Vydáno: 22. 6. 2018
Jak naložit s daňovou a účetní ztrátou Ing. Martin Děrgel, daňový poradce Asi nikdo nezačne podnikat se záměrem dosáhnout ztráty. Nicméně zejména v  počátku podnikání je nutno vynaložit více peněz, než kolik se jich ihned vrátí, a tak ekonomické, účetní i daňové výsledky končí v červených číslech neboli ztrátou. Přirozenou příčinou ztráty mohou také být rozsáhlé investice včetně zahraničních akvizic, provádění generálních oprav výrobní linky, které tak provází výpadek produkce apod. Pochopitelně že do ztráty se lze snadno dostat rovněž pro podnikatelské nezdary, z důvodu neplatičů nebo z čistě spekulativních příčin. Je ale zásadní rozdíl mezi daňovým versus účetním pojetím ztráty, které mají nejen rozdílné příčiny, ale i důsledky. Vznik daňové ztráty za zdaňovací období Obecně vzato, zisk nebo ztrátu neodhalíme z jednoho údaje, ale je třeba je vypočíst jako rozdíl nejméně dvou položek: příjmů a výdajů, resp. výnosů a nákladů. Z hlediska daní z příjmů můžeme za daňový zisk označit základ daně, o který zdanitelné příjmy (výnosy) přesahují daňově uznatelné výdaje (náklady) poplatníka za příslušné zdaňovací období. Z čehož logicky vyplývá, že naopak daňovou ztrátou bude částka, o kterou daňově účinné výdaje (náklady) přesahují zdanitelné příjmy (výnosy). Zákonnou definici daňové ztráty najdeme v § 38n odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“): „Pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou.“
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 7-8/2018.