceného pracovního úvazku na základě pracovních smluv s příjmy 12 000 Kč a 8 000 Kč.
Jakým způsobem se řeší odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ?
Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd však minimální vyměřovací základ převyšuje, což znamená, že každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Stejně jako v následujícím příkladě je však nutností spolupráce obou zaměstnavatelů, neboli zaměstnavatelé si v této situaci musejí navzájem dokladovat výši příjmu zaměstnance.
Tento doklad, opravňující zaměstnavatele k odvodu pojistného ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do zákonného minima), by byl předložen případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
Příklad 4
Více příjmů a dopočet do minima
Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů, vždy na dohodu o pracovní činnosti, s příjmy 6 000 Kč a 6 600 Kč. Protože není v úhrnu příjmů dosaženo částky 16 200 Kč, provádí dopočet a doplatek pojistného do částky minimálního vyměřovacího základu (na základě zaměstnancova pověření) zaměstnavatel s vyšším příjmem.
Jak řeší pověřený zaměstnavatel odvod pojistného?
Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 6 600 Kč, odvede pojistné ve výši 891 Kč. Zaměstnanci se strhne 297 Kč, zaměstnavatel uhradí 594 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, strhne zaměstnanci ještě částku pojistného ve výši 486 Kč, což je 13,5 % z rozdílu 16 200 – (6 600 + 6 000). Jelikož pojistné ve druhém zaměstnání (hrubý příjem 6 000 Kč) představuje dle zákona 810 Kč (270 Kč platí zaměstnanec a 540 Kč zaměstnavatel), je v příslušném měsíci již zabezpečen odvod pojistného v minimální zákonné výši. Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 1 053 Kč (297 + 270 + 486), zaměstnavatelé pak 1 134 Kč (594 + 540).
U zaměstnance probíhají veškeré platby prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.
Příklad 5
Minimální vyměřovací základ a dohoda o pracovní činnosti
Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti od 4. 1. do 26. 4. s příjmem převyšujícím v každém z těchto měsíců aktuální výši minimálního vyměřovacího základu. Výjimkou je pouze měsíc březen, ve kterém zaměstnanec onemocní, a dosažený příjem činí 3 300 Kč.
Musí být zaměstnanec na měsíc březen odhlášen?
Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 4. 1. a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Protože v měsíci březnu nevznikne z titulu výše zúčtovaného příjmu zaměstnání, odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 28. 2. a opětovně jej přihlásí k datu 1. 4. V souvislosti s ukončením dohody použije kód „O“ s datem 26. 4.
Na základě této situace nemá osoba v měsíci březnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, proto musí být v tomto měsíci registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:
a)
zaměstnanec v jiném zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění nebo
b)
osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 2 627 Kč, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením, anebo
c)
osoba, za kterou platí pojistné stát (například poživatel některého z důchodů).
Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc březen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny a zaplatit pojistné v částce 2 187 Kč.
Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci březnu pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), dokladoval by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát.
Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro:
–
osoby jako zaměstnance, účastné všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle koordinačních nařízení Evropské unie [nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009],
–
cizince z tzv. třetích zemí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky,
–
případy, kdy je pracovní vztah sjednán podle cizích právních předpisů apod.
Osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem například při sjednané dohodě o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. S účinností od 1. 1. 2015 platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Zásady platné při řešení dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima
V souvislosti s výpočtem výše doplatku pojistného a jeho následným odvodem zdravotní pojišťovně musí zaměstnavatel vycházet především z těchto podmínek:
–
nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu;
–
doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele;
–
má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účely placení pojistného sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů;
–
odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;
–
pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné alespoň z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části;
–
doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele;
–
dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 3 500 Kč (a současně nižším než 16 200 Kč);
–
dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí u dohody o provedení práce při příjmu více než 10 000 Kč (a současně nižším než 16 200 Kč);
–
v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje minima 16 200 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:
–
zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce);
–
zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc);
–
zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:
a)
osobou, za kterou platí pojistné stát,
b)
osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
c)
osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
d)
osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.
Příklad 6
Dopočet do poměrné části minima
Zaměstnanec ukončil pracovní poměr (pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek) dne 26. 1. 2022 a za měsíc leden mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 10 000 Kč.
Jak řeší zaměstnavatel odvod pojistného v situaci, když zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc?
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 26 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu činí 13 587,09 Kč [(26 / 31) x 16 200].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 13 587,09 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 835 Kč (13 587,09 x 0,135). S ohledem na příjem 10 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 350 Kč. Jedna třetina (450 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (900 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 587,09 Kč, tj. 485 Kč. Při úhradě tohoto doplatku platí podmínky již výše uvedené.
Z celkové částky pojistného 1 835 Kč je zaměstnanci sraženo 935 Kč (450 + 485), zaměstnavatel hradí 900 Kč.
Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.
Příklad 7
„Státní kategorie“ netrvající celý kalendářní měsíc
Zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou dne 3. 1. 2022.
Je povinna doplatit zdravotní pojištění z minimální mzdy za 1. 1. a 2. 1.?
Ano. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění platí, že se minimální vyměřovací základ snižuje podle počtu kalendářních dnů na poměrnou část i tehdy, pokud registrace ve státní kategorii netrvá po celý kalendářní měsíc [§ 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.]. Pokud není za dny 1. 1. a 2. 1. zúčtován žádný příjem, což je tento případ, musí být odvedeno pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za tyto dva kalendářní dny. Po zaokrouhlení na celou korunu nahoru se jedná o platbu pojistného ve výši 142 Kč [(2 / 31) x 16 200 x 0,135].
