"Bolavá" místa pojištění zaměstnanců

Vydáno: 39 minut čtení

Se zaměstnanci jsou potíže. Je třeba je zaplatit, i když pro ně dočasně není efektivní práce, přičemž neustále reptají, že dostávají málo, obvykle nemají „japonského ducha“ sounáležitosti s firmou, takže je nutno kontrolovat, jestli pracují kvalitně, usilovně a úsporně, občas zaměstnavateli něco ukradnou nebo poškodí, a je s nimi neskutečného papírování. Žel, bez nich se podnikatelé zpravidla neobejdou. V tomto příspěvku se stručně podíváme na některé z problémů, které má zaměstnavatel s povinným i dobrovolným pojištěním zaměstnanců.

„Bolavá“ místa pojištění zaměstnanců
Ing.
Martin
Děrgel
 
Zdravotní pojištění
Podle
zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
, ve znění pozdějších předpisů, jsou
zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky
, a ostatní osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území Česka (až na okrajové výjimky tzv. vyňatých osob). Takto pojištěné osoby se označují za
„pojištěnce“
.
Z veřejného zdravotního pojištění se pojištěncům hradí -stále menší a menší - rozsah zdravotní péče. Takže je jasné, že účast v systému zdravotního pojištění není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit zdravotní pojišťovně, které vybrané prostředky v souladu s předpisy a zdravotní péčí čerpanou jejich pojištěnci přerozdělují zdravotnickým zařízením.
Plátci pojistného zdravotního pojištění jsou:
*
Samotní pojištěnci
, a to ve třech případech:
-
zaměstnanci
,
-
osoby samostatně výdělečně činné (
„OSVČ“
),
-
osoby bez zdanitelných příjmů
, což jsou pojištěnci s trvalým pobytem v České republice, kteří nejsou zaměstnanci ani OSVČ a není za ně plátcem pojistného stát, pokud to trvá po celý kalendářní měsíc.
*
Zaměstnavatel
je plátcem části pojistného za své zaměstnance (s výjimkou těch, kteří jsou dlouhodobě účastni zdravotního pojištění v zahraničí), případně u příjmů zúčtovaných svému bývalému zaměstnanci.
*
Stát, který platí pojistné za řadu sociálně citlivých kategorií osob (tzv.
státní pojištěnci
), kam patří například nezaopatřené děti, poživatelé důchodů, příjemci rodičovského příspěvku, uchazeči o zaměstnání apod.
Pokud mají „státní pojištěnci“ příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, je plátcem pojistného stát i za tyto osoby, takže například důchodce není v zaměstnání zvýhodněn, resp. osvobozen od placení pojistného ze mzdy.
Obdobně jako se daně počítají ze základu daně, tak se i pojistné na zdravotní pojištění počítá z vyměřovacího základu. Ten je stanoven pro jednotlivé kategorie pojištěnců odlišně:
*
vyměřovací základ zaměstnance
= úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (vyjma osvobozených od daně), které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním;
-
minimálně však měsíčně minimální mzda (8 000 Kč), a maximálně 1 781 280 Kč ročně (v roce 2011),
*
vyměřovací základ OSVČ = 50 % příjmu z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti
po odpočtu výdajů
;
-
minimálně však měsíčně 12 370 Kč, a maximálně 1 781 280 Kč ročně,
*
vyměřovací základ osoby bez zdanitelných příjmů
= minimální mzda (tj. 8 000 Kč) měsíčně,
*
vyměřovací základ „státních pojištěnců“
= 5 355 Kč měsíčně.
Výše pojistného na zdravotní pojištění činí
13,5 % z vyměřovacího základu
za rozhodné období (u zaměstnanců jde o kalendářní měsíc), přičemž až na výjimky
1/3 platí zaměstnanec a 2/3 zaměstnavatel
.
Příklad
Státní pojištěnec
versus
OSVČ
Paní Lenka je v domácnosti s dvouletým dítětem, takže je z titulu pobírání rodičovského příspěvku „státním pojištěncem“ a zdravotní pojištění ji nemusí příliš zajímat, pojistné za ni hradí stát. Protože je ale činorodá a dítě je docela klidné, rozhodla se přivydělat si tzv. zkráceným pracovním úvazkem u zaměstnavatele formou dohody o pracovní činnosti („DPČ“). Odměna činí pouze 5 000 Kč měsíčně. Tento příjem z DPČ sice neuteče pojistnému na zdravotní pojištění, ale jelikož jde o „státního pojištěnce“ neuplatní se minimální vyměřovací základ pro toto pojištění, který jinak v případě zaměstnanců odpovídá minimální mzdě (8 000 Kč). Pojistné tak zaměstnavatel odvede pouze ze skutečně dosaženého příjmu paní Lenky 5 000 Kč měsíčně.
Paní Veronika je sousedka paní Lenky a také je tzv. v domácnosti s dítětem, kterému je ale již 8 let, takže nepobírá rodičovský příspěvek a nespadá mezi „státní pojištěnce“ ani z titulu celodenní péče o jedno dítě do 7 let nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. I paní Veronika pracuje na DPČ za měsíční odměnu 5 000 Kč.
