Komparace způsobů vymáhání a uplatňování soukromoprávních pohledávek

Smyslem a záměrem tohoto článků rozhodně nemá být rozbor notoriet v podobě základních právních institutů zejména civilního práva procesního, jako spíše nastínění možného algoritmu uvažování věřitele, případně taktéž jeho právního zástupce, vedoucího, když ne k úplnému, tak alespoň k co nejvyšší míře uspokojení z konkrétní pohledávky. Přestože se v České republice již masové vymáhání pohledávek etablovalo na nové průmyslové odvětví, otázka vymáhání pohledávek představuje v době perzistentní hospodářské recese aktuální téma.

Je potřeba si uvědomit, že český právní řád poskytuje věřiteli vícero odlišných cest, jakým způsobem se domoci svého práva. Věřitel by měl při vymáhání své pohledávky postupovat maximálně racionálně, tj. jak v obecné rovině zdůrazňuje i Richter, věřitel by měl brát v potaz v této souvislosti zejména transakční náklady, které s uplatňováním a vymáháním nároku vznikají.³ Dá se tak shrnout, že obecným dilematem věřitele při zvažování postupu při vymáhání své pohledávky je to, jak:

Pokud věřitel přistoupí k hledání formy vymáhání, měl by z hlediska zvažovaného postupu jejich vymáhání brát v potaz zejména právní parametry samotné pohledávky, osobu dlužníka a samozřejmě taktéž subjekt samotného věřitele, zejména jeho potenciál úspěšně pohledávku vymoci. Předtím, než vůbec můžeme hledat nejoptimálnější cestu k vymožení konkrétní pohledávky, je nejprve nutné podrobit ji právní analýze, tj. přezkoumat skutečný obsah subjektivního práva a zda je vůbec možné úspěšně vymáhat.

Závazkové vztahy jsou vystaveny na principu , což znamená, že pokud zákon nestanoví u konkrétního typu smlouvy povinnost písemné formy,⁵ lze takovou uzavřít i ústně. Nadto, pokud si smluvní strany nesjednají písemně jinak, i smlouvu fakultativně uzavřenou v písemné formě lze měnit nebo rušit ústně.⁶ Věřitel by si proto měl uvědomit, že v případě ústně uzavřené smlouvy bude značně zhoršena jeho důkazní pozice při vymáhání plnění závazku z této smlouvy.

Z hlediska možnosti vymáhání konkrétní pohledávky je nezbytné, aby tato pohledávka skutečně , a to z platného a účinného právního úkonu, a taktéž nemohla být oslabena potenciální námitkou promlčení.

Dále je potřeba nastolit otázku (ekonomičnosti) a této pohledávky, a to ve vztahu k osobě dlužníka. Než se věřitel rozhodne pro konkrétní formu vymáhání pohledávky, měl by si klást další otázky, a to zejména:

Zvolená forma uplatňování pohledávky může zcela zásadním způsobem ovlivňovat míru uspokojení věřitele. Pokud je totiž dlužník silně zadlužený, je zcela zbytečné uplatňovat svůj nárok u soudu žalobou a následně se postavit do dlouhé řady věřitelů, když je možné domoci se proporcionálního uspokojení v insolvenčním řízení. Naopak když mám jako věřitel dlužníka informace o tom, že dlužník je dostatečně finančně zajištěný, avšak závazek odmítá z určitého důvodu splnit, je racionálnější z hlediska rychlosti a ekonomičnosti uspokojení nejprve vyzkoušet alternativní mimosoudní cesty vymáhání pohledávky, jako je jednání s dlužníkem vedoucí k narovnání, proces atd. Přestože je věřitel oprávněn po dlužníkovi náklady spojené s vymáháním pohledávky vyžadovat, musí mít v prvotní fázi dostatečné pohotové prostředky, a to zejména na soudní poplatky, náklady právního zastoupení a zálohu na náklady exekučního řízení.

Věřitel by měl vždy zvažovat, zda je účelné neprodleně přistoupit k vymáhání své pohledávky prostřednictvím soudního či obdobného sporu, nebo existuje jiná, optimálnější cesta k dosažení cíle.

Za formu uplatnění pohledávky lze považovat taktéž řešení v rámci práva hmotného, a to zejména ⁷ nebo její úplatné postoupení - , kdy věřitel upřednostní časové hledisko před plným uspokojením z pohledávky.

