Pracovní cesta

Jak počítat tuzemskou pracovní cestu zaměstnance (stravné)? Využil České dráhy, máme od něj jízdenku, kde jsou vidět časy a data jízdy., Vyjel v pondělí ráno, přes den měl pracovní schůzky, v 17 h skončil, měl osobní volno, přespal u svého kamaráda. Druhý den pracoval na homeoffice u kamaráda a zpět na místo pracoviště odjel až následující den v úterý odpoledne. Vše mu zaměstnavatel schválil. 

Automobil, zařazený v obchodním majetku, výhradně používaný pro ekonomickou činnost. Jaký je postup při uplatňování nákladů vzniklých při provozování automobilu, pokud: Nebude uplatňován paušál na dopravu v dani z příjmu. Všechny náklady, opravy, pojištění, odpisy, PHM budou daňově uznatelné? Bude uplatněn paušál na dopravu 5 000 Kč/měsíc. Co bude daňově uznatelné pro daň z příjmu a co nebude? V jednom roce bude uplatněn paušál na dopravu a v dalším roce paušál na dopravu nebude uplatněn. Jak to bude s odpisy?

Společnost registrovaná k platbě DPH v ČR vyslala zaměstnance v 2. polovině roku 2025 na pracovní cestu do Německa. Na účtu z ubytovacího zařízení je uvedena cena v EUR za ubytování zvlášť (německé DPH 7 %) a za snídani (německé DPH 19 %) také zvlášť. Jednalo se o ojedinělý náklad zaměstnavatele s německou DPH, zaměstnavatel není registrován v Německu k DPH a ani si nebude vyžádávat DPH u německého finančního úřadu jako odpočet. Bylo správné zaúčtovat na účet 512.100, který zaměstnavatel používá pro cestovní výdaje základy za ubytování a za snídaně bez DPH zvlášť a DPH za ubytování a za snídaně zvlášť, celkem tedy 4 položky nebo se mělo na tomto účtu účtovat o jedné celkové sumě z faktury včetně DPH jednou položkou (celková placená částka)? Mělo se vůbec účtovat o německé DPH na účtu 512.100 pro cestovní výdaje nebo o tomto DPH měl zaměstnavatel účtovat na jiném účtu a kterém?Na cestu zaměstnavatel zaměstnanci neposkytl žádnou hotovostní zálohu. Účet v hotelu zaměstnanec platil firemní platební kartou, kterou má permanentně přidělěnu, v rámci vyúčtování zahraniční pracovní cesty mu tedy nebylo potřeba za úhradu ubytování se snídaní v Německu nic fyzicky vyplácet. Přesto § 183 odst. 2 zákoníku práce říká, že „Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele.“ I když má zaměstnanec kartu permanentně 365 dní v roce, je potřeba posuzovat to tak, že tedy zaměstnavatel poskytl zaměstnanci zálohu zapůjčením platební karty zaměstnavatele? Kurz, kterého dne měl zaměstnavatel použít pro přepočet hodnoty daného ubytování se snídaní v EUR na Kč? Je to kurz ze dne, kdy byla cesta započata nebo svůj kurz dle zákona o účetnictví ( zaměstnavatel používá denní kurz ČNB) a pro který den ( kurz ze dne zaúčtování v bance - ubytování se snídaní bylo uhrazeno z eurového účtu zaměstnavatele , kurz ke dni vystavení faktury nebo ke dni ukončení ubytování) ? Do kontrolního hlášení části A.2. se tato faktura s německým ubytováním vůbec uvádět nebude, protože místo plnění bylo v Německu? Nebude se ani jakkoli zohledňovat ani v přiznání k DPH, které zaměstnavatel podává českému finančnímu úřadu? Na fakturu se bude v účetnictví zaměstnavatele hledět z hlediska vztahů s finančním úřadem v ČR stejně jako kdyby byla v českého neplátce DPH, nebude se tedy jakkoli z ní odvádět českému finančnímu úřadu DPH?

Zaměstnanec a. s. použije na pracovní cestě se souhlasem zaměstnavatele vlastní soukromé osobní vozidlo. Místo výkonu práce má v místě sídla firmy, jiné určení pracoviště nemá. Je v pořádku, že začátek (a konec) pracovní cesty bude v místě bydliště a nárok na náhradu za ujeté km bude z tohoto místa?

