Vydáno: 15. 9. 2020
Blíže k některým ustanovením zákona o daních z příjmů ve vztahu k fyzickým osobám – 5. část Ing. Ivan Macháček V pokračování seriálu k přiblížení rozhodujících řešení v ustanoveních § 2 až § 16b ZDP pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob si blíže rozebereme § 7 ZDP, týkající se zdanění příjmů ze samostatné činnosti. Příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) V úvodních dvou odstavcích § 7 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou vymezeny druhy příjmů, které řadíme mezi příjmy ze samostatné činnosti. Dle odstavce 1 se jedná o: a) příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství (vymezení zemědělského podnikatele nalezneme v § 2e zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů), b) příjem ze živnostenského podnikání (jde o činnosti na základě živnostenského oprávnění v rámci živnosti řemeslné, volné a vázané a v rámci koncese), c) příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění (např. příjmy auditorů, advokátů, daňových poradců, lékařů, notářů, právníků, pojišťovacích agentů, zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů ad.); pod toto písmeno jsou zařazeny ke zdanění rovněž příjmy z činnosti poplatníka, kterou poplatník vykonává bez podnikatelského oprávnění, přestože k této činnosti je potřeba podnikatelské oprávnění, d) podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku. V odstavci 2 jsou specifikovány další příjmy ze samostatné činnosti: a) příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem [tyto příjmy jsou zdaňovány buď zvláštní sazbou daně (srážková daň) ve smyslu znění § 7 odst. 6 ZDP anebo v rámci daňového přiznání; příjmy z autorských práv nelze v žádném případě zdaňovat jako ostatní příjem podle § 10 ZDP, i když by se jednalo pouze o příležitostný příjem – jednorázový autorský honorář za jednorázový příspěvek ve zdaňovacím období]. b) příjemz nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku, c) příjem z výkonu nezávislého povolání. PŘÍKLAD 1 Fyzická osoba podniká a má movitý i nemovitý majetek vložen v obchodním majetku. Část budovy, ve které má umístěnu provozovnu, pronajímá jinému podnikateli. Z důvodu dlouhodobé nemoci se k 31. 12. 2020 rozhodne ukončit své podnikání. Část nemovité věci však bude i nadále pronajímat. Ke dni ukončení podnikání eviduje podnikatel neuhrazené nájemné za nájem nemovité věci za IV. čtvrtletí roku 2020 ve výši 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že u nájmu nemovité věci se jedná o nájem majetku zahrnutého v obchodním majetku, je příjem po dobu trvání činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, zdaňován dle §7 odst. 2 písm. b) ZDP. Při ukončení podnikání však dochází k vyřazení majetku z obchodního majetku a příjmy z následného nájmu nemovité věci budou zdaňovány dle § 9 ZDP jako příjmy z nájmu majetku nezahrnutého v obchodním majetku. Ve smyslu znění bodu 2 pokynu GFŘ č. D-22 k § 23 odst. 8 ZDP se neupraví základ daně při ukončení podnikání o pohledávky vztahující se k najímanému majetku. Dodatečná úhrada nájemného za rok 2020 se promítne jako příjem zdaňovaný dle § 9 ZDP ve zdaňovacím období, kdy dojde k úhradě. V § 7 odst. 3 ZDP se vymezuje základ daně (dílčí základ daně) z příjmů poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti, kterým se rozumí příjmy vymezené v odstavci 1 a 2 [s výjimkou příjmů dle odst. 6)] snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení [s výjimkou příjmů dle odstavce 1 písm. d)], přičemž se pro zjištění základu daně použijí ustanovení § 23 až 33 ZDP. Ke stanovení odčitatelných výdajů podle § 24 odst. 1 ZDP připomínáme judikaturní závěry NSS, že se musí jednat o výdaje, které slouží k dosažení, zajištění nebo udržení příjmů, tyto příjmy musí být zdanitelné, jejich vynaložení musí být poplatníkem nepochybně prokázáno, výdaje musí být uplatněny ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů a zvláštními předpisy, tytéž výdaje nelze uplatnit opakovaně. Jak vyplývá např. z rozsudku NSS sp. zn. 9 Afs 11/2011-68 ze dne 13. 