Další frekventovanou možností je taktéž přistoupit k přímému vyjednávání a pokusit se tak o nalezení smírného řešení celého sporu alternativní cestou. Kupříkladu Rozehnalová zastává názor, že pojem .

Pokud mezi stranami není možné otevřít přímé jednání, nabízí se zejména alternativní cesta v podobě . je neformální, strukturovaný proces řešení konfliktů, v němž sporným stranám pomáhá v řešení jejich konfliktní situace a dosahování vzájemné dohody zprostředkovávat komunikaci nestranná třetí osoba - mediátor. je variantou mimosoudního vyrovnání mezi stranami sporu.⁸ Úspěšnost z hlediska nalezení oboustranně přijatelného řešení se dle některých zdrojů pohybuje až kolem 70-80 %.⁹ V České republice funguje jako nevládní organizace , která sdružuje jak profesionální, tak dobrovolné mediátory. Zajímavou může být taktéž z hlediska nákladů, kdy finální odměna mediátora může činit jen zlomek nákladů na vymáhání pohledávky soudní cestou.

Další alternativní variantou věřitele je oslovení jiného prostředníka, a to , která na základě mandátní nebo příkazní smlouvy začne pro věřitele jeho pohledávku vymáhat. Vymáhání pohledávky touto cestou s sebou nese ovšem taktéž celou řadu nejistot pro věřitele.

Při uplatňování pohledávky je nezbytné v první řadě zkoumat, který orgán je oprávněn rozhodovat předmětný spor -kde je možno žalovat. Pravomoc rozhodovat civilní spor v zásadě přísluší soudu. V prvním stupni jsou místně příslušné okresní soudy, v některých případech však můžou ve věci rozhodovat soudy krajské.¹⁰ Je zapotřebí také zkoumat, zda si strany pro případ sporu, pokud to zákon dovoluje, nezvolily cestu rozhodování sporu, a to řízení .

Dle dikce zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soudy v občanském soudním řízení:

U soudů mohou probíhat rozdílné, na sobě nezávislé typy řízení, a to v závislosti na tom, zda věřitel teprve žádá soud o potvrzení, zda mu skutečně určité právo svědčí, nebo již chce přimět dlužníka, aby na základě takto osvědčeného práva plnil to, co nebyl schopen či ochoten splnit dobrovolně. slouží, jak již vyplývá ze samotného označení, k přímému nalézání práva, a to ve sporných a nesporných řízeních. V řízeních sporných vystupuje věřitel zpravidla jako a dlužník jako .

V případě tzv. soud toto právo oprávněné strany přímo zakládá svým rozhodnutím, jedná se typově o řízení o dědictví, osvojení, řízení ve věcech obchodního rejstříku aj.¹² Naopak je v zásadě sporem o právo, v tomto případě je na soudu, aby posoudil a svým rozhodnutím deklaroval, zda tu určitý právní vztah je či není. Řízení sporné je právě tím typem řízení, ve kterém žádá věřitel soud, aby potvrdil rozhodnutím jeho právo na splnění závazku dlužníkem.

Rozhodnutí soudu může nabývat různých zákonných forem, a to zejména formy nebo .

Řízení nalézací však nemusí probíhat pouze u civilního soudu, v dnešní době často využívanou alternativu skýtá tzv. (arbitráž). Rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, podpůrně se použijí některá ustanovení občanského soudního řádu.

Podstatou rozhodčího řízení je rozhodování majetkových sporů ¹³ jedním nebo více rozhodci anebo stálým rozhodčím soudem, který by měl být ve věci nestranný a nezávislý. Jedná se o , které by jinak spadaly do pravomoci soudů.

Strany jsou v tomto případě oprávněny stanovit místo, kde bude rozhodčí řízení probíhat, a taktéž normy, které se budou v řízení aplikovat.¹⁴ Strany se na projednávání případného sporu prostřednictvím rozhodčího řízení mohou dohodnout dvěma způsoby:

