Zdanění lesních pozemků

Vydáno: 5 minut čtení

V následujícím příspěvku bychom chtěli stručně upozornit na čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky (dále jen „NSS ČR“), který se týká zdanění lesních pozemků daní z nemovitých věcí a mohl by tedy mít praktický dopad pro zemědělské podnikatele. Úvodem připomeňme, že z úpravy § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“), vyplývá, že předmětem daně z pozemků nejsou, mimo jiné, lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Pokud se ale jedná o pozemky hospodářských lesů, tyto předmětem daně jsou a jsou zdaňovány sazbou daně 0,25 % ze základu daně určeného v souladu s § 5 odst. 2 ZDNV .

Zdanění lesních pozemků
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
Upozornit bychom chtěli blíže na
rozhodnutí NSS ČR sp. zn. 9 Afs 289/2016-30 ze dne 1. 6. 2017.
Předmětem sporu je otázka, zda má rozhodnutí dle § 8 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „lesní zákon“),
konstitutivní
či
deklaratorní
povahu. Stěžovatelka nejdříve podala daňová přiznání k dani z nemovitostí za zdaňovací období 2010 až 2013, ve kterých vypočetla daň z lesních pozemků odpovídající pozemkům hospodářských lesů, ve stejné výši správce daně i daň vyměřil. Následně byla podána dodatečná daňová přiznání, ve kterých bylo uplatněno vyjmutí řady těchto pozemků z předmětu daně s tím, že se na nich nacházejí lesy zvláštního určení podle § 8 odst. 2 lesního zákona. Důvodem pro tento postup bylo zejména rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 26. 6. 2013, které nabylo právní moci 28. 6. 2013, jímž se příslušné lesy zařazují dle § 8 odst. 2 písm. c) lesního zákona do kategorie lesů zvláštního určení – příměstských lesů a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí. Jde o rozhodnutí, které dle stěžovatelky deklaruje existující stav lesa, proto v dodatečných přiznáních uplatnila nárok na vyjmutí z předmětu daně zpětně. S takovýmto postupem však nesouhlasil ani správce daně ani krajský soud, protože podle jejich názoru se jedná o rozhodnutí
konstitutivní
povahy a uplatnit vyjmutí z předmětu daně zpětně tak nelze.
V odůvodnění se NSS ČR nejdříve blíže zabýval úpravou § 8 lesního zákona, tedy úpravou lesů zvláštního určení. Dále konstatoval, že úvaze stěžovatelky, že chybí-li výslovné určení, že jde o rozhodnutí
konstitutivní
, jedná se o rozhodnutí
deklaratorní
, přisvědčit nelze. Skutečnost, že zákon výslovně neuvádí, o jaké rozhodnutí se jedná, nemůže automaticky presumovat, že jde o rozhodnutí
deklaratorní
. Argumentaci krajského soudu v tomto směru označil jako zcela přiléhavou. Není ani sporu o tom, že správní orgány vydávají v rámci své činnosti jak rozhodnutí
deklaratorní
, tak rozhodnutí
konstitutivní
. Na základě činnosti správních orgánů proto rozhodně nelze určit povahu daného rozhodnutí.
Podle názoru NSS ČR
deklaratorní
povaze rozhodnutí svědčí formulace uvedená v § 8 odst. 1 lesního zákona, neboť lesy zvláštního určení jsou určeny na základě zde uvedeného objektivně zjistitelného stavu, který nevyplývá z jejich speciálních vlastností (např. zvýšené rekreační funkci), ale z objektivně zjistitelného umístění na vymezeném území, které je v zákoně jasně specifikováno (např. národní parky a národní přírodní rezervace). Oproti tomu formulace v odstavci 2 uvedeného ustanovení umožňuje správnímu orgánu do kategorie lesů zvláštního určení zařadit i jiné lesy, než ty, které jsou jimi přímo ze zákona, a to nikoli osvědčením pouhého faktického stavu. Správní orgán totiž musí rozhodnout o tom, zda a z jakého důvodu je veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí u konkrétního druhu lesa nadřazen funkcím produkčním a z tohoto důvodu jej zařadit do některé z kategorií v tomto ustanovení uvedených. Při tomto rozhodování bude proto záležet nejen na objektivním posouzení místních podmínek, ale i na posouzení jiných skutečností, na jejichž základě orgán státní správy lesů usoudí, zda se např. jedná o zvýšenou rekreační funkci, veřejný zájem či nikoliv. Splnění zákonné podmínky tak bude vždy záviset na posouzení orgánu, který ve věci rozhoduje.
Také formulace, kterou zákonodárce zvolil v § 8 odst. 3 lesního zákona „rozhoduje o zařazení a vyřazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení“ nasvědčuje tomu, že se nejedná o deklaraci již existujícího stavu.
Ke shodnému závěru o povaze daného rozhodnutí dospěl soud i komparací právních předpisů, na které ve svém odůvodnění odkázal.
NSS ČR se tedy ztotožnil se závěrem, že rozhodnutí o zařazení lesa do kategorie lesů zvláštního určení má
konstitutivní
povahu. Lesní zákon zakotvuje celou řadu práv a povinností, která jsou s tímto zařazením spojená. Jednalo-li by se o
deklaratorní
rozhodnutí, navíc s možností určení charakteru lesa jako lesa zvláštního určení i zpětně, práva a povinnosti s rozhodnutím související by zde musela existovat bez ohledu na zařazení lesa do této kategorie. Tak tomu však zjevně není. Teprve zařazením lesa do speciální kategorie se zakládá nový právní stav a současně s tímto zařazením vznikají nová práva a povinnosti.
Z výše uvedeného tak NSS ČR jednoznačně dovodil, že vyjmutí z předmětu daně předmětných lesních pozemků je možné až s účinností od 1. 1. 2014, nikoliv tedy zpětně.
Z rozsudku vyplývá následující právní věta:
„Rozhodnutí o zařazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, má
konstitutivní
povahu.“
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.