7. 2011 při posuzování uznatelnosti daňového nákladu (výdaje) dle ustanovení § 24 odst. 1 ZDP je nerozhodné, zda deklarované plnění bylo poskytnuto skutečně subjektem uvedeným jako dodavatel na účetních dokladech a zda právě tento subjekt přijal úplatu za poskytnuté plnění, rozhodné je v této souvislosti faktické vynaložení deklarovaného nákladu, tj. zda poskytnutý náklad (výdaj) byl vynaložen v deklarované výši právě za deklarované plnění, a to při splnění dalších podmínek daňové uznatelnosti tohoto nákladu (výdaje). Obdobným způsobem se NSS vyjádřil např. i v rozsudku sp. zn. 5 Afs 132/2017-29 ze dne 4. 7. 2018. Odstavce 4 a 5 ustanovení § 7ZDP pojednávají o stanovení základu daně u společníka veřejné obchodní společnosti (v. o. s.) a komplementáře komanditní společnosti (k. s.). U poplatníka, který je společníkem v. o. s., je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty společnosti, přičemž tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku v. o. s. Obdobně u poplatníka, který je komplementářem k. s., je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty společnosti, a tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti. K výše uvedenému se váže § 7 odst. 10 ZDP, kde se uvádí, že za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. V § 7 odst. 6 ZDP se stanoví, že příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území ČR je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v odstavci 2 písm. a) (tento postup zdanění se netýká příjmu autora za zpracování odborné či zábavné publikace). Sražením zvláštní sazby daně z příjmů podle § 7 odst. 6 ZDP přímo plátcem honoráře je autor vypořádán se zdaněním tohoto příjmu a výši zdaněných autorských honorářů srážkovou daní poplatník neuvádí do svého daňového přiznání. Neprovede-li plátce daně srážku daně vůbec, popřípadě provede-li ji v nesprávné výši nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm tato částka daně ve smyslu § 38d odst. 5 ZDP vymáhána jako jeho dluh (v žádném případě nebude tato srážková daň vymáhána správcem daně po autorovi – poplatníkovi daně). PŘÍKLAD 2 Autor zpracoval v roce 2020 na základě uzavřené autorské smlouvy pro nakladatelství odbornou publikaci. Základní honorář byl vyplacen po vydání publikace ve výši 42 000 Kč v roce 2020. Další nárok na autorský honorář je odvozen procentem z částky za prodané publikace vždy po skončení čtvrtletí. Za I. čtvrtletí roku 2021 je mu vyplacen v měsíci dubnu honorář ve výši 9 800 Kč, za II. čtvrtletí roku 2021 je vyplacen v červenci honorář 8 500 Kč a za III. čtvrtletí 2021 v měsíci říjnu 2021 honorář ve výši 6 500 Kč. Protože nejde o autorský honorář za příspěvky do časopisů, ale jde o honorář za publikaci, nevztahuje se na tento příjem znění § 7 odst. 6 ZDP a příjem za autorský honorář odvozený z částky za prodané publikace musí poplatník zahrnout ke zdanění v rámci daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 jako příjem v rámci dílčího základu daně dle § 7 ZDP, i když jejich výše v příslušném měsíci výplaty je nižší než 10 000 Kč. K tomuto příjmu si může uplatnit výdaje buď ve skutečné výši, anebo paušální výdaje ve výši 40 % z těchto příjmů. Příjem po odpočtu výdajů se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. PŘÍKLAD 3 V licenční smlouvě uzavřené mezi autorem a nakladatelstvím se autor zavázal zpracovat rozsáhlý příspěvek, za který sjednaný honorář činí 19 900 Kč. Po odevzdání konceptu příspěvku v září roku 2020 je autorovi vyplacena částka 9 900 Kč a po publikování textu v časopisu je vyplacena v listopadu 2020 zbývající částka