Paní Veronika ale není v chráněné pozici „státního pojištěnce“, a proto musí její zaměstnavatel odvést pojistné na zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu odpovídajícího minimální mzdě (8 000 Kč). Dodejme, že do tzv. superhrubé mzdy pro účely výpočtu daně z příjmů ze závislé činnosti, resp. zálohy na tuto daň, se bude zahrnovat pouze povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem ze skutečně dosaženého příjmů (5 000 Kč), jak vyplývá z § 6 odst. 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů: „Základem daně jsou příjmy ... zvýšené o částku odpovídající pojistnému ... které je z těchto příjmů ... povinen platit zaměstnavatel.“
Jestliže by paní Veronika po celý kalendářní měsíc neměla ani tyto poměrně nízké příjmy ze zaměstnání (ani ze samostatné výdělečné činnosti), musela by si platit pojistné na zdravotní pojištění sama ze svého, a to z vyměřovacího základu odpovídajícího rovněž minimální mzdě. Prvně zmíněná paní Lenka takovouto „osobou bez zdanitelných příjmů“ nebude, ani když nebude mít příjem ze zaměstnání, jelikož je „státním pojištěncem“.
Příklad
Pracovní volno bez náhrady příjmů
Zaměstnanci byl v červnu zúčtován hrubý příjem 10 000 Kč a současně mu bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmů v rozsahu 10 kalendářních dnů. Nejde přitom o tzv. důležité osobní překážky v práci a dotyčný zaměstnanec nepatří ani do kategorie osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ.
Celková výše pojistného na zdravotní pojištění za červen tak bude součtem dvou složek:
*
pojistného ze zúčtovaného (skutečně dosaženého) příjmu zaměstnance 10 000 Kč, a
*
pojistného za neplacené pracovní volno z poměrné části minimální mzdy za 10 dnů, tedy z částky 8 000 Kč / 30 dnů měsíce června x 10 dnů neplaceného pracovního volna = 2 666,6666 Kč (nezaokrouhluje se).
Pojistné na zdravotní pojištění za červen tak činí 13,5 % ze (10 000 Kč + 8 000 Kč / 30 x 10) = 0,135 x 12 666,6666 Kč (vyměřovací základ se nezaokrouhluje) = 1 710 Kč (zaokrouhluje se až pojistné), z čehož:
*
1/3 připadá na platbu zaměstnance = 1 710 Kč / 3 = = 570 Kč, a
*
2/3 připadají na platbu zaměstnavatele = 2 x 1 710 Kč / / 3 = 1 140 Kč.
Jak bylo již řečeno, do tzv. superhrubé mzdy zahrnuje pouze povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem ze skutečných příjmů zaměstnance (ze zúčtované hrubé mzdy) a nikoli z „fiktivních příjmů“, z nichž se za dobu neplaceného volna platí pojistné. Takže základ pro výpočet zálohy na daň = hrubá mzda + povinné pojistné z hrubé mzdy = 10 000 Kč + + 25 % z 10 000 Kč + 9 % z 10 000 Kč. Není přitom podstatné, zda byla uzavřena dohoda o uhrazení 2/3 pojistného za dobu neplaceného pracovního volna zaměstnancem zaměstnavateli nebo ne.
Za „zaměstnance“ se pro účely zdravotního pojištěn
í obecně považuje (až na výjimky) každá fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle ZDP. Mezi takovéto osoby patří také
společníci a jednatelé s. r. o.
[viz § 6 odst. 1 písm. b) ZDP], pro které tak platí:
*
jsou považováni za zaměstnance, pokud jim za práci pro s. r. o. plyne nebo má plynout příjem, což by s ohledem na mandátní charakter těchto činností mělo být pravidlem,
*
nejsou považováni za zaměstnance, pokud jim za práci pro s. r. o. neplyne ani nemá plynout žádný zdanitelný příjem.
Zdravotnímu pojištění tak odměna společníka ani jednatele s. r. o. neunikne, a to bez ohledu na její výši (neuvažujeme příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu ani maximální vyměřovací základ). Problémem zde ovšem je, zda se tyto osoby považují za „zaměstnance“ pro účely zdravotního pojištění již ode dne, kdy začaly pro s. r. o. pracovat, resp. od nástupu do funkce jednatele, nebo až od okamžiku, kdy bylo rozhodnuto (u jednatele valnou hromadou) o jejich odměně, resp. o tom, že tato činnost a funkce pro s. r. o. bude úplatná.
Bezpečnější je první varianta.
Pak ale i v době, kdy jako jednatel nepobírá žádný příjem od s. r. o. (nebo příjem nižší než minimální mzda 8 000 Kč), se na něj vztahuje zásada minimálního vyměřovacího základu.
Ta není problémem, pokud je tato osoba již nějak jinak zdravotně pojištěna, tedy z titulu pracovního poměru u jiné firmy nebo jako OSVČ anebo jde-li o osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ. Pokud žádná z těchto výjimek není naplněna, měla by s. r. o. za tohoto jednatele (ač dočasně bez příjmů) odvádět pojistné na zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu (tj. z minimální mzdy 8 000 Kč). Tomuto opatrnějšímu přístupu nahrává také vymezení okamžiku vzniku povinnosti platit pojistné pojištěnci, resp. zaměstnavateli ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění - dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání, za který se v případě společníků a jednatelů s. r. o. pro tyto účely považuje:
*
den nástupu do funkce jednatele
,
*
den, kdy společník začal vykonávat práci
, na jejímž základě mu plynou předmětné příjmy.
