Možnosti flexibilní stanovené pracovní doby na pracovní cestě a home office

Plné znění otázky

Obracím se na Vás s dotazem ohledně správného nastavení rozvržení pracovní doby pro zaměstnance při pracovních cestách a home office. Podle zákoníku práce nelze při pracovní cestě použít pružnou pracovní dobu. Zaměstnavatel má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin s rovnoměrným rozvržením, přičemž délka jednotlivých pracovních dnů v týdnu nemusí být stejná. Prakticky je však problematické stanovit pevnou denní pracovní dobu (např. od 9.00 hodin) při pracovních cestách, protože skutečný začátek výkonu práce u zákazníka se může lišit. Z toho důvodu potřebujeme flexibilnější způsob, jak vhodně formulovat pracovní smlouvu nebo vnitřní předpis, aby při kontrole inspektorátu práce nedošlo k automatickému vyhodnocení některých hodin jako práce přesčas jen proto, že inspektorát začne počítat pracovní dobu od nějakého paušálního času. Bylo by možné do smlouvy či vnitřního předpisu zahrnout ustanovení např.: „Při rozvržení pracovní doby zaměstnanec přihlíží k aktuálním potřebám zaměstnavatele, které mu zaměstnavatel oznámí v dostatečném předstihu“? Lze rovněž uplatnit princip samorozvrhování pracovní doby pouze v případě práce na home office a pracovních cest s výhradou, že konkrétní pracovní dobu zaměstnavatel neurčí dostatečně předem?