sjednaného honoráře ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v obou kalendářních měsících nepřesáhl příjem autora od téhož plátce částku 10 000 Kč, je splněna podmínka stanovená v § 7 odst. 6 ZDP a plátce (vydavatelství) srazí autorovi vždy při výplatě 15 % srážkové daně z vyplaceného honoráře, a to i v případě, že obě platby se týkají jednoho příspěvku. Odstavce 7 a 8 jsou důležité pro tzv. paušalisty. Pokud poplatník neuplatní výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit tzv. paušální výdaje ve výši 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného (nejvýše 1 600 000 Kč), 60 % z příjmů ze živnostenského podnikání (nejvýše 1 200 000 Kč), 30 % z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku (nejvýše 600 000 Kč), a 40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmů podle odstavce 1 písm. d) a odstavce 6 (nejvýše 800 000 Kč). Poplatník, který uplatňuje daňové výdaje procentem z dosažených příjmů, nemá majetek zahrnutý v obchodním majetku. Datum přechodu z uplatňování výdajů v prokazatelné výši na uplatňování výdajů procentem z příjmů je u poplatníka, který dosud vedl daňovou evidenci, i datem vyřazení majetku z obchodního majetku. V § 7 odst. 7 ZDP se uvádí, že způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně změnit. Pokud tedy poplatník uplatní v řádném daňovém přiznání daňové výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP, nemůže v dodatečném daňovém přiznání změnit způsob uplatnění výdajů a přejít z paušálních výdajů na daňové výdaje v prokázané výši podle § 24 ZDP. Tento zákaz dodatečné změny ve způsobu uplatnění výdajů se však nevztahuje na dodatečný přechod z daňových výdajů v prokázané výši uplatněných v řádném daňovém přiznání na uplatnění paušálních výdajů v dodatečném daňovém přiznání. Daňové výdaje procentem z příjmů může uplatnit i poplatník, který je plátcem daně z přidané hodnoty a rovněž poplatník, který vede účetnictví. V § 7 odst. 8 ZDP se uvádí, že uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 7, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Pro účely odstavce 7 se příjmy rozumí příjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou. Poplatník, který uplatňuje paušální výdaje, je povinen vždy vést záznamy o příjmech podle odstavce 7 a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. PŘÍKLAD 4 Podnikatel provozuje řemeslnou živnost a vede daňovou evidenci. Podnikatel vyčíslí za rok 2020 zdanitelné příjmy ve výši 1 820 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 1 190 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá. Neuplatňuje žádné nezdanitelné části základu daně dle § 15 ZDP. Optimalizační porovnání zdanění v roce 2020
Údaje v Kč Uplatnění paušálních výdajů Uplatnění skutečných výdajů
Zdanitelné příjmy 1 820 000 1 820 000
Výše výdajů 1 456 000 1 190 000
Základ daně z příjmů 364 000 630 000
Daň z příjmů (před uplatněním slev na dani) 54 600 94 500
V daném případě je pro poplatníka výhodné v roce 2020 přejít z daňové evidence na paušální výdaje. Poplatník však nesmí zapomenout na případnou úpravu základu daně z příjmů za rok 2019 dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP v podaném dodatečném daňovém přiznání za rok 2019 včetně podání opravného přehledu na OSSZ. Pozitivním výsledkem přechodu na paušální výdaje v roce 2020 je i snížení odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Při uplatnění paušálních výdajů je u poplatníka za rok 2020 nižší základ daně z příjmů než při uplatnění skutečných výdajů, což má dopad na jeho odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění, a to snížení o částku 0,5 x (630 000 Kč – 364 000 Kč) x 0,427 = 56 791 Kč. V daném případě poplatník přechodem na uplatnění paušálních výdajů v roce 2019 sníží daňové zatížení o 39 900 Kč a pojistné zatížení o 56 791 Kč.
