Zaměstnavatelé veřejné správy a zdravotní pojištění po 1. 1. 2021

Osoba je ve zdravotním pojištění považována (mimo zákonných výjimek) za zaměstnance tehdy, je-li jí zúčtován příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Zaměstnání v právních podmínkách roku 2021 vzniká:

Podle nařízení vlády č. 381/2020 Sb., o všeobecném vyměřovacím základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, ze dne 21. 9. 2020, představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019 hodnotu 34 766 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0194. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2021 ve výši 35 441 Kč.

Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se částka rozhodného příjmu zvýší od 1. 1. kalendářního roku tehdy, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Pro účely zdravotního pojištění se tímto stanovuje od 1. 1. 2021 částka tzv. započitatelného příjmu na 3 500 Kč, což je navíc podpořeno sdělením MPSV č. 436/2020 Sb.

U pracovní smlouvy, u dohody o pracovní činnosti a od 1. 1. 2017 také u dohody o provedení práce musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda je částkou vyměřovacího základu a odvedenou výší pojistného dodržen u zaměstnance minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.

Pro vznik zaměstnání u dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce nerozhoduje, zda tato dohoda trvá po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. Podstatná je dosažená výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

Příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč a dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Pokud se však jedná u jednoho zaměstnavatele o více příjmů na základě typově stejných dohod (tedy buď jen dohody o pracovní činnosti, nebo jen dohody o provedení práce), pak se sčítají všechny příjmy.

Osoby, pro které jako zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Nejčastěji se jedná o osoby, za které platí pojistné stát podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon č. 48/1997 Sb.“).

Osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem:

Jestliže ve zdravotním pojištění nevzniká zaměstnání, neplní zaměstnavatel vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Současně však platí, že pokud není osoba z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, musí si sama řešit svůj pojistný vztah zákonným způsobem (jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění, OSVČ, některá ze „státních kategorií“, osoba bez zdanitelných příjmů, vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění).

S účinností od 1. 1. 2021 dochází ke zvýšení minimální mzdy na hodnotu 15 200 Kč. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda, pak se tyto příjmy pro účel placení pojistného sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je tedy nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

Pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné alespoň z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části. Veškeré doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec; ty se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.

Výše uvedené platí za situace, kdy se na zaměstnance (a na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. V opačném případě (tedy za situace, kdy nemusí být minimum dodrženo) odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, a to u osob konkrétně vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Ze skutečné výše příjmu odvádí zaměstnavatel pojistné i tehdy, jestliže zaměstnanec doloží zaměstnavateli potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele, kdy se nejčastěji jedná o tyto dvě varianty:

– zúčtovaný příjem zaměstnance je nižší než minimální mzda a zaměstnanec doloží potvrzení od jiného zaměstnavatele, který za zaměstnance odvádí pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu (výši příjmu není nutno v takovém případě uvádět), anebo

– příjem zaměstnance sice nedosahuje minimální mzdy, kdy je současně tento zaměstnanec zaměstnán u zaměstnavatele s příjmem taktéž nižším než minimální mzda, ale v součtu příjmů je za rozhodné období kalendářního měsíce dosaženo alespoň částky 15 200 Kč (výši příjmu si zaměstnavatelé navzájem dokladují a každý z nich tak odvádí pojistné z dosaženého příjmu bez dopočtu do minima).

U odvodu pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance platí, že zaměstnavatel je povinen uhradit pojistné za příslušný kalendářní měsíc v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den lhůty (neboli 20. den následujícího kalendářního měsíce) na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Za den platby se považuje:

Při opožděné úhradě pojistného vzniká penále, jehož aktuální sazba činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. To znamená, že při jednodenním zpoždění úhrady pojistného ve výši 150 000 Kč činí penále 75 Kč.

Zaměstnávání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je i zaměstnavateli veřejné správy velmi často využíváno.

Jak je již výše uvedeno, považují se v roce 2021 za zaměstnance osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti za podmínky, že zúčtovaný příjem činí za rozhodné období kalendářního měsíce alespoň 3 500 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Podotýkám, že u dohod musí být zaměstnavatel „ve střehu“ i v případě příjmů dodatečně zúčtovaných po skončení takové dohody, a to jak v případě dohody, která účast na zdravotním pojištění založila, tak i v situaci, kdy sjednanou dohodou zaměstnání nevzniklo.

