Pracovní cesta

Firma bude pořádat vánoční večírek pro zaměstnance a bude zaměstnancům dojíždějícím z větší vzdálenosti hradit dopravu tam a zpět (zajistí firma), případně ubytování a náklady na jízdu tam a zpět (vlakem apod.) v den večírku a následující den po odchodu z hotelu). V případě, že by byl večírek bez jakéhokoliv pracovního programu, tak by náklady na dopravu (jakoukoliv formou) i náklady na ubytování byly daňově neuznatelné a zároveň by oba tyto náklady nevstupovaly do základu daně u zaměstnance (i to ubytování)? Nebo co všechno lze považovat za náklady v souvislosti s pořádáním večírku, které u zaměstnance nepodléhají z tohoto titulu zdanění a odvodům? V případě, že by byla část programu pojata jako pracovní (vyhodnocení hospodaření – cca 1 hodina z programu večírku), tak by tyto náklady na dopravu a ubytování byly daňově uznatelné i v dnešním pojetí vánočních večírků? Zaměstnanec, který byl ubytován nebo mu byla poskytnuta doprava, by tedy měl vypracovat v tomto případě cesťák a ta jedna pracovní hodina by se vykázala na výkazu práce? Tyto náklady v souvislosti s večírkem (doprava, ubytování, občerstvení, dárek...) se doufám nezapočítávají u zaměstnanců do limitu nepeněžních benefitů. 

Organizace chce od ledna pracovat ve fidoo a zadávat zde cestovní příkazy. Nejdříve se v programu musí podat žádost a následně by cestu měl schválit vedoucí. Vše to by podle mne mělo proběhnout před cestou. Jsou u nás velké dohady, zda nelze toto po cestě. Máme zde terénní pracovníky, kteří jezdí ven dle počasí a plánování se žádostí a odsouhlasením pro ně bude problém. U administrativy problém nebude ,tam lze cesty plánovat. Lze cestu evidovat po cestě a odsouhlasit také též po a případně na jakém základě se musí žádost vystavit před cestou a následně před cestou schválit? Z mých osobních zkušeností z jiných organizací to takto funguje, ale dle vyjádření jednoho z vedoucích se nemusíme řídít tím, jak to dělají jinde, ale vytvořit si svou směrnici.

Zaměstnanec firmy byl na pracovní cestě. Má za dny strávené na pracovní cestě nárok také na stravenkový paušál, který firma podle smlouvy vyplácí za odpracované směny, nebo ne? 

Jak je to se stanovením doby výkonu práce při pracovní cestě, konkrétně v případě účasti na školení, které přesahuje stanovenou pracovní dobu? Příklad: Běžná pracovní směna zaměstnance je od 7:00 do 15:30. Zaměstnanec je vyslán na školení, které trvá do 16:00, a z pracovní cesty se vrací ve 20:00. Jaká část této cesty a školení se započítává do fondu pracovní doby? Má na započítání vliv, zda zaměstnanec řídí služební vozidlo, nebo je pouze účastníkem dopravy? O který zákon nebo paragraf zákoníku práce se tato úprava opírá a kde je možné najít oficiální výklad? 

Jednatel jezdí na pracovní cesty tuzemské i zahraniční. Sídlíme v Praze, a když jede například do Brna za klientem a jede hned ten den zpět, musí se jednateli počítat stravné? Nemá o to ani zájem, protože byl s klientem na obědě, který zaplatil firemní kartou a přinesl účtenku do účetnictví. Může tento oběd s klientem nahradit stravné, že už by se nepočítalo? Je tu vůbec povinnost počítat stravné?

Společnost chce zaměstnancům poskytovat finanční příspěvek na osobní automobil – car allowance, se kterým by pak zaměstnanci vykonávali pracovní cesty. Může takovýto příspěvek pokrývat kromě výdajů na pořízení vozidla i výdaje za spotřebované PHM a opotřebení, nebo musí zaměstnanci dostat náhradu za použití vlastního vozidla na každé pracovní cestě dle zákoníku práce? Jaký je u příspěvku daňový režim na straně zaměstnavatele?

