Jednou ze základních povinností plátce daně, které mu ukládá zákon o dani z přidané hodnoty , je povinnost přiznat ve stanovených případech daň. Tato povinnost vzniká zejména plátci jako poskytovateli zdanitelného plnění při jeho uskutečnění v tuzemsku, jak vyplývá z § 21 ZDPH . Ve stanovených případech se přenáší povinnost přiznat daň i u tuzemských zdanitelných plnění na plátce jako jejich příjemce, jak vyplývá z § 92a a následujících ZDPH . Plátce má dále povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu, při dovozu zboží a při přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku. Novelou ZDPH s navrhovanou účinností od 1. 1. 2017 jsou v pravidlech pro stanovení vzniku povinnosti přiznat daň a data uskutečnění zdanitelného plnění navrhovány změny, jak je vysvětleno v dalším textu.
Vznik povinnosti přiznat daň a navrhované změny
Ing.
Václav
Benda
je odborníkem na DPH
Dodání zboží a poskytnutí služby v tuzemsku
Vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby v tuzemsku ve standardním režimu zdanění a pravidla pro stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění jako jednoho z klíčových okamžiků, k němuž tato povinnost plátci vzniká, je vymezen v dosavadním znění § 21 ZDPH. Plátce je podle § 21 odst. 1 ZDPH povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, která se vztahuje k tomuto zdanitelnému plnění, podle toho, která skutečnost nastane dříve, jak nadále vyplývá z odstavce 1. Plátce je povinen tuto přiznanou daň uvést do daňového přiznání, a to v ř. 1 nebo 2 za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Od 1. 1. 2016 je plátce povinen předepsané údaje o těchto zdanitelných plnění vykázat v části A.4 nebo A.5 kontrolního hlášení.
Příklad:
Přiznání daně při dodání zboží v tuzemsku ve standardním režimu zdanění
Obchodní společnost, která je plátcem daně, přijala od jiného plátce dne 20. 9. 2016 zálohu na dodání zboží, které podléhá základní sazbě daně 21 % a které se uskuteční až v listopadu 2016, a to ve výši 100 000 Kč. Této společnosti vzniká k datu přijetí této úplaty povinnost přiznat daň podle § 21 odst. 1 ZDPH, tj. v daňovém přiznání za měsíc září 2016 přizná daň ve výši 17 360 Kč (100 000 x 0,1736), protože částka 100 000 Kč je chápána jako částka včetně daně. V návaznosti na přijetí této zálohy je povinna vystavit pro odběratele, který je plátcem daně, daňový doklad, na jehož základě si může tento plátce v daňovém přiznání za měsíc září 2016 uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 17 360 Kč, protože daňový doklad obdržel do konce tohoto měsíce. Dodání zboží, na něž byla přijata uvedená záloha, bude uskutečněno dne 30. 11. 2016 a k tomuto datu vzniká plátci, který dodal zboží, povinnost přiznat daň ve smyslu § 37a ZDPH z celkové sjednané ceny snížené o úplatu přijatou v září 2016, z níž již byla daň přiznána. Při celkové ceně 150 000 Kč bude tedy daň přiznána z částky 50 000 Kč (150 000 - 100 000) včetně daně, tj. v daňovém přiznání za měsíc listopad 2016 přizná plátce daň ve výši 8 680 Kč a má povinnost do 15 dnů od data dodání vystavit pro odběratele, který je plátcem daně, daňový doklad, na jehož základě si může tento plátce uplatnit nárok na odpočet daně.
Novelou zákona, která má navrhovanou účinnost od 1. 1. 2017, bude prakticky dosavadní § 21 odst. 1 ZDPH převeden po úpravách a doplnění do nového § 20a, v němž bude vymezen vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby (sněmovní tisk č. 873). Podle novelizovaného znění bude nadále vznikat povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Bude-li však před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, bude vznikat povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. Tato povinnost však nově nebude platit, nebude-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
Zdanitelné plnění přitom bude známo dostatečně určitě, bude-li alespoň známo, jaké zboží má být dodáno, nebo jaká služba má být poskytnuta, sazba daně a místo plnění. Nebudou-li tyto skutečnosti plátci známy, nebude tedy muset prakticky z přijaté úplaty, např. za voucher či poukázku nahrazující peníze, přiznávat plátce daň okamžitě k datu přijetí úplaty, ale až v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, na které bude voucher či poukázka použity.
