Adéla Šianská

Datové schránky byly v České republice zavedeny v červenci roku 2009 prostřednictvím zákona č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZoEÚ“). Zatímco zpočátku sloužily pouze pro komunikaci určitého omezeného okruhu subjektů s orgány veřejné moci, postupem času se okruh osob, které musely ze zákona disponovat datovou schránkou, rozšiřoval a elektronická komunikace jejím prostřednictvím se stala obvyklou, ve styku s orgány veřejné moci preferovanou a v některých případech dokonce nutnou.1) Od roku 2010 byla zavedena možnost užití tohoto způsobu komunikace rovněž mezi soukromými subjekty.2) Tento článek se zaměřuje na problematiku určení okamžiku doručení písemnosti prostřednictvím datové schránky v kontextu aktuální judikatury tuzemských soudů.3)