Zaměstnanec v pracovním poměru má v pracovní smlouvě uvedeno místo výkonu práce Česká republika. Tzn. pracuje-li kdekoliv po Česku nevzniká mu nárok na stravné podle zákoníku práce při pracovní cestě. Může mu zaměstnavatel poskytovat peněžitý příspěvek na stravování za takto odpracovanou směnu? Bude tento příspěvek u zaměstnance osvobozeným příjmem a u zaměstnavatele daňovým nákladem, pokud je poskytování příspěvku ujednáno vnitřním předpisem?

Zaměstnanec byl vyslán na školení do Prahy, které začínalo v pondělí ráno, tudíž jel už v neděli, ale s bratrem, a tak nemáme žádný doklad - kdy v tomto případě zadat začátek pracovní cesty? Školení skončilo v pátek večer. Z pátku na sobotu zaměstnanec spal u bratra a vracel se domů až v sobotu ráno. Ukončit tedy pracovní cestu až dle sobotního dokladu? 

Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že stěžovatel mohl vést obchodní jednání mimo kamenné kanceláře na nejrůznějších akcích. Aby však prokázal tvrzené východisko, že všechny uskutečněné jízdy sloužily k jeho ekonomické činnosti, nestačilo tvrdit, že se vždy o nějaké pracovní cesty jednalo. Stěžovatel měl konkrétně prokázat kdy, kam a proč vozidla jezdila, tak aby propojil provozní výdaje při konkrétních pracovních cestách či při konkrétní pracovní činnosti s uplatněným nárokem na odpočet; to se mu nepodařilo. Z judikatury kasačního soudu dále vyplývá, že u výdajů spojených s provozem vlastních vozidel určených k podnikatelské činnosti, představuje kniha jízd hlavní důkazní prostředek (např. rozsudky ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 Afs 398/2017-42, či ze dne 26. 9. 2023, č. j. 5 Afs 94/2022-43). Stěžovatel jistě mohl svá tvrzení prokázat i jiným způsobem. Muselo by se však nadále jednat o důkazy způsobilé prokázat, kdy a kam konkrétně jel, za jakým účelem. Nejvyšší správní soud se přitom plně ztotožňuje s žalovaným a krajským soudem, že takovým důkazním prostředkem nemohou být z podstaty věci obecná čestná prohlášení několika starostů a jednatelky obchodního partnera, že k nim jezdil daným vozem, či prohlášení jeho přítelkyně, že stěžovateli poskytuje svůj vůz pro soukromé jízdy.

1. Zaměstnanec se vrací ze zahr.služební cesty z PL kde spal v hotelu, překročení hranic má 18:05 a ukončení v CZ v 23:45. Zároveň má poskytnutou snídani v zahraničí a večeři v CZ. Má nárok na stravné z obou zemí, tj. plné stravné ze zahraničí + 1/3 tuzemského stravného, tj: 37,50EUR (plná zahr.dieta krácená o 25%) + 53,10CZK (1/3tuzemské diety krácená o 70%)? 2. Zaměstnanec je vyslán na služební zahraniční cestu a vykonává zde práci v pátek a pondělí. Musí tedy zůstat v zahraničí o víkendu kdy ovšem nepracuje, má samozřejmě poskytnuté ubytování. Náleží mu za víkend i stravné? 

