Vydáno: 19. 12. 2018
Daň z nemovitých věcí – stručné připomenutí Ing. Martin Děrgel „I ta nejzkušenější vláda, když již zdanila všechny předměty vhodné ke zdanění, musí se uchýlit i ke zdaňování předmětů nevhodných.“ Adam Smith, zdá se, předvídal i naši nespravedlivou daň z nemovitých věcí. Tuto speciální majetkovou daň je totiž třeba platit z titulu vlastnictví nemovité věci, kterou si poplatník pořídil ze svého vydělaného a také zdaněného a „zpojistněného“ příjmu. Naštěstí celý výnos daně z nemovitých věcí alespoň plyne do rozpočtu dané obce. I tuto daň upravuje speciální zákon, jak vyžaduje Ústava ČR, tak se na něj trochu blíže podívejme. Struktura ZDNV Do konce roku 2013 bychom v našem právním řádu marně hledali daň z nemovitých věcí – existovala jen její předchůdkyně – daň z nemovitostí. Upravoval ji zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Ovšem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „NOZ“) – který přinesl záplavu věcných i formulačních změn. Mimo jiné zanevřel na letitý pojem „nemovitost“, který byl zapomenut a nahrazen „nemovitou věcí“, a to nejen co do označení ale i věcného vymezení. Na což musel samozřejmě reagovat hlavně zákon zabývající se jeho zdaněním. Takže počínaje rokem 2014 byl hmotněprávní daňový předpis přejmenován na zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále již pouze „ZDNV“).