Stanovení záloh jinak

Máme rakouskou firmu, který má v CZ založen odštěpný závod, český zaměstnanec, který pracoval doposud výhradně na území CZ a jeho mzda tak šla k tíži tohoto odštěpného závodu bude nově významnou dobu své pracovní doby pracovat pro svého zřizovatele v Rakousku, kde bude pomáhat implementovat nový software. Z tohoto titulu jsme dostali kladné rozhodnutí od českého finančního úřadu, která nám povolilo neodvádět zálohu na daň za dny v měsíci, kdy pracovník pracuje v Rakousku (zde je mu část mzdy zdaňována rakouskou daní z příjmů). V čem ale váháme je jak rozdělit ostatní plnění pro zaměstnance - např. zaměstnanec čerpá dovolenou, zaměstnanec dostane bonus, náhradu za sick-day apod. - můžeme tyto zúčtované příjmy rozdělit v poměru podle počtu dní, kdy zaměstnanec byl v CZ? 

V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy jinak, popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Daňový subjekt tedy může požádat o změnu výše záloh formou žádosti s příslušnými náležitostmi.

Daně jsou zpravidla stanovovány a placeny za určité časové úseky (rok, čtvrtletí, měsíc), které na sebe plynule navazují, aby nebyl ani den, který by se zdanění vyhnul. Vymezením takovýchto „zdaňovacích období“ se daňovým subjektům i správcům daně značně usnadňuje související administrativa. Například plátci daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) tak nemusejí běžet s daní samostatně za každou jednotlivou tržbu, ale jednoduše sečtou DPH ze svých zdanitelných plnění za celý měsíc (nebo čtvrtletí), od ní odečtou DPH z nákupů a pouze výslednou částku DPH pošlou finančnímu úřadu, případně jej požádají o její „vrácení“. Čtvrtletní, natožpak měsíční zdaňovací období DPH je krátké, obdobně je tomu u daní spotřebních, tzv. ekologických i u daně z hazardu. Naproti tomu u daní z příjmů trvá zdaňovací období obvykle jeden rok, a tak dlouho už veřejné rozpočty – které žijí z těchto daňových příjmů – nehodlají čekat. Proto byl u této rozpočtově významné „roční“ daně zaveden systém průběžných záloh na daň, které se vypořádají v „ročním“ daňovém přiznání, načež poplatník doplácí už jen nedoplatek, respektive žádá o vrácení přeplatku. Povinné zálohy provázejí rovněž roční silniční daň a překvapivě také daň z nabytí nemovitých věcí, ačkoli nemá vymezeno zdaňovací období, ale platí se při každé relevantní události. Naproti tomu roční daň z nemovitých věcí namísto záloh umožňuje její úhradu ve dvou splátkách, přesahuje-li 5 000 Kč. Na placení záloh na daň není radno zapomínat, protože jejich prodlení bude „odměněno“ obdobně jako pozdní úhrada daně.