Minimum

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo výjimek daných zákonem.

Určitou specifickou zvláštnost zdravotního pojištění představuje minimální vyměřovací základ platný pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) a pro osoby samostatně výdělečně činné (dále také „OSVČ“). U obou těchto skupin plátců se k datu 1. 1. 2025 zvýšily příslušné minimální hodnoty, jak je dále popsáno. Na zbývající dvě skupiny plátců, tedy osoby bez zdanitelných příjmů a stát (platící pojistné za tzv. státní pojištěnce – osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) nemá minimum faktický vliv, neboť: – u osob bez zdanitelných příjmů je platba pojistného (nikoli minimální pojistné) trvale stanovena sazbou 13,5 % z minimální mzdy, a – u osob, za které hradí pojistné stát, je vyměřovací základ určen pro rok 2025 částkou 15 749 Kč. A jelikož se průběžně zvyšují jak minimální mzda a tzv. průměrná mzda, tak vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, mají tyto skutečnosti přímý a ve svém důsledku veskrze pozitivní dopad do finanční stabilizace systému veřejného zdravotního pojištění. Smyslem stanoveného minima je tedy zabezpečit odvod pojistného příslušnými plátci v minimální povinné výši, jinak by byla příjmová stránka systému (s ohledem na tu výdajovou) o nezanedbatelné pojistné ochuzena, což by se návazně projevilo i na straně výdajů, kde by musely být tyto scházející prostředky nahrazeny z jiných zdrojů, z celospolečenského hlediska případně na úkor jiných oblastí.

Minimum platí od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění. Jeho účelem je předejít sjednávání pracovněprávních vztahů s (velmi) nízkými příjmy, což by v důsledku mohlo vést ke snížení příjmů s možným dopadem na kvalitu zdravotních služeb. Z tohoto důvodu mají minimální vyměřovací základ stanoven jak zaměstnanci (a zaměstnavatelé – plátci pojistného), tak osoby samostatně výdělečně činné. Naproti tomu minimum neplatí pro osoby bez zdanitelných příjmů, pojištěnci zařazení u zdravotní pojišťovny v této kategorii hradí pojistné sazbou 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy.

Zaměstnali jsme Ukrajince na dohodu o pracovní činnosti. Utekl před válkou (režim strpění). Na DPČ si měsíčně vydělá cca 7 000 Kč. Je ale evidován na Úřadu práce. Nemusím zdravotní pojištění dorovnávat do minima, protože tím, že je v evidenci ÚP, pojištění za něj platí stát? Musí nám prokazovat, že je v evidenci ÚP? 

Zaměstnavatelé jako plátci pojistného odvádějí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s právní úpravouuvedenou v zákonech č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb. , oba v platném znění, kde je pro účely placení pojistného stanoven i v roce 2022 minimální vyměřovací základ, kterým je u zaměstnance minimální mzda při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pouze osoby taxativně vyjmenované v zákoně č. 592/1992 Sb. v ustanovení § 3 odst. 8 nemají jako zaměstnanci minimum ze zákona určeno a vyměřovacím základem je v tomto případě skutečně dosažený příjem bez ohledu na další okolnosti, jako je například délka trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, nemoc, neplacené volno, jiné souběžné zaměstnání či podnikání apod.

Občas se u zaměstnavatele objeví potřeba zajištění nepředpokládané (a dočasné) pracovní činnosti, třeba za dlouhodoběji nemocného zaměstnance, nebo nutnost zajistit určitý úkol, což není v silách stávajících zaměstnanců. V takových případech zaměstnavatelé nárazově využívají služeb určitých osob, řekněme formou „záskoku“ či přechodné výpomoci. V souvislosti s postupem v oblasti zdravotního pojištění musí zaměstnavatel primárně posoudit, zda zúčtovaný příjem svojí výší či charakterem sjednaného pracovněprávního vztahu zakládá účast na zdravotním pojištění, což si v právních podmínkách roku 2022 předvedeme formou příkladů.