Příklad
Problém s jednorázovou odměnou za více měsíců
Jednatel s. r. o. - pan Jiří - má podle smlouvy o výkonu funkce nárok na odměnu za jednatelství ve výši 300 000 Kč každého půl roku, splatnou 15. den po zahájení příslušného kalendářního pololetí. Žádnou jinou výdělečnou činnost Jiří nevykonává ani nepatří mezi „státní pojištěnce“, ani mezi jiné osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ. Jak bude řešeno placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění za druhý až šestý kalendářní měsíc každého pololetí? Je v těchto obdobích pan Jiří osobou bez zdanitelných příjmů?
Pan Jiří je trvale „zaměstnancem“ pro účely zdravotního pojištění po celý rok - od jmenování do funkce jednatele až do ukončení této funkce. Ve druhém až šestém měsíci každého pololetí, kdy má tento zaměstnanec nulový vyměřovací základ, musí prostřednictvím svého zaměstnavatele uhradit celé pojistné (13,5 % z minimální mzdy = 13,5 % z 8 000 Kč = = 1 080 Kč) ze svého. Takže tuto částku za něj bude jeho zdravotní pojišťovně posílat pravidelně (za druhý až šestý měsíc každého pololetí) zaměstnavatel (s. r. o.) s tím, že si ji posléze formou srážky ze mzdy vybere ze zúčtované pololetní odměny. Za první kalendářní měsíc každého pololetí pak bude pojistné běžně vypočteno ze skutečně dosaženého vyměřovacího základu, tedy ze zúčtované hrubé mzdy 300 000 Kč. Přičemž se na 13,5 % pojistného na zdravotní pojištění budou podílet ze 2/3 zaměstnavatel a z 1/3 zaměstnanec (pan Jiří). Protože je zaměstnancem, není „osobou bez zdanitelných příjmů“, takže nemůže platit pojistné přímo pojišťovně.
 
Nemocenské pojištění
Nemocenské pojištění je komplexně upraveno
zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pro zaměstnance je povinné, až na výjimky (zejména dohody o provedení práce, jednatelé a společníci s. r. o.). Podmínkou je výkon zaměstnání na území České republiky - za což se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky - anebo je sice místo výkonu práce trvale v zahraničí, kde ale není zaměstnanec povinně účasten důchodového pojištění, pracuje pro českého zaměstnavatele a trvalý pobyt má v Česku, případně jinde v EU. Dalšími podmínkami jsou trvání zaměstnání alespoň 15 dnů a příjem alespoň 2 000 Kč měsíčně (až na výjimky).
Z nemocenského pojištění se zaměstnancům poskytují obecně čtyři druhy peněžitých dávek:
*
nemocenské
- náležející počínaje 22. dnem dočasné pracovní neschopnosti (karantény),
*
peněžitá pomoc v mateřství
- náleží obvykle 28 týdnů počínaje 8 týdnem před porodem,
*
ošetřovné - týká se pouze zaměstnanců pečujících doma zpravidla o nemocné malé dítě,
*
vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství -dávka určená pouze zaměstnankyním, které byly z důvodu těhotenství a mateřství přeřazeny na méně placenou pozici.
Příklad
Potíže se zaměstnáním krátkodobým nebo malého rozsahu
Pan Jan uzavřel krátkodobý pracovní poměr na dobu určitou od 10. do 20. června, za což byla sjednána mzda 10 000 Kč. Protože zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 15 kalendářních dnů (pouze 11 dnů), nezaložilo účast na nemocenském pojištění. Výše příjmů již není podstatná. Pokud by ale mezi stejnými subjekty byl poté uzavřen obdobný krátkodobý pracovní poměr v době do 6 měsíců např. od 1. do 10. října téhož roku, tak by již toto druhé krátkodobé zaměstnání (s příjmem alespoň 2 000 Kč/měsíc) nemocenskému pojištění podléhalo.
Dodejme, že při posuzování účasti u opakovaného krátkodobého zaměstnání se nepřihlíží k dohodám o provedení práce (bez ohledu na výši příjmu), protože tyto nikdy nepodléhají nemocenskému pojištění. V této souvislosti stojí za zmínku, že v chystané novele zákona o nemocenském pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby pojištění podléhaly i tyto dohody, přesáhne-li odměna z nich plynoucí 5 000 Kč měsíčně.
Paní Jana od 1. června uzavřela pracovní poměr na drobné úklidové práce kanceláře se sjednanou mzdou 1 500 Kč měsíčně. Protože se u pracovního poměru povinně testuje, zda sjednaný příjem činí alespoň rozhodný příjem (2 000 Kč za měsíc), což zde není splněno, jedná se o tzv. zaměstnání malého rozsahu. Při něm je zaměstnanec nemocensky pojištěn pouze v těch kalendářních měsících, kdy dosáhl aspoň rozhodného přijmu.
V srpnu téhož roku byla kancelář vymalována, s čímž byly spojeny zvýšené nároky na její úklid. Tuto zvýšenou pracnost zaměstnavatel ocenil mimořádnou odměnou paní Janě ve výši 1 000 Kč. Protože díky tomu započitatelný příjem zaměstnankyně za srpen (2 500 Kč) dosáhl, resp. přesáhl rozhodný příjem (2 000 Kč), byla v tomto měsíci účastna nemocenského pojištění. Zaměstnavatel, resp. jeho mzdová účetní tak musela tuto zaměstnankyni přihlásit k nemocenskému pojištění a odvést za ni odpovídající pojistné na nemocenské pojištění.
Poznamenejme, že zaměstnáním malého rozsahu je i situace, kdy je sjednána např. hodinová odměna z dohody o pracovní činnosti, není ale dohodnut rozsah práce, takže fakticky nebyl sjednán započitatelný příjem za kalendářní měsíc. Tato eventualita se netýká pracovních smluv, kde musí být vždy sjednán měsíční příjem.
