Vydáno: 3. 5. 2017
Daňové správy jednotlivých států budou od 1. 4. 2017 lépe spolupracovat v oblasti výměny informací u globálně působících firem Ing. Vladimír Zdražil je specialistou na přeshraniční obchod a služby Tvrzení o tom, že „být velký se vyplatí“ slyšela většina z nás. V oblasti mezinárodních daní by se ovšem toto tvrzení mohlo upravit na slogan „být v co možná nejvíce státech světa a z nich vyvést podnikové zisky do toho s nejnižší daňovou sazbou, tak to se opravdu vyplatí“. Jak to vlastně management celosvětově působících firem dělá, aby nakonec zaplatil co možná nejméně na daních? Giganti těží z jejich celosvětové sítě a přesunují podnikové zisky do země s nulovou či minimální daňovou sazbou Princip vyvádění zisků z daňově méně příznivých zemí do států s nižšími daněmi zní naprosto jednoduše a pochopit jeho princip není žádná věda. Je dobré mít jednu z poboček v takové zemi (v zemi s nízkou daňovou sazbou) a zároveň je dobré v této zemi vlastnit nějaké nehmotné aktivum, které je prodáváno do všech zemí, kde takový globální hráč má svoje pobočky. Nejčastěji jde o licenci na přípravu finálního produktu prodávaného zákazníkům, logo společnosti, práva k použití atd. Právě za použití těchto nehmotných aktiv jsou vlastníkem licence (firmou sídlící v nějakém daňovém ráji či alespoň v zemi, kde jsou opravdu nízké daně) vystavovány faktury vůči všem dalším členům holdingové struktury a skrz ně vyváděny zisky do této pobočky.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 9/2017.