Neplatnost právního ujednání

Skončení pracovního poměru nepředstavuje konec všech právních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Naopak, je to okamžik, kdy je třeba dořešit celou řadu otázek, vypořádat vzájemné nároky, vydat povinné dokumenty a v neposlední řadě se vypořádat s případnými ujednáními, jako jsou kvalifikační dohody či konkurenční doložky. Ani při nejlepší vůli navíc není jisté, zda jedna, či druhá strana nenapadne výpověď nebo jiný způsob skončení pracovního poměru jako neplatné. Tento text se zabývá všemi souvisejícími povinnostmi a úkony zaměstnavatele.

Problematika právního jednání je v rámci zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vymezena v rámci části první v hlavě V nazvané Právní skutečnosti, konkrétně pak v § 545 až 599. Ve „starém občanském zákoníku“, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“), bychom se setkali s pojmem právní úkony, a to v § 34 až 51.