Částku pojistného 142 Kč uhradí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele.
Příklad 8
Nemoc po celý kalendářní měsíc
Zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc.
Jak se v takovém případě snižuje minimální vyměřovací základ?
Pokud je zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele následující:
–
z titulu nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci, minimální vyměřovací základ se tak snižuje na 0 Kč (výjimkou je například situace, když je do takového měsíce zúčtována odměna – pojistné se odvádí ze skutečné výše odměny);
–
nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje;
–
jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, započítává jej zaměstnavatel do celkového počtu zaměstnanců na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem (při sjednání některé z dohod však musí být osoba jako zaměstnanec na takový měsíc odhlášena);
–
i v případě nemoci má zaměstnanec u pracovní smlouvy svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen.
V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nemoc zahájí a zároveň ukončí, musí být zaměstnavatelem zajištěn odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje.
Příklad 9
Student je nezaopatřeným dítětem maximálně do 26 let věku – nejedná se o studenta staršího 26 let věku podle § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb. (viz dále uvedená Poznámka)
Student vysoké školy dovrší 26 let dne 2. 3. 2022.
Bude za tohoto pojištěnce plátcem zdravotního pojištění stát po celý měsíc březen a zaměstnavatel odvede pojistné na zdravotní pojištění jen z dosaženého výdělku? Provede se dopočet do minimálního vyměřovacího základu, přesáhne-li příjem na dohodu o pracovní činnosti 3 500 Kč?
Stát je plátcem pojistného za osoby soustavně se připravující na budoucí povolání do 26 let věku, to znamená, že po dovršení věku 26 let přestává stát pojistné platit. Pokud tato osoba pracuje na dohodu o pracovní činnosti, platí se pojistné za situace, kdy příjem činí alespoň 3 500 Kč. V souvislosti s ukončením evidence v kategorii osob, za které platí pojistné stát, nastupuje v takovém případě povinnost zaměstnavatele zabezpečit za měsíc březen odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za celkem 29 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“, kdy již osoba není nezaopatřeným dítětem. Tato poměrná část minima se vypočte jako (29 / 31) x 16 200, a činí tedy 15 154,83 Kč. Kdyby příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl v měsíci březnu této částky, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima. Pokud by vyměřovací základ činil alespoň 15 154,83 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který by tak mohl být za březen reálně i nižší než minimální vyměřovací základ 16 200 Kč.
Kdyby tato osoba nedosáhla na dohodu o pracovní činnosti v měsíci březnu příjmu alespoň 3 500 Kč, zaměstnavatel by pojistné neplatil a pojištěnci by v tomto měsíci nevznikl z pohledu zdravotního pojištění problém, protože pojistný vztah –
de facto
pro celý tento kalendářní měsíc – by vyřešily dva dny registrace studenta ve „státní kategorii“.Poznámka: V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2018 doplněno písmeno r), podle kterého je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 cit. zákona; za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.
Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.
Příklad 10
Odměna člena statutárního orgánu
Člen statutárního orgánu akciové společnosti nastoupí do funkce dne 11. 3. 2022, přičemž první odměna za výkon funkce bude zúčtována do měsíce října 2022.
Jak se řeší zdravotní pojištění od dne nástupu do funkce?
V měsíci březnu musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda musí být za 21 kalendářních dnů trvání zaměstnání dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu či nikoli. Za měsíc březen by se neplatilo žádné pojistné tehdy, pokud by člen statutárního orgánu:
–
byl současně zaměstnán v jiném zaměstnání a akciové společnosti by předložil potvrzení o tom, že tento zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo
–
současně podnikal jako OSVČ a platil by alespoň minimální zálohy, což by akciové společnosti doložil čestným prohlášením nebo
–
patřil mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., což by akciové společnosti taktéž dokladoval.
Kdyby nebyla splněna ani jedna z těchto tří možností, muselo by být za měsíc březen odvedeno pojistné z poměrné části minima 10 974,19 Kč [(21 / 31) x 16 200]. Minimální vyměřovací základ by pak musel být případně dodržen i v následujících měsících. Nicméně za měsíc říjen již bude pojistné řádně odvedeno v souladu se zákonem.
Ve zdravotním pojištění bez minima
V roce 2022 nemusí být minimální vyměřovací základ zaměstnance 16 200 Kč dodržen například v těchto situacích:
–
pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. pokud pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob trvá po celý kalendářní měsíc;
–
jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což zaměstnavateli doloží písemným potvrzením, případně si zaměstnavatelé mohou (resp. musejí) navzájem dokladovat výši příjmu, jak je výše uvedeno;
–
při zaměstnání osoby, současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání (tzv. nekolidující zaměstnání), tj. s příjmem do poloviny minimální mzdy, tedy v roce 2022 maximálně v částce 8 100 Kč;
–
zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a v případě nezaplacení vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny od 1. 12. 2011 již deset let.
V případě neplaceného volna nebo neomluvené absence u osoby, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., je vyměřovacím základem skutečně zúčtovaný příjem, který může být i nižší než 16 200 Kč, případně může být i v nulové hodnotě.
Platí zásada, že pokud
nemusí
být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. U dohod však za podmínky, že příjem na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.