Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále popsaných situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnanců a zaměstnavatelů má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Vliv zvýšení minimální mzdy k 1. 1. 2019 ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
S účinností od 1. 1. 2019 došlo ke zvýšení minimální mzdy na hodnotu 13 350 Kč, proto při stanovení minimálního vyměřovacího základu, resp. jeho poměrné části, vycházejí zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění z této nové částky.
Zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2019 se v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem projeví především při:
a)
Provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než 13 350 Kč, přičemž zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Doplatek do minima platí zaměstnanec.
Příklad 1
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu neurčitou (pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti) s měsíčním hrubým příjmem 10 000 Kč.
Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:
(13 350 – 10 000) x 0,135 = 453 Kč.
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši:
0,135 x 13 350 = 1 803 Kč.
Zaměstnanci srazí z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(10 000 x 0,135) / 3 = 450 Kč,
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 450 + 453 = 903 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
1 803 – 903 = 900 Kč.
b)
Provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel, v tomto případě podle § 209 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).
Příklad 2
Hrubý příjem zaměstnance činí 16 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od ledna roku 2019 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 9 600 Kč.
Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 750 Kč (13 350 – 9 600) x 0,135 = 507 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel).
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 13 350 = 1 803 Kč.
Zaměstnanci srazí z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 9 600 Kč, tj. 864 Kč,
a dále doplatek pojistného ve výši 507 Kč, tj. celkem
1 371
Kč.
c)
Provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů.
Příklad 3
Hrubý příjem zaměstnance u zaměstnavatele A, kterého zaměstnanec pověřil prováděním dopočtu do minimálního vyměřovacího základu, činil v měsíci lednu roku 2019 částku 4 600 Kč. U zaměstnavatele B dosáhl zaměstnanec v tomto měsíci hrubého příjmu 2 000 Kč a u zaměstnavatele C pak 1 400 Kč.
Vzhledem k tomu, že součet hrubých příjmů nedosahuje v úhrnu minimální mzdy, musí zaměstnavatel A na základě zaměstnancova pověření provést doplatek pojistného tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Postup zaměstnavatele A je následující:
Z hrubého příjmu ve výši 4 600 Kč vypočte 13,5 %, což představuje částku pojistného ve výši 621 Kč. Jednu třetinu (207 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny, neboli rozdíl ve výši 414 Kč, zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Protože zaměstnanec pověřil zaměstnavatele A doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu, odvede zaměstnavatel A současně i částku pojistného ve výši 723 Kč, sraženou zaměstnanci, která představuje 13,5 % z částky 5 350 Kč, což je rozdíl vyměřovacích základů: 13 350 – (4 600 + 2 000 + 1 400).
S ohledem na výši pojistného u zaměstnavatelů B a C je za této situace již zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima. V takových případech musí mít zaměstnavatel provádějící dopočet a doplatek pojistného do minima k dispozici doklad o výši příjmů u ostatních zaměstnavatelů v příslušném kalendářním měsíci, a to zpravidla každý měsíc, neboť výše příjmů se může měnit.
d)
Dopočtu do poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Příklad 4
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 4. 1. 2019. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:
PČminVZ = (28 / 31) x 13 350 = 12 058,06 Kč
P = 12 058,06 x 0,135 = 1 628 Kč
Pojistné na zdravotní pojištění musí být za měsíc leden roku 2019 odvedeno alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve výši 12 058,06 Kč, tj. nejméně v částce 1 628 Kč. Pokud by byl zaměstnanci za uvedených 28
kalendářních
dnů, ve kterých v měsíci lednu pracoval, zúčtován příjem vyšší než 12 058,06 Kč, k takto vypočtené poměrné části minimálního vyměřovacího základu se nepřihlíží a pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč.Naopak, kdyby zúčtovaný příjem za měsíc leden nedosáhl 12 058,06 Kč, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima s tím, že částku doplatku by prostřednictvím zaměstnavatele uhradil zaměstnanec za předpokladu, že by se nejednalo o důvody podle § 207 až 209 zákoníku práce.
První tři kalendářní dny měsíce ledna neřeší ani zaměstnanec ani zaměstnavatel, postupem dle výše uvedeného je dodržena právní úprava zdravotního pojištění.
Minimální vyměřovací základ zaměstnance se dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud:
a)
zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (tj. po celý kalendářní měsíc),
b)
zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci dle § 191 a následujících zákoníku práce (například nemoc),
c)
zaměstnanec se stal (nebo přestal být) v průběhu rozhodného období osobou:
–
za kterou platí pojistné i stát,
–
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
–
která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
–
která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.
Pod písmeny a)–c) jsou popsány všechny situace snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část. Nejen pro účel poměrné části minimálního vyměřovacího základu pracujeme ve zdravotním pojištění výhradně s kalendářními dny.
e)
Řešení přečerpané dovolené.
Příklad 5
Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 4. 2019, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou o deset dnů, za které byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 11 600 Kč. Hrubý příjem za duben činí 28 000 Kč.
Dny přečerpané dovolené se vykazují jako dny neplaceného volna, za které se pojistné od 1. 1. 2015 již neplatí. Při výpočtu výše pojistného za měsíc duben zaměstnavatel odúčtuje pouze náhradu mzdy 11 600 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 16 400 Kč.
