Místní poplatky (poplatek ze vstupného)

Následující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se věnuje výkladu pojmu „vstupné“ pro účely zákona o místních poplatcích. V konkrétní věci, kterou se uvedený soud zabýval, byla pozdější žalobkyně pořadatelkou každoročního mezinárodního veletrhu; od návštěvníků vybírala „registrační poplatek“ ve výši 300 Kč pro předem registrované návštěvníky a ve výši 500 Kč při platbě na místě. Registrační poplatek opravňoval k účasti na hlavní a všech doprovodných akcích po všechny tři dny veletrhu a zahrnoval jeden výtisk katalogu a návštěvnickou jmenovku. V rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí Nejvyšší správní soud především konstatoval, že ze zákonné definice vstupného vyplývá, že pojem vstupné je třeba v zásadě vykládat z pozice účastníka akce; naopak pohled pořadatele akce je z hlediska zákona o místních poplatcích bezvýznamný. Za vstupné je podle daného rozhodnutí třeba považovat to, co jako podmínku účasti vnímá účastník akce, a nikoliv to, co jako vstupné označí pořadatel akce. Pro kvalifikaci určité platby jako vstupného dále není podle Nejvyššího správního soudu rozhodné, za co byla peněžní částka konkrétně zaplacena, byla-li jejím zaplacením podmíněna účast na akci. Není totiž rozhodné, zda účastník akce zaplacením této částky získal pouze možnost vstoupit a účastnit se akce, nebo zda po zaplacení příslušného finančního obnosu obdržel kromě samotného vstupu nějaké další hmotné či nehmotné statky. I v případě akcí, na nichž se formálně zaplacení vstupného nevyžaduje, avšak účast na akci je podmíněna nákupem určitého zboží nebo služeb, je nutno finanční částky zaplacené za takové zboží či služby považovat za vstupné pro účely zákona o místních poplatcích v plné výši.

V neposlední řadě pak nemůže posouzení určité částky jako vstupného podle popisovaného rozhodnutí nijak ovlivnit skutečnost, jak peněžní prostředky vybrané jako podmínka účasti na akci byly využity pořadatelem akce. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že pojmem vstupné podle § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je třeba rozumět souhrn veškerých finančních částek, jejichž zaplacením je podmiňován vstup, resp. účast účastníka na akci, bez ohledu na to, za co byly tyto částky konkrétně zaplaceny nebo na jaký účel byly využity pořadatelem akce. Nejvyšší správní soud se proto závěrem ztotožnil s argumentací příslušného krajského soudu, podle níž zákon o místních poplatcích nepožaduje, aby byl zkoumán nějaký další účel poskytnuté peněžní částky (kromě toho, že je podmínkou účasti na akci). Neshledal tedy důvodné ani námitky žalobkyně spočívající v tvrzení, že registrační poplatek byl vybrán za konkrétní služby poskytnuté účastníkům akce a že za něj účastníci získali katalog a jmenovku.