Zaměstnanec byl ubytován na pracovní cestě v tuzemsku. Na faktuře ubytovací zařízení fakturovalo ubytování za 1 noc 1264,29 Kč bez DPH, k tomu DPH 12 % 151,71 Kč a dále ubytovací poplatek 21 Kč, k tomu DPH 0 Kč. Ubytovací poplatek je stanoven obcí, ubytovací zařízení ho musí odvést obci. O účtování DPH ve výši 151,71 Kč na účet "343.100 DPH na vstupu" nemám pochyb, ale ohledně zbývajícího jsem se setkala s těmito názory na účtování: cenu ubytování 1264,29 Kč zaúčtovat na účet "512.100 Cestovné" a ubytovací poplatek na účet "518.100 Ostatní služby "nebo oboje cenu ubytování 1264,29 Kč i ubytovací poplatek 21 Kč zaúčtovat na účet "512.100 Cestovné". Který postup je správný? A ještě: poplatek si stanovila obec, platí se tedy obci nepřímo prostřednictvím ubytovacího zařízení. Zaúčtovat si ho na účet "538.100 Ostatní daně a poplatky" asi nepřipadá v úvahu, protože se neplatí přímo obci, ale prostřednictvím ubytovacího zařízení. Jaký postup je tedy správný, kam se má ubytovací poplatek zaúčtovat? A je daňově uznatelným nákladem?

Klient je zájmový spolek, který je navázán na některé vysoké školy a organizuje výlet svých členů zájmových spolků a jejich členů do USA. V rámci cesty chtějí vzít s sebou několik hostů, kteří nejsou ani členy organizujícího spolku, ani členy jeho členských organizací. Otázka je, zda je možné na tyto členy náklady na cestu (letenky, ubytování, doprava v USA apod.) přeúčtovat na jednotlivé osoby, případně subjekty, které tyto osoby zastupují, aniž by se spolek, který pořádá, dostal do zvláštního režimu pro cestovní službu, protože je plátcem DPH? 

Obracím se na Vás s dotazem ohledně správného nastavení rozvržení pracovní doby pro zaměstnance při pracovních cestách a home office. Podle zákoníku práce nelze při pracovní cestě použít pružnou pracovní dobu. Zaměstnavatel má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin s rovnoměrným rozvržením, přičemž délka jednotlivých pracovních dnů v týdnu nemusí být stejná. Prakticky je však problematické stanovit pevnou denní pracovní dobu (např. od 9.00 hodin) při pracovních cestách, protože skutečný začátek výkonu práce u zákazníka se může lišit. Z toho důvodu potřebujeme flexibilnější způsob, jak vhodně formulovat pracovní smlouvu nebo vnitřní předpis, aby při kontrole inspektorátu práce nedošlo k automatickému vyhodnocení některých hodin jako práce přesčas jen proto, že inspektorát začne počítat pracovní dobu od nějakého paušálního času. Bylo by možné do smlouvy či vnitřního předpisu zahrnout ustanovení např.: „Při rozvržení pracovní doby zaměstnanec přihlíží k aktuálním potřebám zaměstnavatele, které mu zaměstnavatel oznámí v dostatečném předstihu“? Lze rovněž uplatnit princip samorozvrhování pracovní doby pouze v případě práce na home office a pracovních cest s výhradou, že konkrétní pracovní dobu zaměstnavatel neurčí dostatečně předem?

Máme chráněnou dílnu. Naši zaměstnanci jsou OZP. V pracovní smlouvě mají výkon práce sídlo zaměstnavatele. Ráno přijdou do sídla firmy a firemním autem je odvážíme na pracoviště. Jejich předmět činnosti je úklid ve firmách popř. v hotelích. Z pracoviště jsou opět přivezeni firemním autem do sídla firmy. Jsou pro firmu (s.r.o.) náklady na PHM daňově uznatelné? Musí se něco přidaňovat zaměstnancům? Jsou na pracovní cestě, když odjíždí mimo svůj výkon práce? Jejich pracovní doba není delší jak 5 hodin denně, takže by neměli mít nárok na cestovní náhrady.

Jsme základní škola a dotaz se týká použití osobního vozu na vícedenním školním výletě. Jaké jsou podmínky pro to, aby osobní vůz (samozřejmě i se souhlasem pana ředitele) byl použit na tento účel? Je nutné, aby použitý vůz měl havarijní pojištění? Musí být provedeno předem proškolení řidiče? A v případě, že jsou na výletě dva osobní vozy (jeden vůz odjíždí z pobytu dříve a druhý zůstává) je možné cestovné proplatit oběma vozům? 