Ve vztahu ke spotřebiteli je užití rozhodčí doložky , neboť spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.¹⁵ Nadto smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.¹⁶ Konkrétní posouzení platnosti rozhodčí doložky však bude záviset na posouzení soudu, přičemž v současné době převládá trend ochrany spotřebitele a restriktivního vymezení platnosti rozhodčích doložek; toto podporuje jak rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ¹⁷, stejně jako nedávný nález Ústavního soudu.¹⁸ Z hlediska právní opatrnosti je proto vhodné se v rozhodčí doložce dohodnout buď na rozhodci fyzické osobě, nebo na stálém rozhodčím soudu, neboť dle názoru Nejvyššího soudu jenom stálý rozhodčí soud může vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců, tak i způsob vedení řízení a náklady rozhodčího řízení.¹⁹

Rozhodčí řízení je završeno vydáním , který má účinky soudního rozhodnutí. Soud není v zásadě oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, je však oprávněn na návrh kterékoliv strany v případech předvídaných zákonem, tedy zejména v případě faktické nemožnosti vydání rozhodčího nálezu, neplatnosti rozhodčí doložky, nemožnosti projednat věc před rozhodcem a taktéž v případě dalších pochybení ze strany rozhodčího orgánu.²⁰ I v případě, že je již pohledávka vymáhána exekučně, může soud zastavit vymáhání pohledávky přiznané na základě takového rozhodčího nálezu.

Nesplní li dlužník dobrovolně to, co mu ukládá rozhodnutí soudního nebo jiného úředního orgánu, pak zde nastupuje cesta faktického vynucení splnění pohledávky. Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o samostatné řízení a řízení nalézací soudní nebo jemu obdobné. U řízení vykonávacího mluvíme o dlužníku jako o a o věřiteli jako o .

Základním předpokladem vymáhání pohledávky je existence vykonatelného . Titulem se rozumí listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má předepsanou formu a ve které se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době plnit. Každý titul musí splňovat zákonem předepsané náležitosti, a to jak formální, tak materiální povahy.²¹, ²²

Exekučním titulem tak může být vykonatelné rozhodnutí soudu v civilním řízení, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek, vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír, vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.²³ Legální výčet exekučních titulů je demonstrativní, za exekuční titul tedy můžeme označit každou takovou listinu, která splňuje zákonem předpokládané náležitosti.²⁴

Pokud si tedy zrekapitulujeme výše uvedené, můžeme identifikovat několik základních sousledností exekučního titulu:

V případě, že již věřitel drží vykonatelný exekuční titul, nabízí se v zásadě dvě možnosti, jak postupovat při vymáhání takovéto pohledávky, a to prostřednictvím nebo prostřednictvím . K nařízení výkonu rozhodnutí nebo je příslušný . Je tedy možné, že oprávněný bude povinného žalovat na zaplacení pohledávky u jiného soudu, než u kterého bude následně žádat o nařízení výkonu rozhodnutí.

Zřejmě za hlavní dva důvody, proč jsou věřitelé motivováni k vymáhání pohledávek prostřednictvím soudního exekutora, lze označit:

Naopak z pohledu potenciálních nákladů vymáhání je jednoznačně levnější cestou soudní výkon rozhodnutí, často i z pohledu věřitele. Přestože náklady hradí v zásadě povinný, exekutor má právo vyžadovat přiměřenou zálohu na náklady exekučního řízení; pokud tyto věřitel nesloží, exekutor má právo odmítnout provést požadovaný úkon. V případě zastavení pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný.

Exekuční řízení začíná na návrh oprávněného k nařízení exekuce; tento oprávněný adresuje vybranému soudního exekutorovi, který je následně povinen požádat soud o pověření k provedení . Na základě soudního usnesení o nařízení potom soudní exekutor vydá - příkaz k provedení některým ze způsobů předvídaných exekučním řádem.²⁵ Řízení o výkon rozhodnutí je taktéž zahajováno návrhem oprávněného na soudní výkon rozhodnutí, avšak v tomto návrhu je již věřitel povinen označit způsob provedení výkonu rozhodnutí a taktéž připojit vykonatelný exekuční titul.

Obecně vzato lze označit vymáhání pohledávky v insolvenčním řízení za zcela specifický proces, který se svým charakterem poměrně výrazným způsobem odlišuje od ostatních forem vymáhání pohledávek. Převratnou změnou při řešení úpadku dlužníka bylo přijetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho způsobech řešení, ve znění pozdějších předpisů - , účinného od 1. ledna 2008.

Účastníky insolvenčního řízení jsou pouze dlužník a věřitelé uplatňující nároky v insolvenčním řízení. V insolvenčním řízení však vystupují další procesní subjekty, a to zejména insolvenční soud a osoba insolvenčního správce (viz obrázek na straně 46).

