Výpočty ve zdravotním pojištění na přelomu let 2018/2019

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), podmínky, za kterých se zúčtovaný příjem (plnění) zahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného. Následující ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. naopak taxativním výčtem vyjmenovává příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, resp. o které se vyměřovací základ snižuje. V této souvislosti se do vyměřovacího základu nadále začleňují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Tato problematika je upravena v § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., kde je uvedeno, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

V daném případě se zúčtovaná odměna posuzuje jako příjem zúčtovaný bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání, z tohoto důvodu podléhá povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Protože osoba již není zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat v lednu bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny, a ani se tato osoba nezapočítává do počtu zaměstnanců za leden v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Mimoto by měl být zaměstnavatel obezřetný i z toho důvodu, že den 1. 1. je standardním termínem pro změnu zdravotní pojišťovny, a pokud by zaměstnanec skutečně změnil k tomuto datu zdravotní pojišťovnu (nutno zaměstnavatelem prověřit), muselo by být pojistné z příjmu zúčtovaného do ledna roku 2019 odvedeno „nové“ zdravotní pojišťovně.

Pro doplnění uvádím, že kromě výše zmíněných plnění podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se pojistné neplatí ani z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména pak podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec rozvazuje pracovní poměr, odvede pojistné pouze z hrubé mzdy ve výši 28 000 Kč, z odstupného, na které vznikl nárok podle zákoníku práce (což je tento případ), se pojistné neplatí.

Za měsíc leden bude zaměstnavatelem odvedeno pojistné z dosaženého příjmu včetně přihlášení a odhlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny k uvedeným datům 14. 1. resp. 23. 1.

I když zaměstnání netrvalo v měsíci lednu po celý kalendářní měsíc, má osoba ještě v tomto měsíci vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah. Ovšem od února (a to od kteréhokoli dne tohoto měsíce) již musí být registrována u zdravotní pojišťovny v některé, tedy alespoň v jedné, z těchto kategorií:

Není-li využita ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec od 1. 2. 2019 osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v částce 1 803 Kč měsíčně.

Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit i tím způsobem, že se osoba od února odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku ve smyslu koordinačních nařízení EU (č. 883/2004 a 987/2009) nebo dlouhodobý pobyt v cizině.

Zaměstnavatel (s. r. o.) přihlašuje tuto osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance kódem „P“ ke dni, ve kterém začala pro společnost pracovat s tím, že odhlášení kódem „O“ se provádí ke dni ukončení této práce.

Vzhledem k tomu, že jednatel společnosti je současně osobou samostatně výdělečně činnou a platí zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (což zaměstnavateli potvrdí čestným prohlášením a ten tak nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ), má za dané situace svůj pojistný vztah relevantně vyřešen. Je-li zúčtovaný příjem z titulu výkonu práce pro společnost nižší než minimální vyměřovací základ (tj. minimální mzda), neprovádí zaměstnavatel dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvádí ze skutečně dosaženého příjmu bez ohledu na jeho výši, například i z částky 2 000 Kč.

Pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění je zapotřebí uvést, že každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah se posuzuje samostatně. Z této skutečnosti vyplývá, že zaměstnavatel v příslušném kalendářním měsíci vždy odvede pojistné z pracovního poměru ze skutečně dosaženého příjmu a dále připočte příjem zúčtovaný na dohodu o pracovní činnosti tehdy, pokud jeho výše činila v roce 2018 alespoň 2 500 Kč. Jinými slovy, pokud nebylo na dohodu o pracovní činnosti dosaženo v roce 2018 částky alespoň 2 500 Kč, odvádělo se pojistné pouze z příjmu u pracovní smlouvy.

Není-li výší příjmu (příjmů) dosaženo částky alespoň 12 200 Kč (do prosince 2018) nebo alespoň 13 350 Kč (od ledna 2019), provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této výše minimálního vyměřovacího základu. Zákonné minimum nemusí být dodrženo pouze u osob uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy skutečně dosažený příjem, bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, období nemoci apod.

