Michael Kohajda

Problematika zákazu zneužití práva v právu daňovém je v poslední době hojně diskutovaným tématem. V tomto článku by proto měla být nejprve uvedena krátká stať zabývající se mírou, s jakou může daňový subjekt přistoupit ke snižování své daňové povinnosti, aby jeho jednání bylo stále v souladu s právem. Takovéto jednání, ale také jednání hranici souladnosti s právem překračující, je označováno mnoha různými pojmy, které by se měly odlišovat právě podle intenzity přípustnosti takového jednání s ohledem na jeho právní dovolenost. Dále by mělo být přistoupeno k vymezení pojmu zneužití práva, který je užíván nejen v právu daňovém, ale jeho původ lze shledávat již v historické regulaci občanskoprávní, stejně tak by mělo být poukázáno na postupný vývoj doktríny zákazu zneužití práva před tuzemskými soudy. V poslední části by pak měla být krátce zmíněna i aktuální situace týkající se tzv. korunových dluhopisů a možnosti, že jejich vydání naplňuje podmínky zneužití práva. 1)