Matúš Tutko

Pro případy, kdy má český zaměstnavatel zájem nebo potřebu vyslat zaměstnance k jinému zaměstnavateli (českému i zahraničnímu) za účelem výkonu práce, nabízí zákoník práce několik možností: pracovní cestu (§ 42 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů [dále „ZP“]), dohodu o změně místa výkonu práce, dočasné přidělení podle § 43a ZP a dočasné přidělení podle § 307a a násl. ZP (agenturní zaměstnávání). Prvním dvěma z výše uvedených možností se v tomto příspěvku nebudeme věnovat; i když u nich také dochází k dočasné změně místa výkonu práce, charakter vykonávané práce bude značně odlišný od dočasného přidělení a agenturního zaměstnávání. Hlavním a nejvýznamnějším rozdílem je, že zaměstnanci sice budou konat práci u jiného zaměstnavatele, ale práci konají pouze jménem a na účet svého původního zaměstnavatele (např. pokud právnická osoba poskytuje v rámci své podnikatelské činnosti služby prostřednictvím svých zaměstnanců - servisní činnosti, úklidové služby, služby ostrahy, atp.)