OSVČ, plátce DPH, využívá výdajový paušál 60 % dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., soukromě vlastní osobní vozidlo, které občas využije i ke svému podnikání. V případě, že OSVČ někam v rámci své podnikatelské činnosti cestuje, účtuje zákazníkům sazby za ujeté kilometry dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., viz § 1 písm. b) + § 4 písm. a). Vstupují tyto „cestovní náhrady“ u OSVČ do daně z příjmů, tzn. zahrnují se též do všech příjmů dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., anebo nevstupují, tj. považují se za paušální náhrady? Pokud by do daně z příjmů vstupovaly, je nějaká lepší možnost, jak by si OSVČ mohla použití soukromého vozidla k podnikání finančně kompenzovat, tj. zejména tak, aby z toho nemusela odvádět zdravotní a sociální pojištění?

Jedna fyzická osoba figuruje v několika rolích: jako společník, statutární orgán (jednatel) a zároveň jako zaměstnanec na pracovní smlouvu. Prosíme o posouzení následujících situací: 1) Výběry finančních prostředků z firemního účtu a zálohy: Pokud si tento společník/jednatel vybere z firemního účtu finanční prostředky, považujeme za správné účtovat o pohledávce na účtu 355-Ostatní pohledávky za společníky (a vykazovat v Rozvaze na řádku Pohledávky za společníky). Prosíme o posouzení, zda tento postup je správný, nebo lze na tyto transakce pohlížet i jako na výběr zálohy zaměstnance s účtováním na účet 335-Pohledávky za zaměstnanci (a vykazováním v rozvaze na řádku Jiné pohledávky)? 2) Účtování mezd: Domníváme se, že pokud je zaměstnanec zároveň statutárním orgánem nebo společníkem, musí se jeho mzda účtovat na jiných účtech než u klasických zaměstnanců, a to konkrétně na účet 522-Příjmy členů orgánů obchodní korporace ze závislé činnosti (nikoli na 521) a závazek na účet 366-Dluhy ke společníkům v obchodní korporaci ze závislé činnosti (nikoli na 331). 3) Služební cesty: Stejný názor zastáváme i u účtování cestovních náhrad, kdy si myslíme, že správným postupem je účtování záloh na účet 355 (nikoli 335 jako u zaměstnanců) a účtování doplatků na účet 365-Ostatní dluhy ke společníkům (nikoli na účet 333). Je naše úvaha správná, nebo můžeme stejnou fyzickou osobu účtovat „střídavě“ jednou jako zaměstnance a jednou jako společníka podle toho, jakým způsobem nám dotyčný danou operaci popíše?

Firma zabývající se fotografickou činností zaměstnává zaměstnance na základě dohod o provedení práce. Jako místo výkonu práce je stanovena Česká republika. Pravidelným pracovištěm v případě cestovních náhrad je stanoveno sídlo firmy. V DPP však nejsou dohodnuté cestovní náhrady. Zaměstnanci jezdí na akce fotit dle objednávky po celé České republice firemními vozidly. Jak se má správně počítat pracovní doba? Počítá se cesta do odpracované doby? Bude se pracovní doba počítat již od doby, kdy zaměstnanci přijedou na sídlo firmy pro vybavení odkud dál pokračují na místo akce nebo až když dorazí na místo konání akce? Kdy končí pracovní doba? Když skončí smluvená akce, anebo až když přijedou zpět na sídlo firmy, kde vrátí vybavení?

Ve firmě má každý zaměstnanec ve smlouvě uvedeno: ,,Místem výkonu práce je Česká republika, primárně kanceláře zaměstnavatele, které jsou v sídle společnosti.". Jen doplním, že sídlo společnosti je v Praze. Když mají toto zaměstnanci uvedené ve smlouvě a následně jednou na služební cestu po České republice, tak jim stravné po ČR nenáleží či náleží? 