Nejeden zaměstnavatel může nabýt dojmu, že neodhlášením zaměstnance při poklesu příjmu na dohodu o pracovní činnosti pod 3 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce na částku 10 000 Kč a nižší (byť jen na jeden kalendářní měsíc) nemůže vzniknout ve zdravotním pojištění problém. Opak je však pravdou – s dvojím dopadem. Pokud zaměstnavatel neprovede odhlášení, porušuje oznamovací povinnost. Mimoto může zcela reálně vzniknout nežádoucí situace u zaměstnance, kdy zpětným odhlášením nebude mít tato osoba po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce kryté zdravotní pojištění. V důsledku takového postupu bude zdravotní pojišťovna po této osobě požadovat úhradu dlužného pojistného a penále, nehledě na desetiletou promlčecí dobu (od 1. 12. 2011) u pohledávek ve zdravotním pojištění. Popisovaná komplikace nevznikne u osob, za které je plátcem pojistného i stát, nicméně oznamovací povinnost platí univerzálně a její porušení je pod sankcí.

Rozsah pracovního úvazku nehraje ve zdravotním pojištění roli. To znamená, že pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda 15 200 Kč, případně její poměrná část podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.), musí zaměstnavatel – mimo zákonných výjimek – provést dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima.

Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že již není možné, aby jedna a tatáž osoba byla současně uchazečem o zaměstnání na Úřadě práce a zaměstnancem v pracovněprávním vztahu, jinými slovy, že již neplatí úprava týkající se tzv. nekolidujícího zaměstnání. Není tomu tak. V právní úpravě nekolidujícího zaměstnání sice došlo k datu 1. 1. 2011 k určitým změnám, ovšem nikoli v tom smyslu, že by byl daný souběh vyloučen. Rozdíl ve srovnání s právní úpravou platnou do konce roku 2010 spočívá ve skutečnosti, že již není možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti, tedy již si nelze „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti.

Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na Úřadě práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát (uchazeč o zaměstnání). Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

V současné době již nelze v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání sjednávat dohody o provedení práce.

Je-li zaměstnancem osoba, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, studenti apod. – kompletní výčet naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.), je vyměřovacím základem vždy výše zúčtovaného příjmu, bez ohledu na minimální vyměřovací základ nebo na jeho poměrnou část. To znamená, že zaměstnavatel v takových případech nepřihlíží například k době trvání zaměstnání (po celý kalendářní měsíc nebo po jeho část), k případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu, k jinému zaměstnání nebo souběžné podnikatelské činnosti apod.

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. podmínky, za kterých se zúčtovaný příjem (plnění) zahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného.

Následující ustanovení § 3 odst. 2 tohoto zákona naopak taxativním výčtem vyjmenovává příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují. Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o:

V této souvislosti se do vyměřovacího základu případně začleňují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o).

Zaměstnanec i zaměstnavatel se podílejí na placení pojistného v zákonem stanoveném poměru (jedna třetina zaměstnanec, dvě třetiny zaměstnavatel). Pojistné však neodvádí ani zaměstnanec ani zaměstnavatel například v případě:

Při tomto souběhu je důležité, která činnost je pro pojištěnce (zaměstnance) hlavním zdrojem příjmů, což si rozhoduje sám. Tuto skutečnost sděluje pojištěnec zdravotní pojišťovně při zahájení druhé činnosti a dále v každo­ročně podávaném Přehledu zatržením těch kalendářních měsíců, kdy pro pojištěnce jako OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ v roce, za který Přehled podává.

Fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 ZDP, se pro účely zdravotního pojištění považuje za zaměstnance. Volebním orgánem jsou mimo jiné i okrskové volební komise, jejichž členové mají za výkon této funkce nárok na odměnu. Tyto odměny jsou posuzovány jako funkční požitky podle § 6 odst. 10 ZDP.

Právní úprava platná od 1. 1. 2008 zcela zásadním způsobem ovlivnila posuzování odměn členů okrskových komisí z pohledu placení pojistného na zdravotní pojištění. Podle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. se od tohoto data považovaly pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance fyzické osoby, kterým plynuly nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků, zdaňované podle výše uvedeného § 6 ZDP.

Zákonem č. 298/2011 Sb., který s účinností od 1. 12. 2011 novelizoval v podstatě všechny zákony zdravotního pojištění, byly tyto osoby v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. nově vyjmenovány jako jedna z výjimek, kdy členové těchto komisí již dle bodu 7 nebyli (a nejsou) ve zdravotním pojištění začleněni mezi zaměstnance. To znamená, že

Z části osmé zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně a doplnění některých zákonů, účinného od 1. 10. 2012, vyplývá, že za zaměstnance se ve zdravotním pojištění nepovažují členové okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky. Příslušné orgány tak nepřihlašují tyto osoby u zdravotních pojišťoven jako zaměstnance.

Naproti tomu se pojistné odvede z odměn vyplacených členům komise při obecním referendu, protože tyto osoby nejsou uvedeny mezi výjimkami v § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.