Den uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží
Pravidla pro stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží jsou v dosavadním znění stanovena v § 21 odst. 2 a 3 ZDPH. Dodáním zboží se přitom pro účely DPH podle § 13 odst. 1 ZDPH rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, tj. dodání zboží je spojováno vlastně s „ekonomickým“ a nikoliv „právním“ pojetím vlastnictví. Vymezení pojmu „zboží“ je uvedeno v § 4 odst. 2 ZDPH, podle něhož se pro účely ZDPH rozumí zbožím hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů. Pojem „zboží“ pro účely DPH přitom zahrnuje i nemovitou věc, kterou se ve smyslu občanského zákoníku rozumí pozemek, stavba, podzemní stavba se samostatným účelovým určením, inženýrská síť a jednotka. Podle § 4 odst. 2 písm. b) se pro účely ZDPH za zboží výslovně prohlašuje i nemovitá nehmotná věc, kterou je právo stavby.
Zbožím se podle § 4 odst. 2 písm. c) pro účely ZDPH rozumí i živá zvířata a podle § 4 odst. 2 písm. d) také lidské tělo a jeho části. Podle § 4 odst. 2 písm. e) se stejně jako dříve zbožím rozumí také plyn, elektřina, teplo a chlad, přestože jde o věci nehmotné.
Podle § 21 odst. 2 písm. a) ZDPH se při prodeji zboží, který je uskutečňován na základě kupní smlouvy, zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání zboží podle § 13 odst. 1 ZDPH, tj. dnem převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník. K tomuto datu tedy vzniká plátci jako prodávajícímu povinnost přiznat daň, pokud nepřijal úplatu za zboží před tímto dnem. V případě, že je prodej zboží realizován mimo rámec kupní smlouvy, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné podle písm. b) dnem převzetí zboží. Speciální postup podle písm. c) platí pro vydražení zboží ve veřejné dražbě, kdy se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem příklepu. V případě leasingu movité věci s povinným odkupem se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné okamžitě ke dni přenechání zboží k užívání.
Při dodání nemovité věci se podle § 21 odst. 3 ZDPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. V případě leasingu nemovité věci s povinným odkupem ve smyslu § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.
Za dodání zboží za úplatu se podle § 13 odst. 3 ZDPH považuje dodání zboží prostřednictvím komisionáře. Takové dodání se považuje za samostatné dodání zboží mezi komitentem a komisionářem a samostatné dodání zboží mezi komisionářem a kupujícím. Přestože dodávané zboží není ve vlastnictví komisionáře, který poskytuje pouze zprostředkovatelskou službu, z hlediska DPH, musí
komisionář
postupovat jako by sám předmětné zboží dodával. V případě plnění podle komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné až dnem dodání zboží třetí osobě, a to jak u komitenta, tak i u komisionáře.Den uskutečnění zdanitelného plnění při poskytnutí služby
Poskytnutím služby se obecně podle § 14 odst. 1 ZDPH rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se rozumí ve vazbě na občanský zákoník podle odst. 1 písm. a) také pozbytí nehmotné věci, tj. podle dřívější terminologie převod práv. Podle odst. 1 písm. b) je poskytnutím služby přenechání věci k užití jinému ve smyslu občanského zákoníku. Podle odst. 1 písm. c) se poskytnutím služby rozumí vznik a zánik věcného břemene a podle odst. 1 písm. d) se rozumí poskytnutím služby také zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
Podle § 21 odst. 4 ZDPH se při poskytnutí služby považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem poskytnutí služby nebo dnem vystavení daňového dokladu, pokud je vystaven před datem poskytnutí služby. Při pozbytí nehmotné věci nebo při přenechání zboží k užití jinému, které jsou podle § 14 odst. 1 chápány jako služby, se váže den uskutečnění zdanitelného plnění na den uvedený ve smlouvě. Pokud k tomuto dni, uvedenému ve smlouvě, je sice sjednán způsob stanovení ceny, ale není známa její výše, váže se den uskutečnění zdanitelného plnění až na den přijetí úplaty.
V případě poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře jde o samostatné plnění komitenta nebo třetí osoby a samostatné plnění komisionáře obdobně jako u dodání zboží. Obdobně jako při dodání zboží podle komisionářské smlouvy se v tomto případě považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem poskytnutí služby třetí osobě u komitenta i komisionáře.
Zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti
U vymezených zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku není uložena povinnost přiznat daň plátci, který uskutečnil takové plnění, ale plátci, který toto zdanitelné plnění od jiného plátce přijal. Obecná pravidla pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění jsou vymezena v § 92a ZDPH. V návaznosti na § 92a ZDPH jsou v dalších navazujících ustanoveních ZDPH a také v prováděcím nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (dále jen prováděcí nařízení), vymezena zdanitelná plnění, u nichž je tento zvláštní režim za splnění stanovených podmínek aplikován.
V režimu přenesení daňové povinnosti je, jak vyplývá z § 92a odst. 1 ZDPH, plátce, pro kterého bylo vyjmenované zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Prakticky to znamená, že plátce, který uskuteční příslušné zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen jej vůči jinému plátci účtovat bez daně a daň je povinen přiznat plátce jako příjemce takového plnění. Pokud však plátce daně poskytne zdanitelné plnění, na nějž se vztahuje tento zvláštní režim, osobě, která není plátcem daně, je povinen toto zdanitelné plnění standardně účtovat včetně DPH, jak bylo vysvětleno v předchozí části textu.
Plátce, který uskuteční zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, hodnotu těchto plnění vykáže v ř. 25 daňového přiznání, a to za zdaňovací období, v němž se toto zdanitelné plnění uskutečnilo. Od 1. 1. 2016 je plátce povinen předepsané údaje o tomto uskutečněném plnění vykázat také v kontrolním hlášení, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu. Plátce, který přijme zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, přizná daň v ř. 10 nebo 11 daňového přiznání, a to za zdaňovací období, v němž se toto zdanitelné plnění uskutečnilo. Od 1. 1. 2016 je plátce povinen předepsané údaje o tomto uskutečněném plnění vykázat také v kontrolním hlášení. Nárok na odpočet daně uplatní ve stejném zdaňovacím období v odpovídajících ř. 43 nebo 44 daňového přiznání.
Zdanitelná plnění, u nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho trvalého použití, tj. v návaznosti na čl. 199 směrnice o DPH bez časového omezení, jsou vymezena v § 92b až § 92e dosavadního znění ZDPH. Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění bylo zavedeno novelou ZDPH a navazujícím prováděcím nařízením s účinností od 1. 1. 2015 v návaznosti na příslušná ustanovení směrnice o DPH. Zdanitelná plnění, u nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho dočasného použití, jsou v návaznosti na čl. 199 a 199b směrnice o DPH vymezena v § 92f a § 92g ZDPH, v příloze č. 6 k zákonu o DPH a navazujícím prováděcím nařízení. Podrobnější výklad k aplikaci tohoto zvláštního režimu je uveden v informaci GFŘ, která byla zveřejněna na webových stránkách finanční správy. V následujícím příkladu je vysvětlen postup při uplatnění daně ze záloh na stavební práce, na které se vztahuje režim přenesení daňové povinnost na příjemce plnění.
Příklad:
Přiznání daně v režimu přenesení daňové povinnosti
Stavební firma, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím (zhotovitel), bude provádět stavební opravu skladu, která je stavební prací zařazenou v oddílu 41 klasifikace CZ-CPA, pro jinou firmu, která je také plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím. Příslušná smlouva o dílo byla uzavřena v září 2016 a bylo v ní sjednáno, že objednatel zaplatí zhotoviteli do konce října 2016 zálohu ve výši 500 000 Kč. Celková cena díla, které bude zhotovitelem předáno objednateli do konce listopadu 2016, bude 1 500 000 Kč. Z titulu zaplacení zálohy v září 2016 nevznikne objednateli jako příjemci zdanitelného plnění povinnost přiznat daň k datu jejího zaplacení a ani zhotoviteli nevznikne povinnost uvedenou částku zálohy vykazovat v daňovém přiznání. K uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k předání a převzetí díla dojde dne 30. 11. 2016, a proto až k tomuto dni vznikne objednateli povinnost přiznat daň z celkové ceny za poskytnuté stavební práce, včetně použitých stavebních materiálů. Zhotovitel bude povinen vystavit daňový doklad, který vystaví 10. 12. 2016, a uvede na něm celkovou cenu bez daně ve výši 1 500 000 Kč, tj. včetně zálohy přijaté v září 2016. Zhotovitel uvedenou částku 1 500 000 Kč uvede do ř. 25 přiznání k DPH za listopad 2016, kdy se uskuteční zdanitelné plnění a předepsané údaje uvede v části A.1 kontrolního hlášení. Objednatel na základě přijatého daňového dokladu dopočte daň, která bude činit 315 000 Kč (21 % z částky 1 500 000 Kč), a tuto daň přizná v ř. 10 daňového přiznání za prosinec 2016, kdy se uskuteční zdanitelné plnění, a předepsané údaje v části B.1 kontrolního hlášení. Nárok na odpočet daně příjemce uplatní v ř. 43 stejného daňového přiznání, v kontrolním hlášení tento nárok na odpočet daně nevykazuje.
