V souvislosti se změnou limitní výše paušálních výdajů ve prospěch poplatníka daně z příjmů fyzických osob na základě novely zákona o daních z příjmů , obsažené v „daňovém balíčku“ pod číslem 80/2019 Sb. bude řada poplatníků zvažovat v roce 2019 přechod z vedení daňové evidence na uplatnění paušálních výdajů. Půjde i o podnikatele, kteří v návaznosti na dopady zákona č. 170/2017 Sb. přešli v roce 2018 z paušálních výdajů na daňovou evidenci a kteří v důsledku novely ZDP se navrátí zpět k výhodnějšímu uplatnění paušálních výdajů. Proto se v článku zamyslíme nad důsledky tohoto rozhodnutí podnikatelů.
Přechod na paušální výdaje
Ing.
Ivan
Macháček
Principy uplatnění paušálních výdajů
Ve smyslu znění § 7 odst. 7 ZDP může uplatnit paušální výdaje, tj. výdaje stanovené procentem z příjmů, poplatník s příjmy podle . Paušální výdaje lze dále uplatnit
u příjmu z nájmu dle § 9 odst. 4 ZDP a u příjmu ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, která není provozována podnikatelem a je zdaňována podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP
.Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP a § 7odst. 2 ZDP anebo s příjmy dle § 9 resp. § 10 odst. 1 písm. a) ZDP se může kdykoliv rozhodnout, a namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu uplatnit výdaje procentem z příjmů. Rozhodnutí o uplatnění paušálních výdajů může poplatník provést nejen počátkem příslušného zdaňovacího období, ale i po skončení zdaňovacího období v rámci přípravy daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, pokud to bude pro něho výhodnější.
Pokud
poplatník hodlá uplatnit paušální výdaje procentem z příjmů u jednoho z druhu příjmů
dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP, musí
podle pokynu GFŘ č. D-22 k § 7 odst. 7 ZDP uplatnit paušální výdaje ke všem druhům příjmů, které má podle § 7 odst. 1 písm. a) až písm. c) ZDP a § 7 odst. 2 ZDP
, které tvoří jeden dílčí základ daně, s výjimkou uvedenou v § 12 ZDP, kdy musí uplatnit daňové výdaje ze všech druhů příjmů ve skutečné výši. Pokud však má poplatník příjmy dle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP (podíl společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti na zisku) a kromě těchto příjmů má další příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP a § 7 odst. 2 ZDP, může u těchto dalších příjmů uplatnit paušální výdaje, zatímco k podílu na zisku společníka v. o. s. a komplementáře na k. s. paušální výdaje uplatnit nemůže, i když se jedná o jeden dílčí základ daně dle § 7 ZDP.
Příjmy z činnosti poplatníka, kterou poplatník vykonává bez podnikatelského oprávnění
, přestože k této činnosti je potřeba podnikatelské oprávnění, jsou začleněny pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP a poplatník může v souladu s § 7 odst. 7 ZDP uplatnit k těmto příjmům výdaje pouze ve výši 40 % z těchto příjmů, maximálně ve výši stanovené zákonem (půjde například o situaci, kdy poplatník nemá k dispozici živnostenské oprávnění a provádí podnikání „na černo“; v tomto případě nemůže uplatnit paušální výdaje ve výši 60 % z dosažených příjmů, ale jen 40 % příjmů).Poplatník, který uplatňuje daňové výdaje procentem z dosažených příjmů (paušální výdaje) podle § 7 odst. 7 a 8 ZDP, nemá majetek zahrnutý v obchodním majetku.
Majetek lze do obchodního majetku zahrnout pouze při vedení daňové evidence anebo při vedení účetnictví. Datum přechodu z uplatňování výdajů v prokazatelné výši na uplatňování výdajů procentem z příjmů je u poplatníka, který dosud vedl daňovou evidenci, i datem vyřazení majetku z obchodního majetku.V ustanovení § 7 odst. 7 ZDP se uvádí, že způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně změnit.
Pokud
tedy poplatník uplatní v řádném daňovém přiznání daňové výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP, nemůže v dodatečném daňovém přiznání změnit způsob uplatnění výdajů a přejít z paušálních výdajů na daňové výdaje v prokázané výši podle § 24 ZDP
. Tento zákaz dodatečné změny ve způsobu uplatnění výdajů se však nevztahuje na dodatečný přechod z daňových výdajů v prokázané výši uplatněných v řádném daňovém přiznání na uplatnění paušálních výdajů v dodatečném daňovém přiznání.Daňové výdaje procentem z příjmů může uplatnit i poplatník, který je plátcem daně z přidané hodnoty. Má-li poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7 ZDP, u kterých uplatňuje daňové výdaje rozdílným procentem podle druhu příjmů, musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů v příslušné výši.