Pozor, neplést s případem, kdy je sjednán příjem sice vyšší než 2 000 Kč měsíčně, ale skutečný příjem klesne pod tento limit (např. kvůli nemoci, dovolené nebo neplacenému volnu). Takové zaměstnání není malého rozsahu, a proto dotyčný zaměstnanec zůstává nemocensky pojištěn a pojistné se platí ze skutečného příjmu.
 
Důchodové pojištění
Podle
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
, ve znění pozdějších předpisů, jsou při splnění stanovených podmínek účastni
důchodového pojištění
povinně fyzické osoby uvedené v § 5 - kde najdeme i zaměstnance -a dobrovolně fyzické osoby uvedené v § 6. Takto pojištěné osoby se označují za
„pojištěnce“
.
Výhodou účasti na důchodovém pojištění je možnost čerpání čtyři druhů peněžitých dávek:
*
starobní důchod
(kde jak známo nás čekají neradostné změny od září 2011 a od roku 2013),
*
invalidní důchod
,
*
vdovský a vdovecký důchod,
*
sirotčí důchod.
Ani účast v systému důchodového pojištění není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba platit správě sociálního zabezpečení („
OSSZ
“) pojistné. Problematiku vyměřovacího základu a
pojistného
řeší zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů:
*
u zaměstnance činí 6,5 % z vyměřovacího základu
,
*
u zaměstnavatele
připadají do úvahy tři možné sazby pojistného:
-
25 % z vyměřovacího základu
za zaměstnance podléhající důchodovému i nemocenskému pojištění,
-
má-li méně než 26 zaměstnanců, může do konce ledna každého roku oznámit OSSZ, že bude platit vyšší pojistné
26 % z vyměřovacího základu
za zaměstnance podléhající důchodovému i nemocenskému pojištění, za což získá možnost odečíst od pojistného polovinu náhrady mzdy vyplacené zaměstnancům „za nemoc“,
-
21,5 % z vyměřovacího základu
za zaměstnance podléhající pouze důchodovému pojištění (jednatelé a společníci s. r. o. a další).
Na rozdíl od zdravotního pojištění
nenajdeme v systému důchodového, resp. sociálního pojištění tzv. státní pojištěnce
, za které by platil pojistné stát. Pojistné se zde totiž zásadně platí pouze z dosažených příjmů.
Příklad
Zvýhodněná pojistná pozice společníků a jednatelů s. r. o.
Z hlediska úspory osobních nákladů je zajímavá situace u sociálního pojištění společníků a jednatelů s. r. o. z titulu jejich obchodně-právních vztahů (viz § 66 obchodního zákoníku) mimo pracovně-právní vztah:
*
Nikdy nezakládají účast na nemocenském pojištění
, takže neplatí pojistné na nemocenské pojištění, nejde o „zaměstnance“ pro účely tohoto pojištění, proto nemohou v době dočasné pracovní neschopnosti očekávat nemocenskou.
*
Účast na důchodovém pojištění je podmíněna dosažením tzv. rozhodného příjmu
, účast na důchodovém pojištění je podmíněna příjmem započitatelným do vyměřovacího základu aspoň ve výši tzv. rozhodného příjmu, který pro rok 2011 činí 6 200 Kč měsíčně. Dojde-li k přiznání nároku na odměnu dodatečně, je dnem zúčtování den jeho přiznání (pro pojistné účely se tudíž nezúčtovává zpětně), když by ale byl zúčtován až po ukončení práce, považoval by se za zúčtovaný v posledním kalendářním měsíci výkonu činnosti.
Při souběhu více právních vztahů se posuzuje každý z nich samostatně
, což prakticky znamená, že při souběhu odměny společníka a jednatele u téže s. r. o. se podmínky pro účast na důchodovém pojištění v obou těchto obchodních vztazích posuzují zvlášť! Proto například při měsíčních odměnách pana Nováka, z titulu funkce jednatele 6 000 Kč a dále za práci společníka pro dané s. r. o. také 6 000 Kč, nebude vůbec placeno sociální pojištění.
 
Zákonné pojištění odpovědnosti za úraz či nemoc z povolání
Posledním typem povinného pojištění
je tzv. zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, které v současné době upravují tři právní předpisy:
*
„nový“ zákoník práce, tj. zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 272 až 274, § 365),
*
„starý“, jinak již zrušený zákoník práce, tj. zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů (konkrétně § 205d), a
*
vyhláška č. 125/1993 Sb.
, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti.
Tyto relikty minulosti sice měla již od roku 2008 nahradit nová moderní právní úprava zákonem č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ovšem účinnost tohoto zákona byla opakovaně odložena, prozatím na 1. 1. 2013. Tímto okamžikem pak zaniknou výše uvedená přechodná pravidla zákonného pojištění.
Výhoda tohoto zákonného pojištění odpovědnosti je nasnadě.
Zaměstnavatel má nárok, aby za něj pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.
Čímž je chráněn jak zaměstnavatel, zvláště jde-li o menší firmu, kterého by vážný pracovní úraz či nemoc z povolání zaměstnance mohla finančně zlikvidovat, tak především postižený zaměstnanec, který má díky tomu jistotu, že dostane peněžitou satisfakci.