Pořízení zboží z jiného členského státu
Povinnost přiznat daň vzniká plátci a identifikované osobě za stanovených podmínek také při pořízení zboží z jiného členského státu. Povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu vzniká v souladu se směrnicí o DPH, podle § 25 ZDPH, který se novelou ZDPH s účinností od 1. 1. 2017 nezmění, k patnáctému dni následujícího měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem měsíce, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu. Daň při pořízení zboží z jiného členského státu přiznává plátce v ř. 3 nebo 4 daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu povinnost přiznat daň vznikla. Od 1. 1. 2016 je plátce povinen předepsané údaje o pořízení zboží z jiného členského státu vykazovat v části A.2 kontrolního hlášení.
Daň ze základu daně, tj. fakturované částky bez daně, vypočte a uvede plátce v evidenci pro účely DPH a pro přepočet úhrady v cizí měně použije přepočítací kurz ve smyslu § 4 odst. 5 ZDPH platný k datu povinnosti přiznat daň. Tímto kurzem může být kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, kterým se chápe jak aktuální denní kurz vyhlašovaný ČNB, tak i pevný kurz podle účetních předpisů, případně je možno použít také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou.
Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, má z pořízeného zboží nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. To znamená, že pořízené zboží musí použít v rámci své ekonomické činnosti pro některý z účelů uvedených v § 72 odst. 1 ZDPH, tj. zejména pro svá vlastní zdanitelná plnění. Nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu přitom vzniká v okamžiku, kdy pořizovateli, který je plátcem daně, vznikla povinnost přiznat daň při pořízení zboží. Nárok na odpočet daně by měl plátce doložit daňovým dokladem. Nemá-li však plátce daňový doklad, může nárok prokázat jiným způsobem, např. objednávkou, dodacím listem, smlouvou apod. Nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu plátce vykazuje v ř. 43 nebo 44 přiznání k DPH. V kontrolním hlášení se nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu nevykazuje.
V následujícím příkladu je vysvětlen postup plátce při přiznání daně u pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže došlo nejdříve k dodání zboží a následně byla dodavatelem vystavena faktura, a to před patnáctým dnem měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k pořízení zboží.
Příklad:
Přiznání daně při pořízení zboží z jiného členského státu
Obchodní společnost se sídlem na Slovensku, která je v této zemi registrována jako plátce daně (dodavatel), dodala v srpnu 2016 zboží ze Slovenska do České republiky obchodní společnosti se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně (pořizovatel). Dodání tohoto zboží je pro dodavatele osvobozeno na Slovensku od daně a povinnost přiznat daň vzniká pořizovateli zboží jako plátci daně v tuzemsku. Zboží bylo dodáno dne 25. 8. 2016 a tento den je zároveň z hlediska pořizovatele dnem pořízení zboží. Fakturu na dodané zboží vystavil dodavatel s datem 5. 9. 2016 a český pořizovatel ji obdržel 9. 9. 2016. V uvedeném případě vzniká českému pořizovateli povinnost přiznat daň k datu vystavení faktury dodavatelem, tj. k 5. 9. 2016, protože předchází 15. den měsíce, který následuje po měsíce, ve kterém bylo zboží pořízeno. Základem daně bude částka uvedená na dokladu, která bude přepočtena na českou měnu kurzem platným k datu 5. 9. 2016. Povinnost přiznat daň a zároveň také nárok na odpočet daně tedy vznikne plátci, který pořídil zboží v daňovém přiznání za měsíc září 2016. Předepsané údaje o pořízení zboží vykáže zároveň v části A.2 kontrolního hlášení za září 2016.
Dovoz zboží
Povinnost přiznat daň vzniká plátci za stanovených podmínek také při dovozu zboží. V pravidlech pro uplatňování DPH při dovozu zboží byly provedeny s účinností od 29. 7. 2016 dílčí změny v návaznosti na změny provedené v novém celním zákoně, který vychází z předpisů Evropské unie. Dovozem zboží se podle § 20 ZDPH rozumí zejména vstup zboží z třetí země na území EU. Podle § 23 odst. 1 ZDPH vzniká povinnost přiznat daň při dovozu zboží obecně propuštěním zboží do celního režimu volný oběh, případně také propuštěním do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení či do režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla. U zboží propuštěného do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla tedy vzniká povinnost přiznat daň propuštěním zboží do tohoto režimu. Daň při dovozu plátce přiznává v ř. 7 nebo 8 přiznání k DPH. V kontrolním hlášení se údaje o dovozu zboží nevykazují.