Firma bude pořádat vánoční večírek pro zaměstnance a bude zaměstnancům dojíždějícím z větší vzdálenosti hradit dopravu tam a zpět (zajistí firma), případně ubytování a náklady na jízdu tam a zpět (vlakem apod.) v den večírku a následující den po odchodu z hotelu). V případě, že by byl večírek bez jakéhokoliv pracovního programu, tak by náklady na dopravu (jakoukoliv formou) i náklady na ubytování byly daňově neuznatelné a zároveň by oba tyto náklady nevstupovaly do základu daně u zaměstnance (i to ubytování)? Nebo co všechno lze považovat za náklady v souvislosti s pořádáním večírku, které u zaměstnance nepodléhají z tohoto titulu zdanění a odvodům? V případě, že by byla část programu pojata jako pracovní (vyhodnocení hospodaření – cca 1 hodina z programu večírku), tak by tyto náklady na dopravu a ubytování byly daňově uznatelné i v dnešním pojetí vánočních večírků? Zaměstnanec, který byl ubytován nebo mu byla poskytnuta doprava, by tedy měl vypracovat v tomto případě cesťák a ta jedna pracovní hodina by se vykázala na výkazu práce? Tyto náklady v souvislosti s večírkem (doprava, ubytování, občerstvení, dárek...) se doufám nezapočítávají u zaměstnanců do limitu nepeněžních benefitů. 

Organizace chce od ledna pracovat ve fidoo a zadávat zde cestovní příkazy. Nejdříve se v programu musí podat žádost a následně by cestu měl schválit vedoucí. Vše to by podle mne mělo proběhnout před cestou. Jsou u nás velké dohady, zda nelze toto po cestě. Máme zde terénní pracovníky, kteří jezdí ven dle počasí a plánování se žádostí a odsouhlasením pro ně bude problém. U administrativy problém nebude ,tam lze cesty plánovat. Lze cestu evidovat po cestě a odsouhlasit také též po a případně na jakém základě se musí žádost vystavit před cestou a následně před cestou schválit? Z mých osobních zkušeností z jiných organizací to takto funguje, ale dle vyjádření jednoho z vedoucích se nemusíme řídít tím, jak to dělají jinde, ale vytvořit si svou směrnici.

Zaměstnanec firmy byl na pracovní cestě. Má za dny strávené na pracovní cestě nárok také na stravenkový paušál, který firma podle smlouvy vyplácí za odpracované směny, nebo ne? 

Jak je to se stanovením doby výkonu práce při pracovní cestě, konkrétně v případě účasti na školení, které přesahuje stanovenou pracovní dobu? Příklad: Běžná pracovní směna zaměstnance je od 7:00 do 15:30. Zaměstnanec je vyslán na školení, které trvá do 16:00, a z pracovní cesty se vrací ve 20:00. Jaká část této cesty a školení se započítává do fondu pracovní doby? Má na započítání vliv, zda zaměstnanec řídí služební vozidlo, nebo je pouze účastníkem dopravy? O který zákon nebo paragraf zákoníku práce se tato úprava opírá a kde je možné najít oficiální výklad? 

Jednatel jezdí na pracovní cesty tuzemské i zahraniční. Sídlíme v Praze, a když jede například do Brna za klientem a jede hned ten den zpět, musí se jednateli počítat stravné? Nemá o to ani zájem, protože byl s klientem na obědě, který zaplatil firemní kartou a přinesl účtenku do účetnictví. Může tento oběd s klientem nahradit stravné, že už by se nepočítalo? Je tu vůbec povinnost počítat stravné?

Společnost chce zaměstnancům poskytovat finanční příspěvek na osobní automobil – car allowance, se kterým by pak zaměstnanci vykonávali pracovní cesty. Může takovýto příspěvek pokrývat kromě výdajů na pořízení vozidla i výdaje za spotřebované PHM a opotřebení, nebo musí zaměstnanci dostat náhradu za použití vlastního vozidla na každé pracovní cestě dle zákoníku práce? Jaký je u příspěvku daňový režim na straně zaměstnavatele?

Zaměstnanec v pracovním poměru má v pracovní smlouvě uvedeno místo výkonu práce Česká republika. Tzn. pracuje-li kdekoliv po Česku nevzniká mu nárok na stravné podle zákoníku práce při pracovní cestě. Může mu zaměstnavatel poskytovat peněžitý příspěvek na stravování za takto odpracovanou směnu? Bude tento příspěvek u zaměstnance osvobozeným příjmem a u zaměstnavatele daňovým nákladem, pokud je poskytování příspěvku ujednáno vnitřním předpisem?

Zaměstnanec byl vyslán na školení do Prahy, které začínalo v pondělí ráno, tudíž jel už v neděli, ale s bratrem, a tak nemáme žádný doklad - kdy v tomto případě zadat začátek pracovní cesty? Školení skončilo v pátek večer. Z pátku na sobotu zaměstnanec spal u bratra a vracel se domů až v sobotu ráno. Ukončit tedy pracovní cestu až dle sobotního dokladu? 

Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že stěžovatel mohl vést obchodní jednání mimo kamenné kanceláře na nejrůznějších akcích. Aby však prokázal tvrzené východisko, že všechny uskutečněné jízdy sloužily k jeho ekonomické činnosti, nestačilo tvrdit, že se vždy o nějaké pracovní cesty jednalo. Stěžovatel měl konkrétně prokázat kdy, kam a proč vozidla jezdila, tak aby propojil provozní výdaje při konkrétních pracovních cestách či při konkrétní pracovní činnosti s uplatněným nárokem na odpočet; to se mu nepodařilo. Z judikatury kasačního soudu dále vyplývá, že u výdajů spojených s provozem vlastních vozidel určených k podnikatelské činnosti, představuje kniha jízd hlavní důkazní prostředek (např. rozsudky ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 Afs 398/2017-42, či ze dne 26. 9. 2023, č. j. 5 Afs 94/2022-43). Stěžovatel jistě mohl svá tvrzení prokázat i jiným způsobem. Muselo by se však nadále jednat o důkazy způsobilé prokázat, kdy a kam konkrétně jel, za jakým účelem. Nejvyšší správní soud se přitom plně ztotožňuje s žalovaným a krajským soudem, že takovým důkazním prostředkem nemohou být z podstaty věci obecná čestná prohlášení několika starostů a jednatelky obchodního partnera, že k nim jezdil daným vozem, či prohlášení jeho přítelkyně, že stěžovateli poskytuje svůj vůz pro soukromé jízdy.

1. Zaměstnanec se vrací ze zahr.služební cesty z PL kde spal v hotelu, překročení hranic má 18:05 a ukončení v CZ v 23:45. Zároveň má poskytnutou snídani v zahraničí a večeři v CZ. Má nárok na stravné z obou zemí, tj. plné stravné ze zahraničí + 1/3 tuzemského stravného, tj: 37,50EUR (plná zahr.dieta krácená o 25%) + 53,10CZK (1/3tuzemské diety krácená o 70%)? 2. Zaměstnanec je vyslán na služební zahraniční cestu a vykonává zde práci v pátek a pondělí. Musí tedy zůstat v zahraničí o víkendu kdy ovšem nepracuje, má samozřejmě poskytnuté ubytování. Náleží mu za víkend i stravné? 

Zaměstnanec byl ubytován na pracovní cestě v tuzemsku. Na faktuře ubytovací zařízení fakturovalo ubytování za 1 noc 1264,29 Kč bez DPH, k tomu DPH 12 % 151,71 Kč a dále ubytovací poplatek 21 Kč, k tomu DPH 0 Kč. Ubytovací poplatek je stanoven obcí, ubytovací zařízení ho musí odvést obci. O účtování DPH ve výši 151,71 Kč na účet "343.100 DPH na vstupu" nemám pochyb, ale ohledně zbývajícího jsem se setkala s těmito názory na účtování: cenu ubytování 1264,29 Kč zaúčtovat na účet "512.100 Cestovné" a ubytovací poplatek na účet "518.100 Ostatní služby "nebo oboje cenu ubytování 1264,29 Kč i ubytovací poplatek 21 Kč zaúčtovat na účet "512.100 Cestovné". Který postup je správný? A ještě: poplatek si stanovila obec, platí se tedy obci nepřímo prostřednictvím ubytovacího zařízení. Zaúčtovat si ho na účet "538.100 Ostatní daně a poplatky" asi nepřipadá v úvahu, protože se neplatí přímo obci, ale prostřednictvím ubytovacího zařízení. Jaký postup je tedy správný, kam se má ubytovací poplatek zaúčtovat? A je daňově uznatelným nákladem?

Klient je zájmový spolek, který je navázán na některé vysoké školy a organizuje výlet svých členů zájmových spolků a jejich členů do USA. V rámci cesty chtějí vzít s sebou několik hostů, kteří nejsou ani členy organizujícího spolku, ani členy jeho členských organizací. Otázka je, zda je možné na tyto členy náklady na cestu (letenky, ubytování, doprava v USA apod.) přeúčtovat na jednotlivé osoby, případně subjekty, které tyto osoby zastupují, aniž by se spolek, který pořádá, dostal do zvláštního režimu pro cestovní službu, protože je plátcem DPH?