Podrobnosti placení pojistného na toto zákonné pojištění upravuje zmíněná vyhláška, přičemž
sazby pojistného jsou od 2,8 do 50,4 promile v závislosti na úrazové rizikovosti hlavní činnosti zaměstnavatele
. Základem pro výpočet tohoto pojistného je
souhrn vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení
za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. Činnosti jsou v Příloze vyhlášky členěny podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) Českého statistického úřadu, viz http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/odvetvova_klasifikace_ekono mickych_cinnosti_(okec).
Zmiňovaná vyhláška taxativně uvádí případy,
kdy se může pojišťovna hojit na zaměstnavateli
:
*
způsobil-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky;
*
došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody;
*
došlo-li ke škodě v přímé souvislosti s výkonem činnosti provozované neoprávněně;
*
byl-li zaměstnavatel v době výplaty pojistného plnění v
prodlení s placením pojistného
, má pojišťovna právo na úhradu až do výše plnění, které vyplatila z důvodů pojistných událostí vzniklých v době, za kterou nebylo zaplaceno pojistné. Navíc zde platí, že nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas (do konce 1. měsíce příslušného kalendářního čtvrtletí), zvyšuje se automaticky o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc.
Příklad
Dohody o provedení práce a jednatelé s. r. o.
V praxi se v této souvislosti objevují dotazy, zda jsou tímto ze zákona úrazově pojištěny osoby pracující pouze na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti „krátkodobého nebo malého rozsahu“, tedy na dobu nepřevyšující 14 dnů a/nebo za odměnu nedosahující rozhodného příjmu 2 000 Kč měsíčně. Tato zaměstnání totiž nepodléhají nemocenskému ani důchodovému pojištění, a mají tak nulový vyměřovací základ pro výpočet pojistného na sociální pojištění, z něhož se rovněž počítá pojistné na zákonné pojištění.
Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu či nemoci z povolání se týká všech zaměstnanců činných pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu. Ať už jde o pracovní poměr nebo o dohody mimo pracovní poměr. Přičemž není významné, jestli se za ně platí pojistné na sociální pojištění a návazně také na zákonné pojištění odpovědnosti anebo se tato pojištění neplatí.
Takže jde o situaci, která je jinak v pojistném světě krajně neobvyklá, a to že jsou pojištěny i osoby, za které se neplatí pojistné.
Zákonné pojištění odpovědnosti se vztahuje na všechny zaměstnance
ve smyslu zákoníku práce, bez ohledu na jejich účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění, a tedy
bez podmínky placení pojistného na zákonné pojištění odpovědnosti
.
Jak je tomu u společníků a jednatelů s. r. o. pracujících pro s. r. o. mimo pracovně-právní vztah? V těchto případech nejde o zaměstnance podle zákoníku práce, a tedy ani pro účely tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele.
Takže z odměny společníka ani jednatele se pojistné na zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele neodvádí
, a to ani v případě, že kvůli odměně dosahující alespoň rozhodného příjmu jsou účastni důchodového pojištění (tj. 6 200 Kč měsíčně v podmínkách roku 2011). Současně ale v tomto případě ani
nejsou tyto osoby pojištěny pro případ „pracovního“ úrazu či nemoci z povolání
. Na to musejí pamatovat mzdové účetní a ze základu pro výpočet pojistného na zákonné pojištění tyto druhy příjmů vyloučit.
Povinnosti na poli zákonného pojištění odpovědnosti za úraz či nemoc z povolání není radno brát na lehkou váhu. Zmíněná vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, totiž stanoví řadu postihů:
*
Poruší-li zaměstnavatel povinnosti
uvedené v § 8 písm. a), b) a c) vyhlášky (např. dbát, aby nenastala škodná událost plněním zákonných povinností, a když už nastala, aby byla co nejmenší, hned oznamovat pojišťovně škodnou událost a každé zvýšení nebezpečí vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání) a tím ztíží zjištění právního důvodu plnění, rozsahu nebo výše škody,
má pojišťovna vůči němu právo na přiměřenou náhradu pojistného plnění, a to až do výše poloviny částek, které z důvodu pojistné události vyplatila
.
*
Pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění
:
-
způsobil-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec zaměstnavatele škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky;
-
došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud to bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody;
-
došlo-li ke škodě v přímé souvislosti s výkonem činnosti provozované neoprávněně.
*
Stejné právo má pojišťovna
proti zaměstnavateli, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením pracovních povinností v pracovněprávních vztazích, avšak jen do výše, kterou může zaměstnavatel požadovat na odpovědném zaměstnanci podle pracovněprávních předpisů.
*
Proti zaměstnavateli, který byl v době výplaty pojistného plnění v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna
právo na úhradu až do výše plnění
, které vyplatila z důvodu pojistných událostí vzniklých v době, za kterou nebylo zaplaceno pojistné.
*
Nesplnil-li zaměstnavatel povinnosti stanovené v § 12 odst. 1 a 2 vyhlášky (Poznámka: Neoznámil-li pojišťovně vznik své pojistné povinnosti.) nebo sdělil-li pojišťovně nesprávné či neúplné údaje, je pojišťovna oprávněna požadovat od něho
úhradu zvýšených nákladů vzniklých pojišťovně
porušením uvedených povinností.
*
Nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky
za každý započatý měsíc.
Podle § 15 citované vyhlášky může pojišťovna podle konkrétních okolností případu zčásti nebo zcela upustit od vymáhání uvedených regresních pohledávek; převyšuje-li pohledávka částku 250 000 Kč, může tak učinit pouze se souhlasem orgánu státního dozoru.