Základem daně při dovozu zboží je podle § 38 odst. 1 ZDPH součet základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, a případné spotřební daně a dále vedlejších výdajů, které jsou vynaloženy při přepravě až do prvního místa určení v tuzemsku, pokud již nebyly zahrnuty do základu daně při výpočtu cla. Ve vazbě na § 23 odst. 3 ZDPH musí tyto vedlejší výdaje, pokud již nebyly zahrnuty do základu daně při výpočtu cla, vypočítat plátce daně, který je povinen přiznat daň v daňovém přiznání. Pokud jsou tyto výdaje vyjádřeny v cizí měně, při jejich přepočtu na českou měnu pro účely stanovení základu daně při dovozu použije kurz stanovený podle celních předpisů.
Prvním místem určení, které je klíčovým pojmem pro stanovení základu daně při dovozu, je pro účely DPH místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud toto místo není v přepravním dokladu uvedeno, považuje se za první místo určení první přeložení tohoto zboží v dovážejícím členském státě, tj. v tuzemsku.
Nárok na odpočet daně při dovozu zboží má plátce, pokud mu vznikla u dováženého zboží povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 3 až 5 ZDPH. Při dovozu zboží musí být nárok na odpočet nadále prokázán daňovým dokladem podle § 33 ZDPH, tj. rozhodnutím o propuštění zboží do příslušného celního režimu nebo platebním výměrem. Jestliže byla daň při dovozu přiznána plátcem v daňovém přiznání, nárok na odpočet daně vykazuje v ř. 43 nebo 44 přiznání. Jestliže mu však byla daň vyměřena celním úřadem na základě platebního výměru, nárok na odpočet daně vykazuje v ř. 42 přiznání.
V následujícím příkladu je vysvětlena aplikace příslušných ustanovení ZDPH, která upravují přiznávaní daně a odpočet daně při dovozu zboží. V příkladu je vysvětleno přiznání daně při dovozu zboží plátcem daně ze třetí země, které mu bylo propuštěno do volného oběhu.
Příklad:
Přiznání daně při dovozu zboží
Obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, je dovozcem zboží, které v tuzemsku dále prodává. Tato firma dovezla od výrobce ze třetí země zboží, jehož cena byla výrobcem stanovena ve výši 100 000 USD včetně nákladů na jeho leteckou přepravu. Zboží bylo dovozci celním úřadem propuštěno do režimu volného oběhu dne 20. 9. 2016 a celní úřad vyměřil pouze clo, protože dovozce je plátcem daně. Zboží bylo dovezeno letecky do Prahy a z Prahy převezeno do Plzně, která bylo v přepravním dokladu uvedena jako první místo určení v tuzemsku. Přepravu zboží z Prahy do Plzně kamionem zajišťovala pro dovozce česká spediční společnost, která je plátcem daně a která zároveň za sjednanou odměnu vyřídila pro dovozce veškeré celní záležitosti s příslušným celním úřadem.
Celní hodnota zboží by byla při celním kurzu platném pro září 2016 (23,984 Kč/USD) stanovena ve výši 2 398 400 Kč a při celní sazbě 10 % by clo činilo 239 840 Kč. Základem pro výpočet daně, kterou musí dovozce přiznat v daňovém přiznání, by tedy byla částka odpovídající součtu celní hodnoty a cla, tj. částka 2 638 240 Kč, a vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku. Tyto náklady na přepravu zboží z Prahy do Plzně a odměna za proclení činily 20 000 Kč. Tyto částky byly účtovány spediční firmou bez daně, protože jsou podle § 69 ZDPH osvobozeny od daně. Základ daně při dovozu tedy činil celkem 2 658 240 Kč a při sazbě 21 % by daň činila po zaokrouhlení 558 230 Kč. V uvedené výši plátce jako dovozce zboží musí přiznat daň, a to v daňovém přiznání za měsíc září 2016, kdy bylo zboží propuštěno do volného oběhu, v ř. 7 a ve stejném zdaňovacím období může uplatnit nárok na odpočet daně v ř. 43 daňového přiznání. V kontrolním hlášení se údaje o dovozu zboží nevykazují.
Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku
Plátce, jemuž je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku, je podle § 108 odst. 1 písm. c) ZDPH povinen přiznat daň. Obdobně tato povinnost vzniká plátci v případě, že je mu dodáno s místem plnění v tuzemsku zboží s instalací nebo montáží nebo soustavami a sítěmi (např. plyn, elektřina, teplo), a to osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, jejíž vymezení vyplývá z § 4 odst. 4 písm. n) ZDPH.
Podle § 24 odst. 1 ZDPH vzniká plátci jako příjemci služby při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni poskytnutí služby nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Novelou ZDPH s účinností od 1. 1. 2017 se navrhuje doplnit, že povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před datem poskytnutí služby nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě. Podle § 24 odst. 2 ZDPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby. Znamená to, že nepřichází v úvahu vznik povinnosti přiznat daň ve vazbě na vystavení daňového dokladu. Obdobný postup jako při poskytování služeb se uplatní také při dodání zboží s instalací nebo montáží a také pro dodání zboží soustavami a sítěmi, které se posuzují z hlediska přiznávání DPH obdobně jako přeshraniční služby.
Daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, u které se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 ZDPH, přiznává plátce v přiznání k DPH v ř. 5, jde-li o službu v základní sazbě daně, případně v ř. 6, jde-li o službu ve snížené sazbě daně. Daň při poskytnutí služby v ostatních případech (např. zahraniční osobou povinnou k dani) přiznává plátce v přiznání k DPH v ř. 11, jedná-li se o službu v základní sazbě daně, případně v ř. 12, jedná-li se o službu ve snížené sazbě daně. Od 1. 1. 2016 je plátce povinen předepsané údaje o přijatých službách a dalších plnění od osob neusazených v tuzemsku, z nichž mu vznikla povinnost přiznat daň, vykázat v části A.2 kontrolního hlášení.
Plátci jako příjemci služby, z níž přiznal daň, vzniká nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. Nárok na odpočet daně může plátce daně uplatnit u přijatých zdanitelných plnění použitých v rámci své ekonomické činnosti zejména pro zdanitelná plnění a pro plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně a další vyjmenované účely. Pro uplatnění odpočtu daně musí mít plátce daňový doklad, nemá-li daňový doklad, může nárok na odpočet daně prokázat i jiným způsobem. Nárok na odpočet daně plátce vykazuje v ř. 42 nebo 43 přiznání k DPH, v kontrolním hlášení tento nárok na odpočet daně plátce nevykazuje.
Příklad:
Přiznání daně z přijaté služby
Poradenská firma se sídlem v Německu jako osoba registrovaná k dani poskytne firmě se sídlem v tuzemsku, která je plátcem, poradenskou službu a bude požadovat úhradu zálohy předem. Pokud bude služba poskytnuta v období od 1. 9. 2016 do 30. 11. 2016 a ve smlouvě byla sjednána cena ve výši 2 500 EUR s tím, že do 30. 9. 2016 bude příjemcem služby zaplacena záloha ve výši 1 000 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 30. 11. 2016, kdy bude ukončeno poskytování služeb, vznikne příjemci služby povinnost přiznat daň z poskytnuté zálohy k 30. 9. 2016, kdy poskytl zálohu. V daňovém přiznání za měsíc září 2016 tedy vznikne plátci, který zaplatil zálohu na službu, povinnost přiznat daň v základní sazbě daně z částky 1 000 EUR přepočtené na českou měnu kurzem platným k 30. 9. 2016. Předepsané údaje o záloze na přijatou službu vykáže plátce v kontrolním hlášení za měsíc září 2016. Ve výši přiznané daně vznikne plátci v přiznání za měsíc září 2016 za splnění obecných zákonných podmínek ve výši přiznané daně nárok na odpočet daně, který nemusí být prokázán nutně daňovým dokladem, ale může být prokázán i jiným způsobem. Klíčové by mělo být splnění podmínky, že plátci vznikla povinnost přiznat daň. K datu uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 30. 11. 2016 musí plátce jako příjemce služby přiznat daň z požadovaného doplatku ve výši 1 500 EUR. V daňovém přiznání za měsíc listopad 2016 tedy přizná daň z částky 1 500 EUR, která bude přepočtena na českou měnu kurzem platným k datu 30. 11. 2016 a ve stejném zdaňovacím období si v odpovídající výši uplatní plátce nárok na odpočet daně. Předepsané údaje o přijaté službě vykáže plátce v kontrolním hlášení za měsíc listopad 2016.