Daň z paliv a maziv

Má se dle upraveného stanoviska GŘC č j.: 4617/2026-900000-23010 ze dne 27. 1. 2026 postupovat nejen u plynu ale i u pevných paliv? Předmětné stanovisko GŘC mění pouze postup u osvobození plynu (nikoliv pevných paliv) při dodání tepla vyrobeného v rámci výroby tepla a elektřiny domácnostem. Tímto stanoviskem je revidováno původní stanovisko č. j.: 50158/2023-900000-231, které se opět týká zdanění plynu, respektive bioplynu tedy zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, část čtyřicátá pátá, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv části čtyřicáté šesté, daň z pevných paliv předmětného zákona. Zrovna tak i rozsudky, na které se ve stanovisku GŘC odkazuje, se týkají a řeší pouze zdaňování plynu nikoliv pevných paliv. Umocněno skutečností, že Nejvyšší správní soud pouze rozhodoval o užití plurálu substantiva „domácnost“, nikoli o skutečnosti, zda zbylý plyn upotřebený k výrobě tepla, jenž nebyl dodán domácnostem, podléhá zdanění. Z uvedeného se tedy lze domnívat, že původní stanovisko – závěr přijatý KOOV 531/19.09.18 je stále platný, byť podstata věci je shodná – plyn a pevná paliva použitá pro KVET a teplo je dodáváno domácnostem. Způsob výpočtu: Pokud má být takto použitý plyn případně pevná (pro teplo jinam něž do domácností) zdaněn, je otázkou, jakým způsobem. Evropský soudní dvůr ve věci C-31/17 (dále jen „rozsudek Cristal Union“), sice připustil obtíže praktického rázu spojené s potřebou určení podílu plynu použitého v kogenerační jednotce na část pro výrobu elektřiny a na část pro výrobu tepla, a konstatoval, že určení tohoto podílu není v žádném případě nemožné, nicméně judikoval, že tento podíl (plyn na elektřinu vs plyn na teplo) je věcí vnitrostátní úpravy. Česká republika žádnou vnitrostátní úpravu nezavedla, nemá ji, na rozdíl od jiných členských států. Uvedené potvrdil i Nejvyšší správní soud, který v rozsudcích 7Afs 160/2024-50, 3Afs 250/2023-52 jednoznačně shledal správcem daně určenou část bioplynu, který připadá na výrobu tepla v zásadě arbitrárním, když jeho výpočet není stanoven zákonem, ale rozhodnutím správce daně a zpochybnil tak jeho správnost a zákonnost. Je tedy otázkou, zda způsob výpočtu odsouhlasený, domluvený se správcem daně bude způsobem zákonným. Ve věci samotného praktického výpočtu bychom rádi věděli, zda lze přistoupit k rozdělení spotřeby plynu na výrobu elektrické energie a výrobu tepla za použití měřidel případně přepočtem či zohledněním technických parametrů z technické dokumentace výrobce k výrobnímu zařízení? Problém nastává u následného stanovení/určení množství tepla spotřebovaného domácnostmi a ostatními, kdy výrobce tepla není jeho konečným distributorem/dodavatelem, neboť výrobce tyto informace nemá. Pokud tyto informace nemá, musel by zdaňovat veškeré vyrobené teplo (plyn použitý na jeho výrobu), neboť osvobození neprokáže. Výrobce tepla může tyto informace požadovat od distributora, nicméně je otázkou, zda mu je poskytne, nakolik tyto informace budou přesné a zda budou k prokázání osvobození dostatečné pro správce daně. Nelze opominout, že ne vždy je dodáno teplo koncovému odběrateli nastíněnou přímočarou cestou – jeden výrobce, jeden distributor. Distributorů a zúčtovatelů může být v řadě mnohem více. Navíc někteří finální distributoři tyto informace (dodání tepla domácnostem a ostatním) nemusí zpracovávat měsíčně, ale za delší časové období – jak by se postupovalo v takovýchto případech? U pevných paliv by takovéto rozdělení a výpočty navíc byly ještě mnohem složitější.

Sazby spotřební daně pro: černé uhlí, brikety hnědé uhlí, hnědouhelné brikety rašelinu koks a polokoks z černého uhlí, hnědého uhlí nebo rašeliny ostatní uhlovodíky, pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla

Myslíte si, že znáte českou daňovou legislativu a už nás/vás nemůže nic překvapit? Opak je pravdou, alespoň se tak domnívám, ale posuďte sami, až si přečtete příklady daňových paradoxů, se kterými jsem se během své praxe setkal. Pojďme se na příklady těchto paradoxů podívat blíže.