Kdyby byl výsledný příjem nižší než 13 350 Kč, provedl by zaměstnavatel za duben dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty minima.
f)
Neplatném rozvázání pracovního poměru.
Jestliže soud po přezkoumání zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, je tato osoba se zpětnou platností považována za zaměstnance po příslušné období. Z tohoto důvodu musí být zaměstnavatelem zpětně přihlášena u zdravotní pojišťovny jako zaměstnanec. Pokud byl zaměstnanec odhlášen například k datu 31. 8. 2016, musí být za účelem kontinuální návaznosti zaměstnání provedeno jeho zpětné přihlášení k datu 1. 9. 2016.
I v těchto případech je nutné respektovat povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu za celé období neplatné výpovědi. Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Kromě odvodu pojistného ze zúčtované náhrady mzdy tak musí zaměstnavatel zajistit dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje. Zaměstnavatel tak jednorázově uhradí příslušné pojistné (ze kterého vzniká penále) a současně podá opravné Přehledy za ty měsíce, ve kterých dochází ke změně ve všech položkách – ve vyměřovacím základu, částce pojistného i v počtu zaměstnanců.
Doplatek do zákonného minima za jednotlivé měsíce se netýká osob, které:
–
nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále, nebo
–
byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy, anebo
–
po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ.
Aby zaměstnavatel nemusel doplácet za jednotlivé měsíce minimální pojistné a podávat zdravotní pojišťovně opravné Přehledy (navíc pozor na možnou změnu zdravotní pojišťovny během tohoto období), musí mít k dispozici příslušný doklad, například nárok na zařazení zaměstnance mezi osoby, za které platí pojistné stát.
g)
Takzvaném nekolidujícím zaměstnání.
Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od ledna roku 2019 částku 6 675 Kč. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.
h)
Odvodu pojistného u pracovněprávních vztahů.
Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem. Podotýkám, že dohody o provedení práce řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2012.
Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než minimální mzda, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet do stanoveného minima při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.
U dohody o pracovní činnosti se pojistné platí od 1. 1. 2019 až při příjmu alespoň 3 000 Kč, u pracovní smlouvy pak z jakékoli částky příjmu – v obou případech případně s přihlédnutím k povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ zaměstnance.
Zaměstnanci ve zdravotním pojištění bez minima
Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy z této povinnosti jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
c)
kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
d)
kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2019 nejméně v částce 2 208 Kč),
e)
za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.
Odvod pojistného ze skutečné výše příjmu
Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je zákonné minimum (od 1. 1. 2019 minimální mzda 13 350 Kč, případně její poměrná část), musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:
1.
Veškeré příjmy, započitatelné
u téhož
zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 9 000 Kč a příjem na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 6 000 Kč).2.
Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 13 350 Kč.
3.
Doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele:
–
zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 8 500 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 6 100 Kč,
–
zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 5 200 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 3 000 Kč.
Poznámka:
Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu nelze v bodech 1)–3) použít příjem na základě dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč a od 1. 1. 2019 příjem u dohody o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč.
4.
Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2019 částka 2 208 Kč.
5.
Doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.).
6.
Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.
7.
Musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let).
8.
Doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P.
Tyto skutečnosti prověřuje zaměstnavatel vždy při nástupu zaměstnance do zaměstnání, přičemž mohou nastat i v průběhu trvání zaměstnání. Za účelem správného placení pojistného je ze strany zaměstnavatele mj. žádoucí zaměstnance vhodně upozornit, aby mu neprodleně oznámili vznik nebo zánik nároku na zařazení do některé z kategorií osob, za které hradí pojistné stát. Rovněž v případě, kdy zaměstnanec vystavuje zaměstnateli čestné prohlášení, mělo by být součástí tohoto prohlášením konstatování, že zaměstnanec oznámí případnou změnu zaměstnavateli do osmi dnů. Totiž, pokud zaměstnanec vystavuje zaměstnavateli čestné prohlášení, pak tento doklad vždy představuje pro zaměstnance i zaměstnavatele určitou úlevu či zvýhodnění, což se však změní tehdy, pokud tyto skutečnosti pominou.
Vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele
Za účelem zajištění postupu zaměstnavatele při placení pojistného podle zákona se za konkrétních podmínek vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto zaměstnání odvádět zaměstnavatel v roce 2018 pojistné nejméně ze zákonného minima 13 350 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance. Jestliže však zaměstnavatel tímto potvrzením nedisponuje, musí provádět dopočet.
Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, pak fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením vlastně garantuje, že je u konkrétního zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět případný dopočet do aktuální výše minimální mzdy. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových podkladových materiálech plátců pojistného – zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ, či nikoliv. V této souvislosti nabádám k obezřetnosti v situaci, kdy bylo takové potvrzení dříve vystaveno a příjem zaměstnance poklesne pod 13 350 Kč. V tomto případě musí být součinností příslušných zaměstnavatelů v úhrnu zúčtovaných příjmů minimum 13 350 Kč dodrženo, jinak provádí pověřený zaměstnavatel dopočet dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.