Insolvenční zákon, v porovnání s předchozí právní úpravou, přinesl nové vymezení úpadku, a to ve formě:

Mimo úpadku lze rozpoznávat taktéž hrozící úpadek, který dává možnost dlužníkovi řešit očekávaný úpadek. Nejlépe lze vymezit úpadek pomocí následujícího schématu.

                                   Subjekty insolvenčního řízení                                                |                        +-----------------------+-------------------------+                        |                                                 |                Účastníci řízení                           Ostatní subjekty insolvenčního řízení                        |                                                 |                +-------+-------+                      +-------------+----+--------+------------+                |               |                      |             |             |            |             Dlužník         Věřitelé                Státní      Insolvenční   Insolvenční    Likvidátor                                 |                zastupitelství     soud         správce                   +------------+------------+                   |                         |         Přihlášení věřitelé       Ostatní subjekty uplatňující                                    své nároky v insolvenčním                                            řízení 					    					    					                                             Formy úpadku dle insolvečního zákona            +------------------------------------------------+------------------------------------+           |                                                |                                    |      Hrozící úpadek                            Základní podmínky úpadku                 Závazky převyšující Dlužník nebude schopen splnit               v podobě platební neschopnosti               majetek dlužníka podstatnou část svých závazků           2 věřitelé + 2 nezávislé splatné závazky                                                            |                                    +                                                            |                                                      Možný úpadek                      Dlužník je právnickou                                                            |                                  osobou                                                    Závazky alespoň                               |                                                  30 dní po splatnosti                Úpadek v podobě předlužení                                                                                                                      +                                                                                                       Dlužník je není schopen uhradit                                     4 právní domněnky neschopnosti hradit závazky                                                           |                           +-------------------+-----------+---------------+-----------------+                           |                   |                           |                 |                    Dlužník nesplní        Nemožnost                Dlužník není        Závazky více                  povinnost předložit      domoci se               schopen uhradit      než 3 měsíce                    seznamy majetku,       uspokojení              podstatnou část      po splatnosti                 závazků a zaměstnanců      exekcí                  svých závazků 				     Zdroj: Chalupecká, K. 
Exkurs
 do insolvenčního práva				    

Insolvenční řízení je zahajováno na návrh, a to buď:

Projednání insolvenčního návrhu není řízením sporným, věřitel jako insolvenční navrhovatel by měl být schopen insolvenčnímu soudu předložit dostatečné důkazy k osvědčení jeho pohledávky za dlužníkem.²⁶ Věřitel tedy není oprávněn bezvýjimečně „přeskakovat“ řízení sporné, nicméně v případě jednoznačně prokazatelné pohledávky věřitele, kterou se dlužník zdráhá splnit, nic nebrání vydat se bez dalšího cestou insolvenčního řízení bez předchozího absolvování řízení nalézacího.

Kromě prokázání své pohledávky je však věřitel povinen dostatečně vylíčit skutkové okolnosti, ze kterých lze dovodit úpadek dlužníka, a dostatečně označit další věřitele dlužníka. Z hlediska rozsahu důsledků zahájení insolvenčního řízení a možné odpovědnosti za tento krok, insolvenční zákon vyžaduje úřední ověření podpisu insolvenčního navrhovatele. K návrhu je věřitel dále povinen připojit přihlášku své pohledávky.

Insolvenční soud může insolvenčnímu navrhovateli uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to až do výše 50 000 Kč,²⁷ přičemž její nezaplacení má za následek zastavení řízení nebo její vymáhání po insolvenčním navrhovateli. V současné době insolvenční soud téměř bezvýjimečně přistupuje k ukládání zálohy proto, aby náklady insolvenčního řízení neležely na bedrech státu.

Insolvenční soud má povinnost insolvenční návrh zveřejnit do dvou hodin od jeho doručení místně příslušnému insolvenčnímu soudu v insolvenčním rejstříku; na toto zveřejnění se následně vážou jednotlivé :

Pro dlužníka vyvolá zahájené insolvenční řízení taktéž určité spektrum omezení, zejména je povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Chod podniku dlužníka však zahájením insolvenčního řízení nekončí, dlužník je dále oprávněn fungovat v rámci své běžné činnosti.