V § 7 odst. 9 ZDP nalezneme postup při využívání věci ve společném jmění manželůk činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a to jedním z manželů nebo oběma manžely (manželské majetkové právo je upraveno v § 708 až § 753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), přičemž podle ustanovení § 708 odst. 1 ObčZ je součástí společného jmění manželů vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů). V tomto případě vkládá tuto věc do obchodního majetku jeden z manželů. V případě, že věc (budovu, automobil) má v obchodním majetku jeden z manželů, a věc je využívána také druhým z manželů, lze výdaje (náklady) související s touto věcí rozdělit mezi oba manžele v poměru, v jakém ji využívají při své činnosti. Půjde např. o rozdělení odpisů, výdajů na opravu, údržbu apod. Příjmy z prodeje věci ve společném jmění manželů jsou zdaňovány u toho z manželů, který měl takovou věc zahrnutou v obchodním majetku. PŘÍKLAD 5 Oba podnikající manželé využívají k pracovním cestám osobní automobil, který je součástí společného jmění, přičemž automobil vložil do obchodního majetku manžel. Výdaje související s provozem vozidla (odpisy, výdaje na opravu a údržbu, zákonné a havarijní pojištění vozidla, silniční dálniční nálepka ad.) se rozdělí mezi oba manžele v poměru, v jakém osobní automobil využívají při své činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, tj. v poměru ujetých kilometrů na základě evidence jízd vedené oběma manžely. Do daňových výdajů manžela, který má vozidlo zahrnuto v obchodním majetku, se uplatní výdaje na pracovní cestu podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 1 ZDP v prokázané výši na základě dokladů o nákupu pohonných hmot doložených knihou jízd. U druhého manžela, který nemá vozidlo zahrnuto do svého obchodního majetku, lze postupovat dvěma způsoby: Druhý manžel uplatní do daňových výdajů poměrnou část stálých nákladů souvisejících s provozem vozidla a dále náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty doloženou knihou jízd. Náhradou daňových výdajů za spotřebované pohonné hmoty se rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na údaji o spotřebě pohonných hmot pro kombinovaný provoz uvedeném výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu motorového vozidla. Sazbu základní náhrady v tomto případě již druhý manžel uplatnit nemůže. Druhý manžel neuplatní poměrnou část stálých nákladů souvisejících s provozem vozidla do svých nákladů, ale v tomto případě může kromě sazby náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty ještě uplatnit i sazbu základní náhrady v současné výši (pro rok 2020) 4,20 Kč/km pro osobní automobil. V § 7 odst. 11 ZDP se uvádí, že dojde-li k ukončení (přerušení) činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a poplatník zaplatí částky pojistného podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 5 ZDP a § 24 odst. 2 písm. f) ZDP po stanoveném termínu, a uhradí dluhy uvedené v §23 odst. 3 písm. a) bodu 11 ZDP, může poplatník podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší. Obdobně postupuje právní nástupce poplatníka s příjmy podle § 7 ZDP v případě úmrtí poplatníka. Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob hodlá přejít na uplatnění hospodářského roku, bude postupovat dle § 7 odst. 12 ZDP. Vymezením hospodářského roku se zabývá § 3 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“), § 3 odst. 5 a odst. 6 ZoÚ. Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, pokud ZoÚ nestanoví jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než dvanáct měsíců. Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmu nejméně tři měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno. Hospodářský rok jako účetní období může dle § 7 odst. 12 ZDP uplatnit pouze poplatník daně z příjmů fyzických osob, který povinně nebo dobrovolně vede účetnictví a má příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) ZDP. To znamená, že hospodářský rok může z fyzických osob uplatnit pouze: poplatník, který má příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, nebo poplatník, který má příjem ze živnostenského podnikání. U poplatníků daně z příjmů fyzických osob je podle § 16b ZDP zdaňovacím obdobím vždy kalendářní rok. Pokud tedy fyzická osoba s příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) ZDP, která vede povinně nebo dobrovolně účetnictví, uplatní účetní období, kterým je hospodářský rok, je stále jejím zdaňovacím