 
Soukromé životní pojištění
Tímto se dostáváme do nepovinných typů pojištění zaměstnanců, které jsou čistě na bázi dobrovolnosti, kdy zaměstnavatel může, ale také nemusí, tato pojištění sjednávat, resp. se podílet na krytí pojistného. Jedním z nejrozšířenějších benefitů zaměstnanců je právě úhrada pojistného (části pojistného) na tzv. soukromé životní pojištění zaměstnanců, které je daňově zvýhodněno, k čemuž je ale zapotřebí splnit tři podmínky:
*
subjektivní
- smlouvu s pojišťovnou uzavřel přímo zaměstnanec (pojistník), a nárok na pojistné plnění má rovněž pojištěný zaměstnanec (v případě jeho smrti pak jiná osoba než zaměstnavatel),
*
objektivní
- jde o pojištění pro případ dožití, nebo pro smrt nebo dožití, anebo o důchodové pojištění, přičemž pojistné plnění (důchod nebo jednorázové plnění) je sjednáno až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně
nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let
,
*
hodnotová
- u pojistné smlouvy s pevně sjednanou pojistnou částkou pro případ dožití s pojistnou dobou 5 až 15 let činí sjednaná pojistná částka alespoň 40 000 Kč, při delší době alespoň 70 000 Kč.
Přitom však není zmíněné objektivní podmínce na závadu, je-li pro případ vzniku nároku pojištěné osoby na starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, sjednáno dřívější pojistné plnění. Obdobně stane-li se pojištěný invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti.
Daňová výhoda soukromého životního pojištění může být obecně trojí povahy:
1)
Pokud povinnost zaměstnavatele přispívat na soukromé životní pojištění zaměstnanci vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, jedná se - a to bez omezení částky - o
daňový výdaj (náklad) zaměstnavatele
v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bodem 5 ZDP.
2)
U zaměstnance je až do úhrnu 24 000 Kč ročně osvobozen od daně
z příjmů příspěvek každého jednotlivého zaměstnavatele na pojistné na soukromé životní pojištění zaměstnance (limit se počítá kumulovaně spolu s případným příspěvkem na penzijní připojištění a penzijní pojištění), viz § 6 odst. 9 písm. p) ZDP.
3)
Pojistné zaplacené poplatníkem (tj. přímo zaměstnancem)
až do ročního limitu 12 000 Kč je tzv. nezdanitelnou částí základu daně
, o níž se mu snižuje základ daně z příjmů dle § 15 odst. 6 ZDP. Případné jednorázové pojistné se poměrně rozpočítá rovnoměrně na celou dobu trvání pojištění.
Příklad
Souběh příspěvků na soukromé životní pojištění zaměstnance
Pan Lukáš ve svých 50 letech uzavřel v roce 2011 s pojišťovnou smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ dožití se 60 let. Na toto pojištění přispívá ze svého - prostřednictvím zaměstnavatele A formou dohody o srážkách ze mzdy 500 Kč měsíčně. Dále mu na základě kolektivní smlouvy „hlavní“ zaměstnavatele A přispívá na toto soukromé životní pojištění částkou 3 000 Kč měsíčně. Rovněž „vedlejší“ zaměstnavatel B panu Lukášovi přispívá na jeho soukromé životní pojištění podle uzavřené písemné dohody (nemusí být součástí pracovní smlouvy) částkou 1 000 Kč měsíčně.
Daňově účinným výdajem zaměstnavatele A je celý roční úhrn příspěvků na soukromé životní pojištění ve výši 12 x x 3 000 Kč = 36 000 Kč, z čehož je u zaměstnance (pana Lukáše) od daně osvobozeno jen 24 000 Kč. Proto příspěvky zaměstnavatele A, které v průběhu kalendářního roku převýší uvedený limit - tj. od příspěvku za září - budou zahrnovány do zdanitelného základu pro výpočet záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a tedy zdaněny.
Rovněž spadají do pojistných vyměřovacích základů, proto se z těchto nadlimitních částek odvede také pojistné na zdravotní a sociální pojištění zaměstnance a zaměstnavatele. A díky tzv. superhrubé konstrukci zdanění mezd se povinné pojistné zaměstnavatele promítne dále do zvýšení základu pro výpočet záloh na daň z příjmů.
Daňově účinným výdajem zaměstnavatele B je rovněž celý roční úhrn příspěvků na soukromé životní pojištění ve výši 12 x 1 000 Kč = 12 000 Kč. A protože limit pro osvobození od daně (24 000 Kč) platí pro každého jednotlivého zaměstnavatele dotyčného poplatníka (zaměstnance), bude celý tento příspěvek osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti pana Lukáše. A jak známo, z příjmů osvobozených od daně se neplatí ani pojistné odvody.
V rámci daňového přiznání může pan Lukáš uplatnit nezdanitelnou částku z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které zaplatil ze svých prostředků - nikoli tedy u příspěvků hrazených přímo jeho zaměstnavateli. A to v plné výši, kterou uhradil, tedy 12 x 500 Kč = 6 000 Kč, protože je pod limitem 12 000 Kč ročně.
Obdobně by mohl nezdanitelnou částku uplatnit také při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, což se jej ale v dané situaci netýká, jelikož má souběh dvou zaměstnavatelů (plátců daně), a tak musí podat daňové přiznání.