Z hlediska odpovědnosti za zahájené insolvenční řízení můžeme v zásadě hovořit o dvou potenciálních situacích, a to z hlediska osoby insolvenčního navrhovatele.

, případně osoby oprávněné za něj jednat, nesou odpovědnost za to, že . Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a to jak úpadku v podobě platební neschopnosti, tak nově od 1. 1. 2012 v podobě předlužení.²⁸ U dlužníka nepodnikatele povinnost řešit svůj úpadek v insolvenčním řízení není, nicméně z hlediska neúnosnosti celé situace sahají spotřebitelé po možnosti insolvenčního řízení stále častěji.²⁹

naopak nese odpovědnost za podání tzv. šikanózního návrhu, kdy se za šikanózní insolvenční návrh považuje zejména insolvenční návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku.³⁰ Jestliže bylo tedy řízení o insolvenčním návrhu věřitele zastaveno nebo insolvenční návrh byl odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel proti insolvenčnímu navrhovateli , která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.³¹

Základní zásadou insolvenčního řízení promítající se jednotlivých dílčích ustanovení je zásada kolektivního a v zásadě proporcionálního uspokojení věřitelů.³² Věřitelé nejsou schopni účinně uspokojovat ani zajišťovat své pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, tato omezení mohou být vztažena taktéž před zahájení insolvenčního řízení.³³

V insolvenčním řízení mohou být uspokojovány různé druhy nároků jednotlivých věřitelů, a to v závislosti na druhu takového nároku. V této souvislosti lze mluvit o pořadí uspokojovaných pohledávek.

                    Věřitelé                       |       +---------------+---------------+       |                               | Přihlášení věřitelé       Ostatní sbjekty uplatňující své            |                 nároky v insolvenčním řízení    +------+------+    |             | Zajištění   Nezajištění   Zdroj: Chalupecká, K. 
Exkurs
 do insolvenčního práva 

V insolvenčním řízení však také existuje okruh nároků, které jsou vyloučeny z uspokojení. Jedná se zejména o příslušenství pohledávek přirostlé po rozhodnutí o úpadku dlužníka, smluvní pokuty vzniklé po rozhodnutí o úpadku a taktéž náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.³⁴

V insolvenčním řízení se nejčastěji uspokojují . Přihláška pohledávky se povinně podává na standardizovaném formuláři, a to ve stanovených lhůtách. V případě, že se jedná o úpadek dlužníka řešený formou oddlužení, běží věřitelům lhůta 30 dní od rozhodnutí o úpadku na přihlášení svých pohledávek.³⁵ V ostatních případech je insolvenční soud oprávněn v rozhodnutí o úpadku tuto lhůtu prodloužit až na 60 dní.

Vzhledem ke značně restriktivně vymezené lhůtě se však evolucí insolvenční reality objevují případy, ve kterých je možné uvažovat o prolomení lhůty ku prospěchu věřitele. Zejména se jedná o případy pochybení insolvenčního soudu v případě nedostatečné nebo chybné identifikace dlužníka v insolvenčním rejstříku nebo věřitelů, kteří nemohli spravedlivě vědět o své možnosti se přihlásit.³⁶

Právo na uspokojení ze zajištění na majetku dlužníka je věřitel povinen taktéž uplatnit v přihlášce pohledávky, jinak jej ztrácí. Věřitel by však měl mít vždy na paměti, že svoji pohledávku je povinen přihlásit do insolvenčního řízení i v případě, že dlužník sám věřiteli nedluží a poskytl pouze svůj majetek jako zástavu pohledávky věřitele.

Pohledávky uplatňované přihláškou pohledávky jsou přezkoumávány insolvenčním správcem, tedy zda jsou uplatňované nároky důvodné či nikoliv, a zda jsou formálně správně přihlášeny. Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil. V případě nedostatečných příloh však tuto striktní povinnost insolvenční správce nemá a věřitel tak riskuje neunesení důkazního břemene v případě incidenčního sporu o danou pohledávku. Finální stanovisko ohledně přihlášené pohledávky insolvenční správce vyjadřuje až na přezkumném jednání dlužníka.

Pokud insolvenční správce pohledávku věřitele uzná, je tato pohledávka zjištěna a uspokojuje se v závislosti na způsobu řešení úpadku. Pokud však insolvenční správce pohledávku popře, situace bude řešena v incidenčním sporu. Příslušný k řešení tohoto sporu je insolvenční soud, a to buďto na základě žaloby věřitele, pokud drží nevykonatelnou pohledávku, nebo na základě žaloby insolvenčního správce, pokud věřitel disponuje pohledávkou vykonatelnou.

