Účetní zisk

Jednatel společnosti s ručením omezeným dlouhodobě a v podstatné míře dotuje běžný provoz společnosti ze svých soukromých zdrojů – a to mimo účetní evidenci. Prakticky to vypadá tak, že pořizuje veškeré drobné nářadí a vybavení nezbytné k realizaci zakázek na své jméno a z vlastních prostředků. V účetnictví společnosti jsou následně vykazovány pouze tržby za poskytované služby, avšak náklady jsou evidovány v minimální výši. V souvislosti s tímto bych si ráda ověřila následující: Z pohledu účetnictví a zásady věrného a poctivého obrazu a srovnatelnosti: Domnívám se, že uvedený postup není v pořádku, neboť výrazně zkresluje realitu společnosti? Možnost náhrady za používání vlastního vybavení: Pokud je jedním z motivů uvedeného postupu skutečnost, že část tohoto vybavení je využívána i k soukromým účelům a jednatel chce předejít složitému rozlišování, je možné alespoň interní směrnicí stanovit paušální náhradu za opotřebení vlastního vybavení? Pokud ano, jakým způsobem je to v praxi nejlépe nastavit (např. paušální částka měsíčně, procento z hodnoty, tržeb apod.)? Zachycení vkladu drobného hmotného majetku: Jakým způsobem prosím účetně zachytit vklad drobného hmotného majetku (do 80 000 Kč, hranice účetní jednotky odpovídá hranici pro daňové účely)? Podloženou cenu obvyklou na účet 501 proti závazku vůči jednateli, případně příplatku mimo základní kapitál? Nebo pouze evidence dle interních pravidel, bez účtování? 

Zaměstnavatelé velmi často nabízejí svým zaměstnancům různorodé benefity. Mezi jeden z nich patří i mimořádné odměny v případě, že společnost dosáhne kladného výsledku hospodaření podle schválené účetní závěrky. Tento údaj může ale být ovlivněn různými nepeněžními transakcemi podle zákona o účetnictví , kvůli kterým nemusí zaměstnanec na odměnu dosáhnout. Právě tímto případem se ke konci loňského roku zabýval Nejvyšší soud. Posuzoval přitom, zdali je třeba při určování nároku zaměstnance na mimořádnou odměnu vycházet z účetního výsledku hospodaření nebo ze skutečného zisku, očištěného o různé účetní operace.

Zisk, respektive snaha o jeho dosažení a maximalizaci, je základním rozlišovacím znakem podnikání. Vzato zcela obecně, zisk nezjistíme z jednoho údaje, ale je třeba jej vypočíst jako rozdíl nejméně dvou položek: příjmů a výdajů. Přičemž konkrétní obsah pojmů „příjem“ a „výdaj“ záleží na tom, o jaký zisk (případně ztrátu) nám jde. V podnikatelské praxi se nejčastěji pracuje s třemi typy „zisků“ – ekonomický, účetní a daňový – a to v mnoha dílčích variantách. Nás bude zajímat jen „účetní zisk“ alias kladný výsledek hospodaření za ukončené účetní období – a to speciálně ve společnosti s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“). Jeho odhalení zajisté potěší každou firmu, zvláště pokud je relativně vyšší. Následně přicházejí vesměs příjemné starosti, jak s účetním ziskem naložit.