Občas se v praxi - a to spíše u vrcholových manažerů -zapomíná na § 25 odst. 1 písm. zo) ZDP, který stanoví nedaňovou výjimku pro tzv. motivační pojištění se spořící složkou, podle níž není daňově účinné:
*
pojistné ve výši určené ke krytí budoucích závazků pojišťovny vyplývajících z pojistné smlouvy uzavřené zaměstnavatelem pro případ:
-
dožití se stanoveného věku jeho zaměstnancem,
-
dožití se jeho zaměstnancem dohodnuté doby, nebo
-
setrvání tohoto zaměstnance v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli po dohodnutou dobu.
Podle přechodného ustanovení se toto omezení týká pouze pojistných smluv uzavřených po 1. 1. 2009. Toto „motivační pojištění“ představuje fakticky spořicí produkt, jehož ekonomický přínos pro dotyčného zaměstnance bude naplněn až při dožití se dohodnuté doby, kdy bude mít nárok na plnění z tohoto typu pojistné smlouvy. Proto se také až na tuto dobu odkládá zdanění tohoto druhu příjmu od zaměstnavatele.
Daňová výhoda nezdanitelné částky nemusí být trvalá. Pokud
nebudou dodrženy podmínky
z důvodu:
*
zániku pojištění, nebo
*
dodatečné změny doby trvání pojištění,
pak nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká. S tím je spojen nepříjemný daňový důsledek, a to že podle § 15 odst. 6 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo,
jsou částky, o něž byl poplatníkovi v příslušných letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen, tzv. ostatním zdanitelným příjmem podle § 10 ZDP
. To znamená, že za tento rok bude muset poplatník vždy podat daňové přiznání a o všechny v minulosti uplatněné nezdanitelné částky z soukromého životního pojištění si zvýší základ daně. Výjimkou jsou pouze přechody pojistných smluv mezi pojišťovnami za trvání pojistného vztahu, u nichž nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odbytné (nový zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tento pojem nahradil novým pojmem - odkupné - viz § 58) a zároveň rezerva nebo kapitálová hodnota pojištění bude převedena na novou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky pro uplatnění nezdanitelné části základu daně.
Příklad
Předčasný zánik pojištění
Zaměstnankyně (40 let) uzavřela v roce 2006 smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ smrti nebo dožití za podmínek ZDP. V letech 2006 až 2010 zaplatila roční pojistné 20 000 Kč, pročež si uplatnila jako nezdanitelnou část základu daně vždy maximálně možných 12 000 Kč ročně. Dalších 10 000 Kč ročně jí přispěl zaměstnavatel. V roce 2011 se zaměstnankyně rozhodla z důvodu náhlé potřeby finančních prostředků pojistnou smlouvu předčasně vypovědět, případně byla tato její částka postižena exekucí apod.
Protože nebyla dodržena „objektivní“ podmínka pro uplatnění daňového odpočtu, musí poplatnice v roce 2011, kdy k porušení došlo, přiznat v daňovém přiznání částku, o kterou byl v předcházejících letech snížen základ daně v důsledku dotyčnou poplatnicí zaplaceného pojistného na její soukromé životní pojištění. Uvedenou částku, tedy 5 x x 12 000 Kč = 60 000 Kč vykáže jako tzv. ostatní příjem podle § 10 ZDP, a to nesnížený o žádné daňové výdaje.
U řady produktů soukromého životního pojištění
je možné po dobu trvání pojistné smlouvy vybírat ze soukromého životního pojištění finanční částky a základem daně pro zdanění zvláštní sazbou v těchto případech byl příjem snížený o zaplacené pojistné
. V praxi tak často docházelo ke zneužití tohoto postupu za situace, kdy zaměstnavatelé zaměstnancům přispívají na soukromé životní pojištění. V kombinaci s daňovým režimem pojistného placeného zaměstnavatelem [osvobozeného od daně z příjmů podle § 6 odst. 9 písm. p) ZDP] a následným výběrem těchto částek zaměstnanec dosáhl výhody v podobě nezdaněného příjmu.
Takovýto postup výrazně znevýhodnila novela ZDP účinná od 1. 1. 2011, která omezila zmíněný nežádoucí stav tím, že při stanovení základu daně se již tento příjem sníží pouze o pojistné placené poplatníkem (zaměstnancem) a nikoliv o příspěvek zaměstnavatele. Jde-li o pojistné plnění, zůstává samozřejmě zachováno jeho snížení pro účely zdanění o celé zaplacené pojistné, ať už poplatníkem nebo zaměstnavatelem. Dále byl od roku 2011 návazně na pojistné právo nahrazen pojem „odbytné“ přesnějším, resp. novým pojmem „odkupné“.
 
Penzijní připojištění
V hodně obdobném daňovém režimu jako soukromé životní pojištění je příspěvek na tzv. penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění. Jedinou významnější odlišností je, že
nezdanitelnou částkou poplatníka je roční úhrn jím zaplacených příspěvků snížený o 6 000 Kč, a to rovněž až do úhrnné částky 12 000 Kč ročně
(spolu s případným příspěvkem na penzijní pojištění, viz dále). Což je opodstatněné, jelikož na příspěvek až do ročního limitu 6 000 Kč (resp. 500 Kč měsíčně) účastník penzijního připojištění čerpá od státu příspěvek až 1 800 Kč ročně (resp. 150 Kč měsíčně) osvobozený od daně, takže by šlo o duplicitní výhodu (podporu).
Příklad
Optimalizace penzijního připojištění
Uveďme si příklad využívající v maximální míře ekonomické a daňové výhody penzijního připojištění.
Pan Novák si ze svých peněz (například formou srážky ze mzdy) přispívá na penzijní připojištění měsíčně:
*
500 Kč z důvodu možnosti plného čerpání státního příspěvku ve výši 150 Kč měsíčně, a dalších
*
1 000 Kč, aby měl nárok na maximální nezdanitelnou částku 12 000 Kč za rok.
Zaměstnavatel panu Novákovi na jeho penzijní připojištění přispívá:
*
měsíčně částkou 2 500 Kč (ročně 30 000 Kč), kterou si celou zahrnuje do daňových firemních nákladů ve vazbě na svůj závazek vyplývající z firemního dokumentu podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP.
U pana Nováka coby zaměstnance bude od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeno od zaměstnavatele nejvýše 24 000 Kč ročně [viz § 6 odst. 9 písm. p) ZDP]. Tato částka nepodléhá ani pojistným odvodům.
Naproti tomu zbývající částka 6 000 Kč (30 000 - 24 000) je zdanitelným nepeněžním příjmem zaměstnance (v souladu s § 6 odst. 3 ZDP), který podléhá jak dani z příjmů ze závislé činnosti, tak i pojistným odvodům.
Pokud by pan Novák předčasně ukončil smlouvu o penzijním připojištění, musel by přiznat ke zdanění jako tzv. ostatní příjem podle § 10 ZDP všechny takto uplatněné nezdanitelné částky (á 12 000 Kč ročně).
 
Penzijní pojištění
Z důvodu zajištění slučitelnosti s primárním právem EU bylo nutné sjednotit přístup k produktům, které slouží ke spoření na stáří, a rozšířit
daňové úlevy i na produkty tzv. penzijního pojištění poskytované institucemi penzijního pojištění v zahraničí
(EU, Norsko a Island).
Proto od roku 2011 byly stejné daňové výhody jako platí pro
penzijní připojištění
se státním příspěvkem rozšířeny i na penzijní pojištění. Tento nový typ pojištění
musí splňovat obdobné podmínky jako penzijní připojištění se státním příspěvkem
(tj. hlavně plnění nejdříve v 60 letech, minimální doba pojištění 60 měsíců) a sjednán s tzv.
institucí penzijního pojištění
, která má povolení z EU, Norska či Islandu (§ 6 odst. 17 ZDP).
Od roku 2011 tak sice roční limit osvobození
od daně z příjmů ze závislé činnosti na každého jednoho zaměstnavatele zůstává ve výši 24 000 Kč, ovšem nově již může být libovolně namíchán ze všech tří produktů - příspěvku na penzijní připojištění se státním příspěvkem, na penzijní pojištění a soukromé životní pojištění.
A příspěvky poplatníka na penzijní připojištění jsou rovněž
uplatnitelné jako nezdanitelná částka
základu daně, a to v úhrnu s jeho příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem (tyto se kvůli státnímu příspěvku snižují o 6 000 Kč ročně, viz výše)
až do ročního limitu 12 000 Kč
.
Poznámka: Nezdanitelná částka z titulu příspěvků poplatníka na soukromé životní pojištění je ale samostatným odpočtem základu daně o dalších až 12 000 Kč ročně.
Poznamenejme, že pokud bude chtít zaměstnanec u zaměstnavatele uplatnit nezdanitelnou část základu daně z titulu příspěvku na penzijní pojištění (nikoli na běžné penzijní připojištění se státním příspěvkem), musí tak učinit již na novém formuláři
prohlášení k dani - vzor č. 21
. Nový vzor č. 21 se přitom od dosavadního vzoru č. 20 odlišuje právě pouze v této jediné položce, proto lze vzor č. 20 jinak využívat i nadále pro rok 2011.
 
Úrazové připojištění
Pokud chce zaměstnavatel poskytnout zaměstnancům vyšší pojistnou ochranu při pracovních úrazech, než která vyplývá z výše uvedeného zákonného pojištění odpovědnosti, může pro ně volně sjednat samostatně komerční úrazové pojištění (připojištění). V praxi je hlavní potíž v tom, že pojišťovny vnucují úrazové pojištění také do výše uvedeného soukromého životního pojištění. Pro daňové účely je ale zapotřebí tyto pojistné produkty důsledně oddělit, protože
pojistné na úrazové (při) pojištění zaměstnance není u zaměstnance osvobozeno od daně z příjmů
.
 
Pojištění odpovědnosti zaměstnance
Obecně je i zde možno daňovou účinnost u zaměstnavatele opřít o obecné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP ad výše. Výjimkou je
pojistné hrazené za člena statutárního orgánu
a dalšího orgánu právnické osoby
a za jednatele s. r. o. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti při výkonu funkce
. Tento typ pojistného je speciálně
vyloučen z daňově účinných výdajů zaměstnavatele
v § 25 odst. 1 písm. d) ZDP.
 
Pojištění rizika placení mezd a náhrady mzdy „za nemoc“
Speciální „bezpečné“ ustanovení § 24 odst. 2 písm. e) ZDP uznává jako
daňový výdaj pojistné
hrazené zaměstnavatelem pojišťovně
za pojištění rizika placení náhrady mzdy
za dobu dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle § 192 až 194 zákoníku práce. S mírnou nejistotou lze tvrdit, že stejné ustanovení umožňuje daňově uplatnit také
pojistné za pojištění rizika nedostatku peněz na výplaty mezd
a na úhradu pojistných odvodů za zaměstnance. Jelikož věcně jde o pojistné přímo související se zdanitelnými příjmy zaměstnavatele.