S odpovědností insolvenčního navrhovatele, která byla rozebrána výše, souvisí odpovědnost věřitele za uplatněnou pohledávku. Bude-li přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky nebo výše zajištění činí méně než 50 % přihlášené pohledávky, tak se k přihlášené pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Nadto věřitel, který takovou pohledávku přihlásil, může být sankcionován zaplacením neoprávněně přihlášené částky do majetkové podstaty dlužníka.

Kromě pohledávek uplatňovaných přihláškou pohledávky jsou však v insolvenčním řízení uspokojovány . Nejčastěji se jedná o pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy pohledávky věřitelů vzniklé již za trvání insolvenčního řízení nebo často . Takové pohledávky se uplatňují pouze neformálně u insolvenčního správce, ten je povinen takovou pohledávku uspokojit kdykoliv během insolvenčního řízení.

Pokud insolvenční soud shledá, že dlužník naplňuje kritéria úpadku, rozhodne o tomto usnesením o úpadku dlužníka a v některých případech taktéž rozhodne o tom, jak se tento úpadek dlužníka bude řešit.

Insolvenční zákon v zásadě rozeznává likvidační a sanační způsoby řešení úpadku dlužníka.

                                  Řešení úpadku podle insolvenčního zákona                                                   |                          +------------------------+---------------------------------------+                          |                                                                |                        Základní                                                        Speciální                          |                                                                |       +------------------+---------------------------+                                    |       |                  |                           |                                    |     Konkurs         Reorganizace                  Oddlužení                           
Moratorium
       |                                              |  +----+------+                                 +-------------+------------+  |           |                         |                          | běžný     nepatrný                formou splátkového       prodejem majetkové                                        kalendáře                 podstaty  				        Zdroj: Chalupecká, K. 
Exkurs
 do insolvenčního práva37. 				      

Konkurs můžeme definovat jako způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají.³⁸ Konkurs je tedy likvidačním řešením úpadku a v případě právnických osob v zásadě vede k jejich zániku. Vzhledem k tomu, že se v současné době pohybuje míra uspokojení věřitelů v případě řešení dlužníkova úpadku v podobě konkursu kolem 17,5%, je čím dál tím větší důraz kladen právě na nová, sanační řešení úpadku, která předpokládají uspokojení věřitele z budoucí ekonomické aktivity dlužníka.

Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.³⁹ Reorganizovat lze výhradně . V reorganizaci se pohledávky uspokojují na základě schváleného , který supluje hromadné narovnání dlužníka s jednotlivými věřiteli.

Ačkoliv panuje obecně vžitá představa, že způsob řešení úpadku v podobě reorganizace je vhodný pouze pro velké podniky,⁴⁰ za podmínky předchozího souhlasu nadpoloviční většiny zajištěných a nadpoloviční většiny nezajištěných věřitelů je taktéž dlužník oprávněn předložit insolvenčnímu soudu reorganizační plán a řešit tak svůj úpadek formou reorganizace.

Oddlužení má naopak představovat sanační řešení úpadku osob, které nejsou podnikateli. Základním principem oddlužení je uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 %, pokud je dlužník schopen takového uspokojení věřitelů prodejem majetkové podstaty nebo splátkami z příjmu po dobu 5 let,⁴¹ je způsobilý žádat insolvenční soud o .

O formě oddlužení jsou oprávněni rozhodnout nezajištění věřitelé dlužníka, neboť zajištění věřitelé jsou oprávněni se zásadně hojit ze zajištění.

Pro nezajištěné věřitele dlužníka, který se podrobí oddlužení, dochází tedy ke zkrácení až 70 % z výše uspokojení jejich pohledávek. Pro určitou skupinu populace však oddlužení představuje poslední způsob, jak úspěšně řešit dluhovou past.