obdobím kalendářní rok. Pro uplatnění účetního období, kterým je hospodářský rok, platí pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob následující zásady specifikované v § 7 odst. 12 ZDP: dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 ZDP je rozdíl mezi příjmy a výdaji za ukončený hospodářský rok, při změně účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 ZDP rozdíl mezi příjmy a výdaji do posledního dne měsíce, kterým poplatník ukončil účtování v kalendářním roce, při změně účtování v hospodářském roce na účtování v kalendářním roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 ZDP součet rozdílu mezi příjmy a výdaji v hospodářském roce a rozdílu mezi příjmy a výdaji od doby ukončení účtování v hospodářském roce do konce příslušného kalendářního roku, dílčí základ daně se zahrne do daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém končí hospodářský rok nebo účtování přechodu z kalendářního roku na hospodářský rok a naopak, pokud má podnikatel uplatňující hospodářský rok kromě příjmů ze samostatné činnosti další příjmy jako např. příjmy ze závislé činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu anebo ostatní příjmy, nevztahuje se na tyto ostatní příjmy hospodářský rok, ale tyto příjmy se přiznávají za celý kalendářní rok. Stejným způsobem postupuje poplatník s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP (podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku), pokud v. o. s. nebo k. s. uplatňují jako účetní období hospodářský rok. PŘÍKLAD 6 Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze živnostenského podnikání přechází od 1. 11. 2020 z účtování v rámci kalendářního roku na účtování v rámci hospodářského roku. Účetní období hospodářského roku začíná vždy dnem 1. 11. a končí dnem 31. 10. následujícího roku. Za kalendářní rok 2020 dosáhnou jeho výnosy a náklady následující hodnoty: dosažené výnosy 800 000 Kč, z toho v období do 31. 10. 2020 celkem 680 000 Kč, dosažené náklady 520 000 Kč, z toho v období do 31. 10. 2020 celkem 410 000 Kč. Předpokládejme, že výnosy se rovnají příjmům a náklady se rovnají výdajům, takže se nemusí provádět úprava hospodářského výsledku na základ daně z příjmů dle § 23 ZDP. V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 podaném do 1. 4. 2021 poplatník uvede dílčí základ daně dle § 7 ZDP ve výši: 680 000 Kč – 410 000 Kč = 270 000 Kč. Zbývající příjmy a výdaje za období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 pak zahrne poplatník v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 spolu s dalšími příjmy a výdaji dosaženými v období hospodářského roku od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021. V daňovém přiznání za rok 2021 tak budou zahrnuty příjmy i výdaje za období hospodářského roku od 1. 11. 2020 do 31. 10. 2021. PŘÍKLAD 7 Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze živnostenského podnikání přechází od 1. 5. 2021 z účtování v rámci hospodářského roku na účtování v rámci kalendářního roku. Za období hospodářského roku od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021 a za zbytek měsíců kalendářního roku 2021 dosáhne následující údaje:
Období Výnosy v Kč Náklady v Kč
1. 5. 2020 – 30. 4. 2021 1 500 000 1 000 000
1. 5. 2021 – 31. 12. 2021 750 000 510 000
Opět předpokládejme, že v rámci účtování se výnosy rovnají příjmům a náklady se rovnají výdajům, takže se nemusí provádět úprava hospodářského výsledku na základ daně z příjmů dle § 23 ZDP. V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 podávaném do 1. 4. 2022 poplatník uvede dílčí základ daně dle § 7 ZDP jako součet rozdílu příjmů a výdajů za hospodářský rok od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021 a rozdílu příjmů a výdajů za část kalendářního roku od 1. 5. 2021 do 31. 12. 2021, tedy ve výši: (1 500 000 Kč – 1 000 000 Kč) + (750 000 Kč – 510 000 Kč) = 740 000 Kč.
V § 7 odst. 13 ZDP se stanoví, že poplatníci s příjmy podle odstavců 1 a 2, kteří nevedou účetnictví a neuplatňují paušální výdaje, postupují podle § 7b ZDP a vedou daňovou evidenci. Vede-li každý ze společníků společnosti (dříve účastník sdružení bez právní subjektivity), daňovou evidenci, mohou vést i daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů; na konci zdaňovacího období nebo při ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období, uvedou pak do své daňové evidence podíl na společných příjmech a podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 11/2020.