I když příjem na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhl v některém měsíci roku 2018 částky 2 500 Kč, neprováděl zaměstnavatel odhlášení zaměstnance na takový měsíc, neboť zaměstnanec byl trvale přihlášen z titulu uzavřeného pracovního poměru. V tomto směru zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje ani skutečnost, že dohoda o pracovní činnosti k datu 31. 12. 2018 skončila.

Po datu 1. 1. 2015 se již pojistné neplatí ani z důvodu neplaceného volna a ani při neomluvené absenci, resp. se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání nenavyšuje vyměřovací základ. I když se tedy pojistné v těchto situacích neplatí, musejí zaměstnavatelé nadále brát v úvahu ustanovení o nutnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ [v lednu pak jeho poměrnou část dle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.], kdy výjimku představují osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Vzhledem k délce trvání nemoci v ochranné lhůtě nevznikl této osobě v měsíci lednu nárok na „státní kategorii“ jako příjemci dávek nemocenského pojištění podle § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Kdyby období nemoci založilo svojí délkou nárok na nemocenské (tj. od 15. kalendářního dne nemoci, náhrada mzdy z titulu onemocnění v ochranné lhůtě nenáleží), byl by pojištěnec ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát, a měl by tak měsíc leden, případně další měsíce, vyřešen. Vznikne-li bývalému zaměstnanci nárok na nemocenské, oznamuje zaměstnavatel prostřednictvím kódů „N“ a „K“ období pobírání nemocenských dávek za podmínky, že jsou mu dané skutečnosti známy. Primárně by si měl v takových případech řešit svoji situaci pojištěnec sám. Pokud tato osoba nebude v průběhu ledna zaměstnána v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, nebo nezačne podnikat jako OSVČ anebo nebude mít nárok na žádnou ze „státních kategorií“, bude na měsíc leden (a případně i na další celé kalendářní měsíce) osobou bez zdanitelných příjmů. Svůj pojistný vztah pro měsíc leden může samozřejmě vyřešit registrací uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce.

K řešené problematice doplňuji, že pokud jsou zaměstnanci poskytnuty dávky nemocenského pojištění podle zákoníku práce, jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) ZDP, a nepodléhají tudíž ani povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Kdyby však zaměstnavatel poskytnul tyto dávky nad rámec stanovený zákonem, tedy kdyby poskytnul dávky i za první tři pracovní dny, resp. za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn, anebo kdyby poskytnul tyto dávky nad stanovenou výši náhrady mzdy nebo platu podle § 192 odst. 2 zákoníku práce, pak se částka podléhající zdanění zahrne i do vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění.

OSVČ není povinna platit zálohy v případě, kdy je zároveň zaměstnancem a své zdravotní pojišťovně prohlásí, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů. V těchto případech se pojistné uhradí do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být, podán Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok. Jiným důvodem, kdy OSVČ není povinna platit zálohy, je skutečnost, že OSVČ byla po dobu celého kalendářního měsíce uznána neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

Podnikající osoby, za které je zároveň po celý kalendářní měsíc plátcem pojistného stát (a nejsou zaměstnány), musejí zálohy platit. Výhoda těchto osob spočívá ve skutečnosti, že se na ně nevztahuje minimální vyměřovací základ. V podávaném Přehledu takový podnikatel vyznačí, ve kterých měsících mu nebyl stanoven minimální vyměřovací základ a z jakého důvodu (v tomto případě s použitím varianty „plátcem pojistného byl i stát“). Zálohy se platí ve výši vypočtené na základě skutečných příjmů po odpočtu výdajů. Pojistné se pak zaplatí formou doplatku po podání Přehledu včetně stanovení záloh pro další období – zálohy se platí tehdy, pokud je v předcházejícím roce dosaženo kladného výsledku podnikatelské činnosti. Zálohy na pojistné neplatí „státní pojištěnci“ pouze v kalendářním roce, ve kterém svoji podnikatelskou činnost zahajují, anebo tehdy, pokud jsou za předcházející kalendářní rok „v mínusu“.

