Je možné, že události předchozích týdnů přiměly některé podnikatele – fyzické osoby k zamyšlení nad ukončením své podnikatelské činnosti. Nemusí se jednat hned o nejhorší variantu „absolutní nemožností“ pokračování z důvodů koronavirové krize, možná se chystáme ukončit činnost již delší dobu, nebo chceme své aktivity převést na s. r. o. a činnost fyzické osoby tak ukončit.
Daňové důsledky ukončení činnosti osoby samostatně výdělečně činné - 1. část - daň z příjmů
Ing.
Ivana
Pilařová
Ať je již důvod ukončení činnosti jakýkoliv, je potřeba předem vědět, jaké daňové následky tento krok vyvolá. V tomto článku se budeme zabývat následky ukončení podnikání osoby samostatně výdělečně činné za jejího života. Daňové následky úmrtí osoby samostatně výdělečně činné jsou odlišné.
Alternativy ukončení podnikání
Pokud důvodem ukončení podnikání není přímo „krach“ a nemožnost pokračování v činnosti, ale naopak činnost je možné provozovat i dále, ale fyzická osoba se činnosti již nechce účastnit, přichází v úvahu:
–
prodej obchodního závodu fyzické osoby jiné fyzické osobě, nebo právnické osobě, nebo
–
vklad obchodního závodu fyzické osoby jiné fyzické osobě, nebo právnické osobě.
Kupujícím či nabyvatelem, pokud se jedná o právnickou osobu, může být i právnická osoba, kterou vlastní prodávající či převádějící fyzická osoba. Podnikatelská činnost tak bude pokračovat, jen se změní právní a daňové poměry. Souběžně může, ale taky nemusí pokračovat podnikatelská činnost fyzické osoby.
Pokud však současná situace směřuje spíš k úplnému ukončení činnosti osoby samostatně výdělečně činné, případně dojde k převodu a následně k ukončení podnikání, čtěte pozorně následující řádky.
Oznámení o ukončení podnikání
Abychom nemuseli složitě definovat fyzickou osobu a její podnikání, které bude za života této osoby ukončeno, vypomůžeme si obecně používaným pojmem „osoba samostatně výdělečně činná“ (dále jen „OSVČ“), která realizovala příjmy zdaňované jako příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Obvykle se