Daňové výdaje procentem z příjmů může uplatnit i poplatník, který vede účetnictví.
V § 7 odst. 8 ZDP se uvádí, že pro účely odstavce 7 se příjmy rozumí příjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou
. Při uplatnění paušálních výdajů je pro stanovení jejich výše i u těchto poplatníků rozhodující nikoliv výnos ve smyslu účetních předpisů, ale stejně jako u neúčtujících poplatníků příjem, a sice takový, který by tito účtující poplatníci podle ZDP měli, pokud by nebyli poplatníky vedoucí účetnictví. I tito poplatníci, kteří jsou účetní jednotkou a uplatňují výdaje paušálem, jsou povinni vést záznamy o příjmech ve smyslu § 7 odst. 8 ZDP, stejně jako neúčtující poplatníci.Jaké jsou výhody uplatnění paušálních výdajů?
–
K uplatnění paušálních výdajů se rozhodne poplatník především v případě, že jeho skutečné výdaje jsou nižší, než by byly výdaje uplatněné procentem z příjmů. Poplatník tak může snížit základ daně ve vyšší výši, než když uplatňuje výdaje prokazatelným způsobem, a tím u něho dojde ke
snížení vypočtené daně z příjmů a rovněž tak dojde ke snížení vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění
.–
Na rozdíl od vedení daňové evidence za podmínek uvedených v § 7b ZDP
existuje při uplatnění paušálních výdajů jednoduchost evidence
, kdy podle § 7 odst. 8 ZDP je poplatník povinen vést pouze záznamy o příjmech a evidenci pohledávek, vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. V pokynu č. D-22 se uvádí, že poplatník, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP, nevede daňovou evidenci.
–
Obdobně poplatník, který uplatňuje paušální výdaje k příjmům dle § 9 ZDP, je povinen podle znění § 9 odst. 5 ZDP vést pouze záznamy o příjmech a evidenci pohledávek, vzniklých v souvislosti s nájmem.
Jaké jsou nevýhody uplatnění paušálních výdajů?
I když má uplatnění paušálních výdajů své prokazatelné výhody (daňové i administrativní), nutno připomenout i nevýhody tohoto režimu uplatnění výdajů:
–
Nemožnost uplatnit daňové odpisy hmotného a nehmotného majetku
, nemožnost přerušit daňové odpisy hmotného majetku. Po dobu uplatňování paušálních výdajů probíhá i nadále daňové odpisování hmotného majetku a tyto odpisy jsou vedeny pouze evidenčně a při ukončení uplatnění paušálních výdajů a přechodu na skutečné výdaje je nutno pokračovat v odpisování a neuplatněné odpisy za období, kdy poplatník uplatňoval paušální výdaje, již nelze uplatnit.–
Pokud poplatník s příjmy dle § 7 ZDP zakoupí hmotný majetek
ve zdaňovacím období, ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů a nevede účetnictví, nemůže jej zařadit do obchodního majetku
(tento při vedení paušálních výdajů neexistuje), a tudíž nemůže zahájit odpisování hmotného majetku ani evidenčně
. V případě, že v následujícím zdaňovacím období bude poplatník uplatňovat výdaje ve skutečné výši a povede daňovou evidenci, bude mít obchodní majetek a zakoupený hmotný majetek v období, kdy uplatňoval paušální výdaje, může vložit do obchodního majetku a zahájit daňové odpisování v prvním roce odpisování ze vstupní ceny stanovené dle § 29 ZDP. –
Nemožnost uplatnit paušální výdaje na dopravu
podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, protože v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka.–
Uplatnění paušálních výdajů má
negativní dopad po ukončení finančního leasingu
hmotného majetku, kdy převedený hmotný majetek za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele věci nemůže poplatník zařadit do obchodního majetku, a tím není splněna podmínka daňové účinnosti úplaty za dobu trvání finančního leasingu dle § 24 odst. 4 ZDP (za dobu, kdy poplatník ještě neuplatňoval paušální výdaje).–
Nemožnost tvorby rezervy na opravu
hmotného majetku.Limitní výše u paušálních výdajů pro rok 2019
Od roku 2013 docházelo postupně k omezování absolutní výše paušálních výdajů zaváděním jejich limitní výše dle jednotlivých druhů příjmů (zákon č. 500/2012 Sb., zákon č. 267/2014 Sb.). Současně došlo dle § 35ca ZDP k omezení pro uplatnění slevy na dani na manželku a pro uplatnění daňového zvýhodnění u poplatníků, kteří uplatňují paušální výdaje.
K dalšímu snížení limitu pro uplatnění paušálních výdajů došlo zákonem č. 170/2017 Sb., který stanovil, že pro uplatnění výše paušálních výdajů (30 %, 40 %, 60 % a 80 % z dosažených příjmů)
se vychází z limitní výše příjmů 1 mil. Kč, tedy z poloviční výše, než platilo před novelou ZDP. Současně s tímto snížením limitní výše paušálních výdajů došlo ke zrušení ustanovení § 35ca ZDP.
Pozitivní zprávou je změna obsažená ve schválené novele ZDP, ve které je počínaje rokem 2019 obsaženo navrácení ke stavu před účinností zákona č. 170/2017 Sb., tedy k uplatnění paušálních výdajů 30 %, 40 %, 60 % a 80 % do výše odvozené z limitní výše příjmů 2 mil. Kč. Jak vyplývá z přechodných ustanovení k novele zákona o daních z příjmů bodu 3, nové ustanovení § 7 odst. 7 a § 9 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použije pro zdaňovací období, ve kterém tento zákon nabyl účinnosti.
Přehled paušálních výdajů poplatníků daně z příjmů fyzických osob v roce 2018 a v roce 2019
PŘÍKLAD 1
Podnikatel provozuje řemeslnou živnost. Z důvodu snížení limitní výše pro uplatnění paušálních výdajů na základě zákona č. 170/2017 Sb. přešel v roce 2018 z paušálních výdajů na daňovou evidenci. Jeho manželka je bez zdanitelných příjmů a je v domácnosti. Podnikatel dosáhne za rok 2019 zdanitelné příjmy ve výši 1 820 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 1 190 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.
Optimalizační porovnání zdanění v roce 2019
V daném případě je jednoznačně výhodné v roce 2019 přejít z daňové evidence na paušální výdaje. Poplatník však nesmí zapomenout na případnou úpravu základu daně z příjmů za rok 2018 dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP.
Pozitivním výsledkem přechodu na paušální výdaje v roce 2019 je i snížení odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Při uplatnění paušálních výdajů je u poplatníka za rok 2019 nižší základ daně z příjmů než při uplatnění skutečných výdajů, což má dopad na jeho odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění, a to snížení o částku 0,5 x (630 000 Kč – 364 000 Kč) x 0,427 = 56 791 Kč. V daném případě poplatník přechodem na uplatnění paušálních výdajů v roce 2019 sníží daňové zatížení o 39 900 Kč a pojistné zatížení o 56 791 Kč.
PŘÍKLAD 2
Právník dosáhne za rok 2019 příjmy dle § 7 odst. 1 písm. c) ZDP ve výši 1 150 000 Kč. Uplatňuje paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů. V průběhu roku 2019 provedl opravu své kanceláře, nakoupil nový kancelářský nábytek, nový počítač a kopírku. V rámci přípravy daňového přiznání za rok 2019 zjistí v únoru roku 2020, že jeho skutečné daňové výdaje včetně odpisů z hmotného majetku dosáhnou výše 548 000 Kč. K 31. 12. 2018 neeviduje žádné pohledávky.
Optimalizační porovnání zdanění v roce 2019
Pro poplatníka je v roce 2019 výhodnější přejít z paušálních výdajů na vedení daňové evidence. Pozitivním výsledkem přechodu z paušálních výdajů na skutečné výdaje v roce 2019 je i snížení odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Při uplatnění paušálních výdajů je u poplatníka za rok 2019 vyšší základ daně z příjmů než při uplatnění skutečných výdajů, což má dopad na jeho odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění, a to zvýšení o částku 0,5 x (690 000 Kč – 602 000 Kč) x 0,427 = 18 788 Kč. V daném případě při přechodu v roce 2019 z paušálních výdajů na skutečné výdaje poplatník sníží daňové zatížení o 13 200 Kč a pojistné zatížení o 18 788 Kč.
Úprava základu daně při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje
Pokud se poplatník rozhodne, že namísto prokazatelných výdajů je pro něj výhodnější přejít na uplatnění paušálních výdajů, vztahuje se na něj úprava základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP.
Základ daně je nutno upravit za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, a to:
a)
U poplatníků, kteří vedou účetnictví – § 23 odst. 8 písm. b) bodu 1 ZDP:
–
zvýšení základu daně o zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek vytvořených podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 593/1992 Sb.“), o výši přijatých záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, a dále o výnosy příštích období a výdaje příštích období,
–
snížení základu daně o zaplacené zálohy, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, a dále o příjmy příštích období a náklady příštích období,
–
nájemné a úplata u finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období.
b)
U poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci – § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 ZDP:
–
zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a přijatých záloh, o zůstatky vytvořených rezerv dle zákona č. 593/1992 Sb., o cenu nespotřebovaných zásob (při jejich dalším prodeji se pak zahrne do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých při zvýšení základu daně),
–
snížení základu daně o hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou zaplacených záloh,
–
úplata z finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období.
Rozhodnutí o přechodu z vedení daňové evidence na paušální výdaje a z toho důvodu vyplývající povinnost úpravy základu daně za předcházející zdaňovací období dle § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 ZDP může být nevýhodné v případě evidování dlouhodobých pohledávek, které nemusí být vždy v budoucnu uhrazeny dlužníkem. Přesto o tyto pohledávky je nutno zvýšit základ daně za předcházející zdaňovací období, přičemž ke zvýšení základu daně dojde i o promlčené a neuhrazené pohledávky [kromě pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP].
V § 23 odst. 8 ZDP se uvádí, že
při úpravě základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém došlo ke změně způsobu uplatňování výdajů, se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.
PŘÍKLAD 3
Poplatník s příjmy ze živnostenského podnikání dosud uplatňuje skutečné výdaje a vede daňovou evidenci. Za zdaňovací období roku 2019 dosáhne podnikatel příjmy ve výši 1 300 000 Kč a k tomu daňově uznatelné výdaje pouze ve výši 590 000 Kč. V daňovém přiznání za rok 2019 je pro něho výhodnější přejít z vedení daňové evidence na uplatnění paušálních výdajů (60 % z dosažených příjmů). K 31. 12. 2018 vykázal neuhrazené pohledávky z titulu vystavených faktur za poskytnuté služby ve výši 55 000 Kč, zůstatek rezervy na opravy hmotného majetku ve výši 48 000 Kč a neuhrazené dluhy za provedené opravy provozovny ve výši 21 000 Kč.
Pokud se podnikatel v závěru roku 2019 rozhodne přejít z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem z příjmů, musí poplatník upravit základ daně a daň z příjmů za předcházející zdaňovací období formou podání dodatečného daňového přiznání za rok 2018 a to následovně:
–
zvýšení základu daně
o výši pohledávek 55 000 Kč a o výši rezerv na opravy 48 000 Kč, tedy celkem o částku 103 000 Kč,–
snížení základu daně
o výši dluhů 21 000 Kč.Celková úprava základu daně za zdaňovací období roku 2018 v dodatečném daňovém přiznání činí 103 000 Kč – 21 000 Kč, tedy zvýšení o 82 000 Kč. Poplatník rovněž nesmí opomenout podat opravný přehled na OSSZ z titulu zvýšení pojistného na sociální pojištění za rok 2018 o částku 0,5 x 82 000 Kč x 0,292 = 11 972 Kč.
V dodatečném daňovém přiznání za rok 2018 dochází k dodatečnému zdanění neuhrazených pohledávek do 31. 12. 2018. Podle § 23 odst. 4 písm. d) ZDP se již do základu daně nezahrnují částky, které již byly zdaněny u téhož poplatníka. Pokud dojde k úhradě pohledávek z roku 2018 ve zdaňovacím období roku 2019, kdy poplatník již uplatňuje výdaje procentem z příjmů, bude příjem z těchto uhrazených pohledávek z roku 2018 vyloučen s odvoláním na výše uvedené znění zákona ze zdanitelných příjmů roku 2019. Paušální výdaje za rok 2019 budou pak stanoveny procentem z příjmů dosažených v roce 2019, ve kterých již nejsou zahrnuty uhrazené pohledávky z roku 2018, tzn. z částky 1 245 000 Kč. Za zdaňovací období rok 2019 tak uplatní poplatník paušální výdaje ve výši:
1 245 000 Kč x 60 % / 100 = 747 000 Kč.
Jeho základ daně bude:
1 245 000 Kč – 747 000 Kč = 498 000 Kč.
PŘÍKLAD 4
Podnikatel vede daňovou evidenci. Na základě dosažených výdajů v roce 2019 je pro něho výhodnější přejít na uplatnění výdajů procentem z příjmů. Ke dni 31. 12. 2018 vykázal v rámci daňové evidence částku 55 000 Kč jako zásoby nakoupeného materiálu.
Pokud poplatník, který vede daňovou evidenci, přejde na uplatnění paušálních výdajů, musí za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, formou dodatečného daňového přiznání zvýšit základ daně o cenu nespotřebovaných zásob, tedy v našem případě o částku 55 000 Kč.
Podstatou zvýšení základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 ZDP o nespotřebované zásoby je skutečnost (platná pro vedení daňové evidence), že poplatník při pořízení (nákupu) zásob a jejich zaplacení cenu zásob uplatní přímo do daňově uznatelných výdajů. Protože tyto zásoby nespotřeboval do konce zdaňovacího období předcházející zdaňovacímu období, kdy dochází ke změně způsobu uplatňování výdajů, musí o cenu nespotřebovaných zásob zvýšit základ daně (
de facto
je vyloučit z již uplatněných výdajů).PŘÍKLAD 5
Podnikatel se rozhodl přejít v roce 2019 z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem z příjmů. V předcházejících zdaňovacích obdobích zakoupil několik movitých věcí v ceně do 40 000 Kč – počítač, kopírku, tiskárnu, nábytek do kanceláře. Při pořízení těchto movitých věcí uplatnil příslušné částky vždy do daňových výdajů.
Hmotný majetek pro daňové účely je vymezen v § 26 ZDP. Hmotným majetkem jsou mimo jiné samostatné movité věci o vstupní ceně vyšší než 40 000 Kč, které mají provozně-technickou funkci delší než jeden rok. Pokud podnikatel – fyzická osoba vede daňovou evidenci a zakoupí movitou věc o vstupní ceně nižší než 40 000 Kč, může tuto částku uplatnit v plné výši do daňových výdajů. Pokud jsou tyto movité věci v ceně do 40 000 Kč vydány do spotřeby, nejedná se o zásoby. Zásobou by byly pouze tehdy, když by po zakoupení tyto věci zůstaly na skladě. Pak by podléhaly u poplatníka, který vede daňovou evidenci, inventuře stavu zásob ve smyslu § 7b odst. 4 ZDP.
Vzhledem k tomu, že „drobný hmotný majetek“ vydaný po zakoupení do spotřeby není považován za zásoby, není nutno při přechodu na paušální výdaje upravit základ daně o cenu tohoto majetku.
Vliv úpravy základu daně z příjmů na vyměřovací základ OSVČ
Při úpravě základu daně z příjmů v souvislosti s přechodem ze skutečných výdajů na paušální výdaje anebo z paušálních výdajů na skutečné výdaje je nutno z hlediska sociálního a zdravotního pojištění postupovat následovně:
–
pojistné na sociální pojištění
Podle znění § 5b odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je
vyměřovacím základem OSVČ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti částka, kterou si osoba určí, ne však méně než 50 % daňového základu
. Daňovým základem se pro účely povinného pojistného rozumí základ daně nebo dílčí základ daně stanovený podle § 7 ZDP z příjmů ze samostatné činnosti po úpravě základu daně podle § 5 a 23 ZDP, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP. Z toho vyplývá, že úprava základu daně z příjmů provedená podle § 23 odst. 8 ZDP při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje a naopak má vliv na výši vyměřovacího základu a na výši pojistného na sociální pojištění podnikatele. Poplatník je povinen při zvýšení základu daně za předcházející zdaňovací období podat příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení opravný přehled příjmů a výdajů za předcházející rok a doplatit zjištěný rozdíl pojistného na sociální pojištění OSVČ.–
pojistné na veřejné zdravotní pojištění
Podle znění § 3a odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je
vyměřovacím základem u OSVČ pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění 50 % příjmu ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) po odpočtu výdajů
vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Úprava základu daně z příjmů podle § 23 odst. 8 ZDP v důsledku přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje a naopak nemá tedy vliv na výši vyměřovacího základu poplatníka pro stanovení výše pojistného na zdravotní pojištění.