Vydáno: 25. 3. 2019
Prošlo odborným dohledem
Vybraná pravidla pro daňové lhůty v příkladech Mgr. Ing. Alena Dugová Lhůta, respektive její zmeškání, může představovat pro daňový subjekt noční můru vzhledem k potenciálním problémům, které může takové promeškání způsobit. Zmeškání určité lhůty totiž bývá obvykle spojeno s negativními důsledky pro daňový subjekt, který pouze ve výjimečných případech může dosáhnout nápravy. Na druhou stranu jsou i lhůty, které jsou závazné pro správce daně, jenž je povinen je respektovat ve vztahu k daňovému řízení. Tento článek obsahuje několik praktických situací, které se týkají právě problematiky lhůt, které by měl každý daňový subjekt znát, aby se vyvaroval možným negativním následkům. Problematika je vysvětlena na příkladech s odkazem na příslušnou legislativu. Obecná pravidla pro lhůty v oblasti daní Základní úprava pro postup správce daně a pro práva a povinnosti daňových subjektů, které jim vznikají při správě daní, je obsažena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), který je účinný již od roku 2011. Před tím byl daňový proces upraven zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který však řadu oblastí včetně některých pravidel pro lhůty upravoval odlišně. Legislativní úprava pro lhůty je však často obsažena také v jednotlivých hmotněprávních předpisech [například zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“)], které mají aplikační přednost jakožto speciální zákony před daňovým řádem. Dalším příkladem je i zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), který obsahuje speciální pravidla pro některé lhůty, a to například pro lhůtu pro stanovení daně ve vymezených situacích.