Prostřední osoba

Česká společnosti nakoupí zboží od polské společnosti, zboží následně prodává společnosti do Rumunska. Přeprava probíhá přímo z Polska do Rumunska (přes území Slovenska). Můžeme v tomto případě fakturovat prodej zboží jako standartní osvobozené dodání zboží do jiného členského státu? (tj. osvobozené dodání zboží rumunské společnosti? Nebo musíme toto plnění vykazovat jako třístranný obchod? Tyto tři strany, ale nemají mezi sebou vzájemnou třístrannou dohodu. Kupující v Rumunsku nesmí vědět o tom, kdo české společnosti z Polska zboží dodává. Je podmínkou třístranného obchodu dohoda všech tří smluvních stran? 

Dodání zboží do jiného členského státu a vývoz zboží je za podmínek stanovených zákonem č. 235/2014 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Dodáním zboží do jiného členského státu se přitom obecně rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu a vývozem zboží výstup zboží z území Evropské unie na území třetí země. Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 343/2020 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti s implementací předpisů EU (dále jen „implementační novela“) se podmínky, za nichž se uplatní osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu a také při vývozu zboží upřesňují. Tato novela měla nabýt účinnosti od 1. 1. 2020 v návaznosti na změny směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “) a nařízení Rady 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení ke směrnici o DPH“), ale její účinnost se posunula až od 1. 9. 2020. Podle informace GFŘ však mohou již od 1. 1. 2020 postupovat daňové subjekty podle novelizované úpravy na základě přímého účinku směrnice o DPH .

Možná patříte k těm šťastlivcům, kteří často vstupují do třístranných obchodů nebo k těm šťastlivcům, kteří se nikdy této transakce nezúčastní, ale v každém případě je dobré vědět o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-580/2016 , ze dne 19. 4. 2018, ve věci „Firma Hans Bühler“. Jeho zvláštností je skutečnost, že dva ze tří účastníků byli usazeni v jediném členském státě. Tento judikát souvisí s českým ustanovením § 17 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.