Zajímavým momentem z hlediska oddlužení a navazujícího uspokojení věřitelů je bezpochyby rozhodnutí Nejvyššího soudu ⁴², které podpořilo otevření institutu oddlužení taktéž drobným podnikatelům, a to v závislosti na okolnostech konkrétního případu.⁴³ Pro věřitele tak může být v některých případech výhodné aktivně svolit a podpořit řešení úpadku svého dlužníka ve formě oddlužení a podrobení své pohledávky limitu uspokojení 30 %, čímž se mu paradoxně může dostat vyššího uspokojení než v případě likvidačního řešení úpadku v podobě konkursu. Akceptací řešení v podobě konsenzu věřitele s určitou mírou uspokojení, částečně dochází ke stírání propasti mezi reorganizací a oddlužením, což otvírá mnohem širší možnost sanačního řešení úpadku zejména pro drobné podnikatele.

 +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ |                                               |            Konkurs              |          Reorganizace           |            Oddlužení             | +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ | Nepřihlašovaná pohledávka dle § 168 a 169 IZ  | uspokojena zcela                | uspokojena zcela                | uspokojena zcela                 | +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ | Přihlášená pohledávka nezajištěná             | uspokojena v rozsahu            | uspokojena dle                  | uspokojena v míře minimálně 30 % | |                                               | majetkové podstaty              | reorganizačního plánu           |                                  | +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ | Přihlášená pohledávka zajištěná               | uspokojena v rozsahu zajištění  | v zásadě uspokojena             | uspokojena pouze                 | |                                               | a dále z majetkové podstaty     | v rozsahu zajištění             | v rozsahu zajištění              | +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ | Pohledávka po skončení                        | Nezaniká                        | narovnána reorganizačním plánem | mění se v naturální obligaci     | | insolvenčního řízení                          |                                 |                                 |                                  | +-----------------------------------------------+---------------------------------+---------------------------------+----------------------------------+ 

Způsob vymáhání pohledávek by měl být v zásadě veden podle zvyšující se intenzity, a to od procesu smírčího vymáhání pohledávky, přes nalézací řízení, výkon rozhodnutí a exekuci, až k definitivnímu řešení problému uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení.

Jak již bylo zmíněno výše, věřitel by při vymáhání své pohledávky klást důraz na vznikající náklady a na rychlost, s jakou bude jeho pohledávka uspokojena.

 +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ |                        |            Náklady věřitele             |       Náklady dlužníka        |              Uspokojení               | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Postoupení pohledávky  | procentuální část pohledávky            | -                             | okamžitě                              | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | 
Mediace
                | náklady na mediátora                    | náklady na mediátora          | individuálně                          | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Vymáhací agentura      | procentuální část pohledávky,           | -                             | individuálně                          | |                        | případně částka                         |                               |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Nalézací řízení        | -                                       | soudní poplatek,              | individuálně                          | |                        |                                         | náklady právního zastoupení   |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Rozhodčí řízení        | -                                       | náklady rozhodčího řízení,    | individuálně                          | |                        |                                         | náklady právního zastoupení   |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Výkon rozhodnutí       | -                                       | soudní poplatek, náklady      | individuálně                          | |                        |                                         | právního zastoupení           |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | 
Exekuce
                | náklady 
exekuce
 v případě               | náklady 
exekuce
,              | individuálně                          | |                        | nemajetnosti                            | náklady právního zastoupení   |                                               | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Konkurs                | náklady vzniklé v insolvenčním řízení,  | odměna insolvenčního správce  | maximálně 5 let                       | |                        | do 9% ze zpeněženého zajištění          |                               |                                       | |                        | u zajištěné pohledávky                  |                               |                                       | |                        | (odměna insolvenčního                   |                               |                                       | |                        | správce a náklady)                      |                               |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Reorganizace           | ve výši narovnání pohledávky            | odměna insolvenčního správce  | po dobu trvání reorganizačního plánu  | |                        | dle reorganizačního plánu, náklady      |                               |                                       | |                        | vzniklé v insolvenčním řízení           |                               |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ | Oddlužení              | až 70 % pohledávky, náklady             | odměna insolvenčního správce  | maximálně 5 let                       | |                        | vzniklé v insolvenčním řízení,          |                               |                                       | |                        | do 9 % ze zpeněženého zajištění         |                               |                                       | |                        | u zajištěné pohledávky (odměna          |                               |                                       | |                        | insolvenčního správce a náklady)        |                               |                                       | +------------------------+-----------------------------------------+-------------------------------+---------------------------------------+ 

Věřitel však musí vždy počítat s eventualitou neschopnosti dlužníka uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky a tudíž přenesení břemene nákladů, případně jeho části, na věřitele.