Jednatel spol. s r.o. (dle smlouvy má nárok na cestovní náhrady jako zaměstnanec) jel s obchodním partnerem na prezentační akci na Slovensko (cesta Praha-Bratislava). První den odjeli pozdě odpoledne, přespali v Bratislavě a druhý den se konala prezentace, po které odjeli zpět do Prahy, přejezd hranic byl v 17:30, pracovní cesta ukončena v Praze ve 22:00. Během dne obdržel jednatel dvě bezplatná jídla v Bratislavě (snídani v hotelu a oběd v rámci prezentační akce), po návratu do Prahy ještě pozval obchodního partnera na večeři do restaurace a tedy obdržel třetí bezplatné jídlo (večeři). Za tento den má jednatel nárok na zahraniční stravné za 17,5 hod. strávených v zahraničí a nemá žádný nárok na tuzemské stravné (pouze 4,5 hod. v tuzemsku). Vypočtená částka zahraničního stravného bude pokrácena o bezplatná jídla. Můj dotaz je, zda o dvě, resp. zda se zahraniční stravné zkrátí pouze o dvě bezplatná jídla poskytnutá v zahraničí, nebo se musí zohlednit i to třetí bezplatné jídlo poskytnuté v tuzemsku. Jedná se mi o to, zda uvažuji správně, že za tu večeři by se krátilo pouze tuzemské stravné, ale protože není, není co krátit. 

Naše společnost postupuje v oblasti souběhu tuzemského a zahraničního stravného u zaměstnanců dle výkladu Ing. Janouška, konkrétně dle publikace z r. 2016 i 2018 "Cestovní náhrady v příkladech". Zavedli jsme (dle jeho doporučení k „daňové“ opatrnosti) krácení zahraničního stravného (delšího než 12 h, tedy i např. 18,5 h) při souběhu se stravným tuzemským (delším jak 5 h) vždy jen na 1/3 sazby zahraničního stravného. Na základě této informace jsme změnili vnitropodnikovou směrnici. Na různých školeních jsme ale zaznamenali výklad jiný a sice, že by se při souběhu s tuzemských stravným nemělo krátit zahraniční stravné, ale poskytovat zaměstnancům zahraniční stravné krácené pouze podle doby strávené v zahraničí. Tedy při době strávené v zahraničí déle než 5 h - 12 h poskytovat 1/3 sazby zahraničního stravného, u doby nad 12 h - 18 h poskytovat 2/3 sazby zahraničního stravného a při době pobytu nad 18 hodin celou sazbu zahraničního stravného. 1) Je náš výše uvedený postup správný? Není v rozporu s § 170 odst. 3 Zákoníku práce? 2) V případě, že náš postup není správný – jsme povinni zpětně vyplatit zaměstnancům nedoplatky zahraničního stravného? 3) Existuje nějaký oficiální výklad nebo rozsudek k § 170 odst. 3 Zákoníku práce?

Hybridní vozidla s alternativním použitím pohonu motoru benzínem i elektřinou mají ve svém COC uvedené údaje o kombinované spotřebě na km v kapitole 4. Který údaj přesně použít, jsou tam 2 tabulky se spotřebou combined a weighted combined values, které jsou zcela odlišné? A jelikož to je hybrid máme pro cestovní náhradu použít fuel consumption + electric consumption na km dohromady nebo jinak?

Pár zaměstnanců bylo na pracovní cestě v Koreji, kde jim bylo poskytnuto občerstvení. V rámci cestovních příkazů se jim pokrátilo stravné (512). Teď však máme fakturu od matky, která nám toto občerstvení fakturuje. Zaúčtovat toto občerstvení nedaňově na 513 nebo na účet 527, přičemž kontrolovat limit osvobození (a nadlimit zaměstnancům přidanit)?

V článku se zaměříme na optimalizační řešení při uplatnění cen za spotřebované PHM při použití soukromého vozidla podnikatele a zaměstnance na pracovní cestu s ohledem na současný pokles cen PHM. Nezabýváme se zde uplatněním paušálních výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem dle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů.