Lidé dokážou být až neuvěřitelně pečliví a přesní. Jen považte, že dokážeme na milimetr přesně změřit vzdálenost Země od Měsíce, který se nám mimochodem vzdaluje o cca 38 mm ročně. Na straně druhé však lidé také dosti často bývají více či méně nepečliví a nepřesní, případně chybují z neznalosti, o čemž by mohli dlouze vyprávět pracovníci kontrolních oddělení finančních úřadů. V tomto příspěvku se zaměříme na časově nesprávné uvedení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v přiznání – ať už dříve nebo později, než mělo správně být. V praxi jde o hojné chyby, které sice páchají konkrétní plátci daně, resp. jejich účetní, ovšem obecným viníkem je dneska již spíše velmi přehnaná složitost, komplexnost a někdy i nejednoznačnost právní úpravy této daně…
Nesprávné uvedení DPH za jiné zdaňovací období
Ing.
Martin
Děrgel
Čas jsou peníze také v DPH
Obdobně jako ve fyzice lze energii přeměnit na hmotu a naopak, tak v ekonomice může prosté plynutí času přinést (ale i ubrat) peníze nebo si za peníze můžeme „koupit“ čas. Příkladem vztahujícím se k dnešnímu příspěvku je o měsíc později přiznaná DPH na výstupu ze zboží prodaného plátcem. Výše daně je sice správná, ale státní pokladna přesto utrpěla újmu kvůli časové hodnotě peněz, a to případně nejen hypoteticky, ale zcela prakticky, pokud si dotyčný odběratel (rovněž plátce) nárokoval odpočet této DPH na vstupu, takže v mezidobí státní rozpočet fakticky úvěroval dodavatele ohledně jím opožděně přiznané a také pozdě odvedené daně. Za což bude po zásluze potrestán příslušnou sankcí, zde v podobě úroku z prodlení za měsíční opoždění úhrady DPH.
Zatímco na výpočet, přiznání a zaplacení „roční“ daně z příjmů mají podnikatelé poměrně dost času, tak DPH je rychlou daní s pouhým měsíčním (čtvrtletním) zdaňovacím obdobím. Přičemž tento časový stres je jistě jedním z důvodů vyšší chybovosti plátců DPH. Na této stěžejní dani spotřebního typu je dále nemilé, že u ní jde zpravidla o velké částky, a také že na malé výjimky se uplatňuje účetní princip přiznání DPH na výstupu již z fakturovaných částek za tzv. uskutečněná (splněná) zdanitelné plnění, bez ohledu na jejich jakkoli pozdější úhradu odběratelem, například ve splátkách. Takže pokud plátce třeba v červnu dodá zákazníkovi výrobní linku za 10 mil. Kč, musí do 25. 7. přiznat a potažmo rovněž poslat státu 2 100 000 Kč coby DPH z tohoto prodeje (dodání zboží), ber kde ber, bez ohledu na to, že zákazník má například půlroční splátkový kalendář.
Tato nepřímá daň není prostou „berní“, která plátcům peníze pouze bere, často jim naopak stát „vrací“ DPH z jejich nákupů (vstupů) od dodavatelů (plátců), a to formou odpočtu DPH na vstupu. Také zde hraje hlavní roli čas. Je nasnadě, že státní rozpočet utrpí újmu nejen, když dodavatel později než měl, přizná a odvede DPH na výstupu, ale také pokud naopak jeho odběratel dříve než mohl, nárokuje odpočet DPH na vstupu. Obdobně jako by se u rodinného rozpočtu příjem výplaty živitele o měsíc opozdil, a naopak nějaký větší výdaj bylo nutno uhradit o měsíc dříve. Logicky největším problém státní kasy je souběh opožděného přiznání DPH na výstupu a předčasného nárokování odpočtu DPH na vstupu, kdy stát
de facto
úvěruje jak dodavatele, tak i odběratele.PŘÍKLAD 1: Pro účely DPH je čas absolutní nikoli relativní
Pan Adam je živnostník prodávající počítače a paní Eva podniká jako účetní, oba jsou měsíčními plátci DPH. Při letní bouřce paní Evě vyhořel počítač, na kterém vede klientům účetnictví, naštěstí externě zálohovaná data zůstala uchráněna. Ihned běžela za panem Adamem, který jí 30. 6. dodal nový počítač a předal daňový doklad. Prodejní cena byla 20 000 Kč, k čemuž musel prodejce coby plátce připočíst 21 % DPH 4 200 Kč. Kvůli dovolené ale paní Eva neměla peníze, a tak se domluvili na splatnosti celé částky 24 200 Kč až za dva měsíce, 30. srpna. Jako satisfakci za pozdní úhradu se dále dohodli na úroku z prodlení ve výši 1 % za měsíc, tedy 484 Kč.
Bez ohledu na to, že DPH na výstupu z prodeje počítače obdrží pan Adam až na konci léta, musí ji státu přiznat již v daňovém přiznání za červen, kdy došlo k prodeji, a poslat finančnímu úřadu do 25. 7. Pokud by plátce přiznal zdanitelné plnění až v daňovém přiznání za červenec, vznikla by státu finanční újma za měsíční prodlení, za což by správce daně potrestal pana Adama „výchovným“ měsíčním sankčním úrokem z prodlení.
A rovněž ani nárok na odpočet DPH na vstupu u jeho zákaznice, paní Evy, není podmíněn zaplacením prodejní ceny. Klidně si jej může uplatnit již v daňovém přiznání za měsíc červen, kdy došlo k uskutečnění prodeje a má od dodavatele daňový doklad. Nicméně paní účetní může také počkat se vznesen