Od ledna roku 2019 je povinností poživatele důchodu zálohy platit, a to ve výši vypočtené v Přehledu za rok 2017. K další změně výše zálohy pak dojde od měsíce podání Přehledu v roce 2019 (za rok 2018).

Pokud pojištěnec ukončí podnikání k datu 31. 12. 2018, oznámí zdravotní pojišťovně do osmi dnů ukončení podnikatelské činnosti, ještě za měsíc prosinec zaplatí příslušnou zálohu a v roce 2019 podá jako OSVČ zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2018.

Jelikož se z příjmů z nájmu u nemovitosti nezapsané v obchodním majetku fyzické osoby neplatí zdravotní pojištění, musí si dotyčná osoba řešit od ledna roku 2019 svůj pojistný vztah. To znamená, že pokud nebude zaměstnána nebo nebude mít nárok na zařazení do některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, přihlásí se u zdravotní pojišťovny nejpozději dne 9. 1. 2019 jako osoba bez zdanitelných příjmů a bude platit měsíční pojistné ve výši 1 803 Kč.

V tomto případě rozhoduje, zda se jedná o osobu podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie nebo cizince z tzv. „třetí“ země. Pokud jde o osobu ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, na kterou se v souvislosti s jejich výdělečnou činností v České republice vztahuje působnost koordinačních nařízení Evropské unie (viz příklad č. 2), pak pojištění pracovníka z některé z těchto zemí trvá v České republice po skončení pracovního poměru i nadále, pokud tato osoba:

Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění jsou i zaměstnanci z tzv. „třetích“ zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená koordinační nařízení EU. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem (svojí výší nebo povahou) zakládají účast na zdravotním pojištění.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

Za této situace je do konce roku 2018 vyměřovacím základem zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy částka 6 000 Kč. Pojistné se v roce 2018 do minima 12 200 Kč nedopočítávalo, jelikož jiný zaměstnavatel zabezpečoval odvod pojistného z částky, která byla alespoň na úrovni tohoto minima, což má zaměstnavatel písemně potvrzeno.

Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce a který příslušné potvrzení vystavil, si musí hlídat, aby (za účelem dodržení zákonného minima) informoval druhého zaměstnavatele tehdy, pokud by:

Od ledna roku 2019 se zaměstnání na základě pracovní smlouvy stalo jediným zaměstnáním a zaměstnavatel tak musí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, což představuje provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima 13 350 Kč.

Při placení pojistného na zdravotní pojištění může dojít nejen k nedoplatku, ale z nejrůznějších příčin i ke vzniku přeplatku na pojistném. Přeplatek může vzniknout například u zaměstnavatele odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn, a to především z důvodu nenahlášení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Správnosti placení pojistného je proto zapotřebí trvale věnovat mimořádnou pozornost a ze strany zaměstnavatele je vhodné pracovníky důrazně upozornit, aby mu oznamovali případnou změnu zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě. Jinak se zaměstnanec vystavuje nebezpečí, že penále, vyměřené zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou právě z důvodu neohlášení nebo pozdního ohlášení změny zdravotní pojišťovny, mu může být zaměstnavatelem předepsáno k úhradě. Vždy však má zaměstnavatel možnost požádat zdravotní pojišťovnu o prominutí vyměřeného penále.

Pokud zaměstnavatel zjistí, že má u příslušné zdravotní pojišťovny přeplatek, má v podstatě dvojí volbu. Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu. Za účelem objektivizace stavu je nutností podání opravných Přehledů dotčeným zdravotním pojišťovnám.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je vhodné (v souvislosti se vznikem přeplatku) požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí zpravidla až na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.), případně i bez kontroly. Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného, a bude uplatňovat i penále. Ani tento postup však není pro plátce nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo. Přeplatek pojistného je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce od jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně.

Závěrem podotýkám, že veškeré nároky se ve zdravotním pojištění uplatňují v rámci desetileté promlčecí doby.